Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (2997 | 5%)
Could You Love Me? (3162 | 5%)
Dark gifts (3131 | 5%)
Duet (2977 | 5%)
Komplikace Blackových (3014 | 5%)
Lektvarová pomoc (2952 | 4%)
My bad daddy (2987 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2980 | 5%)
Turnaj (2982 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2932 | 4%)
Vánoční zprávy (2918 | 4%)

Ahojky,

padám na hubu, ale teda, že jste to vy, tak jsem vložila kapitolku k Could you love me?. Prosím o komentáře, protože je to moje motivace k práci, kterou dělám jen pro vás a která není hotová za pět minut.

Chtěla bych poděkovat Hoshi za beta-reader. A také všem komentujícím, kterým bych tímto chtěla kapitolku věnovat: Ella, Nade, kali, keishatko, Lucka, bacil, Bobo, bibi. Věnování patří i Hoshi.

Komentáře potěší a zvednou chuť do překladu.

Sirina

***

4. část, 22. kapitola Harryho návrat

Harry stál u krbu v knihovně Malfoyů.

Mě pocit, jako by se účastnil jeho vlastního pohřbu nebo něčeho podobného. Věděl, že to byla hloupost, neměl by se cítit tak mizerně. Nicméně, Harry se tak cítil. Mohlo by to být těhotenstvím. Podle Co čekat, když jste v očekávání byl emocionální časovaná bomba, připravená k výbuchu každou chvíli kvůli jeho divokým hormonům. V současné době se však cítil poraženě a měl daleko do toho, aby explodoval v jakémkoliv slova smyslu.

Jeho zavazadla byla zabalená a zmenšená, čítala několik kufrů. Měl jen jeden, když se přestěhoval do Manor… Chirpy mu vysvětlila, že v kufrech má své oblečení, hábity, toaletní potřeby, léky, knihy… Ok, zřejmě všechno, co používal, zatímco žil v panství bylo teď považováno za jeho věci. Bylo jednoduší souhlasit, než se pokoušet domluvit s tím malým stvořením.

Harryho v očích pálily slzy. Je tak slabý! Nechtěl tu před Luciusem plakat, ale on si prostně nemohl pomoct! Harry sjel očima dolů.

„Pst,“ jemná velká ruka se omotala kolem ramen a přitáhla Harryho k Luciusově hrudi. Harry zabořil uslzenou tvář do měkkého pláště, který voněl pižmem, tak nějak mužně a měl jakýsi uklidňující účinek na rozrušeného chlapce.

„To bude v pořádku, Chirpy jde s tebou. Postará se o tebe,“ uklidňoval ho Lucius, jemně třel v kruhu záda svého manžela.

„Chirpy?“ zeptal se Harry přes vzlyky. „Nevěděl jsem, že studenti mohou mít domácí skřítky.“

„Oni nemohou. Ale ty ano,“ oznámil Lucius.

Harry se neptal na žádné další otázky. Pokud Lucius řekl, že bude mít domácího skřítka, tak to tak bude. Harry to věděl.

Lucius si povzdechl: „Je čas jít.“

„Ne,“ zakňučel chlapec.

„Je mi to líto. Víš, že se mi to nelíbí víc než tobě, ale… „ hlas blonďatého kouzelníka se vytratil. Harry už věděl všechny “ale“, jak o nich diskutovali více než jednou.

Neměli moc na vybranou. Kdyby jen Luciusův mladý manžel nebyl tak pevně přesvědčený o nepoškození Weasleyovích… Lucius teď chtěl někoho hodně zranit… pokud by si Harry přál vrátit se do školy, Lucius by mu to byl zařídil. Nicméně, to tak nebylo.

Lucius nedobrovolně vysvobodil Harryho z jeho sevření a popadl nějaký letaxový prášek z mísy na krbové římse, oba vešli do krbu a Lucius pronesl Bradavice: ředitelova kancelář.

Albus Brumbál a Minerva McGonagallová už čekali v ředitelně, když Harry Potter a Lucius Malfoy vyšli z krbu, Lucius podržel chlapce, který vypadal, že z krbu spíš vypadl.

„Harry, můj chlapče, to je hezké, že tě zase vidím,“ přivítal ho Albus Brumbál vesele. „Pane Malfoyi,“ o hodně chladněji.

„Pane Pottere, Pane Malfoy,“ kývla McGonagallová.

Lucius jim vrátil pozdravy. Harry však jen kývl, odmítal se s nimi setkat očima. Neměl náladu na úsměvy nebo jim cokoliv říkat. Místo toho, se chlapec držel za ruku svého manžela a nevšiml si pohledů, které obdržel od svých profesorů.

Lucius si jich však všiml, ale nevěnoval jim jakoukoliv pozornost. Nehodlal odehnat svého manžela jen proto, že ti blázni si mysleli, že je nemožné, aby ho Harry potřeboval a ne ho nenáviděl!

„Předpokládám, že jste si vědom důvodů, proč můj manžel bude pokračovat v jeho studiu v Bradavicích, řediteli?“ zeptal se Lucius, jeho tvář byla bez výrazu, studená maska.

„No, četl jsem dnešního Věštce, Luciusi. Předpokládám, že Harry měl dost času, aby se přizpůsobil své nové situaci a chtěl by být znovu se svými přáteli…“ odpověděl starší muž s úsměvem.

Lucius měl nutkání protočit oči, ale Malfoy nikdy neprotáčí oči, tak se místo toho zamračil: „Najednou jste začal věřit všemu, co píše Denní Věštec? Ve vašem věku? Samozřejmě jsem měl na mysli skutečný důvod?“ Opravdu si ten stařec myslí, že je tak bláhový a proto předstírá, že neví o činnosti svých poskoků?

Nicméně, rozhodl se změnit téma.

„Jak si přejete, řediteli. Máme teď ale několik otázek praktické povahy k diskuzi. Rozhodli jsme se to uznat,“ teď bylo příliš mnoho věcí v sázce. „ Budeme mít ale podmínky. Předpokládám, že bude nutný oddělený pokoj, když je teď Harry ženatý, že?“

„Je to možné, ale předpokládala jsem, že se pan Potter bude chtít vrátit ke svým přátelům.“ uvedla McGonagallová s nervozitou jak sledovala pár.

„Váš předpoklad byl špatný,“ odsekl Lucius.

„Harry?“ vedoucí Nebelvíru se zeptala mladšího kouzelníka čekajíc jeho podporu.

„Ano,“ zašeptal chlapec. „Chci samostatný pokoj.“

McGonagallová se zamračila a sevřela rty, zřejmě byla přesvědčena, že byl Harry pod Luciusovým vlivem.

Přesto blonďatý kouzelník pokračoval spokojen s malým vítězstvím: „Kromě toho, domácí skřítek mého manžela dorazí později.“

„Pane Malfoyi, chápu, že chcete, aby někdo sledoval vašeho manžela,“ začala Minerva. Oba rozuměli, co naznačovala: žena předpokládala, že Lucius Malfoy se chystal svého manžela kontrolovat přes skřítka. „Ale my studentům neumožňujeme mít takové zvláštní výsady, dokonce, i když jste Malfoy. Možná jste to zapomněl, ale tenhle rozhovor už jsme vedli, když váš syn nastupoval do Bradavic…“

„Ujišťuji vás, profesorko McGonagallová,“ Lucius přerušil řečnění čarodějky. „že to vím, také vím, že jsou možné výjimky. Například, speciální zdravotní potřeby. Nebo se mýlím?“

„Ne, nemýlíte se, pane Malfoyi, ale jsem si vědoma toho, že pan Potter nemá žádný zdravotní handicap. Samozřejmě, pokud netrpěl nějakou nemocí během jeho pobytu s vámi, v tom případě bych o tom chtěla být informována. Ne, že by to ale automaticky byla jedna z těch výjimek, kterou jste mi připomněl,“ žena měla na tváři napjatý úsměv. Nechtěla, aby měl Malfoy navrch. Byla to věc principu.

Lucius se snažil nevypadat dětinsky samolibě, jen proto, že věděl, že tuhle debat vyhraje. Nicméně to bylo to, co se stane, když vzteklý Nebelvír narazil na ex-Zmijozela. Kromě toho, Minerva McGonagallová učila Luciuse přeměnu a byla nucena dát mu nejvyšší známku navzdory odporu, který k němu cítila. Čarodějka se vždy snažila být spravedlivá.

Lucius si přitáhl Harryho blíž k sobě v naději, že by ho to mohlo trochu uklidnit. O téhle části spolu diskutovali. Škola musela být informovaná o situaci, ale jen proto, že to Harry pochopil, to neznamenalo, že je to pro něj jednoduché.

„Ne, můj manžel není nemocný,“ Lucius věděl, že zneužívá titul manžel, ale měl rád, jak to znělo. „Ale Malfoy - Potterova rodina bude mít přírůstek a já bych byl raději, kdyby někdo mého manžela pozorně sledoval, když to nemohu udělat sám.“

Harry byl v rozpacích. Rozhodl se, že se nemá stydět za své těhotenství, ale stále…

Albus Brumbál měj ty šílené jiskřičky v očích a vlastně… to je neuvěřitelné, ten starý bastard se usmíval. Bylo to tak nepříjemné, když nic nevyvedlo kouzelníka z míry.

Ale Minerva McGonagallová vypadala docela zaraženě. Alespoň u ní se to Luciusovi podařilo.

„Chcete říct… máte na mysli…?“ koktala čarodějka.

„Že Harry je v očekávání? Ano, to je přesně to, co mám na mysli. Doufám, že chápete, že má můj manžel zvláštní potřeby vzhledem k jeho stavu. Jako člen správní rady vím, že mužské těhotenství je jedna z těch výjimek. Samozřejmě, že vás chci požádat, abyste si tuto informaci nechali pro sebe,“ Lucius hladil Harryho na rameni.

„Samozřejmě,“ vydechla Minerva ještě šokovaná, ale příliš hrdá dát to najevo.

„Předpokládám, že bych vám měl pogratulovat,“ Albus Brumbál se stále usmíval. Ostatní lidé v místnosti tím byli poněkud zaskočeni.

Zbláznil jsi se, Albusi?  pomyslela si McGonagallová.

Myslí to vážně? myslel si Harry.

Co to hraje? přemýšlel Lucius, přimhouřil oči.

„Ty jsi byl vždycky velmi zvláštní chlapec, Harry,“ pokračoval starý muž. „Jsem za vás šťastný. Teď si myslím, že už bys měl jít. Minerva ti ukáže tvůj nový pokoj. Máme štěstí, že primus je letos z Havraspáru.“

Harry se podíval na Luciuse. Stříbro se setkalo se smaragdem. Starší muž se snažil vypadat povzbudivě, ale nebyl si jistý, jestli měl nějaký úspěch. Znal sám sebe, mohl jednoduše vypadat chladně a odtažitě. Součastná společnost mu nepomáhala se uvolnit. Harry však vypadal trochu nešťastně a zoufale a stejně jako on, potřeboval nějakou jistotu. Lucius se rozhodl být trochu smělý. Nebelvír to jistě ocení.

Položil obě ruce na Harryho ramena a sklonil se, aby mohl jemně přitisknout rty na chlapcovo čelo.

Nebyla to skutečná pusa a taky byla velmi krátká… Harry cítil, jak mu projíždí mráz po zádech a také na místě, kde se ho dotkly Luciusovy rty cítil mírné pálení.

„Už jdi,“ zašeptal muž Harrymu do ucha… Chlapec byl ještě jako ve snu, když následoval hlavu své koleje z ředitelovy kanceláře.

Když Harry a McGonagallová vstoupili do nebelvírské věže, byla prázdná. Samozřejmě, bylo už pozdě ráno, takže každý seděl ve své třídě.

Harryho nová místnost nebyla daleko od své předchozí ložnice, kterou sdílel s ostatními chlapci z Nebelvíru. Vlastně to bylo ve stejné chodbě. Nikdy se nezajímal, kde je pokoj primuse. Harry nečekal, že by mu někdo ten titul nabídnul. Jeho známky na to byly až příliš průměrné.

Avšak, pokoj byl malý, ale rozhodně hezký. Byla tu jen jedna postel, jeden stůl, jedna židle a křeslo, které vypadalo velmi pohodlně a příjemně. A koupelna! Jeho vlastní koupelna bylo to, na co se mu líbilo nejvíc.

McGonagallová stála u dveří, cítila se nepříjemně. No, chovala se kolem chlapce divně a to ho pěkně dráždilo. Zeptala se, jestli je v pořádku, jestli je všechno v pořádku. Ne, nic není v pořádku, Harry byl v pokušení jí odpovědět.

Pak následovalo její tradiční- můžete za mnou přijít, když… prohlášení.

Harrymu se ulevilo, když ta žena nakonec odešla a nechala ho o samotě.

Byl ještě šťastnější, když se tu zjevila Chirpy s jeho kufry. Jeho nový pokoj byl hezký, ale zdál se mu trochu chladný a ve skutečnosti to tady nebylo Harryho.

28.05.12 21:55
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one