Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (2997 | 5%)
Could You Love Me? (3162 | 5%)
Dark gifts (3131 | 5%)
Duet (2977 | 5%)
Komplikace Blackových (3014 | 5%)
Lektvarová pomoc (2952 | 4%)
My bad daddy (2987 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2980 | 5%)
Turnaj (2982 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2932 | 4%)
Vánoční zprávy (2918 | 4%)

Ahojky,

tak po dlouhé době přidávám kapitolku k Could you love me? Další by měla být od Izmy :-)

Jinak Vám děkuji za komentáře a ráda bych kapitolu věnovala všem komentujícím a to je: Lucka, kali, Nade, keishatko, Ella, Saskya, em, Sajuri, Catrina a Bacil. Velké díky patří také bětě-Hoshi.

Hezké čtení.

Sirina.

***

5. část ZPĚT V BRADAVICÍCH

5. část, 24. kapitola Nové tváře a staré tváře

Nicméně v obraně proti černé magii to bylo jinak…

Harry se posadil na svou obvyklou židli mezi Ronem a Hermionou, tak zdvořile, jak jen to bylo možné, odmítal své další spolužáky, kteří také chtěli sedět vedle nejslavnějšího Nebelvíra hned po samotném Godricovi — chlapec-který-porazil-vy-víte-koho. Naštěstí dostupná byla jen dvě místa a ty už byly obsazená chlapcovými nejlepšími přáteli.

Harry si povzdechl, veškerá pozornost, kterou byl plachý chlapec zahrnut, mu způsobovala nepříjemné pocity. Nechtěl být hrubý na všechny, kteří chtěli autogramy nebo s ním mluvit nebo mu dokonce dělat nějaké nevhodné návrhy, ale veškerá pozornost ho už nudila.

Harry byl vytažen ze svého snění, když se otevřely dveře třídy a dovnitř vešlo takové mladé pískle.

 „Uklidněte se mládeži a sedněte si na své místo,“ zazněl hluboký mužský hlas a třída okamžitě ztichla.

Harry se otočil a uzamkl oči s párem jantarově hnědých, které mu okamžitě připomněli Remuse Lupina. Chlapec doposud neviděl nového učitele OPČM, protože muž nebyl přítomen na snídani. Ale chlapec ho okamžitě poznal, no, možná nepoznal… ale kdo jiný mohl ten člověk být, když ne jejich učitel OPČM?

Kouzelník byl jen o málo starší než studenti a jednal jako učitel a co jiného by dělal ve třídě OPČM, pokud by to nebyl jejich nový učitel? Harryho okamžitě napadlo, jestli bude k něčemu a nebude se ho snažit zranit nebo něco podobného… nebylo by to poprvé…

Pak se ten hnědooký muž zastavil přímo před jeho stolem: „Pane Pottere, jak rozkošné. Musím se přiznat, že jsem o vás hodně slyšel. Ale kdo ne, že?“

Nový učitel měl opravdu neobvykle světlé hnědé oči a medově hnědé trochu kudrnaté vlasy. Jeho rysy byly ostré a trochu přísné, ale obličej měl hezký. Muž byl také dobře stavěný, takže Harry dospěl k závěru, že profesor Rasputin vypadal opravdu dobře. Dívky ho zřejmě měly rády, stejně jako Lockharta, ale on nebyl tak plavý a nechutně sladký a určitě se oblékal víc stylově – kouzelník zřejmě preferoval zemité barvy, které mu opravdu slušely.

Chlapec cítil, jak mu začínají hořet tváře.  Kdy si začal prohlížet muže? Starší muže, kteří byli jeho učitelé?

Ruka byla natažena směrem k Harrymu. „Těší mě, že Vás poznávám osobně. Nakonec. Mé jméno je Maxim Rasputin, bude mi ctí, že můžu být tento rok Vaším učitelem Obrany proti černé magii. Slyšel jsem, že jste v tomto předmětu velmi nadaný.“

Když kouzelník mluvil, byl znát mírný přízvuk, ale Harry nebyl mockrát mimo Británii, tak nedokázal určit odkud ten člověk je.

Harry cítil, jak se mu tváře začínají zabarvovat do sytě karmínové, jak se zvedl ze židle, aby si mohl s mužem podat ruce jaksepatří, nechtěl na sebe zbytečně upozorňovat, ale zřejmě nemohl nic dělat a tohle byla nejlepší možnost, jak se vyhnout nějaké scéně.

 „Ehm… dobrý den?“ Harry natáhl ruku a pokusil se o úsměv, aby zakryl své rozpaky. No, ale neměl ještě ani tušení, co se blíží…

Maxim Rasputin jemně uchopil ruku svého žáka a zvedl jim ke svým rtům. Harry byl příliš překvapený, aby něco udělal. Sakra! Profesor mu políbil ruku!

Třída ztichla. Byla opravdu potichu. Pak se ozvalo pár pískání- rozhodně ze strany, kde byli zmijozelští studenti. Po počátečním mlčení se některé z dívek zachichotaly a začaly si šeptat.

Maxim Rasputin samozřejmě ignoroval, jak jeho chování ovlivnilo třídu i chudého chlapce, který přežil. „Musím se přiznat, že jsem ohromen, pane Pottere.“ Kouzelník se dál na Harryho vřele usmíval.

„Díky,“ zamumlal Harry, ještě docela vyvedený z trapné situace. Ohromený čím? Proč mu sakra profesor Rasputin políbil ruku! Jako by Harry byl nějaká dáma. Ok, byl oddaný s mužem, ale ne jeho žena! Ok, byl těhotný, ale to z něj také nedělalo dívku. Tenhle druh chování mu opravdu připadal dost nemístný. Na co si to ten muž hraje?

Možná, že by měl Harry něco říct, nějak protestovat?

„Sedni si, kámo,“ Ron stáhl svého nejlepšího kamaráda za ruku. Harry zajel do lavice, ani si nevšiml, že Rasputin už je na svém místě u učitelského stolu a chystal se začít s přednáškou. Harry se otočil na Rona a Hermionu, oba jen pokrčili rameny.

„Dnes budeme mluvit o znecitlivujících kouzlech,“ začal profesor.

Harry byl tak hluboko ponořený ve svých myšlenkách, že si ani nevšiml, že se na něj někdo upřeně dívá.

Poslední lekce toho dne bylo přeměňování. Z počátku to bylo obtížné. Žádná z dnešních hodin doteď nevyžadovala moc práce s hůlkou, dokonce i obrana proti černé magii byla teoretická. Rasputin jim slíbil, že praktickou hodinu budou mít příště.

Už několik měsíců, od Voldemortova odchodu, Harry nechtěl používat silná kouzla. Vlastně se bál, že by se mu vymkla z rukou a mohl by někoho zranit. Nicméně, jeho strach pomalu ustával a chlapec začal věřit, že dokud nebude moc rozhněvaný nebo rozrušený, tak by to mělo být v pořádku. Dokonce zacházet i s tak silnými kouzly, která přeměna vyžaduje.

Na konci hodiny si uvolněně oddechl. Nakonec se mu podařilo polštář přeměnit na dokonalou husu.

Harry si povzdechl a nedbale nacpal svoje knihy do batohu. Cítil se unaveně. Mladý kouzelník si všiml, že se v posledních dnech rychleji unaví. Nebylo to ale žádné překvapení, doktor Tanabe ho už kvůli tomu varoval. Harry ještě nebyl v tak pokročilém stádiu, ale patrně mužské těhotenství je dost tvrdé pro nositele. Nebyla to jen prázdná slova. Často cítil potřebu si jít zdřímnout.

Náhle mu někdo poklepal na rameno, chlapec mu podal nějaký lístek. Harry v duchu zanaříkal, když uviděl v dětské tváři obdiv. Přestanou s tím někdy? Dovolí mu se cítit normálně?

Toužil být zpět na Malfoy Manor, pryč od těch slídivých očí a šepotů za zády. Nicméně, bylo lepší na to tolik nemyslet… rozložil lístek.

Po vyučování přijď do mé kanceláře.

AB

„Hej, všichni, ředitel mě chce vidět,“ informoval Harry Rona, Hermionu a ostatní Nebelvíry, kteří na něj čekali. „ A ne, vy mě tam nemusíte doprovázet,“ s tím se vydal do ředitelny.

Harry nevěděl, co ho mohlo čekat v ředitelově kanceláři. Nebo spíš koho.

Pan a paní Weasleyovi a Remus Lupin už tu na něj čekali.

Harrymu se z obličeje vytratila barva. Nebyl připravený ty lidi tak brzo vidět. Remus zradil jeho důvěru a Weasleyovi rozhodovali za Harryho, aniž by se s ním poradili. Otočil se a chtěl se rychle dostat z místnosti, než by mohl říct něco, čeho by později litoval. A měl toho hodně co říct těmhle lidem a zrovna pochvalné to nebylo.

„Harry, počkej…“ oslovil ho prosebně Remus.

Tmavovlasý kouzelník si povzdechl. Utéct nebylo správné řešení. Musel zůstat a ukázat jim, že nebyl zraněný nebo něco jiného, možná, že je mohl přesvědčit, že nepotřeboval, aby vydírali Luciuse.

Harry se otočil a čelil jeho třem nejméně oblíbeným lidem pro tuhle chvíli.

„Proč jste tady?“ Otázka byla dost hrubě zašeptaná.

„Harry!“ Paní Weasleyová vypadala naprosto popleteně. „ Ty nejsi rád, že nás vidíš?“

Harry studoval lidi před sebou. Molly vypadala dotčená jeho chováním. Právě teď se zlobil na svoji náhradní rodinu, ale paní Weasleyová to s ním vždycky myslela dobře. Také byl docela naštvaný na Remuse, ale Harry je nemohl nenávidět, dělali jen to, co si mysleli, že bude pro něj nejlepší.

Nicméně, nebylo nic nového, že nasazovali svoje životy za jeho.

„Ano, paní Weasleyová, jsem rád,“ chlapec předvedl vynucený úsměv.

„Ach, Harry, tak moc jsi nám chyběl!“ Zvolala zrzavá žena a sevřela v náručí svého skoro syna. „Jak se máš, drahoušku?“

„Dobře, myslím,“ zavrčel. Ale ne, to co řekl, nebyla pravda. Miloval ty lidi, byli jeho rodina, ale ještě to nemohl nechat jednoduše plavat.

„Dobře, ne, nejsem v pořádku! Proč to děláte?“ Harry žuchnul do jednoho z pohodlných křesel v ředitelně.

„Co, můj drahý? Co děláme?“ Molly měla patrně krátkou paměť.

„Co? Ptáte se mě co?“ Náhle bylo o hodně snadnější na ně řvát.

„Naposledy jste vydírali mého manžela a přinutili mě tak opustit svůj domov, protože jste mu vyhrožovaly soudem! Proč! Proč to děláte? Proč lidé vždy říkají, že se o mě starají, ale přitom mi jen dělají život horším?“

„Ale, Harry,“ Remus k němu udělal krok. „ Není to to, co jsi na začátku chtěl? Všichni jsme to viděli jako šanci, jak tě osvobodit.“

„Ne… ano, ale nerozumíš?? Ty jsi mě neposlouchal, co jsem ti řekl, když jsi mě byl navštívit v panství? Když jsem ti říkal, ať se do toho nepleteš? Myslím, že tohle je přesně opak. Poslal jsem ti sovu, prosil jsem tě, ať si to necháš pro sebe. Abys to nechal být.“

Remus měl aspoň tu slušnost dívat se trochu kajícně.

„Nikdy jsem si nechtěl vzít Luciuse, ale stalo se. Přijal jsem to. Jsem s tím teď spokojený. Bylo to čím dál lepší a pak jste přišli vy a všechno jste to zničili! Poslouchejte, já jsem si to rozmyslel. Myslím, že ne všechno je tak špatné. Manželství je docela dobré. Miluju život na Manor a teď už si s Luciusem dobře rozumím. Je příliš pozdě.“

„Ach, Harry, dobře, to je dost… není ještě příliš pozdě,“ prosila Molly. „Nemusíš se s tím smiřovat, předtím nebylo nic, co bychom mohli dělat, ale teď už máme konečně něco proti Malfoyovi…“

„Ne! Ne! Ne!“ Harry vyskočil na nohy a křičel, až se všichni dospělí v místnosti otřásli, jak se jeho výbuchem citů uvolnilo velké množství divoké magie, až se z toho otřásla okna kanceláře ředitele školy.

„To není jenom on, koho tím zraníte! Vy jste vyhrožovali, že řeknete neznámým lidem věci o mě, o mě!“ Chlapec nemohl uvěřit, že lidé, kteří tvrdili, že se o něj starají, nevěděli, jak moc tohle Harry nesnáší. Další publicita, další podrobnosti o jeho osobním životě. Fotky, kdyby někdo přišel na to dítě… otřásl se…

„Ne…“ vydechl Harry, vrátil se zpět do křesla a skryl svou tvář do dlaní. „Prosím, nechte mě na pokoji. A jeho také nechte být. Je to takhle jednodušší. On se snaží bojovat o mou přízeň a…on není tak špatný.“

Remus, Artur a Molly si vyměnili letmé ustarané pohledy.

„Harry, vím, že sis prošel mnohým,“ přistoupila Molly k chlapci a položila mu ruce na ramena. „Nedělej si starosti, pomůžeme ti, všechno bude v pořádku…“

Mluvila s ním, jako by byl malé dítě nebo někdo, kdo trpěl bludy a byl psychicky nemocný. Harry cítil, jak se mu zoufalstvím sevřel žaludek. Mysleli si, že je labilní, že Lucius udělal něco, co… což nebylo zase tak daleko od pravdy, ale… musel tam sedět a poslouchat lidi, kteří byli jeho jediná rodina a mluvili na něj jako by byl tři roky starý nebo slabomyslný nebo obojí.

Odtáhl se z Mollyina objetí a zkoušel tak, jak nejlíp umí ignorovat ublížení v jejích očích.

„Harry,“ řekl Artur tónem, který se chlapci vysmíval svou něhou. „Zajistili jsme někoho, s kým budeš moci mluvit. Jednou týdně nebo častěji, pokud si to budeš přát. Mohl by ti pomoci.“

Harry z počátku nerozuměl, o čem to mluví. Mluvit s někým? Merline! Zasáhlo ho to jako potlouk do břicha. Oni pro něj zařídili poradenství. Harry chtěl protestovat. Nepotřeboval psychiatra! Nicméně pohled do jejich chmurných tváří ho donutil to zvážit, nepotřeboval se dál ponižovat. Všechno bylo jasné.

Dokonce i Remus si myslel, že Lucius Harryho přeškolil. Díky tomu Harryho zasáhlo zvlášť velké zklamání. Oni si mysleli, že není schopný dělat svá vlastní rozhodnutí?

Jediná věc, za kterou byl vděčný, bylo, že Remus neodhalil jeho nejvíc střežené tajemství, jeho těhotenství. Nechtěl, aby to už všichni věděli. Kdo mohl říct, jaká by byla jejich reakce? Nevěřil, že by udělali něco, aby zranili dítě, nicméně, věřil, že by se pokusili ještě víc ho držet od Luciuse Malfoye.

Harry Potter-Malfoy otupěle seděl a poslouchal všechno, co mu bylo řečeno. Cítil se nemocně a unaveně, zoufale mu chyběla uklidňující přítomnost Malfoy Manor a jeho pána.

Když bylo všechno řečeno, Harry jen vstal a odešel do Velké síně, aniž by se ohlédl nebo přijal objetí, které mu bylo nabídnuto. Věděl, že to myslí dobře, ale jednou za život chlapec necítil žádnou vinu, že zranil lidi, kteří ho měli rádi. Potom, co mu ublížili. Nehodlal jim odpustit, dokud ho nezačnou poslouchat, protože nikdo si nezaslouží odpuštění před přijetím svých chyb. Není to tak?

Proslulé Nebelvírské trio bylo po tom, co se naobědvalo, na jejich cestě na kolej. Harrymu v hlavě vířily myšlenky, cítil se tak uvězněný v této situaci, v tomhle hradu, který kdysi nazýval domovem. Bylo to poprvé, co chtěl být tak moc někde jinde. Zdá se, že dokonce i ty nejlepší věci na celém světě se mohly stát nenáviděné, když vám je někdo nutil.

 „Ach, Harry, vypadáš unaveně,“ rozčilovala se Hermiona. „Máš tmavé kruhy pod očima. Spal jsi dobře? Možná bys měl jít za madam Pomfreyovou, ne?“

„Ne,“ Harry sebou trhl a to jen při pomyšlení na panovačnou lékouzelnici. „Jsem jen unavený. Řekl bych, že je toho na mě v poslední dobře trochu moc. Kromě toho, v neděli přijde doktor Tanabe, aby mě zkontroloval.“

„No, pokud to říkáš…“ dívka nebyla vůbec přesvědčená.

„Nech ho, Hermiono,“ postavil se Ron za svého nejlepšího kamaráda. Z mužské solidarity.

„Harry je těhotný, Ronalde,“ odsekla čarodějka.

Byl to rudovlásek, kdo jí odpověděl. „Ne, Hermiono.“

Pro něj bylo ještě těžké přijmout fakt, že jeho nejlepší kamarád čeká dítě.

„Rone…“ oba chlapci poznaly ´přednáškový tón´z prvního slova.

Úspěšně držel krok se svými přáteli, kteří byli (k jeho nesmírné úlevě) zcela ponoření do sebe, Harry se zaměstnával přemýšlením a různými úvahami, takže si nevšiml jistého Zmijozela, který se k nim blížil.

„Pottere,“ Dracův hlas vylekal druhého chlapce.

„Malfoyi! K smrti jsi mě vyděsil! Už to nikdy nedělej!“ vykřikl nazpět Harry.

„Ach, je mi to tak líto,“ řekl blondýn s kamenným výrazem. „Nejsi nervózní? Máš hodně co skrývat?“

„O čem to mluvíš?“ Mohl by vědět o Harryho stavu? „Přestaň chodit kolem horké kaše, nemám náladu. Co chceš?“

„Ach, chci hodně věcí. Jako třeba… aby ses nikdy nenarodil!“ ušklíbl se Draco.

Harry v duchu zasténal, přemýšlel, že by zaklel toho arogantního debila a setřel mu z tváře ten nafoukaný výraz. „Je mi líto, ale s tím ti nemůžu pomoct,“ procedil skrz zaťaté zuby. Nemohl riskovat souboj… už jen proto, že byl smrtelně unaven.

„Jistě, ne. Tak by sis pak mohl zkusit zapamatovat, že jsi ženatý a přestal se chovat jako obyčejná kurva? Určitě se těšíš ze vší té pozornosti-všichni ti lidé kolem tebe. Dovolíš si líbat profesora před třídou a tváříš se, jak se ti to líbí! Samozřejmě, že nikdo nemůže očekávat, že víš, co je to rodinná čest… nebo jaká je slušná rodina… ovšem, že ne, tvoji rodiče jsou mrtví, že?“ Ušklíbl se blondýn.

Harry okamžitě sáhl pro hůlku a Malfoy ho napodobil.

„Okamžitě přestaňte!“ Vykřikla Hermiona a běžela k nim, ona a Ron si konečně všimli, že Harry není s nimi.

„Rone! Udělej něco! Rone!“Bez rozmýšlení si děvče stouplo před Harryho a rusovlásek ji hned následoval, aby ukryli svého těhotného přítele proti možnému útoku. Zvládnou cokoliv, co jim Malfoy naservíruje. U Harrryho už asi ale tak jistí nebyli.

„Páni!“ Ušklíbl se Draco a téměř hravě sklonil hůlku. „Máš hezké malé psíčky, Potty. Oni jsou lepší než Crabbe a Goyle. Řekni mi tvé tajemství, platíš jim za ochranu tvého zlatého nebelvírského zadku?“

Hermiona musela Harryho krotit: „Uklidni se, prosím, on za to nestojí. Harry! Dýchej!“

Harry byl tak rozčilený, že nemohl ani mluvit.

„Drž hubu, Malfoyi! Není Harryho chyba, že ho lidé nenechávají na pokoji! Debilové, jako ty! A jsi to ty, kdo je bez jakékoliv cti! Ty a tvůj otec- obtěžující děti!“ Odplivl si Ron.

Draco, který znova zvedl svoji hůlku: „Jsi mrtvý, Weas…“

 „Co se to tu děje?“ Chladný a ostrý hlas prořízl napětí. Všichni mladí lidé ztuhli. Severus Snape byl proslavený svým účinkem na studenty.

 „Tady Weasley,“ Draco byl připravený vysvětlit. „ Urážel moji rodinu.“

 „Je to pravda, pane Weasley?"

„Ano, ale…“ Ronův obličej byl úplně rudý.

„Malfoy byl ten, kdo to začal, pane profesore!“ vykřikla Hermiona rozhořčeně s vášní někoho, kdo se nemohl vydržet bezpráví. Bylo to pochopitelné, protože lektvarista se o to moc nestaral.

„A pan Weasley měl sklon dokončit cokoliv, co se skrývá pod slovem ´to´, jsem si tím docela jistý. Deset bodů z Nebelvíru a Zmijozelu. Týden školního trestu pro pana Weasleyho a pana Malfoye. Draca Malfoye,“ specifikoval Snape se zběžným pohledem na Harryho, který byl bledý a z poloviny se opíral o Hermionu. Hněv z něj opadával spolu se zbytkem energie.

V celém Dracově obličeji byla vepsaná nedůvěra: „Ale profesore…“

„Týden vám nestačí, pane Malfoyi?“ zeptal se Snape, čím blonďáka úplně umlčel. „Myslel jsem si, že ano. Teď se vraťte zpět na svou kolej. Především vy, Pottere.“

Snape pozoroval vzdalující se studenty s mírným pobavením. Pohled na úžas v jejich tvářích měl cenu strhnutých bodů jeho koleje.

„Páni,“ bylo první, co řekl za rohem Ron. „Nemůžu tomu uvěřit! Snape skutečně potrestal Malfoye?“

Hermiona obrátila oči v sloup. „Žádný profesor nedovolí souboj na chodbě a zvlášť, když je u toho  gravidní student. Bylo to zasloužené.“

„Ano, ale byl to Malfoy! Ještě nikdy před tím nepotrestal Malfoye,“ zdůrazňoval Ron.

„No,“ přemítala Hermiona. „Možná ano, možná o tom jen nevíme. Nemyslím si, že profesor Snape by ignoroval vážná porušení pravidel, i když by se jednalo o jeho kolej.“

„Ne, kdepak,“ odfrkl si Ron.

„To je kvůli mně,“ prohlásil Harry věcně, zatímco si lehal do postele. Byl tak unavený. „Snape chtěl, aby Dracovi bylo jasné, že mě nesmí proklít.“

„Pravděpodobně,“ souhlasila Hermiona.

„No,“ protáhl Harry. „Nebudu si stěžovat.“

Ron zaúpěl: „Jo, nemáš důvod, nedostal jsi žádný trest. Asi jen kvůli tomu, že jsi těhotný. Jsem kvůli tobě šťastný, kámo, ale není to fér!“

„Klidně se můžeš kdykoliv oženit a mít dítě, Rone,“ Harry se na svého kamaráda drze usmál. „Možná bych se mohl zeptat Luciuse, mohl by tě dohodit nějakému jeho příteli, nebo tak někomu bohatému staršímu a čistokrevnému. Vsadím se, že tvoje máma se nemůže dočkat, až bude mít vnouče nebo dvě…“

Hermiona se snažila skrýt úsměv za ruku.

Ron zbledl. „Ehm… ne děkuji, kámo. Víš, začínám být šťastný za ten trest.“

Harry se usmál i přes hořkost, kterou cítil, Ron si to zřejmě neuvědomoval, ale dal najevo, co si přesně myslí o Harryho manželství a těhotenství. Měl by to svému příteli odpustit, pochopit ho, ale… bylo tu to "ale" a to ho pálilo… to byl ten problém.

Chtěl být znovu na panství se svým manželem, který by byl dalším člověkem nadšeným z dítěte jako byl Harry.

 

20.06.12 19:07
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one