Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3001 | 5%)
Could You Love Me? (3167 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3017 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2989 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2982 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2934 | 4%)
Vánoční zprávy (2919 | 4%)
Ahojky,

tak máte tu kapitolku k Ars amatoria. Během minulého měsíce jsem přepsala celý prolog, první, i druhoou kapitolku, tak doufám, že je to změna k lepšímu. Docela jsem si na tom mákla. Tuhle kapitolu jsem takticky rozpůlila, abych vás víc napla a donutila komentovat.

Jinak bych ji ráda věnovala Salazaret za to, že se se mnou otravuje, dále Nade za její suprovou povídku Vábení moci, kterou jsem včera dočetla a také Nelii za její spolupráci při překladech. Moc vám děkuji.

Limit je 10komentářů.

Sirina

***

S trhnutím se probudil.  Za okny už svítalo. Zaposlouchal se do ticha sklepení. Snažil si vzpomenout, co ho probudilo. V tom se zvuk ozval znova. Klepání na dveře. Kdo by ho ale v tuhle hodinu potřeboval. Stalo se snad něco? Otočil se na druhou stranu postele, Harry klidně oddechoval. Potichu, aby ho nevzbudil, se vyplížil z místnosti. Znova se ozvalo klepání. Zaklel. Kdo tak otravuje? Kouzlem si přivolal župan, kdo ví, koho to sem čerti přinesli. Trhnutí otevřel a ocitl se tak tváří v tvář rozzuřené bradavické ošetřovatelce. Okamžitě se ale vzpamatoval.

„Och, Poppy, co se děje tak nesmírně důležitého, že mě budíš v tuhle hodinu?“ nezapomněl to říct se značnou dávkou sarkasmu v hlase.

„Hledám svého pacienta.“ odpověděla klidně. Přece jen si za ty roky už na Severusovo “milé“ chování zvykla. „Není u tebe náhodou Lucius Malfoy?“do hlasu se jí dostala trocha vzteku.

„Ano je, ale teď spí. Poppy, upřímně si myslím, že tvá starost o něj je přehnaná. Myslím, že dokrvovací lektvar mu zvládnu dát stejně dobře jako ty. A pokud bych snad měl nějaký problém nebo se Luciusovi přitížilo, tak ho hned přivedu na ošetřovnu. I když si myslím, že by si mu tam musela připravit velkou měkkou postel se saténovým povlečením, aby tam vůbec zůstal. Je to pěkný snob. Když teď dovolíš, tak bych šel zase spát.“ nečekal na odpověď, prostě Poppy zavřel dveře před nosem. Dělá z něj naprostého imbecila. Myslí si o něm, že je naprosto neschopný!

Vešel do obývacího pokoje a pohodlně se usadil v křesle. Bylo mu naprosto jasné, že už neusne, proto si přivolal sklenku whisky a pomalu ji popíjel. Musel u toho přemýšlet nad Luciusem. Nad tím jeho výrazem, když ho viděl včera v noci s Harrym. Byl tak zvláštní, tak… sám nevěděl, ale možná ublížený by mohlo být to správné slovo. Ale proč? To nevěděl. Že by kvůli Harrymu? Přeci na něj pak narážel. No každopádně si budou muset spolu promluvit, a čím dříve tím lépe. Ono mu jednou neuškodí si přivstat. Teď to bude lepší, Harry ještě spí. Vstal a rozešel se rovnou do ložnice.

„Luciusi vstávej,“ zatřásl s ním Severus.

„Ne, Severusi, zbláznil ses?“ zamumlal a zahrabal se do přikrývek.

„Navrhuji, abys vstal dřív, než zavolám Poppy zpět.“ vsadil na jistotu Severus. Zmínka o ošetřovatelce zabrala, Lucius byl hned vzhůru.

„Doufám, že máš pro tohle dobrý důvod, Severusi.“ zavrčel.

„No já ti ani nevím, Luciusi, možná by to mohlo být tím, že jsi mě vyhodil z vlastní postele, nebo že by to bylo tím rozhovorem s Poppy před chvílí?“ pronesl se sarkasmem Severus.

„Co? Ta baba byla až tady?“ úžas v jeho hlase nešel přeslechnout.

„Ano, zřejmě jsi jí na ošetřovně moc chyběl, Luciusi.“ pobaveně poznamenal Severus. Bavilo ho si Luciuse dobírat. „Ptala se, jestli tu jsi. Chtěla, abys šel zpět na ošetřovnu, že musíš odpočívat, tak jsem se za tebe zaručil. Ale kdyby se ti přitížilo, tak si laskavě nehraj na hrdinu, ale řekni to, slyšíš, Luciusi!“ počkal, až mu to aristokrat neochotně potvrdil a pokračoval v rozhovoru. „Chci vědět, proč jsi mi neřekl, že jsi špeh. Jsme od školy přece přátelé… Ty jsi věděl, že já jsem špeh. Tak proč jsi mi to neřekl?“ ptal se tiše, ale smutně Severus. Sedl si na kraj postele, věděl, že to bude dlouhý rozhovor.

„Uvědomil jsem si všechno až po tom incidentu na ministerstvu, bylo již příliš pozdě. Vyhledal jsem Brumbála a vše mu vysvětlil. Stal jsem se špehem kvůli Dracovi. Voldemort z něho chce udělat Smrtijeda. To sem přece nemohl dovolit. Stačí, že jsem se jednou špatně rozhodl a dělal mu poskoka,“ otřásl se odporem Lucius.

„Stejně si mi to mohl říct, Lucie.“ Severus si i tak připadal zrazený.

„Já chtěl, ale Brumbál mi to zakázal. Říkal, že bude lepší, když to bude vědět jen on. Chápej, pro Draca bych udělal vše, je to můj jediný syn. Ale nemusíš mu to říkat, ještě by mu to stouplo do hlavy. Je to tahle lepší, když si myslí, že k němu nedokážu projevit žádné city.“

„Já to chápu, Luciusi, asi bych se nezachoval jinak. Jen jsem prostě takto o tom nepřemýšlel. Ale o něj se neboj, tady v Bradavicích je v bezpečí. Brumbál na něj dohlédne. A teď mi laskavě řekni, co to má znamenat s Harrym.“

„S Potterem? Já vůbec nevím, jsem z toho… já nevím jak to říct. Ještě jsem neměl dost času o tom přemýšlet, ale jsem z toho dost zmatený. Vůbec to nechápu. Z ničeho nic si uvědomím, že ho pozoruji, ale nemůžu si pomoci a odvrátit se od něj. Připadám si jako hlupák.“ povzdechl si Lucius.

Severus se pro sebe ušklíbl. Ale, ale, co se to z mím chladným přítelem děje? Že by někdo rozehříval ten led? „Ale, Luciusi, to nechápu, jak si nemůžeš pomoct?“

„Severusi, já vážně nevím, vůbec si to nedokážu vysvětlit. Když jsem vás dnes v noci viděl v jedné posteli, zmocnila se mě taková zlost. Prostě tomu nerozumím.“ Lucius zněl trochu zoufale.

Severus už asi tušil, která bije, ale chtěl v tom přítele nechat ještě vymáchat. Rozhodně mu to neuškodí, může mu to jen prospět. Nahlas však poznamenal: „Jako tvůj přítel bych ti doporučoval, aby ses k Harrymu choval hezky. Jestli mu ublížíš, tak ti přísahám, že zapomenu na to, že jsme přátelé. V životě už si toho i tak zažil dost a já prostě nedovolím, abys mu ublížil.“

Lucius se zatvářil, jako když ho bolí zub. „Ale no to, Severusi, snad si nemyslíš, že bych chtěl místo něco zrovna s Potterem.“ pronesl chladně. Severuse to však stejně nepřesvědčilo, na to znal Luciuse až moc dobře. „Ten kluk ti nějak přirostl k tělu, nezdá se ti, Severusi?“trocha posměchu mu zazněla v hlase.

„Je to její syn. Konečně jsem pochopil, že je po ní, ne po Potterovi. Není namyšlený a sobecký.“ pak změnil téma. „No myslím, Luciusi, že je čas na snídani. Pokud se chceš ale najíst, tak budeš muset vstát a zajít si pro ni, protože já nejsem tvůj sluha, abych tě tu obskakoval. Dnes stejně musím odejít. Mám naléhavou schůzku, proto tě ještě jednou upozorňuji, aby ses k Harrymu choval slušně!“ s tím opustil místnost.

07.06.11 13:31
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one