Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (2997 | 5%)
Could You Love Me? (3162 | 5%)
Dark gifts (3131 | 5%)
Duet (2977 | 5%)
Komplikace Blackových (3014 | 5%)
Lektvarová pomoc (2952 | 4%)
My bad daddy (2987 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2980 | 5%)
Turnaj (2982 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2932 | 4%)
Vánoční zprávy (2918 | 4%)

Ahojky,

tady mám pro vás další kapitolku ke Could you love me? od Izmy R.I.P. Omlouvám se, že sama nic nepřidávám, ale mám toho teď moc a od neděle asi nebudu mít přístup k internetu, takže zase nic neudělám....

Doufám, že oceníte kapitolku komentama. Limit je 10.

Sirina

***

6. Ložnice

 Poté co se Harry probudil, byl chvíli zmatený, protože netušil, co se to s ním stalo, proč ležel v té neznámé velké posteli v tomhle pokoji, který nikdy před tím neviděl… prostorný, s obrovskými okny, hnědými tapetami a tmavě červeným baldachýnem nad postelí… pomalu si začínal vzpomínat. Svatba, potom oslava… Harry neměl ani tušení, jak se ocitl tady…

 Harry se pokusil posadit, ale nepodařilo se mu to, protože ucítil další závrať.

 „Pán je vzhůru! Pán se probudil!" vykřikl někdo vesele vysokým hláskem a Harry si všiml domácího skřítka, který seděl na židli vedle jeho postele a mrkal na Harryho svýma velkýma očima. Skřítek byl oblečený do něčeho připomínajícího tógu z jakési velké krajkové věci… asi kapesník. „Chirpy je šťastný že Vám může sloužit, pane Malfoy!"

 Harry sebou trhl při oslovení "Malfoy." Opravdu se to stalo? Opravdu se oženil? Vypadalo to spíš jako sen, nebo noční můra. Harry si matně vzpomínal na spoustu barev, hluk a obřad… Chlapec pevně zavřel oči, aby neviděl ty obrazy vzpomínek. Skutečně se to stalo, nebyl to sen.

 "Říkej mi Harry," neznělo to jako rozkaz. Harryho hlas byl slabý a tichý.

 „Ale, ale… Pane…“ protestoval skřítek.

 „Harry. Prosím." chlapec zavřel oči, bolely ho, na jeho vkus tu bylo moc světla.

 „Ach! Pán je tak laskavý! Tak laskavý! Pán řekl prosím!“ rozplýval se Chirby. „Pán si musí vzít svou medicínu. Ihned!!

 Jak milé… teď se o něj bude starat domácí skřítek… Harry otevřel oči a zjistil, že to stvoření má v rukou stříbrný podnos a na něm několik lahviček. Téměř ucítil tu odpornou chuť v ústech, ale rozhodl se, že to zvládne; nechtěl se dívat jak, se domácí skřítek bije do hlavy.

 Když vypil lektvary, které byly, jak očekával… hnusné, domácí skřítek ho donutil vypít trochu čaje a potom usnul.

 Vypadalo to, jako by bylo odpoledne když, se Harry znovu probudil. Napůl seděl a napůl ležel na hromadě velmi měkkých polštářů, takže když mladý kouzelník otevřel oči, první co uviděl, byl pohledný muž s dlouhými stříbrně blond vlasy sedící na židli vedle jeho postele. Lucius Malfoy. Jeho tzv. manžel. Něco tak neuvěřitelného.

 Harry zalapal po dechu. Nevěděl, co má čekat. Kdyby mladý kouzelník tvrdil, že se nebojí, lhal by. Kde byl Voldemort, když ho skutečně vítal? Harry by radši viděl jeho. Možná by Temný pán Malfoye vyrušil a ten by na něj přestal takhle zírat.

 Lucius Harryho napínal, schválně delší dobu mlčel, zvědavý, jestli to donutí mladšího kouzelníka promluvit.

 Samozřejmě, že ne.

 Konečně, Zmijozel byl už unavený čekáním. „Jak se dnes cítíš, Harry?" zeptal se zdvořile.

 „Fajn," odpověděl stroze mladý kouzelník. Byla to jeho obvyklá odpověď, vůbec si neuvědomoval, co řekl a už vůbec ne že lhal, a nahlas. Teď už věděl, jak se cítí kuře, které čeká, až ho usmaží, nebo slimák ve Snapeově lektvarové laboratoři nebo Draco před famfrpálovým zápasem proti Nebelvíru.

 „To od tebe bylo skutečně hloupé," řekl Lucius chladně a podíval se po Harrym.

 „Co?" otázka automaticky vyklouzla z Harryho úst.

 „Co?" Lucius pozdvihl své dokonale tvarované obočí. „Nestaráš se o sebe. Pořádně nejíš, skutečně si nedokážu představit, co tě vede k tomu, aby ses choval tak hloupě."

 "Já… Já jsem opravdu neměl hlad," odpověděl Harry a koukal kamsi do strany. Neměl zájem mluvit na toto téma.

 Lucius upřeně hleděl na svého mladého manžela; „Ty jsi neměl hlad, kdyby si jednou vynechal snídani, ale ty jsi vyhladověl skoro k smrti, jsi neuvěřitelně hloupý."

 „Co se sebou dělám, není vaše věc," něco z frustrace a hněvu co Harry cítil, když se dozvěděl o manželství, vyplulo na povrch a bylo to zřejmě silnější než strach z Luciuse Malfoye. „Co je ti po tom!"

 „Naopak. Je to moje věc. Mám ti připomenout, že jsme nyní manželé?" něco na Luciusově chladném tónu Harryho rozčilovalo.

 „Jo, tak," Harry odvrátil svůj pohled. „Chtěl jste si jen vzít chlapce - který - přežil, nebo zničit můj život, protože mě tolik nenávidíte? Nebo je to pomsta za Voldemorta? Nebo to snad děláte jen tak pro zábavu?" Harry se chtěl zeptat na tuhle otázku už od doby, co se dozvěděl o tomto manželství.

 Lucius se zamračil. „Malfoyové se nežení pro zábavu, chlapče. Je mi jedno, že jsi chlapec - který - přežil. A k tvojí neutralizaci Temného pána… dobře, ulevilo se mi, stejně jako všem ostatním, začínal být každému na obtíž. A proč si myslíš, že tě nenávidím?" zeptal se blonďatý aristokrat.

 „Nejsem čisté krve! Proč byste si chtěl vzít někoho nečisté krve? Nemám ponětí proč, ale většina lidí mě buď miluje, nebo nenávidí… a vy mě musíte nenávidět, abyste udělal něco takového!"

 Zajímavé. Chlapec o tom bys skutečně přesvědčený. Opravdu zajímavé. „Skutečně si myslíš, že se čistokrevní berou jen mezi sebou? To by vedlo k incestům. Není nic špatného na tom vzít si nečistokrevného z dobré rodiny. Kromě toho mi nebudeme mít děti." blondýnův výraz se změnit na něco jako skrytý výsměch, když viděl jak se Harry červená.

 „Není pravda, že tě nenávidím. Nemám v úmyslu ti ublížit tímhle způsobem. Co se rozhodnu mít, to dostanu, protože to chci. Oženil ses se mnou; budeš to muset akceptovat. A jestli budeš dělat co řeknu a nebudeš dělat žádné další problémy, dostaneš vše, co budeš chtít," to byla vše k Malfoyově standardní manželské nabídce.

 „Kromě možnosti vybrat si s kým se ožením." zamumlal Harry.

 „No, život není vždycky spravedlivý, že? Teď si odpočiň," přikázal Lucius Malfoy a odešel, černý hábit elegantně vlající.

 Harry si nebyl jistý, co ho dělalo… „manželem". Byl Malfoy, ne, Draco byl "Malfoy“… Lucius byl hezký, měl nádherné vlasy, kterých se člověk chtěl dotknout. Harry se při té myšlence začervenal. Lucius měl kolem sebe vzdušnou sílu a surovou energii. Ale také byl snobský bastard, kterého ani za mák nezajímají pocity ostatních lidí. Ale kdoví choval by se k němu Lucius lépe než Dursleyovi?

 Upřímně, Harry si nebyl jistý, co má očekávat. Muž mu slíbil, že mu neublíží… ale… dalo se Luciusi Malfoyovi věřit?

 Zbytek dne i den nadcházející strávil Harry v posteli, navštívil ho pouze Chirby, který Harrymu přinesl čaj, jídlo a pár knih na čtení. Byla už tma, když se v pokoji objevila nějaká jiná domácí skřítka. Představila se jako Blazy.

 Domácí skřítka informovala mladého kouzelníka, že se musí vykoupat. Nebyl to špatný nápad, protože se Harry pořádně neumyl ani den před tím. Přesto se Harry rozzlobil, když se ho domácí skřítci pokoušeli svléknout. Chvíli se dohadovali o tom, co chce Pan Harry a co jim přikázal starší kouzelník, a nakonec Harry souhlasil s tím, že mu domácí skřítci připraví koupel a umyjí mu vlasy které Lucius " úúúpl - ně zbooožňoval“ (úplně zbožňoval:-D).

 Jak se Harry svlékl, šokovaně zjistil, že byl oholen… tam dole. Bylo to velice znepokojující, nikdy před tím se mu to nestalo. Ale nechtěl se ptát na nic víc.

 Bylo opravdu skvělé koupat se ve velké bublinkové vaně. Harry musel jen souhlasit, že domácí skřítci byli velice dobří v mytí vlasů. Přesto jim nařídil, aby odešli z koupelny, když měl z vany vylézt.

 Harry se osušil nečechraným bílým ručníkem a začal hledat pyžamo, chlapec se zamračil, když našel pouze podivnou noční košili, která byla ne jeho vkus velmi tenká (téměř průsvitná). Ale nebylo tu nic jiného….

 Harry zrovna řekl " dobrou noc" domácím skřítkům a zachumlal se pod deku, když někdo zaklepal na dveře. Lucius Malfoy nečekal na svolení a vešel. Měl na sobě tmavě zelený hábit a Harry mohl vidět černé pyžamo pod ním. Harry se zamračil, neměl tušení proč je muž v jeho pokoji, a proč nepočkal na jeho svolení, než vešel.

 Lucius přešel celou místnost a zastavil se až u čela postele jeho mladého manžela. „Moc ti to dnes večer sluší," pochválil ho Lucius a Harry zčervenal. Co to má znamenat!

 Starší kouzelník došel k Harrymu a posadil se na postel, bokem se dotýkal Harryho nohy. Překvapeně vydechl, když se Lucius jemně dotkl dlouhými, štíhlými prsty jeho tváře.

 „Co se…?“ Lucius vzal do dlaně Harryho tvář a zachytil zbytek jeho otázky svými rty.

 Harry byl v šoku a vyděšený. Nikdy ho nikdy nepolíbil na rty! A teď to byl muž…. Nebyl si jistý, jestli to chce… teplé, měkké rty, sání spodního rtu a cítil… žádoucí jazyk, olizoval ho!  Harry se pokusil bránit, bylo to příliš rychlé a… ale v tu chvíli dravý jazyk napadl jeho ústa a začal dotírat proti jeho jazyku… bylo to… Nebylo to špatné. Z lízání a sání druhého muže mu přejížděl mráz po celém těle….

 Pak chlapec ucítil chladný vzduch na svých nahých nohách, jeho přikrývka byla stržena pryč. Harry si uvědomil jak krátká a průsvitná jeho noční košile byla, cítil se trapně a téměř zoufale se snažil znovu přikrýt, ale Lucius mu nedal šanci….

  Chlapec s havraními vlasy byl nakonec vytržen ze snu, když ucítil ruce hladící jeho nohy a kolena a… razící si cestu až k jeho… vnitřní straně stehen! Chlapec začínal mít zvláštní pocit mravenčení v břiše a níž…. Harry se pokusil ze sebe odsunout cizího muže, ale bezvýsledně. Lucius si obkročmo sedl na chlapcovy boky a držel ho svými tvrdými svalnatými stehny. Harry se snažil tlačit na hruď svého staršího manžel a tím zjistil, že nemá žádný hábit. Lucius byl téměř nahý.

 Harry zavřel oči, on se prostě nemohl podívat na silnou, holou hruď nad ním….

 Panika v malém Nebelvírovi rostla; Lucius bude… věděl, co následuje, když jsou spolu dva lidé v posteli jako je tato, ale oni byli muži… to by mělo být špatně… Netušil co bude druhý kouzelník dělat…. Líbání bylo docela příjemné, ale….

 Harry znovu zalapal po dechu, když šikovné prsty zavadily o jeho bradavky. Jeho… jeho penis sebou škubl… Oh, začínal být vzrušený, ale nechtěl to.

 Lucius uvolnil Harryho ústa a pokračoval polibky po jeho čelisti a krku, dal si na čas jemným okusováním a sáním jemné kůže, zatímco prsty si hrál s Harryho bradavek… „Ne," chlapec konečně vydechl. „Přestaň…“.

 "Pst,“zašeptal chraplavým hlasem Lucius a využil příležitost ke kousání jeho ušního lalůčku. „Líbí se ti to, cítím to."

 Och, Bože, Lucius se dotýká jeho… Harry zalapal po dechu. Nikdo se ho tam nikdy nedotkl! Odvážné prsty volně prozkoumávaly jeho nejintimnější místa, která se stávala ještě problematičtějšími, protože tam byl chlapec oholený. Harry umíral hanbou a jinými pocity, dobrými pocity a cítil se, jakoby měl brzy zemřít, pokud se Lucius nezastaví nebo neudělá něco jiného… něco… Harry nevěděl… dotknout se ho… někde… cítil se jako by jeho tělo bylo oheň a ten hořel a… vzrušení… ale… nechtěl, aby se ho takhle dotýkal. Ne on! Neměl rád Luciuse Malfoye! A Lucius neřekl, že Harryho miluje nebo něco podobného….

 Harrymu se ulevilo a byl frustrovaný, když to přestalo, starší kouzelník se ho najednou přestal dotýkat a uvolnil Harryho ze sevření… bylo to tak matoucí, protože přestože se cítil dobře, tak Harry věděl, že je to špatně, měl strach a…

 „Lehni si na břicho," přikázal Lucius. Harry neměl šanci vzpírat se, protože ho Lucius obrátil, natlačil mu polštář pod boky a noční košili mu přetáhl přes hlavu. Harry tady nemohl ležet nahý, ale ležel! Přál si být mrtvý…. Cítil, jak se mu derou slzy z očí, když silná ústa líbala, lízala a kousala jeho záda a pokračovala níž.

 Styděl se a byl bezmocný…. Možná tohle bylo něco, co se dělá, když jste oddáni...když si Nebelvír s havraními vlasy myslel, že už to nemůže být horší, ruka která mu doteď hladila zadek, roztáhla jeho půlky a on ucítil něco studeného a kluzkého… tam… prst, natřený něčím kluzkým a studeným začal mazat jeho otvor. Harry ztuhl…, co to Lucius dělá? Proč se mě tam dotýká… je toho prostě příliš mnoho!

 „Ne!" chlapec nakonec hlasitě zakřičel, když mu Lucius tlačil prst dovnitř. Bolelo to, necítil se dobře, to nemohla být pravda! „Přestaň. Ne, prosím! Přestaň!" prosil Harry a snažil se dostat pryč, ale nemohl, protože ho držely silné svalnaté nohy a Luciusovi volné ruce na jeho zádech strhli malého chlapce zpátky na postel.

 Prst se začal hýbat, čím dál víc… posouval se… a… Harry vyjekl, když se začal hýbat v něm… Harry jen zavřel oči a zakousl se do polštáře. Nemohl zastavit další vlny rozkoše ve směsi s nepohodlím mít něco v sobě, něco co tam nepatřilo… a zoufalství, cítil se tak bezmocný, nemohl udělat nic, aby to zastavil, co se to děje… a pak do něj vstoupilo víc prstů…

 Mladý kouzelník cítil stud, bezmoc… a zneužití…

Pak se prsty přestaly pohybovat, Lucius je vytáhl a chlapec cítil prázdnotu a volnost…

 Bylo po všem? Merline, tak se mu ulevilo…

 Harry nebyl připravený na to, co následovalo.

 Zpočátku to bylo bolestivé, nemohl přestat křičet, slzy mu stékaly po tvářích a něco velkého a horkého se tlačilo do něj, měl pocit, jakoby se měl rozervat, bez ohledu na to jak moc se ho snažil ten druhý hlazením a slovy uklidnit, bylo to prostě strašné… pak se to změnilo, jak se Lucius dotkl něčeho v něm, něčeho že se cítil dobře… Harry za sebou slyšel Luciusovo vzdychání… cítil jeho ruku na svém penisu, ale… styděl se a připadal si špinavý, když se udělal na červený přehoz dřív, než muž který mu dělal dobře, cítil se mizerně a tak bolestně osaměle…

 Poté co se Lucius vytáhl ze svého mladého manžela, políbil znovu Harryho a slízal všechny jeho slzy. Pak se z chlapce zvedl, lehl si vedle něj, ovinul paže kolem Harryho útlého pasu a usnul.

 Harry nespal. Bolelo to… ale fyzická bolest je nic ve srovnání s myšlenkami honícími se jeho hlavou. Na fyzickou bolest byl zvyklý.

 Harry se opatrně vymanil s manželova objetí a sklouzl s postele. Popadl Luciusův hábit, ale nemohl si ho obléknout, voněl jako jeho manžel. A tak si natáhl průsvitnou noční košili a tiše se vytratil z místnosti. Zjistil, že život u Dursleyových nebyl tak špatný.

 Harry nechtěl zůstat v jejich předpokojích, a tak otevřel dveře a vstoupil na temnou chodbu. Vydechl a sklouzl zády po zdi a sedl si na podlahu. Cítil chlad velkého domu a své pocuchané nervy.

 Cítil se tak špinavý, použitý a bezmocný… většina věcí nebyla tak strašná, až na to co se stalo v samotném závěru, kvůli tomu se cítil zahanbený a špinavý… měl rád některé z těch věcí… někdy to nebylo špatné… Harry věděl, že manželé mají sex, ale nikdy si nemyslel, že by Lucius dělal… Harry nevěděl, co se stane! Nikdo mu to neřekl! Proč se ho Lucius nezeptal… Ach, Merline, znovu plakal…

 „Ale, Ale, copak to tu máme?"

 Malý Nebelvír malém nadskočil - znal ten hlas. Když vzhlédl, spatřil Draca Malfoye jak se na něj šklebí. Ne, to ne, ne teď…

 „Hmm, co tady děláš, Pottere? Myslel jsem, že by sis teď měl užívat svojí sladkou prdelkou," napadl ho blonďatý Zmijozel. „Nebo si ho snad nebavil?"

 Harry neodpověděl. Bylo více než jasné že pláče.

 „Víš, zpočátku jsem byl opravdu naštvaný, že se můj otec rozhodl oženit se s tebou, protože si byl chlapec - který - měl - zemřít," pokračoval Draco. „Ale když si představím, jak děláš mému otci kurvu po zbytek svého bídného života, tak mi to už tak moc nevadí."

 „Myslím, že je to pro tebe to správné místo - na zádech s roztaženýma nohama pro Malfoye. Možná ani na zádech ne. Chce tě zezadu, jako lacinou děvku? To jsi. Ano, kazil by to pohled na tvoji ošklivou tvář. Myslím, že jde jen o zadek, zadek že? Je to jen díra, co na tom záleží…“

 „No, bylo hezké si s tebou popovídat, ale je už pozdě, jdu spát. Rád bych se tě zeptal, jestli se nechceš připojit, ale nejsem tak zoufalý. Snad někdy jindy. Nemyslím si, že by se otec nechtěl podělit o svou novou hračku… je to tak, stejně nejsi nic víc než pouhá dekorace, a jeho děvka. Užij si svůj nový život, Pottere!"

 S tím se Draco odvrátil od druhého chlapce a odešel.

 Harry nic neřekl, věděl, že je to všechno pravda. Každé slovo, které mu jeho rival řekl. Cítil se tak malý a ubohý. Chlapec na krásném zmijozelsky zeleném koberci klesl na kolena.

 Nechápal, jak je možné, aby cítil bolest a otupělost zároveň.

 Jak by mohl takhle žít po zbytek svého života?

Pokračování: 2. část, 7. kapitola

 

31.08.11 09:34
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one