Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (2997 | 5%)
Could You Love Me? (3162 | 5%)
Dark gifts (3131 | 5%)
Duet (2977 | 5%)
Komplikace Blackových (3014 | 5%)
Lektvarová pomoc (2952 | 4%)
My bad daddy (2987 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2980 | 5%)
Turnaj (2982 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2932 | 4%)
Vánoční zprávy (2918 | 4%)

Ahojky všichni,

tak tady máte od Izmy R.I.P další kapitolku k povídce Could you love me? Tak doufám, že se bude líbit a necháte jí tu komentáře, aby ji motivovaly do dalšího překladu. Jinak snad zítra nebo pozítří přidám kapitolku k To love a Malfoy.

Hezké čtení.

Sirina

***

3. Veřejné oznámení

Týden poté, co se Harry dozvěděl o smlouvě, předstíral, že se vůbec nic nezměnilo. Několikrát navštívil madam Pomfreyovou, která nakonec neochotně přiznala, že s Harryho psychickou i magickou stránkou je vše v pořádku a informovala ho o tom, že opustí hrad a pojede na dovolenou. Byla to dobrá zpráva, znamenalo to, že by dostal toho arogantního kouzelníka konečně z hlavy. Harry pocítil úlevu. Nevrátí se do školy až do konce srpna.

Mladý kouzelník se velmi snažil udržet se, aby se nezbláznil tím, že dělal své úkoly, četl, chytal zlatonku po famfrpálovém hřišti, procházel se kolem jezera a posílal kamarádům sovu s dopisy tak často, jak jen to bylo možné. Harry navštívil Hagrida, kterému se málem podařilo dostat ho na jiné myšlenky svými příběhy o podivuhodných zvířatech, o kterých si poloviční obr myslel, že musí samozřejmě získat. Hodně času trávil také v sovinci, mluvil s Hedvikou a přemýšlel, jestli sova chápe co se děje.

Harry také ignoroval všechny pokusy ředitele školy promluvit si s ním. Prostě s ním mluvit nemohl…

Pro teď to Albus vzdal, rozhodl se dát Harrymu čas, a doufal, že k němu chlapec přijde, až bude připravený čelit nastalé situaci. Ředitel školy měl opravdu strach a byl velmi smutný. Harry před nedávnem osvobodil sebe a svět od Voldemorta a to byl opravdu traumatizující zážitek. Bylo to hlavním důvodem, proč neposlal Harryho k Dursleyovým. Ředitel se bál toho, co by se stalo, kdyby byl Harry nucen žít se svými příbuznými. Albus měl obavy, že se chlapec není schopen vypořádat s nastalou situací, do které ho dotlačil Lucius. Nicméně nebylo toho moc, co mohl udělat.

Starý kouzelník pilně hledal zákon nebo i jiný prostředek k tomu, aby znehodnotil nebo zrušil plnění smlouvy, ale všechny možnosti jak toho dosáhnout byli ještě horší než tohle manželství. Dlužil to Harrymu, a využíval všech svých styků na Ministerstvu a dalších místech co jen mohl. Albus Brumbál byl přesvědčený, že toho Harrymu dluží mnohem víc. Dokonce mluvil i se Severusem Snapem a vybídl jej, aby promluvil s Luciusem, protože nebylo tajemstvím, že ti dva byli docela dobrými přáteli. Pro Zmijozela to nejmenší.

Snape profesionálně skryl šok, odfrkl si a pak informoval pana ředitele, že mu do toho nic není a proč by se měl starat o to co je Luciusova věc, nebo o to co se stane Potterovi. Nicméně druhý den se Mistr lektvarů vrátil do Brumbálovi pracovny nevrlý víc než obvykle, že s tím výmyslem incestního poloblázna nemůže nic udělat. Lucius asi přišel o mozek.

Bez ohledu na to, jak Mistr lektvarů prohlašoval, že nenávidí Harryho Pottera, tak si i on myslel, že to, co se Lucius pokouší udělat, si ten ubohý chlapec opravdu nezaslouží. Nebo v to ředitel alespoň doufal. Vždycky věřil v laskavé srdce tohoto tvrdého Zmijozela, i když, jak se povídalo, měl ho prý obvykle uložené ve sklenici na horní polici ve své laboratoři vedle nakládaných očí čolků, nasekaných dračích jater a ostatních přísad do lektvarů.

Harry se snažil pozřít snídani u učitelského stolu ve Velké síni. Nemohl moc jíst, v poslední době neměl chuť k jídlu, ale snažil se jíst, protože se mu nelíbily nesouhlasné pohledy od profesorů. U stolu nebylo mnoho lidí: Harry, pan ředitel, Argus Filch, profesorka Prýtová a samozřejmě Snape, který zíral na Harryho ještě hůř než obvykle, jakoby snad spáchal nějaký otřesný zločin. Harry přemýšlel co tak lektvaristu naštvalo, a z čeho jej Snape obviňuje tentokrát.

Harrymu se ulevilo, když uviděl přilétat sovy oknem s ranní poštou a "Denním Věštcem". Doufal, že to bude stačit k odvrácení ředitelovi pozornosti od jeho špatných stravovacích návyků.

Ale dnes… později si Harry přál, aby si nikdy nepředplatil Denní Věštec. Nebo aby se nikdy nenarodil…

Na přední straně byl velký titulek: LUCIUS MALFOY OZNAMUJE SVOU SVATBU S HRDINOU KOUZELNICKÉHO SVĚTA - HARRY POTTEREM - BLACKEM.

Harrymu se začaly třást ruce. To nemohla být… ve "Věštci“… každý to mohl vidět, všichni se to dozví… byla to pravda… jeho přátelé to zjistí… ještě to Ronovi a Hermioně neřekl… a Weasleyovi… Merline, všichni už to ví!

Byl tam také obrázek samolibě a aristokraticky vyhlížejícího Luciuse Malfoye a nějaké staré fotky Harryho s kulatými brýlemi, ve zmačkaném školním hábitě a s vlasy trčícími na všechny strany ještě víc než obvykle… Chlapci nebylo více než třináct, když byly fotky pořízeny a vypadal ještě o něco mladší.

Ale to už Harry neviděl… najednou se s ním zatočila celá Velká síň a svět kolem něj zčernal.

Když se Harry začal probouzet, ihned poznal tu specifickou vůni lektvarů a sterility, byl znovu v nemocničním křídle. Světlo bylo příliš jasné… ale Harry stejně pomalu otevřel oči.

„Harry!"

„Kamaráde!"

Někdo vykřikl a najednou byl v přátelském objetí. Ron a Hermiona.

„Ahoj," slabě pozdravil…

„Harry, ředitel Brumbál nám všechno pověděl, je mi to tak líto, nevěděla jsem… já i Ron tu zůstaneme. Pomůžeme ti! Půjdeme do knihovny a něco najdeme. Nikdy se to nestane, my to nedovolíme!" vykřikla ostře Hermiona. Harry si nebyl jistý, jestli se snaží přesvědčit víc jeho nebo sebe.

„Ano, kamaráde, pomůžeme ti. Všechno bude v pořádku," Ron neřekl "slibuji", jak si Harry všiml.

Příští týden nebo dva… Harry si nebyl jistý, nějak ztratil pojem o čase… ale ten týden či dva byly velice hektické. Všichni Weasleyovi a Remus mu přišli povědět, že všechno bude v pořádku a že se pokusí najít způsob jak ho dostat z toho šílenství.

Harry také dostal spoustu emailů. Některé byly opravdu perličky typu, že si bere Smrtijeda. Jako by to byl jeho nápad! Samozřejmě, že článek ve Věštci naznačil něco jako Harryho radost ze sňatku s Malfoyem.

Pár kouzelníků a kouzelnic vyjádřilo obavy z donucení Malfoye k sňatku kvůli tomu co na něj Harry všechno ví. Jako by měl na výběr…

Ale nejhorší byly gratulace… některé z nich byly v různých odstínech růžové a mnoho jich vesele zpívalo "Mějte veselou svatbu a šťastný život" a podobné písničky. Harrymu z toho bylo k pláči, protože si nemohl dovolit běsnit a křičet, nebo začít zuřit (pokud nechtěl, aby jeho magie někoho zabila), ale i kdyby mohl, stejně to nešlo.

Pak tam byly ještě dopisy od jeho přátel z Nebelvíru s dotazem, zda je to pravda… Harry o tom s nimi nemohl mluvit. Byli to jeho přátelé a on si měl brát nejen Smrtijeda, ale také muže, kterého nemiluje a zároveň otce Draca Malfoye… Co měl říci? Pravdu? Ne, pravda je příliš ponižující. Přiznat se, že je bezmocný a zoufalý. Nebo říct, že se už nemůže dočkat, až si vezme Luciuse Malfoye? Ještě horší. Naštěstí, Hermiona si vzala na starost odpovědět na dopisy fádním a formálním způsobem. Nicméně potvrzovala Harryho svatbu.

Většina kouzelnického světa mu však blahopřála, není divu. Po tomto článku ve "Věštci“… Harry si ho pořádně přečet až když přišel k sobě. Protože Poppy nebyla v Bradavicích a Snape byl "vykonávat své potřeby“… ale to je již jiný příběh.

Bylo to strašné. Snape byl samozřejmě také strašný, ale bez ohledu na to jak moc se o to snažil, článek ve "Věštci" byl tentokrát ještě horší. Vypadalo to jako něco, co psal sám Lucius Malfoy. Asi to tak i bylo.

Amelie Boltunová psala o tom, jak je úžasné, že dva prominentní členové kouzelnické společnosti spojí své ruce v manželství a chválila jejich ne méně prominentní rodiny.

A šla dál a dál psala o Luciusově pomoci Harrymu při svržení Voldemorta. Pochopitelně. Paní Boltonová dokonce dospěla k závěru, že pan Malfoy je nejvhodnější manžel pro "mladého hrdinu kouzelnického světa", protože jeho zkušenosti, bezchybné vzdělání a znalost kouzelnických zvyků, které Harry Potter díky výchově u Mudlů postrádá… a zde Harry přestal číst. Už to nemohl dál vydržet… Do očí bijící výmysly.

Tento článek byl tak sladký. Žena popsala Luciuse Malfoye jako nějakého krásného prince z Harryho pohádkového života. Nemohla být dál od pravdy.

Ron zuřil. Trval na tom, že by měl Harry říkat pravdu všem, ať všichni vědí co mu Malfoy udělal. Nic by se nezměnilo, odsekl mu Harry. Kouzelnický svět nikdy neposlouchal cokoliv, co Harry řekl, každý druhý den by naznačovali, že by mohl být labilní, a že by ho jeho nový manžel měl držet pod kontrolou. Ne, snažit se s tím jít do novin by nepomohlo, nezrušilo by to platnost smlouvy, akorát by to ještě víc rozzlobilo Malfoye a Harry by se ještě víc ponížil.

Jo, pokud jde o něj, ať si kouzelnická Británie myslí, že umírá touhou vzít si Malfoye… a umírá, protože se nemůže dočkat, nebo prostě umírá… kdo se o něj vlastně staral? Oni měli svou malou sladkou pohádku - svatbu století mezi Hrdinou a hlavou ctihodného rodu Malfoyů. Spojení dvou rodin, které spolu v minulosti nebyli zrovna v přátelském vztahu a dnes budou mít své spory za sebou. Jaká to pro všechny úleva!

Pak Harry Potter utekl, zamkl se ve svém pokoji a poprvé od té doby co tohle šílenství začalo, se vyplakal. Začínal si uvědomovat, že je to skutečné. Opravdu se to děje a děje se to jemu.

Harryho narozeniny byly blíž a blíž. Všichni věděli, co to znamená. Albus Brumbál, Weasleyovi, Remus Lupin a většina z Řádu se zoufale snažili něco najít, něco co Malfoy přehlédl. Něco, co by Harryho osvobodilo od této strašné smlouvy.

Doposud se jim to nepodařilo. Byly zde nějaké možnosti, jako je chytit nevyléčitelnou nemoc nebo se stát vlkodlakem, ale všechny byly ještě méně atraktivní než nechtěné manželství. Lucius dokonce, jak zjistili, uzavřel smlouvu s Dursleyovými, kteří řekli, že nemají žádné námitky k čemukoli, co udělá s jejich synovcem. Chlapec se divil, kolik za to ten ďábelský bastard zaplatil jeho "rodině", která to udělala z čiré zlomyslnosti.

Jak se ukázalo, Harry nemohl odmítnout jméno Black, pokud ho už jednou přijal.

Lucius měl na Harryho jeden oficiální požadavek, který znamenal, že kdyby nějaká kouzelnice čekala s Harrym dítě, musela by jít na potrat nebo by dítě přešlo do Luciusovi "péče". V tomto konkrétním případě by se stejně nic nezměnilo. Nicméně Hermiona se dobrovolně přihlásila být hrdou matkou přesně v okamžiku, kdy se o této možnosti dozvěděla, ovšem z pouhé přátelské oddanosti, ale to by bylo podezřelé, už kvůli Ronovi.

Harry byl vděčný za veškerou pomoc, kterou dostával. Ale nemyslel si, že by Malfoy udělal někde nějakou chybu. Chtěl se oženit. Proč taky ne?

Myslel si, že byl konečně volný. Žádní Dursleyovi, žádný Voldemort… Bylo to příliš hezké, než aby to byla pravda. Chtěl to tak moc. Přál si dělat svá vlastní rozhodnutí. Ale byl Chlapec - který – přežil… proroctví udělalo rozhodnutí za něj, a pak za něj dělali rozhodnutí celý život ostatní. Během jeho života s Dursleyovými (částečně to Brumbálovi odpustil, ale nikdy nezapomněl), když byl Voldemortův cíl číslo jedna, když z něj kouzelnický svět udělal Hrdinu a mediální celebritu… a teď.

To není fér… ale kdy byl jeho život fér?

Hermiona a Ron se o Harryho báli. Každý den byl víc a víc uzavřenější a nešťastnější. Nicméně, neměli srdce, aby kvůli tomu na Harryho naléhali. Dokázali si představit, jak těžké to bylo pro ani ne šestnáctiletého Nebelvíra. Harry nic nechtěl… po nikom z nich. Ron přísahal, že zabije Luciuse Malfoye. Hermiona se mu snažila vysvětlit, že by byl Harry nešťastný, kdyby šel jeho nejlepší přítel kvůli němu do Azkabanu. Poslední možnost, ale zdálo se, že opravdu jediná možnost, jak by mohl Harry uniknout z nechtěného manželství, byla smrt Luciuse Malfoye.

Ron a Hermiona se snažili Harryho povzbudit, mluvili s ním, hráli řachavého Petra nebo kouzelnické šachy, ale nebyli moc úspěšní. Snažili se, aby měli alespoň jistotu, že Harry jí, dokonce mu nechali na posteli čokoládové žabky… vypadalo to, že je snědl, ale nemohli si být jistí, protože Harry většinou přišel do Velké síně, ve svém jídle se nimral, sotva se ho dotkl. Pak si vzal sendviče a na celý zbytek dne někam zmizel. Ron s Hermionou měli podezření, že se jejich přítel ukryl v Komnatě nejvyšší potřeby. Ale popravdě - kdo by mu to měl za zlé?

Sami nebyli zrovna v nejlepší náladě. Hermiona trávila většinu svých dopoledních hodin v knihovně hledáním řešení, ale ztrácela naději. Jako všichni. Doposud si nechtěla přiznat porážku, ale… všechno co našli buď Lucius Malfoy, nebo jeho právníci zřejmě již předpokládali. Být jiná situace, dívka by obdivovala, jak inteligentní ten bastard byl.

Bohužel tomu tak nebylo.

Harryho navštívila "delegace" od jeho budoucího manžela dva týdny před svatbou. Byly to dvě kouzelnice a jeden kouzelník. Vzali Harrymu míry na hábit a pověděli mu o svatbě. Zeptali se chlapce (samozřejmě ve vší slušnosti), na část týkající se tajného osobního kouzla, které používá, pan Potter- Black, budoucí pan Potter - Black - Malfoy přece nechce pokazit svatební fotografie tím, že jeho tvář bude vypadat rozmazaně, že?

Pak jeden z nich vyslal nějaká kouzla na Harryho oči. Objednávka Luciuse Malfoye. Čistokrevný kouzelník zřejmě nebyl nadšený, že má jeho budoucí manžel čtyři oči… nikdo se neptal, jestli chlapec souhlasí s touto částí s brýlemi.

Vlastně se ho neptal nikdo na nic. Zdálo se, že se oni (nebo Malfoy) nezajímají o chlapcův názor.

Harry neznal ani jejich jména; byl jak omámený a nevnímal, co mu říkají.

Proč má vůbec chodit na svatbu, když ani nebyl požádán, aby řekl „ano“? Nedávalo to smysl.

A i kdyby Harry odmítl; Malfoy by si ho celého, jak váží, prostě jen přehodil přes rameno a pokračoval dál na své panství. Cítil se opravdu bezmocný. Byl to opravdu nepříjemný pocit.

Pokračování: 1. část, 4. kapitola

 

21.07.11 10:59
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one