Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (2997 | 5%)
Could You Love Me? (3162 | 5%)
Dark gifts (3131 | 5%)
Duet (2977 | 5%)
Komplikace Blackových (3014 | 5%)
Lektvarová pomoc (2952 | 4%)
My bad daddy (2987 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2980 | 5%)
Turnaj (2982 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2932 | 4%)
Vánoční zprávy (2918 | 4%)

Ahojky,

tak tady máte ode mě další kapitolku k povídce Could you love me? Děkujeme moc za komentáře, proto ji chci věnovat všem komentujícím-tamias, Nade, Kat, keishatko, Ella, Catrina, Bacil, enedaka, Sizzza, Sachmet.

Přeji hezké čtení a limit je 10komentů.

Sirina

***

2. část, 13. kapitola

13. kapitola Nabídka míru

Lucius zatajil dech. Stál u dveří do Harryho ložnice.

Bylo to bolestivé, vidět malého chlapce schouleného v tak velké posteli do klubíčka pod přikrývku. Ležel zády ke dveřím, byl tak křehký a zranitelný. Tak zraněný tím, co udělal on, Harryho manžel. Co ho to napadlo! Merline, ale doufal, že ještě není příliš pozdě.

Lucius vešel do pokoje a sedl si na jednu stranu postele, k Harryho zádům.

 „Harry?“ Zeptal se nejistě. „Jsi vzhůru?“

Když se nedočkal žádné odpovědi, věděl Lucius, že bude muset mluvit jen on: „Přinesl jsem ti čokoládu.“ Byla to ta nejlepší čokoláda z bílého jednorožce. Usoudil, že je to vzácný dárek, protože nebylo mnoho jednorožců, které by bylo možno dojit. To se stalo obvykle jen v případě, že ztratil své mladé a tak ho někdo musel zbavit zbytečného mléka. Libra téhle sladké dobroty stála asi tolik, kolik průměrný ministerský kouzelník vydělal za rok.

Lucius položil krabičku na postel a opatrně s jemností položil ruku na chlapcovo rameno… Cítil, jak Harry ztuhnul.

„Nechci ti ublížit, „ zatraceně, byl Malfoy a neměl ani představu, jak se omlouvat. Obvykle to nedělal. „Já vím, že jsem ti před tím ublížil. Přišel jsem se omluvit za své činy. Mýlil jsem se a…“ Lucius zasténal. Jak by se mohl někomu omluvit za tohle? Hodné o tom přemýšlel a nenalezl pro sebe jakoukoliv dobrou omluvu. Lucius byl tak provinilý, a věděl to, že…

Ale co mohl říct, aby to zlepšil… dokonce ani pár, nebo možná víc skleniček ohnivé whisky, které vypil před tím, než šel za Harrym, mu moc nepomohly.

„Harry, cítím se tak hrozně. To co jsem ti udělal, nebylo správné…“ jeho slova nezněla opravdově. Jak to vysvětlit… co takhle mluvit pravdu… to pravděpodobně promluvil jeho vnitřní doktor Tanabe. Možná po všech těch letech moralizování a kritiky to něco na Luciusovi zanechalo.

Nejspíš si Harry zaslouží upřímné vysvětlení. Možná, že být upřímný je jediný způsob, jak získat odpuštění. Jeden den…

„Víš, někdy můžu být velmi úzkoprsý,“ teď si musel vzpomenout n všechny ty ošklivé věci, které o něm řekl Severus během všech těch let přátelství. „Moje rodina byla vždy velmi bohatá a také čistokrevná, hodně… já nevím, nemám možnost vidět Malfoye nebo sebe, jako to mají ostatní lidé.“

„Předpokládám, že nejsem moc laskavý k lidem, kteří nejsou bohatí, čistokrevní nebo alespoň Zmijozelové. Zapomněl jsem, že nejsi jeden z nás. Opravdu nikdy jsem ti nechtěl tak moc ublížit, Nevím, co mě to popadlo, měl jsem být ohleduplnější. Připouštím, že jsem tě viděl spíš jako předmět. Něco hodně cenného, a jak jsem si všiml později – i krásného.“

„Ty jsi něco, co jsem mohl a chtěl mít. A tak jsem to dostal. Jednal jsem jako rozmazlený bohatý čistokrevný kouzelník, přesně jak jsem byl vychován. Viděl jsem novou hračku a nic víc, ve svém vzrušení. Neviděl jsem v tobě kouzelníka, osobu.“

„Jsem zvyklý dosáhnout všeho, co chci. Lidé neříkají ne Malfoyovi moc často. Proto jsem předpokládal, že je to přirozené, že to tam má být. Neuvažoval jsem o tobě a tvých pocitech… nechtěl jsem ti ublížit.“

 „Byl jsem slepý a hloupý. Lituji toho, co jsem udělal. Jednou bych rád přijal tvé odpuštění. Zvlášť teď, když… když budeme… budeme rodiče. My oba. Nevím, jaký máš na tohle názor… já jsem domýšlivý, sobecký bastard… jestli má Severus pravdu- často mi tak říká… ale chápu, že v této situaci, kdy máš jen šestnáct, je to pro tebe těžké… a omlouvám se za bolest, kterou jsem ti způsobil.“

„Rád bych udělal něco, aby ses cítil lépe a pomohl ti. Slibuji, že ti pomohu, pokud mi dovolíš být s tebou a budu tě podporovat… my jsme začali špatně, ale budu se snažit být lepším manželem a dobrým otcem, pokud mi to dovolíš,“ konečně Lucius zastavil. Teprve pak si všiml, že začal podvědomě třít Harryho paži. Rychle stáhl ruku pryč.

„Zvaž to. Budu souhlasit se vším, co rozhodneš. Pokud nechceš mít dítě, stačí říct… Nicméně pokud ano… rád bych byl po tvém boku minimálně tak dlouho, než se dítě narodí. Možná bys mi mohl někdy odpustit a mohli bychom být jednoho dne rodina, aby se naše dítě cítilo v bezpečí a chtěné… No, možná žádám příliš mnoho, ale jsem přece Malfoy. Chci jen další šanci.“

„Nemohu ti slíbit, že ti dovolím rozvod, lhal bych, protože Malfoyové se nikdy nerozvádějí, pokud nenastanou nějaké mimořádné okolnosti. Nicméně, dám ti vše ostatní, o co si požádáš. Umožním ti žít svůj vlastní život, pokud si to budeš přát. Ale lhal bych, kdybych řekl, že bych nechtěl být jeho součástí. Chci ti to ukázat, pokud mi to dovolíš. Všechno co od tebe chci, je šance, ale to je jen na tobě.“ a pak se Lucius odvážil jemně zmáčknout Harryho rameno a odešel z místnosti. Předpokládal, že mladý chlapec potřebuje nějaký čas, aby o tom mohl přemýšlet.

Lucius Malfoy šel do knihovny, klesl do svého oblíbeného křesla a zavolal domácího skřítka, aby mu poručil najít trochu ohnivé whisky.

Myslel vážně všechno, co říkal? Nebo jen řekl to, co se od něj očekávalo, správná slova… Lucius nebyl zvyklý na upřímnost, byl Zmijozel. Každý věděl, že Zmijozelova slova, která byla pravdivá, nebyla nejpůsobivější.

Ale muž byl příliš otřesen vším, co slyšel od Severuse. Ano, Lucius byl k Harrymu upřímný. Možná dokonce ztratil něco ze své důstojnosti a udělal sám ze sebe blázna…

On nikdy předtím neukazoval svou zranitelnost, protože… no, možná nikdy. Bylo to trochu zneklidňující.

Ano, Lucius byl docela otevřený k Dracovi a Severusovi, oni ho viděli z jiného pohledu, s kterého si ho ostatní ani nedokázali představit, ale ještě nikdy nebyl k někomu tak otevřený, nikdy neprosil.

Lucius v noci nespal dobře, když o tom všem přemýšlel. Bylo hodně v sázce. Za prvé – dítě. Pokud se nic nezměnilo a Harry se utápěl hlouběji do deprese, jeho dítě se promění do malého mozkomora. Lucius si nebyl jistý, co přesně to znamená, ale dokázal si to představit.

Myslel na Draca… a pak na něco, co roste uvnitř Harryho s malým srdíčkem a nožičkama… Nikdy by si neodpustil, kdyby bylo jeho dítě poškozené jeho chybou. A to by byla. Jednou z věcí, o které Lucius věděl hodně, byla zodpovědnost. Byl zodpovědný za rodinu.

Čím víc o tom přemýšlel, tím víc si uvědomoval, že Harryho tlačil do deprese… Lucius nemohl tvrdit, že chápe mladšího kouzelníka, který byl tak citlivý a snadno zranitelný… dobře… No, možná ne, podle Severusovi ´cesty do Harryho paměti´. Být ve tmě a všechny ty další věci…

Co by mohl vědět o těch hrozných věcech, které ubližují lidem? Když se člověk cítí hrozně? Když byla odsouzená Narcissa do Azkabanu? Styděl se, byl otrávený. Když si uvědomil, že Temný pán je blázen? Zklamaný a nepohodlný. Opravdu toho moc nevěděl o smutku a utrpení. Och, byl opravdu rozrušený, když Draco chytit dračí neštovice a vyskytly se komplikace. Ale to bylo už dávno.

Lucius měl jako dítě chráněný život a když byl dospělý, měl všechno, co chtěl. Samozřejmě, že tu byly výzvy. Kouzelník bojoval v řadě bitev, ale jen ty, které si vybral a na které byl připraven.

Chlapec, který teď ležel zlomený v jednom z nejlepších pokojů v Manor, nebyl připravený. Přerostlo mu to přes hlavu a Lucius byl ten, který zasadil konečný úder.

Lucius byl pošetilý, když si myslel, že by mohl vzít Harryho a změnit ho na perfektního malého manžela.

A ne, nerozuměl Harry Potterovi.

Ale mohl to zkusit.

Udělá vše, aby byl Harry skutečně jeho. To byl slib.

11.01.12 17:44
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one