Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (2997 | 5%)
Could You Love Me? (3162 | 5%)
Dark gifts (3131 | 5%)
Duet (2977 | 5%)
Komplikace Blackových (3014 | 5%)
Lektvarová pomoc (2952 | 4%)
My bad daddy (2987 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2980 | 5%)
Turnaj (2982 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2932 | 4%)
Vánoční zprávy (2918 | 4%)

Ahojky všichni,

moc se omlouvám, že jsem tak dlouho nic nepřidala, polepším se. Děkuji za všechny komentáře a taky maily! Kapitolku věnuji všem komentujícím: Ella, keishatko, Lucka, Nade, ala, Sizzza, bacil, Catrina, Lily, evica, Jamie a ranchan. Také za maily: Rose, Katie a Abigail. Moc děkuju! Dnes je limit jen 10, když to tak dlouho trvalo...

Pak tu mám prozbu, nenajde se mezi vámi někdo, kdo by byl schopen a ochoten mi dělat betu? 

A pak také někdo, kdo by mi vypomohl s překladem? Nevím jak na tom bude Izmy, ale Adelaine každopádně bude mít pauzu....

Moc prosím, aby se ti ochotní a schopní ozvali na mail: sirina2@seznam.cz

Doufám,že se někdo najde.

Děkuji a přeji hezké čtení.

S láskou Sirina.

***

 3. část, 6. kapitola

16. kapitola Návštěvník

Další ráno, po snězení snídaně a poslušném vypití všech nezbytných lektvarů, začal být Harry dost nepokojný. Shledával nemožným sedět na místě. Harry věděl, že je to kvůli lektvarům, mohl je skoro cítit, jak mu proudí tělem, zesvětlují a dělají barvy kolem něj jasnější, pobízejí ho, aby vstal a něco dělal.

Byl to dobrý pocit. Harry si představoval, že kdyby byl opilý, tak by se cítil stejně. Také věděl, že tyhle lektvary mohl používat jen určitou dobu a poté bude nucen s tím bojovat sám… ale to bude až později. Řekl mu to kdysi dávno ředitel Brumbál, když Harry ležel na nemocniční posteli, zděšen tím, co se stalo, tím, co udělal…

Chlapec zavolal Chirpy a zeptal se, jestli by bylo možné, si to tu trochu prohlédnout.

Chirpy byla šokovaná tím, že se pán chtěl projít a nenařídil jí už dříve, aby mu ukázala okolí! Málem se rozplakala, ale pak se uklidnila a informovala Harryho, že pan Lucius už jí poskytl seznam ´bezpečných místností a ne moc bezpečných pokojů´ v případě, že by si chtěl Harry prohlédnout panství.

Byl Harry Nebelvír? Měli všichni Weasleyovi červené vlasy? Samozřejmě, že Harry chtěl vidět všechno!

Chlapec byl uvolněný, když zjistil, že nebude držený v jeho místnostech jako vězeň.

Harry by musel napsat celou knihu, aby popsal všechno, co viděl za ten den v Manor. Bylo to staré a magické místo a také obrovské. Ve skutečnosti to byl enormně velký a velkolepý dům.

Musel začít prozkoumávat na vlastní pěst. Ukázalo se, že tam byly tři pokoje- ložnice, předpokoj a ještě jeden- něco jako pracovna. Nemluvě o obrovské koupelně a balkonu. Harry tu měl svůj kufr a objevil, že tu byly dokonce věci od Anny. To bylo skvělé, mít zase svou hůlku.

 Harry zjistil, že plánování Malfoy Manor bylo překvapivě rozumné (na rozdíl od Bradavic, například) a nevzdorovalo všem zákonům logiky. Byla to kruhová stavba s chodbami a schodišti, které vždy končily v hale, která byla uprostřed domu. Takže každé křídlo, každá část Malfoy Manor odtud byla přístupná.

Každá chodba má své vlastní barevné schéma, takže je snadné je rozeznat. Harry si uvědomil, že se zdržoval v zelené části panství, ale byly tu také modré, červené, žluté, fialové chodby. Bylo zřejmé, že některé části panství byly sice udržované v dobrém stavu, ale nebyli obývané a byly vyzdobeny v dřívějších dobách různými generacemi Malfoyů. Harry mohl upřímně říct, že se mu nejvíc líbí “zelené křídlo“. Přinejmenším k bydlení.

Na své cestě chlapec narazil na příliš mnoho Malfoyových předků nebo spíše na jejich portréty. Kupodivu ne všichni z nich byli světlovlasý, byli tam dokonce i nějací rusovlasí mezi nejstaršími z nich. Někteří byli velmi staré čarodějky nebo kouzelníci, kteří dřímali ve svých rámech. Jeden, Cadmus Malfoy mluvil sám k sobě. Něco o podvazcích, ponožkách a spodcích. Chirpy vedla Harryho pryč, zřejmě vyvedená z míry chováním jednoho z členů rodiny.

Je smutné, že některé z portrétů jsou malé děti. Harry se nikdy nesetkal s portréty, které by byly tak mladé. Ty malované portréty dětí, které visely v Bradavicích, tolik nevnímaly jako ty tady. To byl rozdíl mezi jednoduchou kouzelnickou kresbou s hýbající se osobou na ní a portrétem s opravdovou osobou. První byl schopný se hýbat jen trochu, opakoval některé fráze – záleželo na tom, jak talentovaný byl malíř. Ale ten druhý obraz v sobě měl část kouzelníkovy nebo čarodějčiny osobnosti.

To bylo znepokojivé, když jedno z dětí, Morry (Morpheus Malfoy) volal za ním, prosil, aby Harry zůstal déle a mluvil s ním nebo si s ním hrál.

Další portréty chtěly vědět, kdo byl Harry. Podle některých z nich nevypadal jako Malfoy.

Ukázalo se, že obytné místnosti zaujaly celé druhé patro. Harry se ani nezkoušel dívat do každé z nich. Jeden v každé chodbě stačil, aby si udělal vlastní představu.

Pak tu bylo třetí patro se zimní zahradou, skleněnou střechou a bazénem. Harry se ani nedíval na rostliny nebo si nepovídal se sochami, které vypadaly, že by si chtěli popovídat.

Když se dostal do prvního patra, kdy byly umístěny salony (více než jeden, samozřejmě), herny (jako pokoj pro tchoříčky), rodinná lektvarová laboratoř, taneční sál a také dílna, Harry byl už velmi unavený a také ohromený.

A Malfoyovi měli famfrpálové hřiště! (Viděl to z okna), ale Chirpy už křičela, že famfrpál není pro pana Harryho. Takže nesměl jít na hřiště…

Jak by toho jedna rodina mohla mít tolik? Ještě nikdy neviděl nic podobného Malfoy Manor.

Čtvrt hodiny před čtvrtou vešel Harry do knihovny s pocitem naprostého vyčerpání. Hodně se mu ulevilo, když Lucius okamžitě svému manželovi naznačil, aby se posadil.

„Remus Lupin souhlasil, že před čtvrtou se odletaxuje,“ informoval starší kouzelní, zřejmě ne moc potěšený touto návštěvou.

Ale Harry byl příliš zaměstnán jinými myšlenkami, nevšiml si, jak je Zmijozel nevrlý.

„Pane Malfoy,“ začal, ale Lucius hned chlapce zastavil a trval na tom, aby Harry použil jeho křestní jméno.

„Luciusi…“ chlapec se začervenal, i když netušil proč a pokračoval. To jméno, znělo mu to tak divně. „Zajímalo by mě… Myslíš si, že by mohl být Remus naštvaný?“

„Naštvaný?“ Lucius zvedl obočí. „Vlkodlak? Naštvaný? Proč by měl být naštvaný? Přepokládám, že by se měl cítit poctěn, být pozvaný do tohoto domu. A není v pozici, kdy by mohl mít námitky.“

Harry se zamračil, neměl rád, když ostatní kouzelníci takto poukazovali na Remuse. Zkoušel se nerozzlobit, pokoušel se tomu porozumět. Ale nemohl. Ano, Remus byl vlkodlak, ale to nedávalo Malfoyovi právo naznačovat, že je muž nízko postavené stvoření, které nemá právo na svůj vlastní názor.

Ale Harry nechtěl hádat nebo tak něco. Nechtěl rozhněvat muže. Co by se stalo, kdyby Lucius změnil názor a už na něj nechtěl být hodný? Teď litoval, že vůbec něco říkal.

„Je něco špatně?“ Lucius si všiml manželova neklidu, proto se zeptal.

Harry zavrtěl hlavou. Pochyboval, že by to Lucius pochopil.

„Harry,“ povzdychl si Lucius, když si všiml, jak se chlapec uzavírá do sebe. „Už jsem ti slíbil, že ti neublížím. Vlastně jsem to nikdy neměl v úmyslu… Já vím, že bude nějakou dobu trvat, než si získám tvou důvěru, ale slíbil jsem ti, že se o tebe postarám. Prosím, mluv se mnou.“

Harry se otřásl, když mu řekl něco takového… tak jednoduchého a úžasného… něco uvnitř něho sebou škublo.

prosím, mluv se mnou…

Harry sebral odvahu: „Vidíš Remuse pouze jako vlkodlaka, myslím, že v kouzelnickém světě to dělá hodně lidí, ale já ne… Je mi jedno, jestli se z něj jednou za měsíc stane vlkodlak, on je můj přítel a pokud je mi známo, nikdy nikomu neublížil. On je člověk. Přítel. Vlastně je to nejlaskavější a nejpřátelštější člověk, kterého znám. Já ho už ani jinak nemůžu vidět…“

Lucius si hloubavě prohlížel chlapce s havraními vlasy. Harry byl patrně rozrušený. Mohl by setřít ten nešťastný výraz z jeho tváře, kdyby Lucius zahrál a zlehčil své předsudky.

„Když jsem byl dítě,“ začal Lucius. „ Měl Jsem chůvu. Četla mi pohádky. Mnoho z nich byly příběhy o upírech, karkulinkách, hipogryfech a také vlkodlacích. Byli to monstra, která napadla statečné čaroděje a čarodějky, kteří je porazili a potrestali. Řekla, že pokud nebudu po deváté v posteli, přijde vlkodlak a vezme mě…“

„Když jsem byl starší, trávil jsem čas se svým otcem děláním věcí… všechno, co otec dělá se svým synem. A povídali jsme si. Otec nebyl… obchodoval s mnoha různými lidmi, včetně vlkodlaků. Věděl, že někteří vlkodlaci kousali kouzelníky schválně, aby je přeměnili. A můžu tě ujistit, že je tu ještě hodně vlkodlaků, kteří to dělají… někteří z nich byly dokonce ve spolku s… „ tam se Lucius zastavil. Neměl náladu o Něm mluvit.

To byla pravda, jak Lucius věděl. Ne všichni z nich. Byl příliš chytrý, aby tomu věřil. Ve skutečnosti to bylo jednoduché. Nikdy nebyl tím, kdo by ustoupil ze svého názoru a chtěl ty příšery vymazal z povrchu zemského nebo se, Magie-chraň, účastnil lovů na vlkodlaky. Ale byly potencionálně nebezpeční a to byl dobrý důvod nechtít je v blízkosti své rodiny. Bylo to zbytečné riziko.

Ale nemohl říct Harrymu právě teď ne, nebo mohl?

 „Nemám nic proti Lupinovi osobně,“

Harry přikývl.

V příštím okamžiku oheň v krbu zezelenal a Remus Lupin z něj vystoupil vypadající trochu otrhaně a unaveně jako obyčejně, měl na sobě hnědý svetr a zaplátý plášť. Po všech skvostech Malfoy manor to byl dost šokující kontrast.

Když Harry uviděl Remuse, nemohl zůstat v klidu. Chlapec vyskočil a běžel k jeho náhradnímu kmotrovy rovnou do náručí. Vůbec si neuvědomoval, že mu Remus tak moc chyběl.

„Harry!“ Přivítal ho Remus.

„Remusi!“ Oba se na sebe navzájem usmívali.

Lucius viděl zřejmou lásku, kterou chlapec ukázal vlko… Lupinovi. Nemohl si pomoci, ale cítil bodnutí žárlivosti. Kdyby jen tak Harry běžel za ním, nechal se obejmout kolem pasu a mohl zabořit nos do těch ebenových vlasů, mohl by vdechovat tu lahodnou vůni…

Oba se utišili a Remus přišel blíž k Luciusovi, podezřele si Zmijozela prohlížel. V jeho tváři nebyla ani stopa po přátelskosti.

„Profesore Lupine,“ přikývl Lucius zdvořile.

„Už nejsem profesor, pane Malfoyi, měl byste si toho být vědom,“ odpověděl Remus chladně.

Harry se začal obávat, že by jeho přítel mohl vážně pokousat Luciuse. Položil Lupinovi v uklidňujícím gestu ruku na rameno.

„Pojďme si sednout, Remusi,“ navrhl. „Dáš si čaj?“

Harryho manžel málem vybuchl smíchy- u Morganiny spodničky! Potter vytáhl roli perfektního hostitele podle nejlepších tradic čistokrevných manželek!

Lucius si musel zakrýt rukou ústa a předstírat kašel, čímž si vysloužil zvláštní pohledy od ostatních kouzelníků v pokoji. Ale chlapec měl určitě potencionál stát se vším, co si Lucius od své choti přál.

„Harry, co jsi dělal celou tu dobu?“ začal konečně s očekávaným výslechem Remus, koutkem oka ale stále sledoval Luciuse. Harry udělal totéž, jako by žádal o povolení mluvit. Což se Remusovi ani trochu nelíbilo. Blonďatý Zmijozel ale zůstával neutrální, aby nechal na Harrym rozhodnutí co říct.

Harry se zhluboka nadechl. „Měli jsme neshody a já… v podstatě odešel… myslím… já jsem zůstával na jiném místě,“ technicky nelhal.

Remus se zamračil: „Odešel?“

„Ano, ale všechno je v pořádku,“chlapec ho rychle ujistil. Lucius pozvedl obočí. „Nebo přinejmenším se to do toho stavu dostává,“ vyhrknul chlapec.

„Jsi si jistý?“ ptal se Remus a přímo se díval na Malfoye.

„Hm… ano… a řekni ostatním, že jsem v pořádku.“ Harry byl zjevně nervózní.

„Proč to neuděláš sám? Doufám, že to můžeš udělat, že? A kde jsi to přesně byl?“ ptal se vlkodlak.

„Remusi…“ začal Harry.

„Můj manžel má dovoleno stýkat se s kýmkoliv, koho si vybere, jak sám vidíte,“ přerušil ho Lucius.

„Tak proč nebyl…“

„Remusi,“ tentokrát ho přerušil Harry. „Odešel jsem a Lucius to jen zakrýval, aby to udržel v tajnosti. On mi v ničem nebránil. To jsem byl já.“

Lucius byl trochu zaskočen tím, co slyšel. Harry nelhal, ale také neřekl celou pravdu. Bylo to zajímavé.

Dovolil toto setkání a zvažoval možnost, že by ten chlapec svému ‚příteli‘ prozradil příliš moc a smířil se se všemi nevyhnutelnými nepříjemnostmi, které by mohly následovat. Podle všeho se tomu i Harry chtěl vyhnout.

Remus se na něj zamyšleně podíval.

„Harry, tam je na tobě něco jiného. Voníš jinak,“ uvedl kouzelník.

Chlapec zbledl.

„To nic není. Jsem v pořádku.“

Jeho starší manžel v duchu zasténal, pokud se to chlapec snažil skrývat, neuspěje. Měl silné nutkání zasáhnout, když viděl, že Harry začíná být dost frustrovaný, ale nechtěl, aby si ani jeden z těch dvou mužů mysleli, že se snaží Harryho kontrolovat.

 „Harry, vím, že ke mně nejsi upřímný…“ druhý Nebelvír neustoupil ani o kousek.

„Remusi…“ prosil Harry.

„Harry, možná bys se mnou chtěl mluvit o samotě?“ tlačil na něj starší kouzelník.

To bylo typické chování Nebelvírů.

Portrét jeho pra, pra, prababičky Tiberii kdysi říkala Luciusovi příběh o chlapci, který šel kolem spícího draka, ale chtěl se ujistit, že opravdu spí. A tak do něj začal strkat a samozřejmě zvíře probudil. Ten chlapec byl určitě Nebelvír.

 „Ne to není tak… můžeš jen…“ Harry zněl naštvaně.

„Harry…“

Najednou Harry vyskočil, ruce měl zaťaté v pěst, položené podél těla. „JSEM V JINÉM STAVU! Sakra!“ Zařval. „Těhotný! Čekám dítě! Dítě! Budu přibírat a mít dítě! Těhotný! Těhotný! Těhotný!“ Oba starší muži měli nutkání si zakrýt jejich uši. „Jsi teď spokojený!“

Harry tam stál, zatínal pěsti a lapal po dechu.

„Harry?“ přistupoval opatrně Remus.

Chlapec klesl zpět na židli, schovával obličej do dlaní.

„Možná bys chtěl trochu vody?“ snažil se Remus pomoci rozrušenému chlapci.

„Ne,“ zasténal Harry.

Lucius to stále jen zoufale sledoval, chtěl zasáhnout, ale nebyl si jistý, jestli by to bylo správné.

„Harry…“ Lupin položil ruku na rameno mladšího kouzelníka, snažil se ho uklidnit. „To je v pořádku, Harry.“

„Ne, to není, „ zaúpěl chlapec. „Jsem těhotný. T-Ě-H-O-T-N-Ý!“

„To je při… myslím, že to není tak přirozené, jako by bylo, kdybys byl čarodějka, ale to se stává. Chápu, že to pro tebe musí být šok, ale dítě je vždy požehnání a radost.“

Teď Lucius začínal chápat, proč se jeho mladý manžel rozhodl si promluvit s vlkodlakem… ehm… Lupinem.

„Ty se na mě nezlobíš?“ podíval se Harry otci svého přítele do očí.

„Samozřejmě, že ne,“ usmál se Remus jemně. „Není to tvoje vina.“ Lucius by se vsadil, že jeho oči žhly, když se mračil jeho směrem. Lucius se na něj jen chladně podíval. Nehodlal se omlouvat vlkodlakovi. To už bylo příliš moc.

„Tak už víš, proč nechci vidět ostatní?“ Harry byl lhostejný k jejich výměně.

„Ne, vlastně nevím,“ staršímu kouzelníkovi to nedávalo smysl.

„Ale… já jsem chlapec a… budou mě nenávidět!“ vykřikl Harry utrápeně.

Lucius se zamračil… co…

„Harry, to je absurdní. Proč by tě nenáviděli? Jsi kouzelník a… oženil ses. To se stává i kouzelníkům. Tvoji přátelé tě budou mít rádi a budou milovat i tvé dítě,“ snažil se Remus.

Nicméně, Harry vypadal, jako by se měl každou chvíli rozplakat.

„Ale… to nemůže být pravda… já… já jsem… šílenec,“

Oba starší kouzelníci byli překvapeni a trochu zmateni.

Harry se objal rukama, odvrátil od nich zrak a pak se od nich celý otočil.

Remus nemohl pochopit, proč mladý muž řekl něco takového.

Nicméně, skutečnost Luciuse udeřila. Blonďatý kouzelník se zvedl ze židle a přešel ke svému manželovi. Aristokrat klesl na kolena před Harryho židli a vzal jednu z chlapcových rukou začínající ji jemně třít. Snažil se zachytit pohled mladého muže.

 „Harry,“ mluvil klidně, ale pevně. „Neříkej to. Nejsi… už to slovo nikdy neříkej. Jsi velký kouzelník a to co se stalo je zázrak, máš vzácný dar. Je to něco úžasného a jsem za to velmi vděčný. Pokud to tvoji přátele nebudou schopni vidět- nejsou hodni tvé lásky.“

Hodný a nehodný. To bylo běžné dělení lidí pro Malfoye.

Slzy stékaly Harrymu po tvářích a padaly do jejich spojených rukou.

„Shhh,“ zašeptal Lucius tahaje chlapce do náruče s úlevou, že nebyl odstrčen. „To bude v pořádku. Uklidni se.“ Harry plakal, zabořil obličej do Luciusova oblečení, ve skutečnosti se nestaral, kdo ho drží. Potřeboval jen objetí.

 „Pojď sem…“ Lucius snadno zvedl svého drobného manžela do náručí ve svatebním stylu, nechávajíc Harryho skrýt tvář na jeho rameni. „Pokud byste mohl počkat, pane Lupine,“ zašeptal Malfoy a Remus přikývl, byl šokován ukázkou, kterou byl svědkem.

Lucius nesl svého manžela z knihovny.

 

Po tom, co zanesl Harryho do postele, dal mu uklidňující lektvar a ujistil se, že chlapec usnul, odešel patriarcha zpět ke svému hostovi. Muž musel připustit, že tam zůstal o chvíli déle, než bylo nezbytně nutné, sledoval svého spícího manžela. Harry byl tak citlivý a křehký, ale byla tam i síla skytá pod povrchem. Zřejmě nosil své srdce na dlani, ale uvnitř zůstával záhadou.

Ale nemohl svého hosta nechat čekat příliš dlouho, dokonce, i když ten host byl pouze vlkodlak.

„Jak mu je?“ ptal se Remus Lupin. Muž se ani nesnažil skrýt své obavy.

„Bude v pořádku,“ Luciusův tón naznačoval, že nic z toho není vlkodlakova záležitost.

„Jste pořádný parchant, Malfoyi,“ odsekl Lupin tiše, ale další kouzelník slyšel něco nebezpečného v hlase. Nicméně, Lucius nedovolil nikomu ho zastrašovat.

„Ujišťuji vás, že moji rodiče byli oddáni dlouho předtím, než jsem se narodil,“ odsekl bez zájmu. Lucius byl unavený a trochu ustrašený.

„Je mu teprve šestnáct!“ procedil vlkodlak skrz zaťaté zuby.

„Jsem si dobře vědom věku mého manžela!“ vyštěkl Lucius. Necítil se kvůli té skutečnosti dobře, ale to by nikomu nepřiznal.

„Navrhuji vám dávat si pozor na váš jazyk, Lupine. Nebudu se vám nijak omlouvat. Pozval jsem vás do mého domu, ale nebudete čenichat kolem našich rodinných záležitostí. Pamatujte si, že své pozvání můžu kdykoliv odvolat.“

 „Pokud se bude… „ Začal Lupin hrozivě.

„Můžete si říct, co chcete, ale neodvažujte se říct nic o těhotenství a Potterovi nepřítomnosti v panství, jinak má pohostinnost bude velmi omezená. Teď vypadněte.“

S tím Lucius opustil knihovnu. Předtím ještě aktivoval ochrany, které přemístili nechtěného hosta před bránu, pokud by se velmi brzy neodletaxoval...

14.03.12 22:20
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one