Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (2997 | 5%)
Could You Love Me? (3162 | 5%)
Dark gifts (3131 | 5%)
Duet (2977 | 5%)
Komplikace Blackových (3014 | 5%)
Lektvarová pomoc (2952 | 4%)
My bad daddy (2987 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2980 | 5%)
Turnaj (2982 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2932 | 4%)
Vánoční zprávy (2918 | 4%)

6. část, 30. kapitola

Ahojky všichni,

tak tady máte kapitolku k povídce Could you love me? Doufám, že se bude líbit a oceníte ji komentáři.
Za beta-reader děkuji Hoshi, které tímto chci kapitolu věnovat, spolu se všemi věrně komentujícími : Snarrynka, abigail.Snape, keishatko a Nade.
Děkuji a přeji hezké čtení.

S láskou Sirina

PS: když bude hodně komentů tak bych mohla stihnout do štědrého dne ještě jednu kapitolu
***

6. část, 30. kapitola Veselé Vánoce

 

Nic moc se nezměnilo těch za těch pár dnů před Vánoci. Harry byl stále deprimovaný a odmítal mluvit s Molly nebo Arturem a moc toho neřekl ani ostatním Weasleyovím s výjimkou Rona, který už věděl, co trápilo černovlasého chlapce.

To ho ale nezastavilo a dál se bál. Ron si začal dělat starosti, kvůli přítelově nechuti. Alespoň, že Harry ještě bral pravidelně všechny nezbytné lektvary. Počítal, že je ale nebezpečné do něčeho nutit někoho, kdo je tak tvrdohlavý jako Harry. A vůbec nezáleželo, jestli by to bylo pro jeho vlastní dobro nebo ne.

Ostatní Weasleyovi děti se zřejmě nemohly rozhodnout, co si mají o celé situaci myslet. Ginny byla rozpolcená mezi Harrym a svými rodiči, takže předstírala, že se nic nestalo a vše je naprosto v pořádku. Bill byl dost zaneprázdněn Fleur, která konečně dorazila. Ukazoval jí Příčnou ulici a také i mudlovský Londýn. Charlie se zřejmě nechtěl nikoho dotknout, takže stejně jako Ginny předstíral, že se nic neděje, ale bylo zřejmé, že to pro něj není tak snadné, jako pro jeho sestru.

Percy ještě nedorazil. A dvojčata – nikdo by je nebral vážně a krom toho, oni taky nebyli schopní brát cokoliv vážně. A také byli příliš zaneprázdněni plánováním svého budoucího obchodu.

Vánoční večeře u Weasleyovích nebyla tak hrozná, protože se u ní sešlo hodně lidí a tak bylo jednoduší ignorovat skutečnost, že někteří z nich mají mezi sebou vážné problémy.

Harry zasténal, když do něj začal někdo strkat: „Jště pt mnt.“ Otočil se a snažil se pokračovat v činnosti.

 „No tak, Harry, vstávej,“ dotíral Ron. „Bez tebe nemůžeme otevřít dárky!“

„Roneee,“ zasténal chlapec. „Nemůže to počkat, až se alespoň trochu vyspím?“

„Dárky? A počkat? Harry, jsi si jistý, že je ti dobře? Nemáš teplotu? Od kdy můžou dárky počkat?“

„Dobře, dobře, už jdu,“ zabručel chlapec, odhodil stranou přikrývku a vylezl z postele. „ Jen mě prosím nech alespoň si obléct kalhoty, jo?“

„Ehm, kámo, bude lepší, když si neoblečeš jen kalhoty,“ Ron si pozorně prohlédl svého kamaráda. „Víš, že už to jde vidět, myslím, jako opravdu vidět?“

„Věř mi, že to vím moc dobře,“ povzdechl si Harry a oblékl si pytlovitý svetr.

„Je to neuvěřitelné štěstí, že si máma ještě ničeho nevšimla, vždyť sama měla sedm dětí. Nebo si jen myslí, že jsi trochu přibral,“ přemítal zrzek. „Au, Harry!“ mnul si Ron rameno, kam ho jeho těhotný kamarád praštil.

„Já netloustnu,“ pronesl lhostejně Harry.

„Ale tak jsem to přece nemyslel, ale dobře, zapomeneme na to. Pojďme už!“ popadl Ron Harryho za paži a táhl ho z jeho pokoje.

O pár minut později se Harry ocitl v místnosti plné Weasleyovích, sedíc v hromadě barevného balicího papíru. Dostal všechny druhy tradičních dárků- sladkosti od Ginny, tričko s obrázkem draka od Charlieho, zelený Weasleyovský svetr s velkým H a další.

 Harry vytřeštil oči, když začal vybalovat dárek od Hermiony. Bylo to velké, bílé, velmi jemně zdobené fotoalbum s medvídky a stuhami, které téměř křičelo “dej do mě fotky tvých dětí“. Harry ho schoval pod weasleyovský svetr a doufal, že si toho nikdo nevšiml. Nebyl si jistý, jestli by měl být dotčený nebo naštvaný na svou kamarádku, že mu dala tak podezíravý, ale sladký dárek. Pravděpodobně to bylo proto, že byla dívka a tak si nemohla pomoct. Album bylo opravdu rozkošné.

To všechno donutilo Harryho myslet na Luciuse. Nemohl koupit dárek svému manželovi, protože neměl šanci někam jít, byl držen v Bradavicích a teď v Doupěti. Od té doby, co se vzali, dal Lucius chlapci tolik dárků. Víc než Harry dostal za celý svůj život. “Malé nic“, jak jim jeho manžel říkal. Květiny, sladkosti, oblečení, jemná mýdla a koupelové oleje.

A teď byl tady, aniž by měl něco pro Luciuse. Merline, bylo toho na něj moc. Náhle ho zaplavily myšlenky tak smutné a nešťastné. Bylo mu, jako kdyby na všechnu tu lásku, kterou mu Weasleyovi dávali, měl udusit. Na všechny ty hloupé dárky, zatracené Vánoce a na jeho život- tak obecně. Měl v krku knedlík, který ho také dusil.

Harry věděl, že se může každou chvíli rozplakat… už zase! Zasrané hormony! Brzy se tady udusí. Vyskočil na nohy a rozběhl se po schodech nahoru do svého pokoje a úplně všechny, kteří na něj volali, ignoroval.

Všichni v místnosti ztichli. Mohlo být slyšet pouze neochotné šustění papíru.

„Donesu Harrymu jeho dárky,“ oznámil Ron a začal sbírat balíčky, stejně tak i dárky, které už Harry rozbalil. Nejmladší syn Weasleyovích byl na své rodiče dost naštvaný. Nelíbil se mu Lucius Malfoy, ale věřil, že jeho přítel ví, co dělá. Nelíbila se mu představa, že se Harry nemůže sám svobodně rozhodnout. Koneckonců, byl jeden z nejmladších členů rodiny, věděl moc dobře, jaké to je, když s ním někdo jedná jako s dítětem.

„Jsi si jistá, mami, že děláš správnou věc?“ Bill byl první, který prolomil nepříjemné ticho po té, co sledoval smutného Rona, jak stoupá po schodech nahoru. „Harry vypadá dost nešťastně.“

Molly sevřela rty a začala levitovat balicí papír, který byl všude kolem, na jednu hromadu.

 „Já už nevím,“ přiznal se Artur s povzdechem.

„Co chceš, abych udělala, Bille?“ vybuchla najednou Molly. „Myslíš, že bychom ho měli nechat Malfoyovi na pospas? Nevím, co za kouzlo použil na chudáka Harryho, ale… ale musí vědět, že to děláme jen a jen pro jeho vlastní dobro!“

Ginny kývla na Fleur, obě si posbíraly své dárky a odešly. Nechtěly se téhle diskuze účastnit.

Fred a George se na sebe podívali, pokrčili rameny a rozhodli se udělat to samé. Stejně by je v rodině neposlouchali. Pokud měl někdo šanci, pak to byl právě Bill a Charlie.

„Přesto je zřetelné, že děláte víc škody než užitku,“ pokračoval Bill. „Chápu, že jste chtěli dostat Harryho od Malfoye a upřímně jsem si myslel, že to chtěl i Harry. Ale tak to není. Je kvůli vám stále víc a víc rozrušený.“

„Ano, to je zřejmé,“přiznal s lítostí Artur.

„A co ty jeho emocionální výbuchy. Je náladový jako drak,“ přidal se Charlie, zatímco se drbal na hlavě. „Chci říct, že si prošel mnohým, ale i tak – zdá se mi to trochu nepřiměřené.“

„Ano, také mám pocit, že nám něco důležitého uniká,“ souhlasil Bill, pohlédl tázavě na svého otce.

„Já prostě už nevím, co mám dělat…“ Molly vypadala, že každou chvíli propukne v pláč.

Najednou byl jejich rozhovor přerušen, když v krbu vzplanul oheň a lehce zezelenal. Někdo se k nim chtěl odletaxovat.

Artur namířil hůlku na krb a zamumlal kouzlo, které zrušilo některé z ochran a umožnilo otevření krbu.

Weasleyovi se otočili ke krbu a vypadali dost překvapeně, když v krbu nezahlédli nikoho jiného než Luciuse Malfoye osobně.

 „Pane Malfoyi,“ bylo zřejmé, že Lucius byla poslední osoba, kterou chtěl právě teď Artur vidět.

„Ano, Weasleyi, jsem to já,“ tohle nebylo úplně zdvořilé uvítání, ale oni byli nepřátelé, kteří se jen tiše trpěli a neměli žádnou potřebu si vyměňovat vánoční pozdravy.

Kromě toho, i když Malfoy měl jeho obvyklý arogantní úšklebek, tak bylo jasné, že něco není tak úplně v pořádku.

„Co se děje?“ zeptal se Artur docela zdvořile. Neměl náladu vše ještě komplikovat hádkou.

„Viděl jsi už dnešní vydání Denního věštce?“

„Ne, ještě ne,“ soví pošta jim ještě nedoručila noviny.

„Hm, dobře, měl bys,“ pronesl Lucius chladně. „V každém případě bych měl přijít.“ Ani nekomentoval skutečnost, že Weasleyovi nedostávají svou poštu včas, i když byl v pokušení.

„Já si nemyslím…“ začala se vehementně ohrazovat paní Weasleyová.

„Neodvážil bych si dovolit položit takovou žádost, kdybych k tomu neměl dobrý důvod,“ Lucius si prohlížel ženu se špatně skrytým pohrdáním. „Je důležité, abyste viděli Denní věštec, a náhodou mám u sebe kopii. A potřebuji hovořit s mým manželem. Bude velmi brzy dost rozrušený.“

„Je tam nějaký problém?“ začal si Artur dělat starosti. „S věštcem?“

„Já věřím, že ano. Nebo přinejmenším vím, že to tak Harry uvidí.“

„Řekněte nám, co se děje a jsem si jistý, že si s tím poradíme.“

„Tak tomu nevěřím,“ ušklíbl se Lucius. „Pravdou je, že v poslední době Harry nemá příliš rád vaši rodinu. Nemyslíš? Skutečnost, že ani nevíte o některých důležitých věcech v jeho životě, to jen dokazuje.“

„Proč bychom tomu měli věřit?“ žádal Artur.

Pak se v krbu objevila hlava. Draco.

„Dobré ráno, veselé Vánoce, lasičko… Weasleyovi,“ ušklíbl se chlapec, který vypadal přesně jako jeho otec. „To, co se vám snaží můj otec říct je, že až Potter uvidí dnešní noviny, tak vybuchne. Bude lepší, když u toho bude můj otec, protože to má víc co dočinění s ním než s vámi a on alespoň ví, co se přesně stalo, zatímco vy nevíte vůbec nic,“ a s tím mladý kouzelník zmizel.

„A co se přesně stalo?“ Charlie vypadal skoro pobaveně mladším Malfoyem, které před chvílí zmizel.

„Je jen jeden způsob, jak to můžete zjistit,“ ušklíbl se Lucius. Dal jim jasně najevo, že dokud nebude u nich doma a neuvidí Harryho, tak s nimi nebude sdílet žádné další informace. Nehrál podle pravidel, ale proč by to měl dělat?

„Fajn,“ přiznal Artur svou porážku. „Je zřejmé, že nebudete… že tu nejste vítán. Ale můžete přijít.“

Molly vypadala, že chce protestovat, ale Bill se jen ostře podíval na svou matku a zavrtěl hlavou. Starší syn má patrně větší vliv na svou matku než vlastní manžel.

Lucius se těšil ze svého vítězství, o tom nebylo pochyb, dokonce ani, když se jeho výraz nezměnil. Ale měl z toho škodolibou radost.

Když vyšel z plamenů, bylo jasně, že Lucius Malfoy nemohl vypadat víc nevhodně uprostřed skromné, ošumtělé světnice Weasleyovích s jeho drahým oblečením, blond vlasy a aristokratickým držením těla.

„Tady,“ hodil Arturovi noviny. „Nejde říct, že by to byly přímo špatné zprávy. Nicméně, z pochopitelných důvodů můj mladý manžel nechtěl, aby se tyto informace dostaly na veřejnost. Alespoň ne tak brzy a ne takhle. Můžete se přesvědčit.“

--

JE HARRY POTTER-MALFOY GRAVIDNÍ?

Od Rity Holoubkové

Musím splnit mou ctihodnou povinnost vůči naší společnosti a informovat vás, že se na Malfoy Manor staly záhadné věci. Jak si všichni jistě dobře pamatujete, tak Malfoy Manor se nedávno stalo domovem našeho oblíbeného hrdiny, Harryho Pottera, chlapce-který-přežil a spasitele kouzelnického světa, kvůli jeho manželství s bohatým a váženým Luciusem Abraxasem Malfoyem.

Ze zdroje, který chce zůstat anonymní, jsem byla informována, že každý týden jsou na Malfoyovo panství z Nemocnice u svatého Munga pro kouzelnické choroby a úrazy doručeny nějaké lektvary. Některé z nich by mohly být použity k mnoha příležitostem, jako je regenerační lektvar nebo Locust's appetizer.

Nicméně, jiné jsou docela specifické. Jako Lektvar padesáti pěti bylin pro dobro dítěte, Lektvar proti raní nevolnosti nebo Nápoj pro šťastné děti (s vanilkovou, třešňovou, pomerančovou a příchutí máslového ležáku). Tyhle jsou obvykle užívány těhotnými čarodějkami, aby se ujistily, že jejich děti jsou zdravé a spokojené.

Co to znamená? Má Malfoy-Potterová rodina tajemství?

Lze předpokládat, že někdo v Malfoy Manor je v očekávání. Jedinou otázkou je kdo? Vzhledem k tomu, že tam právě teď nežijí žádné čarodějky, můžeme jen předpokládat, že se stal opravdu zázrak a otěhotněl kouzelník.

Je velmi nepravděpodobné, že by se Lucius Malfoy mohl dostat do takového stavu. Což nechává ve hře Draca Malfoye a Harryho Pottera-Malfoye. Každý ví, který z těch mladých kouzelníků je dobře známí tím, že dělá nemožné a navíc se právě oženil.

Podařilo se Harrymu Potterovi opět nemožné? Je chlapec-který-přežil opravdu těhotný?

--

„Ach, bože,“ Molly pobledla v obličeji.

„A ano, je to pravda,“ Lucius uvedl před tím, než se ho někdo mohl na tu otázku zeptat.

„Merlinovy koule!“ zvolal jeden z jejich synů a Molly ho za to ani nenapomenula.

„Harrymu je teprve šestnáct! Jak jste mu to mohl udělat!“ vykřikla paní Weasleyová.

„Mohu vás ujistit, že to nebylo plánované a vlastně to bylo spíše dost nečekané,“ uvedl Lucius. „Holoubková má v jednom pravdu - mužské těhotenství je skoro nemožné. Můžu vás ujistit, že to nebyl žádný můj prohnaný plán.“

„Chudák Harry,“ zvolala Molly.

„Chudák nikdy nebude,“ odfrkl si Lucius. Chudoba byla něco, na co ani nechtěl pomyslet. „Těhotenství není problém. Alespoň ne pro nás dva. Problémem je, že to teď všichni vědí. Harry má skoro absurdní strach z publicity, tak jsem si myslel, že by bylo lepší, kdybych mu to řekl já.“

„Páni! Náš Harry bude… mamka…“ zavrtěl Charlie hlavou.

Lucius se na chlapce zamračil: „Byl bych vám nesmírně vděčný, kdybyste si odpustil podobné komentáře ohledně mého manžela. Můžu ho teď vidět?“

„Myslím, že zavolám Harryho,“ Bill se podíval na svého otce, který kývl. Vypadal rezignovaně. Uznal, že nad situací ztratil kontrolu.

Molly vypadala rozrušeně a začala znova uklízet balicí papír, který byl stále ještě rozptýlen po celém obývacím pokoji.

Jinak každý byl hluboce zamyšlený, kromě Luciuse, který jednoduše netrpělivě čekal. Ne, že by si dovolil svou netrpělivost ukázat…

 „Luciusi?“ Harry nemohl uvěřit vlastním očím, když si všiml, kdo je v pokoji.

Weasleyovi zjistili, že pohled, jakým se Harryho tvář rozjasnila, když si všiml Luciuse, byl dost znepokojivý. A ještě víc, když se na Luciuse vrhl.

 

Chlapec objal vyššího muže kolem pasu a přitiskl tvář proti jeho hrudi. Zpočátku na muži nebyla viditelná žádná reakce, ale pak Harrymu objetí opětoval.

Molly Weasleyová je oba opatrně pozorovala. Stále nemohla pochopit, jak někdo tak hodný a sladký jako Harry by se mohl zamilovat do někoho jako je Malfoy. Ten muž byl nesnesitelně domýšlivý a chladný. Opravdový parchant.

„Proč jsi tady?“ ptal se Harry s pohledem upřeným na manžela. Pak se otočil na Artura a Molly. „Vy jste se nakonec rozhodli, že můžu být s ním? Že s ním můžu odejít?“ Zněl a vypadal tak slibně a zoufale, když se díval na Weasleyovi, že bylo skoro nesnesitelné to pozorovat.

„Bohužel, to není pro to,“ uvedl Lucius. „Byla to má iniciativa.  Obávám se, že jakmile to vyřídím, budu muset zase odejít.“

Harryho výraz se okamžitě změnil. Vypadal zklamaně. Pevně sevřel víčka k sobě, vypadal tak unaveně a smutně.

„Už toho mám dost,“ zašeptal Harry a přitiskl se k svému staršímu manželovi, jako kdyby na tom závisel jeho život. „Nemohl jsem ti ani koupit dárek, protože mě nikam nepustili… Nezajímám se o Starostolec a ani o celý kouzelnický svět. Už to tu nevydržím,“ otočil se a podíval se na Weasleyovi, v malých rukou pořád svíral Luciusův hábit. „Už tu s vámi nezůstanu, můžete celému světu říct, co chcete! Brzy budu mít sedmnáct a pak si budu moci dělat, co chci. Jsem už unavený z toho, jak mi pořád všichni říkají, co mám dělat. Nechci tady už být.“

„Harry,“ řekla paní Weasleyová, vypadala hluboce raněná jeho slovy. „Chtěli jsme tě jen chránit. Nechtěli jsme ti ublížit! Nikdy bychom ti…“

„Já vím!“ vykřikl Harry. „Ale vy jste mi ublížili! Copak to nevidíte? Nechci vás nenávidět, ale někdy s tím nemůžu nic dělat. Můžete si dělat, co chcete, říct celému světu, jak je můj život zkurvený! Nezajímá mě to! Odcházím!“

„Je nám to líto, Harry, jestli jsme ti někdy ublížili,“ Artur vypadal šokovaně. „To nebyl můj záměr, opravdu. Já jsem si všiml, že nejsi šťastný. A jestli se ti to tady tak moc hnusí, tak myslím, že ti nemůžeme bránit v odchodu.“

„Arture!“ zavolala Molly.

„Mami, taťka má pravdu,“ Ron už také přišel dolů. „Měli byste nechat Harryho odejít.“

„Ty tomu nerozumíš, ještě sám jsi dítě, Rone,“ namítla žena.

„No jistě! My jsme ještě všichni děti, bez ohledu na to, čím jsme prošli. Zvlášť Harry. Vzpamatuj se, mami!“ zařval Ron. „Nechci ztratit svého nejlepšího přítele! A jestli se budete pokoušet mu zasahovat do života, tak ho ztratím! Já s ním sice nesouhlasím, ale podporuju ho, protože ho chci vidět šťastného a jestli dělá chybu… dobře, myslím, že má právo na to, dělat své vlastní chyby!“

„Myslím, že Ron má pravdu,“ povzdechl si Artur. „Molly, je zřejmé, že Harry nechce, abychom do toho zasahovali, a navíc mu to ubližuje.“

„Já to nemůžu přijmout, Arture, prostě nemůžu,“ paní Weasleyová se otočila a opustila místnost. Bill ji brzy následoval.

Artur Weasley se otočil k Harrymu, který se ještě stále opíral o Luciuse: „Musíš nám rozumět, Harry, myslíme na tebe jako na jedno z našich dětí a udělali bychom všechno na světě, jen abys byl v bezpečí. Už sis prošel mnohým a po tom, co Malfoy udělal a vzal si tě… všichni moc dobře známe Malfoye,“ zběžně pohlédl na světlovlasého kouzelníka. Ten jeden pohled vydal za slovky slov.

„Nevěřili jsme, že s ním chceš opravdu zůstat, že je to tvé vlastní přání a že je ti s ním dobře!“

„Já vím,“ povzdechl si Harry. „Já nechci stát proti tobě, já jen chci….“ vzhlédl k Luciusovi.

Artur přistoupil blíž a položil ruku na Harryho rameno: „Odpusť nám, prosím, ty jsi jako jedno z našich dětí a žádný není pro tebe dost dobrý…“ muž znova zběžně pohlédl na Luciuse Malfoye. Pohled jasně řekl, že Lucius byl daleko od slov dost dobrý. Spíš nejhorší, co se mohlo stát. „Rozumím tomu, že chceš odejít, ale jestli se něco změní, tak chci, abys věděl, že tady jsi doma a že se sem můžeš kdykoliv vrátit, až budeš mít dost…“

Harry se zasmál. Chápal, co tím Artur myslí.

Lucius skoro obrátil oči v sloup.

Neměl rád ani jednoho z Weasleyovích. Byli tak ubozí. A to nebylo jen o penězích, ale oni také byly hanbou čistokrevných. Nebyl si jistý, proč tu vlastně stojí a mluví s těmi lidmi, ale měl podezření, že by bylo lepší nevyjadřovat svůj názor, protože by mu to jen způsobilo problémy s Harrym. Jeho pýcha za to nestála, byl to asi jeden z vzácných případů, kdy to nechal být.

„Měl bys asi jít a sbalit si kufr, Harry,“ navrhl.

„Myslím, že bych měl,“ rozzářil se chlapec.

„Pomůžu ti,“ Ron následoval svého přítele nahoru.

Artur Weasley se zamračením sledoval Luciuse Malfoye. „Stále tě ještě nenávidím, Malfoyi, a nerozumím tomu, co na tobě Harry vidí.“

„To bude vzájemné, Weasley,“ ušklíbl se Malfoy.

„Kdy mu řekneš o tom článku?“

„Později,“ Lucius jednoduše ještě nechtěl zničit dobrou náladu svého mladého manžela.

"Hm…"

Charlie jednoduše oba muže pozoroval. Znovu o tom všem přemýšlel. No, chápal, proč je Harry přitahován k Luciusovi. Byl jedním z nich… Sakra, prohlédl si muže od shora až dolů. Ty vlasy…

Harry sestoupil po schodech a Ron ho následoval, táhl za sebou kamarádův kufr.

Lucius se chtěl obou chlapců zeptat, jestli nejsou kouzelníci, že nepoužívají svou magii, ale radši držel pusu zavřenou a místo toho na to sám použil zmenšovací a odlehčovací kouzlo.  Dobré rodiny jako jsou Weasleyovi určitě nedovolili svým dětem používat kouzla mimo školu, dokud nedosáhly potřebného věku. Lucius by nic podobného svému synovi neudělal. Bylo to pro ně nepředstavitelné.

Lucius s pohrdáním sledoval, jak se Harry se všemi rozloučil. Jako by se nic nestalo! Jako kdyby to, že je Weasleyovi vydírali a vyhrožovali, že odhalí fakta o Harryho soukromém životě prakticky všem, co budou chtít poslouchat… to blondýna pěkně rozčilovalo. Byla to děsivá myšlenka, že Harry by nikdy nemohl být bez rodiny, kterou Lucius nemohl vystát, ani se vyskytovat v její blízkosti.

Dokonce tekly i slzy, když se Molly vrátila, aby objala chlapce, žádalo ho o odpuštění, udávala mu mateřské rady do života a donekonečna Harrymu připomínala, aby se o sebe staral.

Dokonce cítil plamínek žárlivosti, když nejstarší chlapec Weasleyovích objímal Harryho, jeden z nich se dokonce dotkl jeho vlasů! Lucius si přál, aby mohl někoho proklít a skoncovat s touhle… odpornou přehlídkou lásky. Ale Harry vypadal tak uvolněně a šťastně…

Nakonec, když Molly Weasleyová znova utekla s pláčem z místnosti, tak noční můra skončila a nic jim nebránilo, aby odešli. Lucius šel první, aby pak mohl chytit Harryho, když chlapec klopýtal z krbu ven (tak jako obvykle). Zdráhal se. Co když našli nějakou výmluvu, aby tu mohli mít Harryho zpátky?

„Dobře se o něj starejte, pane Malfoyi,“ řekl jeden z rusovlasých chlapců.

„Ahoj, Charlie!“ Harry se usmál na zrzka. Lucius nic neřekl.

Hodil do krbu letaxový prášek a odešel. Harry mu padl do náruče o pár okamžiků později. Lucius ho hned nepustil a chlapec se nepokoušel odtáhnout z jejich objetí. Byl to pěkný pocit. Harry si opřel hlavu o Luciusův hrudník… Luciuse napadlo, jestli by nemohli…

„Veselé Vánoce, Pottere, otče,“ Draco vzhlédl od famfrpálového časopisu, který četl, s drzým úšklebkem na tváři. Byl si moc dobře vědom, že je z něčeho vyrušil a opravdu se nenamáhal za to omluvit. „Vítej doma.“

Lucius přimhouřil oči. Jaká škoda, že ten spratek už dostal své vánoční dárky...

22.12.12 20:08
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one