Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (2997 | 5%)
Could You Love Me? (3162 | 5%)
Dark gifts (3131 | 5%)
Duet (2977 | 5%)
Komplikace Blackových (3014 | 5%)
Lektvarová pomoc (2952 | 4%)
My bad daddy (2987 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2980 | 5%)
Turnaj (2982 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2932 | 4%)
Vánoční zprávy (2918 | 4%)

Ahojky všichni,

tak tady je další kapitolka od Izmy R.I.P k povídce Could you love me?, tak doufám, že ji oceníte komentáři. Jinak snad brzo přidám kapitolku ke Komplikacím...

Limit je 10 komentářů. Hezké čtení.

Sirina.

***

2. kapitola  Harryho vyprávění

„Luciusi, to je šílené!“ Albus Brumbál skoro křičel, což bylo neobvyklé. Bylo to něco skoro neuvěřitelného, jen málo lidí mohlo tvrdit, že viděli ředitele ztratit nervy. Jiskřičky v jeho očích byly v nedohlednu.

„Právo je na mé straně, vy to víte, řediteli,“ chladně odvětil patriarcha Malfoy a smetl neexistující snítko prachu ze svého drahého temně modrého hábitu.

„Já tu nemluvím o právu, Luciusi. Tohle není o zákonech. Nemusíte to dělat jen, protože můžete. Není to jen o zastaralém zákoně… Je to o chlapcově životě, opravdu si myslíte, že bude ze své svobodné vůle souhlasit? Harry nebude chtít. Kde berete oprávnění takhle zničit chlapci život? Přemýšlejte o tom!“ Ředitel zněl zoufale.

„Vím, že to nemám dělat, máte pravdu,“ připustil Lucius, ale slova staršího kouzelníka nebral vážně. „ Ale můžu a chci a udělám to. Zavolejte Pottera, pan McErmine ho bude informovat o smlouvě a odpovídat na jeho otázky. Právě teď mám důležitější věci na práci,“ s tím se vysoký aristokratický blondýn otočil k odchodu.

„Nechcete to ani říct Harrymu osobně?“ Albus Brumbál byl zmatený a rozhořčený přístupem kouzelníka na druhé straně.

Lucius se otočil zpět a pozvedl své dokonalé obočí na staršího kouzelníka: „Proč? Není to třeba. Pan McErmine je dostatečně kompetentní.“ Kromě toho kouzelník opravdu nechtěl být svědkem dalšího dramatu, když měl perfektní výmluvu, aby se mu vyhnul.

„Luciusi!“, zavolal ředitel, ale Malfoy už byl pryč.

Albus Brumbál klesl na svou židli. Potřeboval lektvar na bolest hlavy.

Byly to dva týdny poté, co Harry čelil Voldemortovi. Nakonec byl propuštěn z nemocničního křídla, ale ještě neopustil Bradavice, protože se shodli na tom, že by bylo lepší dávat na chlapce pro všechny případy pozor. Harry to chápal. Přestože byl fyzicky v pořádku…no… možná po jiné stránce nebyl v pořádku.

Cestou do ředitelovy kanceláře chlapec přemýšlel, co asi tak může ředitel chtít tentokrát. Harry doufal, že jeho mentor nebude trvat na tom, aby znovu diskutovali o tom, co se stalo mezi ním a Temným pánem nebo hůř - aby mu z nějakého důvodu nenařídil návrat k Dursleyovým.

„Jelly Boggart,“ řekl mladý kouzelník heslo. Jelly Boggart, které vymyslel taškář, se staly hitem dnešní doby. Po otevření se bonbony v krabičce změnily na věc, které se člověk nejvíc bál, ale z želé. Měli různé příchutě - jahodovou, malinovou, brusinkovou, banánovou, jablečnou… Byl to skvělý nápad. Růžový, sladce vonící želatinový mozkomor opravdu nebyl tak děsivý, jak Harry zjistil. Dostal totiž spoustu sladkostí, když se zotavoval na ošetřovně.

„Dobré odpoledne, pane řediteli!“ pozdravil tmavovlasý Nebelvír a zamračil se. Všiml si, že v místnosti byl jiný kouzelník. Někoho takového předtím nikdy neviděl. Harry neměl moc rád lidi, které neznal a ihned zpozorněl.

Muž byl malý a hubený, měl tmavě šedé vlasy, které byly úhledně uhlazené (lépe řečeno připlácnuté:-D) na jeho hlavě. Měl na sobě brýle s tenkými zlatými obroučkami a šedý hábit. Muž vypadal velmi škrobeně a nudně, což bylo zvláštní, protože jen málokdy se dá říct o někom něco takového z pouhého pohledu, ale v tomhle případě tomu tak bylo.

„ Ahoj, můj chlapče,“ odpověděl Brumbál a usmál se, ale Harry si dost dobře všiml, že se ředitel školy usmívá poněkud napjatě a očím chybí veselé jiskřičky.

„Stalo se něco?“ znervózněl mladý kouzelník, musí to být vážné, když je starý kouzelník tak rozrušený. „Budu se muset vrátit k Dursleyovým ?“

„Ne, ne, můj chlapče. Zůstaneš tady, nebo pokud by si chtěl, mohl bys navštívit Weasleyovi… A… nevím jak ti to lépe vysvětlit… To je pan Erfurt McErmine, je to právní zástupce z firmy ´Ermine a synové´. Harry je tu něco, co ti musím povědět. Věř mi, snažil jsem se přesvědčit pana Malfoye, ale… selhal jsem. Prosím, zůstaň v klidu a poslechni si co ti pan McErmine bude říkat a potom to prodiskutujeme. Oh, začínám stárnout a zapomínat! Nedáš si čaj? Nebo citronový bonbón?“

Harry zavrtěl hlavou. Vůbec se mu nelíbilo, kam to směřovalo.

Šedý muž nebo spíš pan McErmine vzal ze své tašky pergamen a začal mluvit suchým monotónním hlasem: „ Vy jste se, pane Potterem v důsledku poslední vůle pana Siriuse Blacka stal jeho jediným dědicem a měl byste přijmout čestně tuto povinnost. Tím se z Vás stal Harry Potter Black a jste posledním, kdo nese toto jméno, protože není žádný jiný potomek této linie nesoucí jméno „Black“. Je to tak správně?“

Samozřejmě, na tom nebylo nic k vytknutí. Sirius zemřel loni během turnaje tří kouzelnických škol, když se snažil zachránit Harryho a Cedrika Digoryho. Zabila ho jeho vlastní sestřenice - Bellatrix Lestrangeová. Harry to stále vídal ve svých nočních můrách. Hřbitov, Sirius skákající před Cedrika…

Nicméně McErmine buď nevěděl, nebo se nestaral o to, jak špatné vzpomínky vyvolal a pokračoval ve svém monologu.

„ To vás zavazuje ke splnění všech smluvních závazků ze strany rodiny Blacků. Zde vidíte, že Siriusův otec Orion Black, jako hlava rodiny Blacků uzavřel smlouvu s rodinou Malfoyů, přesněji řečeno s panem Abraxasem Cariusem Malfoyem. Podle této smlouvy je rodina Blacků zavázána poskytnou rodině Malfoyů chotě pokud o to požádá. Pan Lucius Abraxas Malfoy na svém smluvním právu trvá,“ zakončil Šedý muž.

„Co to přesně znamená?“ Harry si nebyl jistý, jestli to správně pochopil. Nedávalo to smysl. Malfoy chce po Harrym, aby mu našel manželku? To je přeci jen… směšné.

„Znamená to, že pan Lucius Abraxas Malfoy žádá Vaši ruku v manželství. Vy, pan Potter- Black se oženíte s panem Luciusem Malfoyem v den, kdy dosáhnete plnoletosti, což znamená v den vašich šestnáctých narozenin. 31. července, pokud jsem byl správně informován.“

Harry vytřeštil oči. Co je… Co je to za hloupý vtip? Bohužel pan McErmine nevypadal jako někdo, kdo má smysl pro humor.

„Ne! Jak je to… Ne!“ vykřikl Harry. Nemohl tomu uvěřit. Prostě nemohl!

Albus Brumbál si povzdechl, ale jen v duchu, kvůli Harrymu musel zůstat silný. „Můj chlapče, obávám se, že je to pravda. Nech mě to vysvětlit. Orion Black podepsal tuto smlouvu jako hlava rodiny Blacků. A není to tak jednoduché. Vůbec jsem nevěděl, že taková smlouva existuje a jak to tak vypadá, Sirius na tom byl stejně. Naším největším problémem je právo Blacků. Zvláštní právo tykající se rodiny Blacků, je to prastarý zákon, pojednávající o tom, že hlava rodiny může za určitých podmínek dělat rozhodnutí týkající se jiných členů rodiny. Jako svého času Orion.“

„Toto je jedno z nich. Má to samozřejmě svá omezení… tento druh smlouvy se mohl vztahovat pouze na ještě nenarozené nástupce, takže by se netýkal Siriuse, ale jeho dětí už ano. Kromě toho, samozřejmě, po smrti Oriona Blacka, by se hlavou rodiny Blacků stal Sirius a ten mohl smlouvu zrušit, pokud by nechtěl, aby si jeho děti vzaly někoho z Malfoyů. Ale domnívám se, že Sirius o její existenci nevěděl.“

„Pak je to snadné!“ vykřikl Harry. „ Mohu jen odstoupit od smlouvy!“ Měl naději.

„Bohužel, je mi líto,“ povzdechl si starý kouzelník. „Zatím nejsi hlava rodiny - tou se staneš, až ti bude sedmnáct, podle kouzelnického zákona budeš právně plnoletý. Rodina Blacků je nyní technicky bez hlavy rodiny. Bohužel, oženit se však můžeš již od šestnácti.“

Harry byl šokován, tak šokován že nemohl souvisle uvažovat: „ Malfoy mě chce oženit s Dracem! To je šílené! Nenávidíme se!“ křičel Nebelvír.

„Vlastně, ne, pane Pottere. Pan Malfoy je nyní starý mládenec. Rozvedl se se svojí manželkou, protože byla odsouzena k doživotnímu trestu odnětí svobody v Azkabanu za své zločiny a to je dost pádný důvod k rozvodu manželů i v čistokrevné rodině. Pan Malfoy žádá Vaši ruku pro sebe, ne pro svého syna. Provdáte se za Luciuse Abraxase Malfoye v den svých šestnáctých narozenin.“

To bylo poslední, co Harry slyšel, protože utekl z Brumbálovi kanceláře aniž by se ohlédl.

Harry seděl v temném koutě kdesi na hradě, opravdu neměl jasnou představu kde přesně… objímal kolena, držel nohy blízko svého štíhlého těla a houpal se dopředu a dozadu. Chtěl plakat. Měl by plakat… ale slzy nepřicházely. Neměl jinou možnost než křičet!

Nemohl uvěřit tomu, co se děje.

Bylo to neuvěřitelné. Jak by si ho Lucius mohl vzít proti jeho vůli? Proč si ho chce ten parchant vůbec vzít! Harry věděl, že se v kouzelnickém světě někdy děli i podivnější věci. Poloviční obři také odněkud pocházeli, nebo ne? Někteří žili v trojkách, proboha! Ale on a Malfoy se mu zdálo ještě víc nepřirozené než cokoliv jiného… jak by mohl? Bylo to divné; bylo to šílené, bylo to….

Bylo to tak nespravedlivé…

Co Lucius Malfoy chce? Co mělo to manželství znamenat? On má zůstat ještě dva roky v Bradavicích… Tyto a stovky dalších otázek vířily v hlavě mladého čaroděje… Prostě nechtěl! Nechtěl si vzít toho muže! On… Ne!

Jednoduše chtěl být sám, žít svůj vlastní život.

Cítil se tak nicotný, tak sám. Tak slabý a smutný a ještě ubožejší než obvykle… On se prostě nemůže smířit s tím co se děje.

Pokračování: 1.část, 3. kapitola

10.07.11 19:43
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one