Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (2997 | 5%)
Could You Love Me? (3162 | 5%)
Dark gifts (3131 | 5%)
Duet (2977 | 5%)
Komplikace Blackových (3014 | 5%)
Lektvarová pomoc (2952 | 4%)
My bad daddy (2987 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2980 | 5%)
Turnaj (2982 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2932 | 4%)
Vánoční zprávy (2918 | 4%)
Ahojky,
tak moc se omlouvám, že jsem tak dlouho nic neudělala. Tady máte ode mě alespoň delší kapitolu k Could you love me?. Tak doufám, že se vám bude líbit a necháte mi u ní nějaké komentáře, abych měla motivaci do dalšího překladu. Za beta-readr moc děkuji Hoshi a tímto bych jí ráda kapitolu věnovala.  Jinak kapitolku bych ráda věnovala i těm, co minule komentovali a moc jich nebylo - Snarrynka, keishatko, kaliope a Nade. Moc děkuji.
Přeji hezké čtení.
Sirina.
***

Šestá část – PRÁZDNINY

28. kapitola Ples

Harry spěchal zpět do Nebelvíru, jeho mysl byla ještě otřesená vším, co se právě teď stalo. Draco Malfoy se náhle rozhodl, že se k němu bude chovat hezky, omluvil se mu a zeptal se Harryho, jestli s ním půjde na Vánoční ples.

To bylo na něj prostě trochu moc.  Draco Malfoy se snažil se polepšit. Byl překvapený, ale také se mu trochu ulevilo, že se Malfoy rozhodl zakopat válečnou sekeru a samozřejmě, že Draco nebude nenávidět dítě. Nechtěl, aby měl človíček rodinu, kde se nenávidí mezi sebou. Kromě toho, Harry už byl unavený Dracovými nadávkami a byl připravený udělat cokoliv, aby se ho zbavil.

Buclatá dáma na Harryho mrkla, když řekl heslo. Bylo to divné, ale v poslední době se mu zdálo, že k němu chová nějaké sympatie. Neptal se na to. Když se mu v jeho životě děje tolik podivností, tak taková maličkost, jako přátelskost portrétu chlapce vůbec netrápila.

Všiml si, že Ron s Hermionou sedí v přední části krbu a jsou zabraní do šachové partie. Hermioniny líce vypadaly trochu červeněji a Harry si pomyslel, že jeden by si nebyl jistý, jestli je to kvůli horku nebo něčemu jinému. Osobně si myslel, že to bude spíš to druhé. Našlapovali kolem sebe už dost dlouho, tak už by mohli učinit ten krok a přiznat si, že k sobě něco cítí.

Harry je skoro ani nechtěl vyrušit. Ale Hermiona zrovna zvedla hlavu a všimla si, že Harry stojí u vchodu, tak na něj zamávala.

 „Harry, jsi v pořádku?“ Hnědovlasá dívka popadla Harryho za rameno hned, jakmile se Harry posadil na koberec mezi ně. „Neposlal na tebe kouzlo, že ne? Co říkal?“

 „Zakroutím mu krkem, jestli…“

„Ššt, Rone! Nedělej si starosti, Hermiono, jsem úplně v pořádku. Vlastně to šlo docela dobře,“ rozhlédl se kolem. Někteří nebelvírští spolužáci se na ně zvědavě dívali a přitom se pokoušeli předstírat, že je vůbec neposlouchají. „Ale ne tady, ano?“

Hermiona se rozhlédla kolem a přikývla, začala balit šachovou soupravu. Pak Ron a Hermiona následovali Harryho do jeho pokoje.

„Bylo to divné, ale na druhou stranu to šlo dobře.“ Pak jim Harry vylíčil všechno, co se stalo, jak se Draco omluvil a navrhl, že by měli jít spolu na ples.

Chlapec se pokoušel nesmát, jak si prohlížel jejich obličeje.

 „Nemůžu tomu uvěřit,“ vydechl Ron.

Zdálo se, že je Hermiona příliš zamyšlená.

„Myslím si, že je šťastný za to dítě,“ pokoušel se jim Harry vysvětlit.

Ron přikývl: „Ano, zřejmě. Podívej, říkají, že krev je hustší než voda a že nová krev smyje tu starou zlou krev- to se taky říká.“

Harry vypadal trochu zmateně.

„To je jednoduché.“ Ovšem pro Hermionu to jistě bylo jednoduché. „Čistokrevné rodiny měli ve zvyku řešit rodinné spory manželstvím mezi rozhádanými rodinami. Nový život- dítě z obou rodin bylo konečné vyřešení konfliktu, protože nikdo z nich by ho nedokázal nenávidět.“

Harry se ušklíbl, nebyl si jistý, jestli se mu tahle taktika líbí.

„Ale teď musím jít na ples s Malfoyem.“

Ron mu to vysvětlil.

„No, Malfoyovi jsou stará čistokrevná rodina, která si zakládá na tradicích, které už jsou staletí stará. Je to běžné, že těhotná manželka je starostí celé rodiny. Každý dohlíží na matku a dítě.

Kromě toho, pokud se něco stane manželovi, pak někdo z rodiny zabere jeho místo, jeho bratr nebo dokonce i syn. Vezme si tu ženu, víš. To se dokonce stalo i v mé rodině.

Je to stejná věc jako s Vánočním plesem. Malfoy, tím myslím Luciuse, tě nemůže doprovodit na ples, tak se nabídl Draco. Je správné, když tě doprovodí jiný člen rodiny, než kdybys šel s někým jiným, dokonce ani s přítelem nebo sám. Zvlášť, když jsi v jiném stavu a nosíš něco tak cenného jako je Malfoyův dědic.“

„Zní to, jako kdybych byl jejich majetek nebo něco takového,“ reptal Harry.

„Nevím,“ pokrčil Ron rameny. „Tradice čistokrevných jsou divné. Praktikují ještě nějaké hodně staré zvyky, ale jiné ne, a jeden si s nimi nikdy nemůže být jistý. Způsob vašeho manželství, to že bylo domluvené je jejich způsob. Blackovi byli ještě horší než Malfoyovi, víš. Ale někdy i moje matka řekne nebo udělá něco divného, co mi přijde naprosto šílené.“

„Nemyslím si, že je to jen pro to,“ Hermiona položila na Harryho ruku dlaň v uklidňujícím gestu. „Víš, Malfoyovi většinou nemají moc dětí. Vsadila bych se, že Draco je ve skutečnosti rád za to dítě, Harry. Kromě toho, taky jsem byla jedináček a vždycky jsem si přála mít dalšího sourozence. Nevěřila jsem, že někdy něco takového řeknu, ale chápu Draca, velmi dobře.“

 „Hermiono, jestli chceš bratra, tak si můžeš vypůjčit nějakého mého,“ nabídl se Ron. „Třeba dvojčata?“

Harry se zasmál a Hermiona se k němu připojila. „ Promiň, Rone, ale tak zoufalá nejsem!“

„Hej, kamarádi,“ promluvil Harry po záchvatu smíchu. „ Jen jsem přemýšlel o jedné věci. O rodu Blacků, Sirius je, je… myslím tím, že když už není,“ bylo ještě těžké o tom mluvit. „ Znamená to, že rod Blackových už nebude pokračovat?“

 „Ne tak úplně, Harry,“ odpověděla Hermiona. „Hodně jsem studovala, když jsem zkoušela něco vymyslet kvůli tvému problému. Je to docela jednoduché- ty jako Siriusův dědic jsi zdědil nejen jeho peníze a majetek, ale také i jméno a právo předat jej tvému vybranému dědici, ty jsi jediný, kdo může vybrat hlavu rodu Blackových. Ovšem každý, kdo se narodí se jménem Black má právo to použít, ale jestliže si osoba někoho vezme a nechá si jeho jméno, nemůže už dál příjmení předat dál. Tak jako Narcissa Blacková ho nemohla dát Dracovi.“

Harrymu se to zdálo dost složité: „Ale mé… ehm, dítě bude Potter Black Malfoy?“

„Ano,“ přikývla rázně dívka. „To je to, co jsem se ti pokoušela říct. Poslouchal jsi nebo ne? On nebo ona se stane skrze tebe Siriusovým dědicem.“

Harry si zamyšleně kousal do spodního rtu.

„Harry?“ strčila do něj Hermiona.

Harry si povzdechl: „Přemýšlím o tom, co by na to asi řekl. Moje dítě… no, on nebo ona bude také i Malfoy.“

„Sirius by rozuměl tomu, že to není chyba dítěte a moc by ji nebo jeho miloval, protože tebe taky miloval,“

„Ach, myslím, že ano.“

Pak si Ron odkašlal. Necítil se moc dobře, že se konverzace stočila na tohle téma. Všechny ty řeči o Siriusovi a dětech. Rusovlásek si byl jistý, že Harry nebude nadšený tím, co mu musel říct.

„Harry, kamaráde,“ začal Ron. „Slib mi, že se moc nenaštveš nebo nerozrušíš, ano?“

„Proč?“ Tmavovlasý chlapec si svého přítele podezřele prohlížel.

„Protože nechci, aby si zabil jen obyčejného posla.“

Harry si povzdechl. „ Dobře, ale nemůžu ti to slíbit, jediné, co mohu je, že se pokusím se nenaštvat. Spusť.“

„Myslím, že je to to nejlepší, co si můžu přát, co, kámo? Dobře, dostal jsem dopis od mamky, říkala, že jsi jí neodpověděl na poslední dopis,“

Harrymu zčervenaly tváře, ano, to byla pravda. On dokonce žádný z dopisů od Molly nebo Remuse nečetl, nezmiňoval se ani o tom, že neodepsal. Ale Ron to teď řekl.

„Chce, abys trávil prázdniny v Doupěti,“

Harryho rty se stáhly do tenké čárky, zhluboka se nadechl… což mu vůbec nepomohlo se uklidnit: „To je nesmyl, Rone. Nesmysl! Oženil jsem se, mám manžela a čekám jeho dítě. A oni po mě chtějí, abych trávil Vánoce v Doupěti!“ Chlapcův hlas se s každým slovem zesiloval a než dokončil větu, tak skoro křičel.

„Já vím, Harry, ale…“

„Ne, žádné ale, Rone, už jsem z toho všeho unavený, nedokážeš si to ani představit,“ měl slzy na krajíčku. „Proč se mi tohle děje? Lidé mi nikdy nepomůžou, když to potřebuju, ale pospíší si, aby mi všechno mohli zničit…“

„Je mi to líto, Harry,“ Ron opravdu vypadal smutně. „Vím, že je to pro tebe těžké.“

„To není tvoje chyba, opravdu.“

„Ale pořád je mi to líto.“

„Díky, Rone, ale myslím, že raději zůstanu v Bradavicích, já vlastně ani nevím, proč jsem si myslel, že bych mohl jít na Vánoce do Manor.“

„Ne, Harry!“ protestovala Hermiona. „Nemůžeš tu zůstat sám. Skoro všichni letos odjíždějí a já už slíbila, že pojedu s rodiči lyžovat.“

„To je pravda, Harry, necítil bych se dobře, kdybys tu zůstal. Ale u nás to nebude tak špatné, víš, budou tam dvojčata a Bill s jeho francouzským snoubencem a dokonce přijede i Charlie, určitě si užijeme spoustu zábavy,“ rusovlásek se pokoušel přesvědčit svého kamaráda. „A možná by sis mohl promluvit s mamkou a taťkou, aby pozvali Remuse nebo bys je mohl třeba přesvědčit, že tam nechceš být na Vánoce, nemyslíš?“

Harry si prohlížel svého přítele a o všem přemýšlel, zanaříkal, ale nakonec přikývl.

Harry měl na sobě jeden z jeho volnějších hábitů. Teď jich měl několik, díky Luciusovi, který mu zakoupil většinu šatů, které Harry měl. Harry musel svému manželovi říct, aby mu přestal posílat věci, protože se stává dost těžké zavřít kufr.

Byl vděčný za hábity v kouzelnickém světě, protože byly dost volné, takže zakryly Harryho vyčnívající bříško. Také školní uniforma velmi dobře skryla jeho malé tajemství. Ale jak dlouho zůstane ještě “malé“? Tajemství se stávalo každým dnem stále větší. Také těžší. Chlapec začal cítit bolest v zádech.

„Velmi hezké, drahoušku,“ chválilo zrcadlo. Harry se ušklíbl. Pravděpodobně mu říkalo, že je hezký jako každému jinému chlapci. A drahoušek? Možná mohl zavolat domácího skřítka a požádat ho, aby tu zatracenou věc dal děvčatům do koupelny a mu přinesl jiné? Pravděpodobně by si moc nepomohl, protože Harry se ještě v Bradavicích nesetkal s kouzelným zrcadlem, které by drželo jazyk za zuby.

„Přestaň se šklebit, zlato, budeš mít vrásky!“ peskovalo ho zrcadlo.

„Drž hubu,“ naštval se Harry. Vzal hřeben a znova si pročesal vlasy. Ne, že by s nimi měl nějaký problém. Vlastně, od té doby, co si je nechal narůst, se jeho vlasy staly dost ovladatelné a už mu nepůsobily potíže. Ale teď byl prostě nervózní a chtěl se něčím zaměstnat.

Harry psal Luciusovi a ptal se ho, jestli by bylo v pořádku, kdyby šel na Vánoční ples s Dracem. Bylo to divné, ale chtěl se ujistit, že se jeho manžel nebude zlobit.

Pro Harryho bylo dost zvláštní, když si uvědomil, že je pro něj důležité neurazit Luciuse Malfoye tím, že by dělal něco nevhodného.

Kupodivu nebo ne, možná se to spíš dalo očekávat, Lucius byl potěšený, že jeho manžel a syn odložili své nepřátelství a hráli si na pořádnou rodinu. Byl pyšný, že se Draco ujal své povinnosti. Lucius napůl žertem poznamenal, že možná je ještě nějaká naděje s jeho synem. Harry obrátil oči v sloup. Bylo to jako přednáška o rodinné pýše.

Ale pak tu byla ještě jedna věc. Vánoce. Harry byl přinucen říct manželovi, že nebude moct trávit prázdniny na panství. Lucius něco takového čekal, ale i z tónu jeho dopisu Harry moc dobře poznal, že se zlobí. Lucius mu dal na srozuměnou, že jestli to chlapec odsouhlasí, tak se okamžitě postará o to, aby měli Weasleyovi závažné problémy a nechají Harryho na pokoji.

To chlapec nechtěl dovolit. Byl naštvaný, velmi naštvaný bylo výstižnější. Nechtěl zranit Rona, Ginny nebo dvojčata… vlastně nikoho z nich. Dal jasně najevo, že by byl velmi rozrušený, kdyby se něco stalo Weasleyovím nebo Remusovi. Harry doufal, že pořád byla nějaká šance, že by se to mohlo zlepšit a že možná jsou to jen plané hrozby, že by s tím šli před Starostolec.

Dobře, ale právě teď měl jít s Malfoyem na ples a musel se pokusit ho nezabít. Možná byla chyba souhlasit, že na ten ples půjde s tím blbcem. Oni se navzájem neměli moc rádi. Mohli to na jeden večer překousnout? Harry si mohl představit, jak “pyšný“ by Lucius byl, kdyby namísto tančení mezi sebou bojovali.

„Tady už nic nenadělám,“ řekl chlapec a vyšel z koupelny. Ron už na něj čekal.

„Konečně! Pojďme, Harry,“ rusovlásek se netrpělivě ošíval. Ovšem, šel s čarodějkou svých snů na ples.  Konečně.

Ve společenské místnosti na ně už čekala Hermiona.

Harry si ji prohlédl a musel říct, že vypadala opravdu hezky. Čarodějka na sobě měla tmavě zelené šaty, které nechaly vyniknout její hnědé vlasy a krásné oči a zároveň šli do kombinace s Ronovými vlasy. Chytré děvče. Vlasy si vyčesala do úžasného drdolu, který zdůraznil její dlouhý krásný krk.

Ron úžasem oněměl, jen něco zamumlal a jednoduše nabídl Hermioně rámě a kráčeli z portrétu. Buclatá dáma je varovala, aby byli opatrní, protože se tu potloukal nějaký podezřelý chlapec.

Chlapec nebyl nikdo jiný než Draco Malfoy-

„Konečně, Pottere,“ podrážděně poznamenal Draco. „Trvalo ti to déle než kterékoliv holce. A tvoje vlasy přitom nevypadají o moc líp než obvykle. Nejsi moc pohledná dívka.“

 „Mýlíš se, Malfoyi,“ usmála se Hermiona. „Oni jsou chlapci a typičtí Nebelvíři. Oba byli nachystaní ze deset minut včetně sprchy, protože se zapomněli u Řachavého Petra a pak už neměli moc času.“

Harry vyplázl jazyk na toho snobského blondýna. On nebyl děvče.

„Za to tvoje vlasy vypadají hrozně pěkně,“ vtipkoval Ron a Harry se zasmál. Dokonce i Hermiona se usmála.

Malfoy protočil oči. „ Pojď, Pottere.“

„Ty mě nevezmeš za ruku?“ zeptal se Harry nevinně světlovlasého Zmijozela.

„Sni dál,“ odpověděl Draco. „ A před tím, než nechám narůst tvé naděje, tak ti říkám, že líbat tě nebudu. Nerad bych byl popřen.“

Harryho tváře zčervenaly a Draco se afektovaně usmál.

Když oba páry vstoupily do auly, bylo to, jako kdyby vešli do světel reflektorů. Studenti náhle utichli. Lidé byli zaneprázdněni strnulým hleděním a přestali mluvit. Jen velmi málo se jich bavilo, jako Seamus, Dean a Neville, kteří už věděli, že Harry a Malfoy spolu přijdou na ples a věděli proč.

Mnoho studentů bylo opravdu překvapených, hlavně mudlorozených, kteří neměli žádnou představu, proč by Harry Potter šel na ples se Zmijozelem, který byl jeho největším nepřítelem.

Nejlíp to přijali Zmijozelští, kteří si jen zběžně, ale se zvědavostí prohlédli oba chlapce, ale brzy ztratili zájem a vrátili se k jejich předchozím činnostem.

Hermiona mrkla na Harryho a táhla svého partnera rovnou na taneční parket. Tmavovlasý chlapec se podíval na pár s něčím velmi podobným soucitu. On neměl rád tanec, pravděpodobně proto, že to neuměl a jeho první taneční zkušenost na Turnaji tří kouzelníků byla katastrofální.

„Hej, Malfoyi,“ škádlil ho Harry, pokoušel se odpoutat od neklidu, který cítil, protože oči všech byli na něm a jeho partnerovi. „Nenašel jsi nikoho, kdo by s tebou šel na ples, proto ses zeptal mě?“

„Nebuď naivní, samozřejmě, že ano,“ Draco se s úšklebkem líně rozhlédl kolem, vyzývavě koukal na každého, kdo na ně nepokrytě hleděl. „Vlastně ve skutečnosti, to, že tě doprovázím, mi usnadnilo život, protože nemám přítele, jen milence.“ Odmlčel se, jako by se chtěl ujistit, že to Harry pochopil.

„Nicméně, nebudu brát na ples někoho, s kým spím, protože někteří lidé jsou tak… naivní a neodbytní.  Chovej se k nim líp a oni si začnou představovat, že se mnou chodí nebo dokonce ještě hůř,“ blondýn se s nechutí ušklíbl.

 „Kromě toho, to dělá mého otce šťastného. Musím pro něj jednou za čas udělat něco hezkého a pak zase můžu spadat do svého normálního chování, než si zase začnu všímat, že jeho trpělivost začíná přetékat.“

„Děkuji ti za kurz ubohým mravů Malfoyovích,“ Harry se pokoušel vytvořit Hermionin káravý pohled, protože to, jak Draco zacházel s ostatními lidmi, nebylo hezké. Rty se mu zkroutily do úsměvu, ta část o Luciusovi byla docela zábavná.

 „Kdykoliv. Tak co, Pottere, zatančíme si?“ navrhl světlovlasý Zmijozel se skvělou úklonou.

„Ach, ne, Malfoyi,“ Harry protestoval. „Já netančím.“

„Dobře, budeš muset,“ Draco to uvedl tak, že nepřipouštěl jakékoliv námitky.

„Malfoyi, nemám žádnou představu jak,“ připustil Harry. „Nemůžu tančit. Opravdu.“

„Merline,“ naříkal blondýn. „Jsi marný.“

„Hej!“

„Půjdeme tančit, ale nedělej si starosti, nebudeš muset dělat nic jiného, jen následovat mé kroky,“ s tím Draco nenuceně táhl Nebelvíra na taneční parket. Zmijozel měl pravdu. Fakt to fungovalo, protože on byl ten, který ho vedl. Draco vedl a otáčel menšího chlapce, jak si přál. Harry se v Malfoyovích rukou cítil jako hadrová panenka.

Po pár tancích se Draco zastavil a táhl Harryho z tanečního parketu: „Tak, myslím, že to zatím stačí. Pojď, neměl by ses přetěžovat, Pottere.“

„Malfoyi! Nejsem nemocný!“ syčel na něj rozhořčeně.

Draco snadno ignoroval svého “partnera“.„Počkej tady, donesu něco k pití. Musíš mít žízeň. Nemáš hlad? Chceš něco lehkého k jídlu? Cokoliv?“

„Ne! Nemusíš spěchat, užiju si každou minutu, co tu nebudeš,“ volal Harry na Zmijozela, který se náhle rozhodl, že mu bude dělat chůvu.

„Pane Pottere,“ někdo mu položil ruku na rameno a chlapec se otočil.

„Ach, profesore Rasputine, překvapil jste mě!“ mladší kouzelník se usmál na muže, kterého začal mít rád po čase, který spolu strávili.

„Omlouvám se, to nebyl můj záměr,“ Rasputin vypadal moc pěkně v jeho hábitu. „ Všiml jsem si, že mladý pan Malfoy vás dnes večer doprovází.“

„Ano,“ ušklíbl se Harry. „Spíš mě mučí. On je někdy takový…“ chlapec si stiskl ruku přes pusu. Nechtěl takhle mluvit před svým profesorem.

Rasputin vypadal docela pobaveně. „Rozumím, Harry, samozřejmě, že staré čistokrevné rodiny jako jsou Malfoyovi dbají na tradice a starají se o rodinu.“

„Jo,“ usmál se Harry. „Ale to je něco, co dělá každá rodina.“

„Samozřejmě,“ usmál se. „Ale mladý pan Malfoy se zdá být dost vlastnický, co se vás týče.“

„Neříkejte mi to,“ Harry si odfrkl. „Nejsem si jistý, jestli ho nebouchnu.“

 „Je jeho otec stejný? Může to být velmi těžké, pokud se vás váš partner snaží příliš ovládat,“ muž se mračil.

„Ach ne, ne, Lucius není vůbec jako Draco,“ Harry si tím byl jistý. Nebo byl? Jak moc opravdu zná svého manžela?

„Doufám, že ho znáte dobře, Harry, nechtěl bych vás vidět zraněného…“ Rasputin potřásl hlavou.

„Profesore Rasputine,“ Draco se náhle objevil po Harryho boku. „Bavíte se dobře?“ Člověka mohlo udivit, jak blondýn mohl být zdvořilý a tak nepřátelský ve stejnou dobu.

„Ano, pane Malfoyi.“ Rasputin předstíral, že si nevšiml ledových pohledů vyslaných jeho směrem.

„Jsem za vás šťastný,“ přerušil ho Draco od čehokoliv, co chtěl říct. „Jestli nás teď omluvíte…“ vyšší chlapec popadl Harryho za paži a tlačil ho pryč.

„Povídáme si spolu, Malfoyi,“ protestoval Harry, zajímal se, co to vjelo do jeho “partnera“. Draco byl dnes velmi hrubý.

„Nedělejte si starosti, pane Pottere, pan Malfoy tady jen dohlíží na rodinný majetek,“ Rasputinův tón byl tichý a zdvořilý jako vždy, když se díval mladšímu kouzelníkovi do očí.

„Ano,“ Dracův upřený pohled byl stejně intenzivní jako Rasputinův.

„Nejsem majetek, Malfoyi!“ zavolal Harry rozhořčeně.

„Ano, jsi, pojď, Pottere!“ Draco popadl chlapce a táhl ho k druhé straně a k východu.

Nebelvír zaskřípal zuby. Zuřil, ale nechtěl tu způsobit scénu. Přinejmenším do té doby, než byli na chodbě.

„Kdo si myslíš, že jsi?!“ zakřičel Harry, když byli s Dracem sami.

„Jsem tvoje rodina, Pottere! Dělám to, co rodina dělá- dávám na tebe pozor,“ světlovlasý kouzelník zkřížil ruce na hrudi a shlížel na Harryho, kterému to připadalo stejně děsivé jako Snapeovi pohledy. Jediná věc, která Dracovi chyběla, byl nos.

„Ale já nejsem váš rodinný majetek! Nemůžeš jen tak přijít a přerušit mě, když mluvím s jedním z našich profesorů. To bylo dost hrubé!“

„Nebyl jsem to já, kdo byl hrubý. Hrubý byl způsob, jakým se na tebe dívá,“ prskal Draco.

„Co tím myslíš?“

„Jsi hlupák, Pottere, pokud sis ještě nevšiml, že se na tebe dívá, jako kdyby tě chtěl ošukat!“

Harry zůstal prostě zírat.

„Dobře, možná ne ošukat,“ připustil. „Ale jako by tě chtěl vzít do náruče a vysadit na svého bílého jednorožce a pak byste se oba jeli podívat na západ slunce nebo něco takového. To je pro mě to samé.“

Harry zamrkal. „Něco se ti zdá.“

Blondýn si odfrkl: „Jsi beznadějný, Pottere. Věř mi, že jsou věci, o kterých vím dost. Všiml sis, jak se na tebe chtivě dívá a dotýká se tě během výuky? Není to tak neúmyslné, jak se zdá!“

„On je náš profesor! Je jen velmi přátelský. On by nikdy…“ Harry vypadal zděšeně.

„Jak můžeš být tak naivní!“ naříkal světlovlasý kouzelník.

Draco si nevšiml, jak Harryho tváře zčervenali do té doby, než chlapec vyletěl: „Ovšem, že jsem naivní a hloupý! Všichni se ke mně chovají jako k idiotovi! Lidé mi pořád říkají, koho můžu vidět a koho ne. Už toho mám plné zuby!“

Pár portrétů, které visely na sousední stěně ustoupilo a zacpalo si uši.

„Nemáš žádné právo se mnou jednat povýšeně!“ pokračoval Harry. „Nemáš žádné právo mi říkat, s kým bych se měl bavit a přátelit a s kým ne! My dva nejsme ani přátelé!“

„Dobře! V pořádku!“ Draco zvedl ruce na znak kapitulace. „Promiň, že jsem se staral a snažil tě chránit! Ale měl bys vědět jednu věc- znám lidi jako je Rasputin. Ty, kteří předstírají, že jsou přátelští a hodní a usmívají se do té doby, dokud ti nedají do čaje nějaký lektvar. Kdo ví, co by ti mohl udělat? Jaké opravdu jsou jeho záměry?“ Dracův tón se stal omluvným a na konci téměř obhajobným.

Na nějakou dobu se rozhostilo ticho. Draco se pokoušel uklidnit a Harry o všem přemýšlel. Opravdu si myslel, že Malfoy trpí paranoiou. Ne každý, kdo je milý, má nějaké postraní úmysly.

Nicméně, Harry byl první, kdo po pár minutách prolomil ticho.

„Ehm, Malfoyi?“

„Co?“

„To byl nějaký podivný, velmi hrubý způsob, jak mi říct, že se o mě staráš?“ nakonec se chlapec zeptal.

Draco si odfrkl. „To nejsi ty, o koho se starám. Starám se o mého otce a mého… no dobře víš.“ Světlovlasý kouzelník zběžně pohlédl na Harryho břicho. To bylo zřejmé, že se snaží neusmívat.

„A já se na tobě snažil vidět něco dobrého! Máš pravdu, jsem naivní a hloupý,“ Harry se otočil a teatrálně odcházel.

„Pottere, počkej!“ Draco vykřikl ustaraně, že druhý chlapec nepochopil vtip. „Cokoliv jsou moje důvody, tak se bojím. Hádám, že jsem nebyl moc taktní…“

„Jsi taktní asi jako obr, Malfoyi,“ vrátil mu Harry úšklebek.

„A ty jsi náladový jako hipogryf,“ vrátil mu to Draco.

„Já mám omluvu,“ Harry na něj vyplázl jazyk.

„Myslím, že máš,“ připustil Draco s úsměvem. Harry se rozhodl, že světlovlasý kouzelník vypadá o hodně líp, když se usmívá.

„Pojďme se vrátit do společnosti, Malfoyi. Odpouštím ti za to, že jsi takový hlupák,“ Harryho úsměv se rozšířil.

„Ach, jsem ti tak vděčný,“ Draco se zdvořile uklonil.

„Ne, nejsi, jen zkoušíš být hezký.“

„Ach, zavři už hubu a pojď a pokoušej se bavit nebo přinejmenším bychom si z někoho mohli udělat legraci.“

Zbytek večera nebyl tak špatný. Pravděpodobně proto, že oba kouzelníci se na jeden večer už dost vykřičeli a bylo mezi nimi menší napětí. Draco už se nezmínil o profesoru OPČM a Harry se nepokoušel Malfoyovi říct, že je paranoidní. Harry se rozhodl, že pro teď přijme Malfoye takového jaký je, bylo zřejmé, že v něm bylo něco dobrého.

Pokoušeli se držet “bezpečných“ témat- většinou jiných studentů. Někdy se Harry nemohl rozhodnout, jestli ho měly Malfoyovi komentáře bavit nebo ho pohoršovat, nebyl moc zdvořilý. Ale byl velmi zábavný. Ano, byl zlý, cynický, ale přesto zábavný.

Ale všechno šlo hladce, mezi chlapci byla tichá dohoda- nezačít další hádku.

Nakonec Draco navrhl, že doprovodí manžela svého otce zpět do věže.

Samozřejmě, že to Harry odmítl.

Samozřejmě, že ho Draco stejně doprovodil.

13.10.12 08:23
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one