Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (2997 | 5%)
Could You Love Me? (3162 | 5%)
Dark gifts (3131 | 5%)
Duet (2977 | 5%)
Komplikace Blackových (3014 | 5%)
Lektvarová pomoc (2952 | 4%)
My bad daddy (2987 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2980 | 5%)
Turnaj (2982 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2932 | 4%)
Vánoční zprávy (2918 | 4%)

Ahojky,

tady máte od Izmy R.I.P další kapitolku k povídce Could you love me?. Tak doufám, že se vám bude líbit a oceníte ji komentáři.

Limit je 10. hezké čtení.

Sirina.

***

Druhá část- Jen začít

 7.kapitola  Javorové město

 Harry Potter svíral svůj kulový blesk jako by na tom závisel celý jeho život. Částečně tomu tak bylo. Byl na útěku. Neměl žádnou představu, kam utíká, věděl jen, že co nejdál od Malfoy Manor a jeho tvz. manžela. Prostě ne. Nemohl takhle strávit zbytek života. Na zádech… nebo na kolenou jak řekl Draco Malfoy.

 Byl na útěku. Nebylo to ušlechtilé, odvážné už vůbec ne… Byl přeci statečný Nebelvír. Hrdina a zachránce kouzelnického světa, který zbaběle utíkal od svého … od něj.

 Kruci! Prostě jen není ten statečný Nebelvír, syn Jamese Pottera tak jak to chtějí všichni ostatní! Třeba nechce nosit všechny ty tituly, chce být jen Harry. Chlapec. Šestnáctiletý dospívající chlapec; být jen normální dítě. Být šťastný, mít milující rodinu a nějaké dětství. Ale jak se zdá, asi si nezaslouží nic z toho.

 Nemohl žít jako Hrdina nový Malfoyův mazlíček. Nemohl dovolit, aby s ním kdokoliv takhle zacházel, takhle ho ponižoval. Hračka… Věc… to nemohl… slzy ho začaly znovu pálit v očích, když si vzpomněl, co se v noci stalo.

 Dekorace. Malfoyův majetek a kurva … Byl přeci člověk! Měl své pocity a také nějakou důstojnost, ale teď na tom moc nezáleželo. Přál si jen vypnout. On přeci splnil svoji povinnost vůči kouzelnickému světu, i když neochotně a oni? Neposkytli mu, jedinou věc, po které kdy toužil – být sám, svobodný a třeba i trošku toho štěstí.

 Na okamžik si sice myslel, že by si na svého manžela mohl zvyknout, nebo se s ním naučit žít, třeba mohl Malfoy přijít s nějakým kompromisem, Harry by se choval na veřejnosti jako perfektní manžel a Malfoy by ho v soukromí nechal na pokoji.

 Kromě toho Malfoy byl skutečně krásný, měl v sobě něco, co ho dělalo skutečně unikátním… ale Harry nemohl být něčí děvkou. Bezcenný, využitý… nemilovaný. Tak se Harry cítil právě teď. Zlomený. Využitý.

 Najednou Harryho napadlo. Proč to nenapadlo nikoho dřív… proč nikdo nenavrhl … aby utekl. Asi chtěli za každou cenu, aby zůstal v kouzelnickém světě, i když to znamenalo vzít si Luciuse. Ano, nakonec by s tím stejně souhlasil, protože chtěl zůstat se svými přáteli. Ale po tom všem co zažil minulou noc? Změnil názor. Byla to příliš vysoká cena.

 Popřál sbohem kouzelnickému světu, svým přátelům a všemu co kdy miloval.

 Bylo časně ráno, když Harry pocítil opravdovou únavu z létání. Všechen adrenalin se už vyplavil z jeho těla. Slunce nesměle vykukovalo nad stromy a barvilo horizont do zlatova. Harry byl prochladlý, zejména jeho ruce, kterými svíral koště. Byl srpen. Noci byli mnohem chladnější než dny. Mladý kouzelník na sebe nemohl použít ani zahřívací kouzlo, nebylo mu ještě sedmnáct, nebyl plnoletý. Ihned by ho našli. Naštěstí si chlapec všiml malého městečka a obrátil koště jeho směrem.

 Harry přistál s Kulovým bleskem v klidné okrajové části malého venkovského městečka. Bylo o trošku větší, než vypadalo seshora, ale stále dost maličké, útulné. Bylo to pěkné místo.

 V osm hodin ráno Anne Hathaway rychle otevřela svoji pekárnu. Pekárna „ U Tety Anny“ byla její pýchou a radostí. Malé, světlé a příjemné místo, které bylo obklopeno jakousi zvláštní aurou tepla a přátelství. A navíc… Annino pečivo báječně vonělo.

 Koupila starou pekárnu před pěti lety, rok poté co zemřel její milovaný Adolph. Musela ji skoro celou přestavět. Naštěstí obchod dobře vzkvétal. Její tři zaměstnanci – Kate, Armanda a Philip – pracovali v kuchyni a dělali báječné koláčky, bagety, sušenky, preclíky… všemožné druhy zboží, na které lákaly občany Javorového města do pekárny „ U Tety Anny“.

 Anne stála za pultem, usmívala se, připravovala čaj a kávu a povídala si se zákazníky.

 Anne zaujal malý chlapec s černými vlasy po ramena a zářivýma smaragdově zelenýma očima, který se objevil v pekárně. Na tom dítěti bylo cosi zvláštního, to poznala ihned. Ve svém předchozím povolání se naučila hodně o lidech. Byl v pubertě, už nebyl dítětem, ale zároveň nebyl ani dospělým mužem. Je roztomilý - napadlo ji v duchu při pohledu na toho zvláštního chlapce.

 Měl na sobě jakýsi plášť, džíny a svetr, který byl zjevně o několik velikostí větší, než byla chlapcova velikost. Dále nesl obyčejný, černý, školní batoh a koště … Bylo trochu jiné, než ty které lidé používají na uklízení. Koště vypadalo jako by si s ním někdo dal hodně práce, a ne jen ledabyle svázal chřástí. Dokonce bylo lakované a mělo na sobě něco vypadající jako rukojeť. Jak zvláštní!

 Zelenooký mladík se přiblížil k Anne a sunul po pultu několik pomačkaných bankovek. „ Co za to prosím, mohu dostat?“ zeptal se tiše.

 Žena se zamyslela … když chlapec přistoupil blíž, viděla jak je velmi bledý a příliš hubený. Jeho oči byli zarudlé a vypadal unaveně, jakoby toho v noci moc nenaspal… Neměl moc peněz, ale Anne mu udělala extra velký hrnek čaje s mlékem a cukrem a na talířek mu dala od každého něco, co se na něj jen vešlo. Někdy to prostě není o penězích.

 Položila jídlo na jeden malý stolek, pokrytý ubrusem, a když šla obsloužit dalšího zákazníka, koutkem oka pozorovala mladíka. Měla takový pocit, že se chlapci něco stalo, ale nechtěla ho vyděsit. Musí zapojit svůj důvtip…

 Po chvíli šla dolít chlapci trochu čaje a zeptala se: „Jsi v pořádku, zlatíčko?“

 Dvě velké zelené oči se podívaly do jejích světle modrých: „ Ano jsem v pořádku, madam.“ Chlapci přelétl přes obličej smutný úsměv. Tak malý, znavený a smutný úsměv…

 Anne mu nevěřila ani slovo, ale nevěděla, co má dělat… V tu chvíli ji oslovila paní Greenová, a když se od ní Anne vrátila, podívala se směrem k chlapci znovu a zjistila, že byl… byl pryč….

 To ne…

 Navečer Anne zavřela pekárnu a vracela se přes park domů, když si náhle všimla někoho spícího na jedné z laviček a … poznala v něm chlapce z dřívějška. Celý den o něm přemýšlela.

 Kdo to byl? Odkud přišel? Co tu dělá? Má snad nějaké problémy? No rozhodně má nějaké problémy.

 Ale tentokrát mu nedovolím utéct.

Pokračování: 2. část, 8. kapitola

 

17.09.11 10:45
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one