Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (2997 | 5%)
Could You Love Me? (3162 | 5%)
Dark gifts (3131 | 5%)
Duet (2977 | 5%)
Komplikace Blackových (3014 | 5%)
Lektvarová pomoc (2952 | 4%)
My bad daddy (2987 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2980 | 5%)
Turnaj (2982 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2932 | 4%)
Vánoční zprávy (2918 | 4%)

Ahojky,

tak tade máte další kapitolu k povídce Could you love me? Tentokrát jsem ji překládala ještě s Adelain.

Chtěla bych moooc poděkovat za komenty k minulé kapitole a všem komentujícím tuto věnovat-keishatko, Nade, Catrina, Ella, bacil, Wigy, Lucka, EnniAn, enedaka, Alexa.

Děkuji a limit je 10

Hezké čtení. Sirina

***

12. kapitola Sprcha

Další odpoledne…

Lucius dosud nesebral odvahu, aby čelil chlapci, potřeboval nějaký čas. Hlava se mu začala točit, vždy když se pokoušel myslet na všechny ty trable a komplikace, které nedávné události přinesly…

Chirpy hlásila, že Harry jí a pije lektvary, ale 'mladý pán byl smutný'.

Byl stále rozrušený kvůli tomu, co se stalo předevčírem nebo kvůli dítěti?

Lucius by měl promluvit s Harrym, ale neměl tušení, co na to říct. Bude chtít ukončit těhotenství? A líbilo by se Luciusovi, kdyby chtěl?

Nebyl si jistý.

Určitě tu byly způsoby, jak se zbavit nechtěného těhotenství, ale ne, Lucius tu myšlenku okamžitě zamítl. Nechtěl udělat takové rozhodnutí bez Harryho souhlasu, to by bylo kruté. Kromě toho byl čistokrevný, byl vychován k přesvědčení, že děti jsou cenné. Ano, Malfoyovi měli obvykle jen jedno dítě, aby se zabránilo sporům o rodinný majetek, ale Draco nebyl nezdravě ambiciózní a s jeho a Harryho bohatstvím si Lucius myslel, že měli více než dost pro dva dědice, i při Malfoyových standardech.

Kromě toho mužské těhotenství byla rarita a prestiž v čistokrevných kruzích. O Malfoyových se bude v kouzelnickém světě mluvit ještě dalších mnoho let. Přesto, bylo to nečekané, neplánované. Všechno by bylo jednoduší, kdyby se to nestalo. Byla to komplikace.

Dítě.

No, ale poté, co se dostal přes počáteční šok, se mu ta myšlenka i začala líbit, z nějakého důvodu část jeho cítila jakousi podivnou touhu.

Pak najednou plameny v krbu začaly plápolat zeleně a objevila se v nich černá hlava. „Nebude ti vadit, když tě navštívím?“ zeptal se Severus Snape. Jeho tón obsahoval zřetelné upozornění, že by mu to vadit nemělo.

Lucius mu udělil povolení a Snape vyšel z krbu.

„Luciusi,“ začal bez jakéhokoliv úvodu. „Musíš něco dělat, jinak hrozí, že se nám situace vymkne kontrole. Albus se pořád opakovaně rozčiluje. Pokouší se mě přemluvit, ať tě přesvědčím, abys pustil Pottera z panství. A Bradavicemi kolují hanebné pomluvy o tom, že jsi uzamknul svého manžela v kobkách a zkoušíš na něm crucio a další kouzla černé magie. Měl bys použít mnoholičný lektvar a objevit se někde…“

„Je zpátky,“ přerušil svého přítele Lucius.

„Pardon?“ Tmavé oči se zadívaly do šedých.

„Potter. Zpět. Nahoře. Ložnice,“ Lucius věděl, že si Severus nezaslouží tenhle tón, ale ta situace ho už unavovala.

„Skvělé,“ odsekl lektvarista. „Chtěl jsi mě někdy o tom informovat? Počkej. Neodpovídej. A mohu se zeptat, kde se náš malý hrdina schovával?“

Lucius poskytl Severusovi některé nejdůležitější informace. Samozřejmě nemluvil o těhotenství. Nebyl ještě připravený. Nejdřív se s tím sám musel smířit. Blonďatý kouzelník ve skutečnosti nemohl odpovědět na všechny Severusovy otázky. Neměl představu, jak ´agentura´ našla chlapce a ani se o to nezajímal. Byli to přece mudlové. Lucius jednoduše vzal Harryho a pro jeho věci poslal pár lidí.

„Chci ho vidět,“ prohlásil Severus.

„Cože?“

„Chci vidět Pottera,“ opakoval muž.

Lucius se zamračil: „Nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad. On není… Umí být tvrdohlavý.“

„Vím jak zacházet s Potterem,“ odsekl Snape.

Hm… druhý Zmijozel se zamyslel… proč vlastně ne. Jednou za čas musel dát tomu mužovi, co požadoval, protože, i když si to Lucius neochotně přiznával, navzdory faktu, že on byl ten bohatý a mocný, byl to také většinou on, kdo od druhého muže něco potřeboval a ne naopak.

A tak Snape dostal povolení k návštěvě.

Lucius seděl v předsíni v křesle a Snape vešel do Harryho ložnice.

O pět minut později se Severus vypotácel smrtelně bledý z ložnice, (na čele se mu perlily kapky potu), klesl do křesla. Vypadal jako někdo, kdo se poprvé setkal s mozkomorem.

„Severusi…“ postavil se Lucius. „Co se děje?“

Severusovi se rozšířilo chřípí.

„Nepřibližuj se nebo na tebe pošlu nějaké kouzlo, ty oplzlý bastarde!“ Tmavovlasý kouzelník zvedl bledou ruku, aby zabránil dalšímu muži se přiblížit. Severus sklonil hlavu a skryl tvář za ruce.

To bylo trochu hrubé dokonce od naštvaného profesora, ale Lucius zůstal v klidu a čekal až se Snape utiší. To bylo obvykle nejlepší. Zdá se, že se stalo něco důležitého, ten muž vypadal, že šokem zapomněl mluvit.

Po nějaké době se Severus konečně podíval na svého přítele: „Měl jsi na…“ Začal rozzlobeně, ale pak se zastavil, aby použil rychlé tišící kouzlo na dveře, než začal pokračovat. "Vážně ses musel pokoušet ošukat toho kluka do… dobrá, nemám ani ponětí, co jsi chtěl dosáhnout tím, tím… Pokoušel ses ho ošukat, aby tě přijal? Nebo miloval? Idiote!“ naštvaně odsekával Snape, hněv se z něj valil ve vlnách.

Pak si všiml Luciusova výrazu, ve kterém se zračil šok a zmatek a rozhodl se, že mu to musí vysvětlit: „Rychle jsem nahlédnul do Potterovy mysli.“

Lucius si odfrkl: „Rychlý pohled do něčí mysli bez jeho souhlasu…?“

„O to tu nejde!“ přerušil Snape druhého Zmijozela. Nikdy se nestaral o nějaké chování a neměl žádné výčitky svědomí.

„Zavolej bystrozory! Nech mě odvést do Azkabanu, v případě, že tě to potěší! Ale až potom, co si vyslechneš to, co jsem viděl ´napadající něčí mysl bez dovolení,“ muž napodobil v uštěpačném tónu.

„Potter je v depresi… víš, co je vidět v mysli deprimovaného kouzelníka? Myslím, že ne… nejsi příliš nadaný v nitrozpytu, že?“ Snapeův tón byl úplně jízlivý. „ Viděl jsem jeho nejtemnější myšlenky a hodně z nich mají co do činění s tebou. Je zoufalý, smutný a cítí se bezmocný, uvězněný v jeho vlastním životě a popletený. Beznadějný. Bojí se. Rozzlobený,“ Snape si mnul spánky.

„Rád bych ti to ukázal… zasloužíš si vidět, cítit, ty, zasranej debile… Měl jsem to vědět dřív… Je to… ti mudlové, ti mudlové, u kterých žil. Myslel jsem si, že ten kluk je rozmazlovaný, ale on byl zanedbávaný…“ Snapeova tvář neukazovala žádnou emoci a on se díval někam do dáli nevidomýma očima, vypadal, jako by sledoval něco, co zde ve skutečnosti nebylo.

Jestliže někdo pomocí nitrozpytu vstoupil do mysli dalšího kouzelníka, který zažil velmi silné city, pak byl jimi nitrozpytec hluboce zasažen. Bylo to skoro, jako kdyby nitrozpytec dokázal náhle pochopit druhého člověka. Poznal jeho nejhlubší obavy a naděje a starosti. A porozumění vedlo k jisté úrovni spojení. Bylo to jednoduše logické – když jste někoho poznal a porozuměl mu až na nejhlubší úroveň, bylo těžké necítit se zasažený dotyčnou osobou.

„Byl několik let zavřený v tak temné místnosti tak sám, vyděšený, hladový… byl tak hladový a nachlazený… zrůda… říkali mu zrůdo... bezcenná zrůdo… opovrhovali jím…“ Severus vypadal jako věštec, který má děsivou vizi.

„Bylo to strašné, Luciusi… A já jsem ho šikanoval, a na vrchol všeho, nikdy nic neřekl… myslel si, že nemá co mluvit do svého života a bál se, že ho zamkneš na Manor a vezmeš mu dítě, že nebudeš chtít nečistokrevného potomka, že ho jeho přátelé budou nenávidět, když ho bude mít… a taky je tu touha… spousta touhy… po jeho přátelích… po něčem či někom… po lásce… Je to strašné, tak smutný…“ Snapeův hlas se vytrácel. „A ty jsi neměl s ním takhle zacházet! Právě takhle! Merline! Jak jsi jen mohl?“

Snapeův hlas se vytrácel, seděli v ohlušujícím tichu.

„Zatraceně, Luciusi!“ Snapeův výkřik rozbil to ticho. „Já jsem věděl, že sis chtěl vzít chlapce-který-přežil, hrdinu, ale co tě k čertu vedlo k tomu, abys ho donutil… Nedovedeš si představit, jak traumatizující to může být. Je to ještě dítě, Luciusi!“

„Já… já… netušil,“ vykoktal nakonec Lucius. „Myslel jsem… že je prostě jen tvrdohlavý, drzý…“

„Jako zneužívané a zanedbávané děti někdy jsou… oni nevěří žádné autoritě. Měl jsem to vědět,“ všechno to teď dávalo smysl.

„Šestnáct let je věková způsobilost.“ Luciusův tón byl obraný. „Měl jsem podezření, že chlapec z toho nebyl šťastný, nejsem tak naivní.“

Snape si odfrkl. Naivní a Lucius Malfoy v jedné větě? To bylo opravdu dobré. Ale na druhou stranu, kouzelník, který vyrůstal v takovém luxusu, měl tendence k naivním představám o určitých realitách života.

„Čekal jsem od něj trochu odporu,“ pokračoval Lucius poté, co ho druhý kouzelník obdařil nemilosrdným pohledem. Nechtěl být přerušován. „Věděl jsem, co se stává s tímhle druhem manželství, ale předpokládal jsem, že si na tuhle situaci zvykne, uvidí výhody…“

Severus nic neříkal, jen dál na druhého muže nevěřícně zíral.

„Myslel jsem, že… to není jako Narcissa, která do mě byla zamilovaná, když jsme se brali…“ snažil se vysvětlit blonďatý aristokrat.

„Narcissa?“ odfrkl si lektvarista. „Vzala si tě pro peníze a věděla, jak zní dohoda a co je zapotřebí. Byla dospělá a Zmijozel. Nemůžeš srovnávat ji a…“

„A ´svatouškovskou Nebelvírskou pannu´,“ druhý muž mu skočil do řeči. „ Citoval jsem Draca,“ vysvětlil.

„Hmm, je dobré slyšet, že můj kmotřenec jednou za čas vytáhne hlavu z pozadí a podívá-li se kolem sebe je schopen vidět i něco, kromě sebe. Možná dopadne líp než ty… Ale je to přesná definice,“ dodal. „Merline, Luciusi! Uvidí výhody! A tvůj pták nedobrovolně v jeho panenské prdeli má podle tebe být výhoda!“

 Lucius sebou trhnul.

Seděli mlčky, jak se utápěli v děsivé pravdě.

„Tohle je vážné, Luciusi,“ nakonec pokračoval černovlasý muž. „Vážnější než si uvědomuješ. Je těhotný; ano, jsem si toho už vědom a všechny jeho obavy se na to zaměřují. Je zmatený, ale chce mít to dítě… a navíc se o něj bojí, že se mu něco stane; že ty mu ublížíš.“

„V případě magického těhotenství stav rodiče přímo ovlivňuje dítě. Děcko se vyživuje na magii rodiče a také tímto způsobem absorbuje něco z jeho jádra. Silné emoce, magii, kterou jeho rodič používá – to vše na plod působí.“

„Jestli se Potter nezlepší, tak tu za devět měsíců máš malého mozkomora. Ne doslova, samozřejmě… ale to dítě bude v depresi, nevrlé, nerudné a sebevražedné. Bude vycucávat život ze svých rodičů. A je velmi těžké něco takového vyléčit,“ věcně informoval Snape. „Samozřejmě pokud ho nechceš poslat na potrat… Ale jestli to uděláš, sám na tebe sešlu Avadu! A nebudou mě zajímat žádné následky!“ křičel Snape, než se mu podařilo opět dostat své emoce pod kontrolu.

„V tuto chvíli Ha… Potter není s to logicky uvažovat, ale hned jakmile bude schopen myslet, bude tě nenávidět. Dá ti dítě, ne že by sis zasloužil takový dar, a nenávist, kterou ten chlapec k tobě cítí, se přenese na dítě, věř mi, vím, o čem mluvím…“ Severus nepocházel ze šťastného domova a opravdu věděl.

 „Oh, Merline, co jsem to udělal…“ Lucius se beznadějně podíval na svého přítele.

„Ano. Přemýšlej o tom, cos udělal! A dokonce i když je to tvůj manžel, nemůžeš si ho vzít jako někoho, komu platíš za potěšení… On je… Je to hrozné, Luciusi… Já… jen nemůžu…“

Lucius viděl reakci svého přítele. Nebyl nitrozpytec, ale uměl nitrobranu a věděl hodně o tomto umění a nikdy ještě neviděl Severuse takto. Jestli tu byl někdo, koho Lucius poslouchal, pak to byl Mistr lektvarů. To bylo zlé.

 „Znovu jsem se nechal unést svými plány, že?“ Čistokrevný byl ponížen, jak na něj pomalu padala pravda.

Snape přikývl.

 „Co mám dělat?“

Severus si třel čelo. „Měl bys ho nechat jít. Nech ho vrátit se do jeho života, k jeho přátelům.“

 „Nemožné. Malfoyové se nerozvádějí. Navíc je těhotný, čeká moje dítě,“ vyjmenovával blonďatý Zmijozel. Nechtěl nechat Harryho jít. Nemohl. Chlapec byl jeho manžel a nosil jeho dítě! On prostě musí… věci zlepšit, nějak. Ale rozloučení nepřichází v úvahu.

Snape protočil oči: „Malfoyové nedělají spoustu věcí nebo spíš si je nepřiznávají.“

Správně, byla tu Narcisa, Lucius se rozvedl se svou první ženou, která měla strávit zbytek života v Azkabanu… ale nicméně, kdyby se někdo jiný opovážil takto mluvit s hlavou Malfoyovic klanu, délka jeho života by se dramaticky zkrátila…

Severus jednoduše pokračoval: „Dobrá tedy. Pak záleží na tom, jestli si ho chceš udržet nebo ne?“ Snape ignoroval rozlobené pohledy druhého muže.

 „Proč bych ho neměl chtít?“ zeptal se na oplátku Lucius.

 „Můžu ti dát seznam, ale jestli chceš, aby zůstal, musíš ho přesvědčit, aby chtěl zůstat a ne ho… Jestli ještě někdy ho k něčemu přinutíš, prokleju tvoje koule,“ zavrčel profesor.

 „Severusi, já vážně…“ znělo to skoro, jako kdyby se Lucius chystal omluvit. Ukázalo se, že i Malfoy je schopen omluvy, když je opravdu zoufalý.

 „Dobrá, dobrá, mně se omlouvat nemusíš,“ přerušil Severus svého zaskočeného přítele. „Vím, že někdy se chováš jako rozmazlený, bohatý chlapec, který si myslí, že všichni chtějí to, co chce on a nic ho nemůže zastavit. Předpokládám, že to máš v krvi. Takže, jestli toho lituješ, dokaž to jemu. Zacházej s ním dobře, buď milý, ať tě má rád. To by mělo věci napravit.“

„Navrhuješ mi, že mu mám nadbíhat, aby se do mě zamiloval?“ pozvedl Lucius obočí.

 „Je mi jedno, co uděláš,“ vlastně navrhoval přesně toto, ale nechtěl o tom mluvit. Průběh konverzace se pro něj stával nepříjemným… Snape se nechystal rozebírat pocity. „Ale on je pravý Nebelvír. Důvěřivý, mladý, citlivý. Ale to je tvůj problém. Teď musíme udělat něco s Potterovou depresí. Zavolej toho svého doktora.“

Snape mu to vysvětlil a téma bylo uzavřeno.

Zavolali doktora Tanabeho, který si vyslechl, co mu Snape říkal a střílel káravé pohledy na Luciuse. Blonďatý Zmijozel si jich nevšiml. Byl hluboce ponořen v myšlenkách a přemýšlel o situaci. Ublížil tomu chlapci, dokonce ho vyděsil… vážně… byl idiot. Zacházel s Harrym strašně, aniž by si to uvědomoval. Jenom proto, že si nedokázal představit, že by náctiletý chlapec nechtěl mít sex.

Koho to mohlo napadnout? Například Draca… jasně, Potter nebyl Draco.  Na jednu stranu byl Lucius stále rád, že jeho manžel je tak nezkušený, ale… to ho dostalo do téhle situace.

Lékouzelník Harrymu předepsal slabý uklidňující lék a slabou ‘Heiterkeitovu nápravu smutku‘, přitom poznamenal, že nemůže chlapci dát nic silnějšího, kvůli jeho stavu.

Doktor Tanabe objasnil, že deprese je pouze symptom a že se již obával o chlapcův duševní stav, že Lucius nemůže ignorovat pocity druhého kouzelníka. Vlastně řekl mnoho věcí a nejen Lucius vypadal provinilý, ale i Severus Snape měl zvláštně napjatý výraz.

Přece jen to je Lucius, kdo musí najít řešení, jestli chce Harryho udržet na Manoru a ve svém životě. A on chce. To už si konečně připustil.

 

04.01.12 17:49
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one