Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3001 | 5%)
Could You Love Me? (3167 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3017 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2989 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2982 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2934 | 4%)
Vánoční zprávy (2919 | 4%)

3. kapitola dokončení

Ahojky,

tak tady vám dávám další část k povídce Ars amatoria, teď, když nejsem studentem, tak budu mít více času na psaní...což je asi jediná pozitivní věc.

No kapitolku bych ráda věnovala Hoshi, která mi dělá betu a tímto jí za tu trpělivost se mnou fakt moc děkuji :-) Dále bych ji chtěla věnovat všem, kteří komentovali minulou část,ale je vás tolik, že to nebudu vypisovat. Moc děkuji.

Za beta-reader ještě jednou moc děkuji Hoshi.

Přeji vám hezké čtení, čím více komentářů tu bude, tím větší budu mít motivaci k pokračování :-D

Sirina

***

3. kapitola 2. část  Rozhovory ještě neskončily

Když se Harry ráno probudil, po Severusovi nikde nebylo ani stopy. Našel jen krátký vzkaz, v kterém bylo napsáno, že má důležitou schůzku. Dále tam byla ta klasická upozornění, jak se má chovat, kam nemá chodit a na co sahat… Dnes k nim akorát přibyla věta. Dávej si pozor na Luciuse. Ta ho obzvlášť pobavila, vůbec nechápal, jak to Severus myslí.

No teď se tím nehodlal zaobírat, měl hlad. Když se podíval na hodiny, zjistil, že propásl snídani ve Velké síni. No asi se bude muset spokojit s tím, co si sám udělá v Severusově kuchyni. S povzdechem odešel z pokoje a zamířil rovnou tam. Ve dveřích se ale zarazil. U bohatě prostřeného stolu seděl Lucius Malfoy ve vší své parádě. Když uslyšel kroky, jen vzhlédl od novin a poctil Harryho jedním ze svých úšklebků. „A, pan Potter, dobré poledne přeji.“ A dál se o něj nezajímal, vrátil se ke svým ranním novinám a šálku s kávou.

Harry se na chvíli zarazil ve dveřích. Tohle, že je ten chlap, který ještě před dvěma dny vypadal na umření? Harry si ani nevšiml, že ho Lucius pořád po očku sleduje.

„Možná byste se mohl posadit a najíst se, místo toho postávání ve dveřích,“ jízlivě pronesl Lucius. Harry byl tak zabraný v myšlenkách, že skoro poskočil, což mělo jen za následek rozšíření Luciusova úšklebku. Aby se necítil jako úplný blbec, tak opožděně pozdravil a rychle se posadil. Rozhlédl se, co by si dal… nakonec se rozhodl pro toasty s pomerančovou marmeládou. Vzal si hrnek, že si nalije čaj, ale nikde ho neviděl.

„Copak, pane Pottere, něco vám chybí?“ všiml si Lucius zpoza novin, které teď položil na stůl a zadíval se na Harryho.

Ten jeho pohled Harryho trochu znervózněl. „No, ehm, není tu čaj,“ nakonec pronesl.

„No vidím, že vám chybí trocha společenského chování a znalost tradic.“ ušklíbl se, ale hned zase pokračoval. „Ranní čaj se nikdy nepodává se snídaní, ale hodinu před ní.“ Propaloval Harryho pohledem, ten se radši rozhlédl po stole a nalil si dýňový džus.

 Po celou dobu co jedl, cítil na sobě Malfoyův pohled, ale kdykoliv se na něj podíval, tak si četl noviny. Byl z toho tak nesvůj, že nemohl ani dojíst celý toust. Nakonec odsunul talířek, upil trochu šťávy a začal se zvedat od stolu.

„Pokud jste po snídani, měl byste se stavit za Brumbálem. Přeje si s vámi mluvit. Heslo je Šumivé bzučivky,“ řekl Lucius, ale ani nevzhlédl od novin.

Harry se zvedl od stolu a na půli cesty z místnosti jen prohodil. „Fajn, díky.“ Ani nezaznamenal, že ho aristokrat vyprovází pohledem až ke dveřím.

***

„Ah, Severusi, jsem nesmírně rád, že jsi za mnou přišel,“ promluvil Brumbál. Nabídl Severusovi čaj a bonbóny, což jeho profesor lektvarů okamžitě odmítl.

„Albusi, co potřebuješ?“ přešel hned k věci.

„Dnes jsem tu měl Luciuse a pak i Harryho. Dělá mi to trochu starosti. Nabídl jsem mu ochranu, jemu i jeho synovi, ale na oplátku bude Harryho vyučovat kouzla potřebná v boji a i trochu černé magie, aby mohl porazit Voldemorta-“

Brumbál nedokončil myšlenku, protože ho Severus hrubě přerušil. „ Albusi, ty mu vážně věříš? Je to můj přítel už od jedenácti let a znám ho až moc dobře, abych věděl, že ten není na ničí straně. Má svou vlastní, kdy je na jeho místě nejdřív rodina. Když to bude pro něj výhodné, klidně nás všechny zradí a Pottera přivede k Pánovi zla. Udělá vše, aby uchránil sebe, Draca a svou reputaci,“ povzdechl si Severus.

Brumbál se opřel zády o židli. „Já vím, Severusi, to mi právě dělá starosti. Ale potřebujeme ho, zná Toma až moc dobře. Budu se muset rozhodnout, buď ho k nám připoutat neporušitelným slibem, nebo magickým kontraktem, který bude asi nejlepším řešením, co si o tom myslíš, Severusi?“

„Pokud vám do toho mohu mluvit, Albusi, dal bych přednost slibu, budu vám dělat svědka,“ odmlčel se a pak pokračoval. „Mělo by se to udělat co nejdříve. Jak to plánujete dál? Nemůže tu bydlet jen tak, aniž by tu byl zaměstnán.“

„Neboj se, Severusi, všechno jsem to promyslel. Povede Soubojnický klub a tobě bude dělat asistenta. To už je dost na to, aby tu mohl pobývat bez toho, aniž by se v tom ministerstvo vrtalo. Rád bych, to provedl, než skončí prázdniny. V lednu bych ho rád uvedl jako novou posilu do sboru. Také by měl začít vyučovat Harryho, alespoň dvakrát týdně, to by podle mého názoru mohlo stačit.“

Severus pokýval hlavou. „Albusi, dělá mi ještě něco starost. Mluvil jsi s Harrym o záchraně Luciuse, o tom jak se přemístil? Já si s ním o tom ještě nestihl promluvit.“

„Ano, je to poněkud podivné.“ Albus mu vylíčil vše, co mu řekl jeho zlatý chlapec. S každým dalším slovem se Severusovi prohlubovala na čele vráska. „Víš, Albusi, něco mě napadlo, ale nejsem si úplně jistý, jestli je má úvaha správná. Ale pro jistotu jsem Harryho upozornil, aby si na Luciuse dal pozor, protože jsem s ním dnes ráno mluvil a moc se mi nelíbilo, co říkal.“ Severus mu vše popsal. „Víte, Albusi, že Lucius si dost hlídá své vystupování a to za každé okolnosti. Pokud ho neovládá něco jiného…“

Ředitel Bradavic měl ve tváři zamyšlený výraz. „A ty se domníváš, že to nějak souvisí s tím Harryho přemístění, že? “ Severus mu na to jen pokýval, Albus se na chvíli vyhlédl z okna. „No to by to asi vysvětlovalo, nicméně bych se na to mohl podívat ještě v knihovně… Pro jistotu na ně dej pozor, Severusi. Lucius s tebou ještě nějakou dobu zůstane, než mu zařídím potřebné ubytování.“

„Dobře, Albusi, teď kdybys mě omluvil, musím už jít,“ s tím se Severus rozloučil a odešel z ředitelny. Bál se, v jaké stavu najde svůj byt, když tam nechal skoro celý den ty dva samotné. Navíc si potřeboval promluvit s Harrym, museli probrat spoustu věcí. Luciusem počínaje a pobytem u Weasleyovích konče. Molly trvala na tom, že se k nim má Harry vrátit…

Otevřel dveře do svých soukromích místností a v duchy si představoval ty nejhrůznější scénáře, kterak mu Lucius upravil nábytek k obrazu svému, ale nic z toho se naštěstí nestalo. Lucius seděl elegantně v křesle, četl si nějakou knihu a popíjel whisky, jak podle lahve poznal, tak jeho nejdražší. No jistě, co také od Malfoye čekat, že?

„No, jak vidím, jsi tu vážně jako doma,“ jízlivě poznamenal hned ode dveří. „Není na alkohol trochu brzo?“ to už došel k prázdnému křeslu naproti Luciuse a posadil se.

„Dovolil jsem si půjčit od tebe knížku a nalít si. Na jednu sklenku whisky s kostkou ledu před jídlem není nikdy brzo. Dáš si také?“ natahoval se, že mu nalije.

„Ne díky, snad po večeři. Musím si promluvit s Harrym, neviděl jsi ho?“ už se zvedla z pohovky.

„Snad je ve svém pokoji,“ na slově svém si dal hodně záležet, pronesl jej s takovou dávkou ironie… „Já ho nesleduji, Seve.“ teď lhal, jako když tiskne, celý den ho musel po očku pozorovat, věděl moc dobře, že je právě tam.

„Fajn, v tom případě se uvidíme u večeře, předpokládám, že budeš chtít jíst tady, že? To by sis měl domluvit se skřítky.“

„Vše už je domluveno, přesně v šest bude večeře. Vzal jsem si sem pár skřítků z Manor, umějí daleko lépe vařit.“ Na to jen Severus protočil oči a odešel.

***

Ze zamyšlení ho vytrhlo zaklepání na dveře. Pozval neznámého dále, a když se dveře otevřely, stál v nich Severus.

„Neruším, Harry? Potřeboval bych s tebou mluvit.“ Harry seděl za stolem a měl před sebou hromádku docela úhledně zabalených dárků. Jen mu kývl, aby šel dovnitř.

Severus si sedl na prázdnou židli, nevěděl jak začít.

„Harry, slyšel jsem, že jsi byl dneska u ředitele, říkal ti o Luciusovi?“ Harry jen zavrtěl hlavou. „ Víš, Lucius se rozhodl, že výměnou za ochranu sebe a Draca tě bude učit věci, které pak upotřebíš v boji proti Pánu zla. Také bys měl vědět, že Lucius nepřešel k nám, protože by přestal vyznávat nadřazenost čistokrevných, ale jen proto, že mu tahle strana přišla výhodnější. Ředitel nechtěl, abys to věděl, ale Lucius tady bude to konce prázdnin bydlet a já chci, aby ses před ním měl na pozoru. Můžeš mi to slíbit?“ Harry kývl hlavou na souhlas. „Dále, dneska jsem mluvil s Molly a chce, aby ses vrátil zpět do Doupěte.

Harry se zamračil. „Severusi, nemusím tam chodit?“

„Je to tvé rozhodnutí, ale měl bys to Molly napsat a vysvětlit, ale bude zklamaná.“

„Já vím, ale-“ byl přerušen skřítkem, který se v pokoji objevil. „Pan Malfoy vám vzkazuje, že se podává večeře.“ S malou úklonou a lupnutím zase zmizel.

Harry si povzdechl. „Nemohl bych jít radši do Velké síně? Připadám si vedle Malfoye dost nepatřičně. Všechny ty jeho způsoby a tak,“ Severus se málem zasmál. „Ale, to zvládneš, jsi přece Nebelvír.“ poplácal ho po rameni a vydali se do jídelny v Severusově bytě. Když Severus otevřel dveře, myslel si, že má halucinace. Jeho… jeho jídelna! Tohle se jí ani trochu nepodobalo… Lucius nebo spíš skřítci z Manor ji kouzlem zvětšili, stejně jako jídelní stůl, v jehož čele seděl Lucius, a který se doslova prohýbal pod tím vším jídlem a pitím. Navíc uprostřed stolu stála hezká květinová dekorace, Severusovi to připomínalo večeře na Manor… Podíval se po Harrym, který byl úplně v šoku, trochu ho popostrčil dovnitř, aby mohl zavřít dveře. To už se zvedl ze židle i Lucius, došel ke konsternovanému chlapci, kterého dovedl ke stolu a odsunul mu židli, aby se posadil. Harry se s hrůzou v očích podíval po Severusovi, hledal u něj záchranu.

„No, Luciusi, to už přeháníš, ne? Už abys měl své vlastní pokoje… Pak tu budu mít trochu klidu. Doufám, že tu dáš vše do původního stavu.“ Severus se usazoval na své místo po Harryho levé straně.

„Ale, Severusi, ani jednomu z vás trochu kultury neuškodí,“ ušklíbl se Lucius. „Možná bychom mohli začít polévkou.“

Harry se smál, to bude hračka. Podíval se na svůj talířek a v duchu zasténal. Na co, je tu tolik vidliček… Och, u Merlina! To bude pořádná ostuda…

20.03.12 13:18
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one