Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (2997 | 5%)
Could You Love Me? (3162 | 5%)
Dark gifts (3131 | 5%)
Duet (2977 | 5%)
Komplikace Blackových (3014 | 5%)
Lektvarová pomoc (2952 | 4%)
My bad daddy (2987 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2980 | 5%)
Turnaj (2982 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2932 | 4%)
Vánoční zprávy (2918 | 4%)

Ahojky,

tak tady máte od Izmy R.I.P další kapitolku k povídce Could you love me? Tak doufám, že se bude líbit a necháte jí tu komentáře, aby ji motivovaly do dalšího překladu.

Hezké čtení.

Sirina.

***

4. Svatba

 V ranních hodinách svého svatebního dne se Harrymu točila hlava a byl nezvykle klidný. Zjistil jak je pro něj těžké se na cokoliv soustředit a ani si nevšiml, jak krásný den byl – jasný a slunečný. Stará čarodějka by řekla, že je to dobré znamení a poslední červencový den je jak stvořený pro svatbu. Mnoho lidí by ji dalo za pravdu.

Ne tak Harry Potter, i kdyby neměl problém se soustředěním.

Spousta věcí kolem něj mu činila potíže. Jako třeba sníst svou snídani. Ron a Hermiona když mu říkali, jak ho mají rádi a rádi mít budou, bez ohledu na to, co bylo nebo na to, co bude a že udělají cokoliv, aby mu pomohli.

Pak také obejmutí od Remuse, ano Harry  byl to jediné, co zbylo z jeho nejlepšího přítele a Lily, určitě by měli zlomené srdce, kdyby o tom věděli a dál; pan Weasley říkající cosi co mělo být povzbudivé. Harry si musel všimnout, jak často se stavují Fred, George a Charlie, a snaží se, aby se cítil lépe, ale popravdě nevěděl, co mu říkali. Většina z těchto věcí kolem něj proplouvala. Všechno to bylo jako nějaký podivný sen.

Skoro všichni se ptali jak se má. Pan ředitel se zeptal, jestli je chlapec v pořádku.

Samozřejmě, že byl. Harry byl vždycky v pořádku. Rázně přikývl, všem řekl „ Děkuji za optání“. Jeho „jsem v pořádku“ znělo přesvědčivě jako už mnohokrát. Neznělo to jako by lhal. Harry prostě nechtěl nikoho znepokojovat. Byly to milosrdné lži.

Kdyby se víc soustředil, všiml by si jak Ginny vypukla v pláč a vyběhla ven z místnosti.

Prostě tomu nemohl věnovat dostatečnou pozornost, když to byla Molly Weasleyová kdo mu pomáhal do jeho čistě bílého svatebního hábitu, který měl na lemech a manžetách vyšité bílé lilie. Kartáčovala mu vlasy a říkala, jak to bude krásné, a Harry bude krásný a otřela pár zbloudilých slz, které se jí objevily u očí, zatímco připravovala Harryho na jeho „Velký den“.

Pár slz se ještě kutálelo Harrymu po tváři, když letěl na místo, kde se měl konat obřad v létajícím kočáře, který pro něj nechal poslat jeho budoucí manžel. Hermiona je jemně otřela kapesníkem a zbytek jízdy Harry strávil v objetí svých nejlepších přátel.

Kočár byl prostě úžasný. Bylo to mistrovské řemeslné dílo, ukazující všem, kteří by snad měli pochybnosti, že Malfoyovi byli nepopiratelně bohatí. Byl také prostorný – uvnitř byl větší, než se zvenčí zdálo, jak bylo v kouzelnickém světě zvykem. Korba byla vyrobena z tmavého, lesklého ebenu a na dveřích nesla erb Malfoyů osazený ve zlatě. Uvnitř byla nejen sedadla, ale i stěny a střecha, pokryty tmavě modrým sametem. Kdyby tomu Harry věnoval pozornost, mohl by obdivovat dva silné, překrásné Abraxanse táhnoucí kočár.

Ale Harrymu tak nějak unikla všechna ta krása. Nebyl to on, kdo se ženil. Stalo se to někomu jinému. Nějakému jinému, bledému, tmavovlasému chlapci se smaragdově zelenýma očima.

Někdo jiný vstoupil do Velké síně a byl uvítán potleskem a jásotem, když se blížil k Luciusi Malfoyovi a nějakému starému kouzelníkovi, který měl provést rituál. Nechápal, co starý kouzelník dělal a co říkal. Cítil tlak kroužku na svém prstě (a chvíli se divil, proč ho prstýnek nepopálil). Cítil, jak ho jiná osoba uchopila za bradu a dala mu decentní polibek na rty. Harry tu osobu moc dobře neviděl; všechno bylo nějaké rozmazané…

Někdo jiný stál v síni a nechal lidi, aby ho pozdravili, potřásli mu rukou, políbili ho na obě tváře, objali ho … Byl stále tak unavený… tak unavený…

Nakonec se mohl konečně posadit. Před sebou měl na talíři nějaké jídlo. Vypadalo pěkně… Ale Harry neměl hlad, chtěl jen trochu vody. Vzhlédl. Stovky, možná tisíce vznášejících se svíček; tak překrásná záře… a vznášející se květiny. Orchideje, růže, lilie a nějaké co ani neznal. Chlapec se usmál. Krásné. Jako ve snu. Možná to byl jen sen. Mohl to předstírat.

Nicméně to ještě nebyl ten, kdo byl odveden z tanečního sálu a nasedl do létajícího kočáru. Nebyl to Harry, kdo procházel velkým domem, mnoha chodbami do velkého tmavého pokoje. Nebyla tma. Jen světlo bylo slabé.

Pak byl ve velké světlé místnosti… byla tam spousta světla…někdo mu svlékl šaty… malá věc s velkýma očima… domácí skřítek. Ahoj, domácí skřítku… Pak najednou celý mokrý ležel ve vaně, voda byla teplá, nadýchaná a pěkně voněla.

Ale nedělo se to Harrymu…

Pokračování: 1. část, 5. kapitola

 

29.07.11 21:12
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one