Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (2997 | 5%)
Could You Love Me? (3162 | 5%)
Dark gifts (3131 | 5%)
Duet (2977 | 5%)
Komplikace Blackových (3014 | 5%)
Lektvarová pomoc (2952 | 4%)
My bad daddy (2987 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2980 | 5%)
Turnaj (2982 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2932 | 4%)
Vánoční zprávy (2918 | 4%)

4. část, 20. kapitola

Ahojky,

tak tady přidávám kapitolku ke Could you love me? než odjedu do Paříže. Další bude od Adelaine a pak už mám přeložených několik do zásoby, takže pokud budou komentíky, tak bude i nová kapitolka asi v pondělí :-)

Jinak bych ji ráda věnovaal komentujícím- em, keishatko, Saskya, Lucka, nade, Catrina, bacil, Ella, kali a anneanne.

Velké díky patří i betě: Hoshi. Děkuju :-)

Hezké čtení. Vaše Sirina.

***

4. část, 20. kapitola Halloween

Restaurace 'Pigeon's Milk' byla umístěna v dobře udržované staré budově vedle Dervish & Banges. Ron a Hermiona v ní nikdy nebyli, protože neměli důvod jít do restaurace, kde by si mohli dovolit koupit… no možná sklenici dýňového džusu.

Cítili se trochu nesví-jako malé děti v místě, kde všichni ostatní lidé byli jen nevrlí dospělí, kteří vypadali, jako by jen čekali, až oba Nebelvíři udělají něco špatně, aby jim mohli nadat nebo je vyhodit.

Byli překvapení, když číšník, který se tvářil neuvěřitelně arogantně a nadřazeně je vedl halou do patra, kde zaklepal na dveře, která pak otevřel a podržel jim je, aby mohli jít dovnitř.

„Rone! Hermiono!“ zvolal Harry, když jeho přátelé vešli dovnitř.

„Harry!“ oba běželi k jejich příteli a pevně ho objali.

Po šíleném objímaní sebe navzájem a křiku pozdravů, se nakonec usadili ke stolu.

Před nimi se objevilo menu. Hermiona zamumlala něco o ubožátcích domácích skřítcích a Ron jen vyvalil oči. Harry se ušklíbl-moc se toho nezměnilo.

„Páni,“ hvízdl Ron. „Poslouchej, kámo,… nejsou tu žádné ceny, ale zní to dost přehnaně.“

„Promiň, Rone,“ omlouval se Harry. „Já jen… nejsem si jist, jestli můžu jít do Třech košťat, aniž bych byl napaden. A nedělej si starosti s účtem, už je pokrytý.“

Ron se zamračil: „Nechci používat jeho peníze!“

„Tak o tom přemýšlej jako o mích penězích,“ Harry cíleně zvedl obočí.

Ron se chystal vypustit další námitky, ale byl umlčen Hermionou: „Drž hubu, Ronalde, a vyber si něco. Máme důležitější věci k prodiskutování, než tvou hrdost.“

Ron od nich odvrátil tvář, ale nic neřekl. Objednal si jídla víc, než dokonce mohl sníst. Zřejmě na truc. Hermiona a Harry tomu nevěnovali žádno pozornost, byly zvyklí na 'Rona Hrdého Weasleyho'.

„Jak ses celou tu dobu měl, Harry?“ zeptala se Hermiona s trochou soucitu v hlase.

„Dobře,“ odpověděl Harry bez nadšení a týral svoji bramborovou kaši. Hermiona se zamračila nad stravovacími zvyky svého přítele. Harry nikdy nemohl jíst, když byl nervózní a teď zřejmě byl.

 „Dobře? To je všechno? Je mi líto, ale nevěřím ti to,“ pronesla dívka přísně.

„Kámo, žiješ s tím, tím… to nemůže být v pořádku!“ Ron byl ve svém vyjádření trochu konkrétnější.

Harry přestal jíst a napil se trochu dýňového džusu. „ Máte pravdu. Po prvé to bylo těžké, ale teď to není tak špatné a už o tom opravdu nechci mluvit. Mám na mysli tu těžkou část.“

Myslel si, že by jim možná mohl říct něco o útěku, jen něco z toho, ale teď… teď už nechtěl. Už to nebylo tak úplně pravdivé. Věci mezi ním a Luciusem se od té doby hodně změnily. I když to ještě bolí. Nicméně, bolí to i Luciuse. Harry to někdy mohl cítit, když se na něj manžel díval. Bylo to mezi nimi a chtěl, aby to tak i zůstalo. Zbytečně by to věci zkomplikovalo.

Harry ve skutečnosti nemohl na všechno zapomenout, ale nedokázal o Luciusovi, kterého postupně poznával, přemýšlet jako o tom samém Luciusovi, kterého…

„Harry!“ vykřikla Hermiona. „ Jestli ti ublížil, musíš nám to říct!“ Upřímně řečeno, Harry byl někdy jako malý kluk. Problémy totiž nezmizí jen proto, že předstíráte, že neexistují.

„On mě nezranil,“ řekl černovlasý chlapec jemně, ale s přesvědčením. „ Vlastně je docela milý. Stará se o mě a tak všechno…“

„Nemůžeš po nás chtít, abychom tomu uvěřili!“ Ron vypadal ustaraně. „Pokud na tebe použil Imperius nebo…“

„Nebuď hloupý, Rone,“ káral ho Harry. „Víš, že můžu proti kletbě Imperius bojovat.“

„Mám teď opravdu strach, Harry,“ přidala se Hermiona.

„Nevěříte mi?“ zeptal se vyzývavě Harry, byl dost naštvaný- proč mu nevěří?

„Samozřejmě, že ano, ale… já nevím… zní to prostě dost nemožně,“ dívka s hustými vlasy se snažila uvažovat logicky, jako obvykle. „Nenechal tě nám poslat sovu nebo nás navštívit! A je to Malfoy. Co si máme myslet?“

„Lidé můžou být jiní, když je poznáte, než jací se vám zdají. A když jsem vám nepsal… tak to nemělo nic společného s Luciusem,“ Harry odvrátil pohled. Nechtěl vidět reakce svých přátel.

 „Lucius?“ Ron skoro zapištěl, když slyšel svého přítele použít Malfoyovo křestní jméno.

„Proč! Proč bys nás chtěl ignorovat ze své svobodné vůle?“ Hermiona byla překvapená.

„Hermiono… Rone… já… všechno co potřebujete vědět je, že to nebylo kvůli Luciusovi. Alespoň ne přímo. A není to proto, že jsem vás nechtěl vidět,“ chlapec doufal, že to zní rozumně.

„Ne přímo?“ Hermiona se jako obvykle zaměřila na nuance. Pak si povzdychla. „Harry, prosím, řekni nám, co se děje. Ty nám něco důležitého tajíš. A ani se to nezkoušíš popřít. To nedává moc smysl.“

„Ano, kámo, jsme tvoji přátelé a chceme ti pomoct, jsme na tvé straně, ať se děje co se děje,“ přidal se Ron. Jejich věrnost, kterou Harrymu prokázali, ho dost zahřála.

Harry si povzdechl a schoval si obličej do dlaní, byl z toho unavený. Snažit se skrýt pravdu před svými přáteli byl špatný nápad.

„Fajn.“

Nakonec, každý to zjistí. Bude lepší, když jim to řekne sám. Nicméně, bylo to až bolestivě těžké.

„Něco se stalo,“ začal chlapec. „Já… já nevím, jak to říct, ale myslím, že musím, protože to stejně dříve nebo později zjistíte. Je to trochu šokující. Pro mě osobně tedy je.“

Oba Ron i Hermiona se opravdu báli. Jejich výrazy byly skoro legrační. „ Nebuďte tak… no, víte, nikdo neumřel. Já… já jsem…, že se nestane, aby chlapec obvykle, ale já, „ zavřel oči a zhluboka se nadechl. „ Jsem v jiném stavu.“

Chvíli seděli v naprosté tichosti. Harry se bál otevřít oči.

„Ach, Harry,“

Pak chlapec najednou kolem sebe cítil ruce.

„Zabiju toho hajzla!“ Harry konečně otevřel oči a viděl, že Ronův obličej byl červenější než jeho vlasy a měl zatnuté pěsti.

„Aby moje dítě bylo sirotek?“ Harry se zvesela smál.

„Kamaráde, to není legrace,“ Ron sebou trhl. „ On, on…“ zrzavý Nebelvír nemohl dokončit otázku.

„Harry, on tě nutil dělat něco, co nechceš?“ zeptala se Hermiona a zírala na druhého chlapce, což signalizovalo, aby držel hubu, než řekne něco necitlivého.

Harryho úsměv zmizel, ach, Hermioně se podařilo, aby to vyznělo velmi… neutrálně, ale to nic nezměnilo na skutečnosti, že dobře věděl, co tím myslela: „Nechci o tom mluvit.“

„Ale, Harry!“ vykřikla Hermiona. „Nemůžeš říct, že ne! Pokud ti ublížil, potřebujeme to vědět, abychom ti pomohli!“

„Poslyšte,“ začal Harry unaveně. „Věci jsou, tak jak jsou. Existují věci, o kterých nechci diskutovat, alespoň ne s vámi a ne teď. Já jen chci podporu svých přátel. Pokud to nemůžete přijmout tak jak to je…“ chlapec se podíval na dveře.

„Ne, Harry, samozřejmě můžeme!“ Hermiona se přes Harryho rameno významně podívala na Rona. „Samozřejmě, že můžeme, Harry. Budeme tu pro tebe. Všechno je v pořádku.“

„Jistě, Harry. Jsi a budeš náš nejlepší přítel,“ přidal se Ron opatrně.

Harry se usmál. Ulevilo se mu, a nevšiml si, jak si jeho přátelé mezi sebou vyměnili jeden pohled.

Harry byl spokojen. Jeho přátelé mu po tom, co viděli, že chlapec nebyl tak úplně nešťastný z jeho těhotenství, poblahopřáli. Byl schopný upřímně přiznat, že tu myšlenku začíná přijímat.

Odpověděl na jejich otázky tykající se dítěte a pak přešli k jiným tématům. Většinou to byly Bradavice, nový profesor OPČM, kolejní body a tak. Oba další Nebelvíři už se nepokoušeli dokázat, jak špatný člověk Lucius je.

„Ach, Merline,“ vydechl Ron, jakmile s Hermionou odešli z ‘Pigeon’s Milk'.

„Ano,“ odpověděla dívka na souhlas toho, co si zrzek myslel.

Cesta jakou Harry jednal a co jim řekl- to všechno bylo docela znepokojující.

 

 „Dobré ráno,“ pozdravil Harryho známý hlas, jakmile otevřel oči.

„Ahoj,“ odpověděl mladý muž ospale a usmál se na Luciuse tak vřele, jako kdyby ten člověk byla ta nejvíce žádoucí osoba, která by mohla sedět u jeho postele.

Luciuse najednou ucítil takové teplo a závrať, až hrozilo, že se koutky jeho úst zase zvednou do přihlouplého úsměvu, než se vzpamatuje a získá zpět kontrolu nad svým výrazem. Upřímně, jako nějaký slintající blázen! Muž si sám vyhuboval.

Nicméně, Harry byl příliš ospalý a pohodlný, než aby si všímal vnitřního boje svého staršího manžela. Pak chlapcův úsměv znejistěl. Dnes bylo 31. října… Halloween.

Tmavovlasý chlapec měl divný pocit v břiše. Pravděpodobně to bylo dítě, které prostě Harry někdy cítil, že tam bylo… ale možná, možná to byla nějaká předtucha. Bylo to výročí smrti jeho rodičů a to se vždy cítil nesvůj. Z věcí, co se staly na Halloween.

Harry nad tím pokrčil rameny rozhodnutý se nezměnit v Trelawneyovou. Energicky shodil deku, zvedl ruce nad hlavu a protáhl se. Důsledkem toho se Harryho pyžamu vyhrnulo a odkrylo jeho ještě skoro ploché břicho. Tam byla jen malá, mrňavá vyboulenina.

Lucius nemohl přehlédnout, jak zajímavé tělo jeho manžela je. Nemohl se dočkat, až to na chlapci bude skutečně patrné. Harry byl velmi hubený, takže muž předpokládal, že na to nebude muset dlouho čekat.

Harry si však všiml manželova pohledu a na oplátku se na něj podíval trochu nervózně. Lucius měl najednou pocit, jako by se musel za něco omluvit.

Už se ti rýsuje bříško," poznamenal bonďatý kouzelník.

Hm… jo…“ Harry sklopil oči.

„Nemáš se za co stydět, Harry. To, co se s tebou děje, to je… je to jako dar, měl bys na to být hrdý,“ Lucius se podíval důrazně do očí svého těhotného manžela.

Harry napjatě stiskl rty a povzdechl si: „To neznamená, že nejsem nadšený z toho, že budu mít dítě… Ale ještě je to divné… jsem přece kluk.“

„Chápu tě. Musí to být pro tebe jako kouzelníka těžké. Nicméně, je to dar, vzácný a velmi pozoruhodný. Neměl bys své těhotenství nazývat divné. Tvé dítě je jedno z nejnádhernějších projevů magie,“ huboval mu Lucius. Musel to podotknout. Nechce se dívat na Harryho trápení se svým mudlovským způsobem myšlení.

Nicméně, účinek byl přesně opačný. To rozčepýřilo Harryho peří. Lucius Malfoy si mu dovolil říct, že dítě byla nejpozoruhodnější věc, která se kdy chlapci stala a že to byl úžasný dar, potom co udělal? Jak se odvážil říct mu, že… po… někdy si Harry nebyl jistý, jestli by mohl svému manželovi odpustit vše, co se mezi nimi stalo…

Nicméně…

Lucius se o něj staral líp než kdokoliv jiný v jeho životě. Kouzelník se usilovně snažil… dělat věci lepší? Kromě toho, většina z toho byla jen nešťastné nedorozumění. Samozřejmě, že to bylo možné jen proto, že Lucius Malfoy byl arogantní, sobecký, úzkoprsý zkurvy…

Avšak, mohl za to Harry obviňovat toho muže? No, nejspíš mohl, ale Lucius byl takhle vychován. Kdyby byl Harry na jeho místě, tak by to zřejmě dopadlo ještě hůř. Lucius poznal své chyby, přiznal si je, snažil se je napravit a byl úspěšný.

Harry si zvykl na Manor, které žije svým poklidným životem a zvykl si na Luciuse a jeho péči. Bylo to stále lepší a lepší. Nikdo ho nepronásledoval, nikdo mu nedával neurčité rozkazy, aby mu něco udělal, nikdo neslídil v jeho životě nebo čekal, že je někdo, kdo nebyl a nemohl být. Potřeboval to. Pořád nemohl zapomenout na všechny hrůzy, kterými prošel, když čelil Voldemortovi.

Možná, že je slabý nebo zbabělý, ale Harry opravdu potřeboval nějaký čas sám se sebou a s trochou klidu. Navíc teď s dítětem na cestě… potřeboval všechen klid a pohodlí, které mohl dostat. To by v Bradavicích nebylo možné. Harry cítil velký tlak před tím, než poradit Voldemorta, děsil se při pomyšlení, co by to bylo teď.

Ano… dítě. Zpočátku to byl jen nepříjemný fakt. Byl těhotný. Dobře, no. Ani tomu nedokázal uvěřit. Nepochopil. Možná to bylo dobře, protože ho alespoň nezachvátila panika.

Teď už Harry přijal to, co se děje. Cítil, jak jeho dítě roste, jak se mu napíná kůže na bříšku, a které mu začíná trošku růst. Bylo to skutečné dítě, jeho dítě. Harry myslel na svou matku. Přemýšlel, co cítila ona, zatímco ho čekala. Jeho matka, která obětovala svůj život, aby mohl její syn žít. Musela Harryho milovat víc než cokoliv jiného.

Harry by měl milovat své dítě stejným způsobem. Tolik toho své matce dluží.

Ačkoli, Lucius byl úplně jiný případ. Bylo těžké o tom člověku přemýšlet jako o otci svého dítěte. Harry připustil, že človíček je částí jeho, ale bylo trochu divné vidět dítě i jako součást blonďatého kouzelníka sedícího před ním. Ale bylo to skutečné. Lucius byl otcem dítěte.

Dítě bylo výsledkem té noci. Harry nevěděl co si o tom myslet. Všechno, co se stalo, se zdálo jako cizí sen. To nebylo všechno špatné, Harry musel uznat, že některé věci byly opravdu dobré… Někdy Harry myslel o tom, jak se ho Lucius dotýká a zuřivě se červenal. Doufal, že starší kouzelník nebyl nitrozpytec.

Harry ukončil své úvahy a rozhodl se, že Lucius měl pravdu, neměl by se za své dítě stydět. On ho bude milovat a bude hrdý rodič a neměl by být při tom všem sám. Harry otočil hlavu na stranu a předstíral, že čechrá polštář, aby skryl malý úsměv, který se mu rozvlnil na rtech.

15.05.12 08:03
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one