Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (2997 | 5%)
Could You Love Me? (3162 | 5%)
Dark gifts (3131 | 5%)
Duet (2977 | 5%)
Komplikace Blackových (3014 | 5%)
Lektvarová pomoc (2952 | 4%)
My bad daddy (2987 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2980 | 5%)
Turnaj (2982 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2932 | 4%)
Vánoční zprávy (2918 | 4%)
Ahoj,
tak kapitola ke Could you love me? Užijte si ji. Další má na starosti Sirina, tak povzbuzení rozhodně uvítá. Děkuji Hoshi za betu.
Adelaine
***

21. Vydírání

Lucius seděl ve svém obvyklém křesle v knihovně, když se plameny v krbu změnily dozelena a uvnitř se objevila hlava. Hlava patřila Arturovi Weasleymu. Nebylo to přímo překvapení, neboť ten muž mu den předtím poslal sovu a požádal ho, zda se může letaxem přemístit k němu. Jinak by se tato konverzace nemohla uskutečnit. Malfoyovi nenechávali letax otevřený pro kdekoho.

„Pane Malfoyi,“ pozdravil Weasley.

„Pane Weasleyi, co vás sem přivádí?“ zajímal se Lucius a nedával doopravdy najevo, že není příliš rád, když vidí tohoto určitého kouzelníka. Zatím ne.

„Obchod, pane Malfoyi, obchod,“ podíval se Artur na druhého muže ostentativně.

Lucius skoro zafrkal: „Nedovedu si představit obchod, který bych mohl mít společný s vámi.“

„Vážně,“ zvedl pan Weasley obočí. „Pak je tedy dobře, že jsem zde; jsem tu, abychom mluvili o Harrym.“

„Ah, vy myslíte Harryho Potter-Malfoye? Mého manžela,“ vidět křeč v Arturových očích bylo uspokojující, nedospělé, ale přesto uspokojující. „Tak byste to tedy měl říct a odejít. Jsem právě docela zaneprázdněn.“

„O tom nepochybuji, pane Malfoyi,“ muž se zatvářil zahořkle. „Je to poměrně jednoduché – dovolíte Harrymu, aby pokračoval ve svém studiu v Bradavicích nebo…“ Artur se zadíval přímo na druhého kouzelníka.

Lucius nemohl uvěřit vlastním uším. Artur Weasley? V jeho knihovně? A má požadavky? Ten muž byl nikdo, bez peněz a bez postavení.

„Nebo co? Vyhrožujete mi? To od vás není moc rozumné, Wealey, to vás mohu ujistit,“ odbyl varování zlomyslným úšklebkem.

Artur se nenechal tím arogantním ocasem zastrašit. Tento pokus jen dokázal, že dělá správnou věc. „Myslete si, co chcete, Malfoyi, ale v případě, že Harry nenastoupí do Bradavic, tohle prodiskutujeme před Starostolcem.“

„Prodiskutujeme přesně co? Myslíte si, že tam čehokoliv dosáhnete? Možná toho, abyste se stal Harryho poručníkem namísto mě? Pak jste větší blázen, než jsem si myslel. Dodneška jsem pochyboval o tom, že je to možné.“

Lucius byl ztělesněním čisté, chladné arogance. Nějak musel skrýt svoji nervozitu. Na co si to Weasley hraje? Ví něco, co by neměl vědět? Prosazoval si svou natolik domýšlivě, až to Luciuse znervózňovalo.

A vyhrožovat mu Starostolcem. Harry by nikdy nechtěl, aby jeho soukromý život byl protřásán před Starostolcem, aspoň podle toho, co Lucius věděl.

„Nevím, jestli vám budu moci cokoliv dokázat,“ pokračoval rudohlavý kouzelník. „Nicméně poté, co se dozvědí, že Harry nežil v Manoru přes více jak dva měsíce, aniž byste kohokoliv informoval, budou se vás ptát pod Veritaserem o povaze vztahu s vaším manželem…“

„Samozřejmě. Ale nemyslíte si, že bychom se měli toho chlapce zeptat, co chce?“ Lucius se začínal být naštvaný. On věděl přesně, co se stalo, a nebyl si jistý, jestli situaci stále řídí on. Ale Weasley neměl ani ponětí o tom, co dělá!

„Och, jsem si docela jistý, že jste se ujistil, aby Harry už dál nevěděl, co chce,“ Arturův výraz ukazoval, jak celou situaci shledává nechutnou.

„Mýlíte se a děláte chybu, Weasley,“ tohle byla šílenost. Teď, když konečně začali akceptovat jeden druhého, musí přijít tenhle licoměrný dobrodinec a všechno zničit.

„To si nemyslím. Byl jste to vy, kdo udělal chybu a i my Nebelvíři dokážeme rozpoznat něčí omyl, nejen Zmijozelové.“

„Harry se cítí pohodlně a bezpečně a líbí se mu v Manoru, nebude se chtít vrátit do Bradavic. Chcete po mně, abych ho vyhodil?“ Lucius byl naštvaný, och, tak naštvaný, ale ze všech sil se držel zpátky.

„Jako kdybych někdy uvěřil čemukoliv, co jste řekl, Malfoyi,“ Artur si odfrkl. „Myslím, že jsem se vyjádřil jasně. Nashledanou.“

Lucius klesl zpátky do křesla. Věděl, ač by řekl cokoliv, nezměnilo by to Weasleyho názor. Nenáviděli jeden druhého. Ale, k čertu! Tohle bylo tak neočekávané. Nemohl jít před Starostolec. Ublížilo by to tolika způsoby. Jeho rodině, jemu i Harrymu. Věci nevypadaly dobře.

Harry byl stydlivý, zranitelný a tolik upřímný. Složil by se, kdyby se ho někdo začal ptát na otázky z jeho soukromého života… a pak tu bylo dítě… ne… to mohlo skončit jedině špatně. Lucius neměl na výběr, a to tak strašně nesnášel. Weasley za tohle zaplatí! Dříve nebo později jedním nebo druhým způsobem. Nicméně právě teď nebylo nic, co by v této situaci mohl dělat.

Bylo to těžké, ale Lucius vysvětlil všechno, co se stalo svému mladému manželovi.  Objasnil důsledky případného soudního přelíčení jako katastrofální. Ne že by ten muž lhal. Byla by to strašná aféra a dle jeho názoru by Harry měl udělat to, co Weasley požadoval.

Také vysvětlil, že Weasleyovi jsou podle všeho přesvědčení, že Lucius Harrym manipuluje; takže by neposlouchali žádné námitky, i kdyby pocházeli přímo od chlapce.

Harry poslouchal všechno, co mu manžel musel říci, výraz měl vážný a šokovaný. Dávalo to smysl. Samozřejmě, že by neposlouchali a neptali by se Harryho, co vlastně chce. To stěží dělali předtím. Dokonce i potom, co zabil Voldemorta, s ním stále zacházeli jako by byl dítětem. Nikdy neposlouchali, když se je Harry pokoušel varovat.

Cítil se zrazený. Zdálo se, že jim to Remus řekl, navzdory skutečnosti, že mu Harry psal dopis a speciálně toho muže žádal, aby neodhalil jeho tajemství.

Bude se muset vrátit do Bradavic. Harry nechtěl. Byl těhotný! Nechtěl, aby na něj ostatní studenti zírali, jako kdyby byl… zrůda. Bavili se za jeho zády. Navíc… měl rád Manor. Měl rád… měl rád, jak se s Luciusem cítil.

Lucius s ním zacházel jako s dospělým, s respektem. Snažil se mu porozumět. Nikdy na něj nenaléhal, pokud Harry o něčem nechtěl mluvit. S Luciusem se cítil bezpečně. Staral se o Harryho. Byl něžný, trpělivý a pozorný. Harry nikdy v celém svém životě neměl pocit, že se o něj někdo tak stará…

A teď musel odejít, protože opět někdo za něj rozhodl. A tentokrát opravdu musel. Harry nemohl dovolit Arturu Weasleymu, aby šel ke Starostolci. Kdyby je donutili mluvit o všem, jejich životy by byli zničené. Lucius měl pravdu, musel jít.

Starší muž ho ujistil, že to nebude tak špatné, že jsou to jen Bradavice a Harry je měl předtím rád… ale stejně…

Artur Weasley si byl jistý, že pomáhá. Harry věděl, že to myslel dobře. Jak Harry mohl přesvědčit pana Weasleyho, že se mýlí? Chlapec se velmi tvrdě snažil necítit se příliš roztrpčeně. Nesnášel, když ho do něčeho nutili.

Z Luciuse vytáhl slib, že neudělá nic, co by ublížilo Weasleyovým. Lucius se nad tím tvářil velmi nespokojeně. Nicméně Harry poukázal, že jsou to jeho přátelé, a že pro něj chtějí to nejlepší; dokonce i kdyby ho zároveň tím měli ranit… a možná se všechno brzy dá do pořádku…

Halloweenská slavnost v Malfoy Manor nebyla radostnou událostí.

20.05.12 12:05
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one