Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3001 | 5%)
Could You Love Me? (3167 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3017 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2989 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2982 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2934 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)

 2.kapitola


Tuhle kapču si přála Any, proto ji této osůbce věnuju a přeju jí pěkné Vánoce.

***

Potom, co opustili Brumbálův úřad, pochodoval velmi naštvaný, a i když by to nepřiznal, tak Brumbálem a Luciem zraněný Severus s Harrym do sklepení. Vedl je do svých soukromých místností kousek od učebny lektvarů. Zavrčel heslo a postrčil Harryho dovnitř.

„Nemohu uvěřit, že jsi šel do takového nebezpečí. Incident na ministerstvu tě očividně nic nenaučil, že? Jestli ne, já ti to teda připomenu. Black ten den zemřel. Nebo už si nepamatuješ, že tvoji přátelé byli zraněni a tebe ovládl Voldemort. Potřebujete to ještě oživit?“

Harry s každým slovem ustupoval. Brzy narazil na dveře. Svezl se po nich, z očí mu tekly slzy. „Jen jsem nechtěl, aby na naší straně umřel další člověk,“ přitáhl si nohy k hrudi, skryl tvář a brečel.

Severus chvíli sledoval brečícího Harryho a pak zamumlal: „Hloupý Nebelvírský spratek.“ Přešel k němu a přitáhl si ho do náruče. Konejšivě ho hladil. „Jestli někomu řekneš, že jsem tě objal, tak si na tobě vyzkouším pár pěkných kleteb.“

Harry mu věnoval mdlý úsměv: „Kdo by mi to věřil?“

Harry a Severus odložili v šestém ročníku nepřátelství. Remus se musel věnovat Brumbálově misi a Harrymu chyběl nějaký člověk, s kterým by si mohl promluvit a který by mu alespoň trochu nahradil rodiče. Po tom, co mu Harry předvedl něco podobného, ho Severus už dál nemohl nenávidět. Strávili spolu hodně času a Severus se stal něco jako jeho otec.

„Jdi spát do pokoje pro hosty. Já dám letaxem vědět Molly, určitě už si bude o tebe dělat starosti,“ řekl Severus.

„Díky Severusi,“ řekl Harry, zívl a odpotácel se z místnosti. Zalezl do postele a díky velké únavě a vypětí okamžitě usnul.

„Molly Weasleyová, Doupě,“ řekl Severus a hodil prášek do ohně. Za okny už skoro svítalo. Molly již bude jistě vzhůru.

„Severusi, co potřebuješ?“

„Chci ti jen dát vědět, že…“ začal, ale byl přerušen Ronem: „Mami, mami! Harry zmizel, nemůžu ho nikde najít.“

„Jak jsem říkal, chtěl jsem ti říct, že Harry je v Bradavicích a je v pořádku.“

„Jak se vrátil do Bradavic? Proč?“ ptala se Rona. Ron jen pokrčil rameny.

„Teď ti to nemůžu říct. Brumbál si s tebou pak promluví a všechno ti vysvětlí,“ vyhýbal se odpovědi. „Harry zůstane v Bradavicích, tak prosím nachystej jeho věci, ředitel je vyzvedne.“

„Dobře, hned po snídani je připravím. Nebude chtít Harry přijít alespoň na Štědrý den? Můžeš klidně přijít s ním. “ řekla Molly.

„Uvidíme, zeptej se Brumbála, jestli vůbec můžu, ať pak Harry není zklamaný. On by totiž určitě moc rád šel. A co se týká mě, nesnáším tyhle stupidní svátky a radši zůstanu u sebe ve sklepení. Myslím, že vidět tvé děti mi během školního roku stačí až nad hlavu. Musím si od nich taky trochu odpočinout.“ bez jakéhokoliv rozloučení přerušil spojení.

***

Harry se vzbudil už o tři hodiny později. Sice si zrovna dlouho nepospal, ale tak nějak prostě nemohl spát, i když byl stále dost unavený. Což se taky projevovalo celý den. Severus dělal lektvary pro ošetřovnu a Harrymu asistoval. Neustále zíval, podával špatně přísady a také se mu třásly ruce. Nebýt Severuse mohlo vybuchnout dost kotlíků. Navíc Severus byl dnes obzvlášť milí a Harry už začínal mít dost té jeho jízlivosti. Naneštěstí tyto prázdniny ve škole nezůstal nikdo z Nebelvíru, takže pokud nechtěl být sám zavřený ve věži, tak musel Severusovy nálady prostě překousnout. Tohle ale měl být podle Severusových slov poslední lektvar. Nechal se slyšet, že nedovolí, aby mu jeden nezodpovědný a nesnesitelný spratek zničil celou jeho laboratoř. Takže bez Harryho pomoci dodělal poslední lektvar a poslal ho jít spát.

Harry bez řečí poslechl. Bylo mu jasné, že to potřebuje jako nic jiného. Takže sotva si lehl, spal. Ale ne moc klidně. Když ho za hodinku šel Severus potichu zkontrolovat, tak se neklidně převaloval a něco si pro sebe mumlal.

Později té noci se vzbudil. Byl celý zpocený a zrychleně dýchal. Asi se mu zdála další noční můra. Vůbec si ji ale nedokázal vybavit. Vylezl z postele a šel do Severusovy ložnice.

„Seve?“ zkoušel to opatrně.

„Hmm. Harry, co se děje?“ ptal se Severus ospale.

„Mohu tu s tebou spát?“ zeptal se tiše.

„Co? Ne! Máš sedmnáct, měl bys být schopen spát sám,“ řekl Severus.

„Měl jsem noční můru. Prosím!“ žadonil.

„Dám ti bezesný lektvar.“

„To nezabírá, tak můžu? Prosím!“

„Dobře, ale jen dnes večer. Ale jestli to komukoliv řekneš….“ začal Severus.

„Ano, ano… tak na mě vyzkoušíš nějaké krásné kletby nebo nový lektvar s neznámými účinky,“ řekl Harry a vlezl si k Severusovi do postele. Dal si hlavu na Severusovu hruď a klidně usnul.

***

Lucius se k večeru vzbudil. Byl úplně dezorientovaný. Vůbec nevěděl kde je, proč tu je a kde se tu vzal. Pak ale zahlédl Poppy a zbytek si mohl domyslet.

Hned jak si madam Pomfreyová všimla, že se její pacient probudil. Zamířila k němu a začala provádět nějaká diagnostická kouzla. Lucius se už už nadechoval, že se jí zeptá na pár otázek, ale ten její přísný výraz v obličeji ho ihned odlákal a radši mlčel.

„Tak pane Malfoy, vypadá to už poměrně dobře. Nicméně si vás tu ještě na několik dní nechám pro případ, že by se vám přitížilo. A pokud vás zajímá, jak jste se sem dostal, tak to byste měl raději probrat s panem ředitelem. Dobrou noc.“

To tak! To víš, že tu už nezůstanu ani minutu! Říkal si pro sebe. Nahlas by to však nikdy neřekl.

Počkal, až madam Pomfreyová odejde, dal jí ještě chvilku a pak se co nejtišeji vyplížil z ošetřovny. Nasměroval si to rovnou do sklepení za svým přítelem Severusem. Znal dokonce i heslo, proto pro něj byla hračka dostat se do soukromého bytu.

Doufal, že je Severus ještě vzhůru. Tiše otevřel dveře do ložnice a utrpěl velký šok. Severus s někým ležel v posteli. Hmm, tak očividně nepřišel zrovna vhod. Potichu se připlazil k posteli a následoval další otřes. Nemohl věřit tomu, že Severus byl v posteli s Harrym Potterem, právě tím Harrym Potterem, kterého tolik nenáviděl. Ale tak zase na druhou stranu, kdo by nechtěl mít Zlatého chlapce ve své posteli, že?

Lucius se chtěl vyplížit zpět do obývacího pokoje. Očividně tu zrovna teď pro něj nebylo místo. Severus ho však zastavil: „Luciusi, co tu děláš? Máš být na ošetřovně!“ Řekl to velmi tiše. Snažil se neprobudit Harryho.

„Myslel jsem si, že by to tu mohlo být lepší. Ale nečekal jsem, že tě najdu s milencem.“

„Harry není můj milenec. Jen nemohl spát, protože má noční můry. Říkat mu můj milenec je jako říkat o tobě, že spíš s Dracem,“ odpověděl suše Severus.

„Myslím, že půjdu spát do svého pokoje, aby sis mohl s panem Malfoyem promluvit,“ řekl Harry. Vzbudil se, jakmile začal Severus mluvit. Klidně vstal z postele a opustil místnost.

Sotva se za Harrym zavřeli dveře, jen tak Lucius konstatoval: „Takže on tu má už i svůj pokoj.“

„Odkdy vycházíš s Harrym Potterm po dobrém?“ ptal se Lucius a strnule hleděl na dveře, kterými před chvílí Harry odešel.

„To je dlouhý příběh, Luciusi. Proč jsi sem vlastně přišel?“ ptal se Severus.

„Myslel jsem si, že by to tu bylo příjemnější než na ošetřovně s tou potrhlou lékouzelnicí. Ty špehuješ pro Brumbála?“

„Vždycky jsem byl na Brumbálově straně. Patrně ale nejsem jediný, že?“ ptal se jízlivě Severu. „Ví to Draco?“

„Ne, nebylo by to pro něj bezpečné. Navíc jsme neměli příležitost si promluvit. Mezi mou návštěvou Azkabanu a rozvodem s manželkou nebyly věci zrovna příjemné.“

„No to si můžeme říct ráno, jsem unavený. Budeš spát v mé posteli a já půjdu za Harrym. Nemyslím si, že by ocenil, kdybys mu vlezl do postele. A já s tebou nechci spát, protože kradeš přikrývky,“ řekl Severus.

„On by to možná neocenil, ale co kdyby já ano?“ ptal se Lucius se zvednutým obočím.

Severus se na něj překvapeně podíval. „Copak to slyším? Zachtělo se ti našeho Zlatého chlapce?“ Trochu se k Luciusovi přiblížil, měli obličeje jen kousek od sebe. „Tak to mám pro tebe doporučení, Luciusi, dej od něj ruce pryč. On si zaslouží někoho lepšího než je postarší přehnaně sebevědomí arogantní zmijozelský aristokrat. Doufám, že jsem to řekl dost jasně.“

Lucius se na něj mračil. Vůbec nechápal, kde se to v jeho příteli bere. Nahlas ale vyslovil jen souhlas.

„Ještě mi řekni, jak víš o těch peřinách?“ ptal se Lucius, aby odlehčil situaci a také zjistil, jak se to vlastně dozvěděl.

„Narissa se po rozvodu rozhodla, že mi řekne všechna tvoje tajemství,“ řekl Severus a poslal k Luciusovi škaredý úšklebek.

„Nikdy jsem tu ženskou nepochopil,“ mumlal si Lucius. Vlezl si do postele, s které vyhodil Severuse.

Snape se jen mírně nadzvedl koutky úst, což by vnímavému pozorovateli mohlo připomínat vzdáleně úsměv, a odešel za Harrym.

03.02.08 10:59
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one