Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (2997 | 5%)
Could You Love Me? (3162 | 5%)
Dark gifts (3131 | 5%)
Duet (2977 | 5%)
Komplikace Blackových (3014 | 5%)
Lektvarová pomoc (2952 | 4%)
My bad daddy (2987 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2980 | 5%)
Turnaj (2982 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2932 | 4%)
Vánoční zprávy (2918 | 4%)

Ahojky,

tak tady máte novou kapitolku k Could you love me? je od Izmy. Je věnována všem komentujícím: Ella, em, Snarrynka, lucik, kali, keishatko, Bobo, Cantrina, Lucka, aurora a abigail.Snape. Velké díky patří samozřejmně Nade, která kapitolku betovala. Děkujeme :-)

Hezké čtení. Sirina.

***

5. část, 27. kapitola

Překvapení

Dva týdny uběhly velice rychle. Harry byl zaměstnán děláním úkolů. Spoustu jich musel dokončit, protože hodně ze školní výuky zameškal.  Chlapec si musel přiznat, že možná, jen možná, nebyla správná jeho snaha ukrýt se před kouzelnickým světem na Malfoy Manor.

Ale dalo se to pochopit, ne? Tento svět ho zranil a zklamal natolik, že se ho začal bát. Kouzelnický svět byl tak arogantní a hlučný.

Nicméně se ukázalo, že i ředitel školy se snaží udržet fanoušky a reportéry dál od Harryho života. Jediní, s kým se musel vypořádat, byli jeho spolužáci, ale u nich ve většině případů novinky odezní za pár týdnů. Harry byl rád, že může trávit čas se svými přáteli a také vždycky miloval Bradavice. Ano, nebylo to tak špatné.

Přesto se jedna věc nezměnila – záleželo mu na Luciusovi. Harrymu stále chyběl jeho manžel a přál si, aby ho mohl vidět. Už nebyl zoufalý. Mladý kouzelník se už nechtěl schovávat za svého manžela, čas a vzdálenost ho z toho vyléčila. Ale Harry byl… byl zaujatý tím mužem…  Hodinu profesora Binnse strávil sněním o stříbrných blond vlasech, šedých bouřkových očích a rtech, rtech… Merline, co s tím?

Harry se napil dýňového džusu a žvýkal lékořicovou hůlku z množství vybraných sladkostí, které mu před dvaceti minutami poslal Lucius. Byla sobota a Harry měl dost času. Později se na něj má přijít podívat doktor Tanabe, ale to až později.

Najednou si za jeho zády někdo potichu odkašlal. Harry se nepřítomně otočil a spatřil Draca Malfoye stojícího u čela nebelvírského stolu. Bylo to nečekané. Bože, doufal, že tu zmijozelský princ není kvůli další výzvě k  boji. To bylo to poslední, co Harry potřeboval. Pravděpodobně se tímhle způsobem Draco snaží vyrovnat s faktem, že osoba, kterou nenávidí, porodí jeho sourozence. Harry s ním skoro soucítil. Skoro.

„Pottere,“ přivítal ho Zmijozel se zdvořilou úklonou. „Rád bych s tebou mluvil. Mohl bys?“

Harry byl velmi překvapen. Blondýn si ho dva týdny nevšímal, teď s ním chtěl mluvit a navíc se slušně zeptal.

„O čem chceš mluvit?“ pozoroval chlapec Malfoye s podezřením.

„Tohle není správné místo, abych ti to vysvětloval. Můžeme se setkat později v knihovně?“ navrhl Draco.

„Debilní Malfoy,“ přistoupil Ron „nemusíš mu nic říkat.“

Harry téměř zasténal zlostí – uměl dělat vlastní rozhodnutí, nepotřeboval Rona, aby to udělal za něj.

Draco se otočil směrem k pihovatému Nebelvírovi. „ Musím ti připomenout, Weasley, že já a Potter jsme teď příbuzní. To otevírá mnoho témat k diskuzi.“

„Já už vím o všech „tématech““ vyplivl zrzek.

„Můžu tě ujistit, že nevíš nic, Weasley,“ odpověděl povýšeně Draco. „Takže, Pottere, přijdeš, nebo musíš získat povolení od Weasleyho a šmejd.. Grangerové?“

Harry si povzdechl: „Jasně, jen dojím snídani.“

Harry tušil, že to musí být něco důležitého, když to Malfoye donutilo na něj promluvit. Nebyla žádná možnost, jak to obejít. Teď byli příbuzní, a jestli ten nepříjemný spratek něco potřeboval… no, Harry neměl v úmyslu pro blondýna cokoliv udělat, ale mohl toho Zmijozela alespoň vyslechnout.  Nevypadalo to, že by na něj Malfoy plánoval nějaký útok, nebo tak něco. Harry nechtěl pro ostatní uspořádat veřejné divadlo, pokud by Malfoy chtěl zaútočit. To se muselo Malfoyovi nechat – nebyl hloupý.

Draco přikývl: „A dopij dýňový džus, tekutiny jsou pro tebe potřebné.“ S tím se blondýn otočil a  odešel.

Harry zíral. Od kdy Draco Malfoy jeví zájem o jeho stravovací návyky? Ron s Hermionou si toho také všimli a dívali se stejně překvapeně.

Když Harry vstoupil do knihovny, musel uznat, že Malfoy vybral dobu dobře. Knihovna byla skoro prázdná.  Dokonce i většina knihomolů z Havraspáru tu tak časně ráno v sobotu nebyla.

Tam, u jednoho stolu v protějším rohu, seděl Draco s rukama úhledně složenýma před sebou, s hůlkou v nedohlednu. Jako anděl. To tak.

Harry přistoupil a sedl si na jednu z židlí.“ Ahoj Malfoy, tak co chceš?“

Draco se zamračil nad Nebelvírovým projevem totálního nedostatku slušného chování. Jestli je tohle Malfoyův manžel, tak on je létající prase. Ale co, Draco vstal a jako správný čistokrevný kouzelník se uklonil.

„V první řade si myslím, že bych se měl omluvit za své předchozí chování, kterým jsem ohrozil zdraví dítěte. To jsem opravdu neměl dělat.“ Prohlásil Draco s notnou dávkou respektu.

Harry pozdvihl obočí. Malfoy se omlouvá? Jemu? Wow! Podíval se na blondýna. Muselo být hodně těžké omluvit se svému soupeři. „Ach, to… ano, myslím, že je to v pořádku. Nevěděl jsi to.“

Draco v duchu téměř zasténal: „Sakra, Pottere, jsi Nebelvír. Jednoho dne tě tvá přirozená nedbalost a odpouštění dostanou do velkých potíží.“

„Co chceš, abych udělal? Řekl jsi, abych ti odpustil. Nebylo to to, co jsi chtěl?“ řekl rozzlobeně Harry a najednou se cítil nervózní.

„Nechtěl jsem po tobě nic, jen jsem poprosil o laskavost. Bylo by chytřejší za to ode mě něco chtít, anebo mě nechat alespoň chvíli se kroutit, než mi odpustíš. Jsi nedbalý, bezradný, naivní a na všechny moc hodný. Je to nebezpečné… ale co, nepřišel jsem mluvit o nedostatcích tvého charakteru. Nechci tu strávit celý den.

Harry obrátil oči v sloup. Opravdu nepotřeboval přednášku na téma jak využívat lidi.

„Když už mluvíme o důvodu, proč jsem tady, Pottere,“ pokračoval Draco. „Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys mě mohl doprovázet na Vánoční ples.“

„Co…?“ vykoktal Harry.

Draco se ušklíbl: „Zavři ústa, Pottere, a řekni „ano“, mám ještě napsat esej z přeměňování. Víš, někteří z nás se musí starat o své známky.“ Přeměňování nebylo zrovna Dracovým oblíbeným předmětem, protože McGonnagalová ho z duše nenáviděla a nikdy mu z ničeho neslevila.

„Ale, ale… popravdě… proč?“

„Je to velmi jednoduché,“ Draco začal vysvětlovat. „Můj otec, z pochopitelných důvodů, o kterých nebudeme diskutovat, s tebou nemůže na Vánoční ples. Tak je mou povinností, abych zaujal jeho místo, protože jsem jeho nejstarší syn.“

Harry se zamračil: „Nevím, Malfoy, nejsme spolu zrovna v nejlepším vztahu a většina lidí jde na ples s někým, kdo se jim líbí.“

„Chtěl si říct Nebelvíři.  Zmijozelové chodí na ples s tím, s kým mají jít, a ne s kým by chtěli jít.

„ Opravdu si myslíš, že máš na výběr? Že můžeš jít, s kým chceš? Pozveš dívku? Nebo chlapce? To bude Denní Věštec celý den psát o tom, jak mého otce podvádíš.“

„Pravděpodobně máš v plánu jít s Weasleyem a Grangerovou, po celou noc budeš jako jejich štěně. Ne, že bych se staral, ale oni spolu vždycky chodí tak pomalu. Když budeš pořád sedět mezi nimi, tak se nebudou moc nikdy muckat. Kromě toho na tebe zase bude koukat celá řada idiotů s hloupými myšlenkami týkajícími se tebe.“

„Jaké myšlenky?“

„Upřímně řečeno, Pottere, jsi hloupý. To sis nevšiml, jak na tebe někteří lidé koukají? Žiješ ve svém malém světě, naivním světě, musíš se dívat kolem sebe. Tohle místo je zoo, pamatuj si to,“ napomenul ho Draco.

„Přeháníš Malfoy,“ namítl Harry, i když trochu nejistě.

„No, to je jedno. Přesto bychom měli jít spolu. Otec by byl rád, že spolu už lépe vycházíme.“

„My dva?“ Harry tázavě zvedl obočí.

„Měli bychom se o to pokusit,“ a pokrčil rameny blondýn.

„Proč chceš jít se mnou? Nenávidíš mě!“ protestoval Harry. „A ani teď se nechováš moc hezky.“ Pravda byla, že Draco se nechoval až tak špatně jako obvykle, bylo tu jisté zlepšení. Ale stejně se nechoval moc příjemně.

„Hezky? Pottere, kdo si myslíš, že jsem? Ve skutečnosti jsem byl, podle mých zvyklostí,  příjemný až moc.“ Harry tomu nemohl uvěřit, ty jeho zvyklosti byly asi hodně nízko.

„A… nechci tě nenávidět Pottere. Irituje mě to. Nápad mého otce, že si tě vezme, se mi nelíbil z mnoha důvodů. Ale jak se ukázalo, pro všechny je na tom něco dobrého,“ Draco zkřížil ruce na prsou a najednou se tvářil,  jako by zahlédl v polici knihovny něco zajímavého. Vypadal, jako kdyby si právě připustil něco, co si připustit vůbec nechtěl.

„Co je dobré pro všechny?“ zeptal se Harry s podezřením. Ten kompliment zněl divně.

„Dítě, samozřejmě,“ Malfoy se to snažil zakrýt, ale jeho oči se rozzářily. „Budu mít bratříčka, nebo sestřičku.“

Harry střelil pohledem po druhém chlapci a musel se zahihňat.

„Co?“ Draco nechápal, co na tom bylo tak zábavného.

„To je něco! Ukázalo se, že povýšený a mocný Draco Malfoy chtěl vždycky tak trochu bratra nebo sestru, aby si měl s kým hrát,“ Harry se uchechtl. „Je to legrační.“

Blondýn vypadal uraženě: „Přestaň se mi posmívat. Je na tom snad něco špatného?“

„Ne nic,“ usmál se Harry. „Ačkoliv je to roztomilé.“

Dracovi se nelíbila ta poznámka, ale ignoroval ji, protože v tom viděl svoji šanci: „Tak, jdeme spolu?“

Druhý dospívající kouzelník si povzdechl: „Myslím, že ano.“

Harry souhlasil. Když viděl samolibý úšklebek na tváři Draca Malfoye, skoro to rozhodnutí chtěl vzít zpátky.

 

 

 

08.08.12 23:58
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one