Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3001 | 5%)
Could You Love Me? (3167 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3017 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2989 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2982 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2934 | 4%)
Vánoční zprávy (2919 | 4%)

Hvězda temného sídla...1.část

Název povídky: Hvězda temného sídla

Fandom:Harry Potter

Autor:Sirina

Páry: HP/LV

Varování:od 15ti let, Mpreg

Za beta-readr děkuji Lucian

 

Tahle povídka je na přání Prongs.

Zadání:slaďák, HP/LV

V hlavní roli se představí žárlivost

1. část

~Voldemort~

Žil s Harrym už dlouho a šťastně. Ale jedna věc ho rozčilovala. Někdo Harrymu pořád posílal kytky a další všelijaké pozornosti. Věděl kdo to je, ale musel ho chytit při činu, aby s tím mohl něco udělat. Draco Malfoy - jeden z jeho nejvěrnějších smrtijedů… Taková troufalost!

 Nejhorší bylo, že i když se to Harry snažil skrýt, tak se mu to líbilo. Jen při té vzpomínce mu vřela krev v žilách. To je JEHO Harry a žádný Malfoy si na něj nebude dělat nárok! Ještě mu ukážu! Máš se na co těšit Malfoyi! Pomyslel si a zlomyslně se ušklíbl. Vydal se za Harrym do ložnice. Bylo už pozdě v noci - před chvílí zrovna rozpustil schůzi smrtijedů.

Vešel do pokoje a jeho pohled hned padl na mladého muže, ležícího v posteli. Vypadal jako anděl. Jeho dlouhé vlasy byly rozprostřené po polštáři a vytvářely tak svatozář. Jejich černá barva silně kontrastovala s Harryho bílou kůží. Většinu rysů měl ženských. A když se k tomu ještě přičetla jeho malá, štíhlá postava a krásné smaragdové oči… Nebylo divu, že se většina smrtijedů od něj raději držela dál (preventivně).

Voldemort se na něj nemohl vynadívat. Nakonec si lehl do postele, opatrně si Harryho přitáhl k sobě a políbil ho na čelo.

~Harry~

Harry seděl na posteli a čekal na svého milence. Z nudy si pohrával se stříbrným řetízkem, na kterém se houpal krásný přívěšek ve tvaru hada se dvěma malými smaragdy místo očí.

Další dárek od jeho tajného ctitele. Za tyhle pozornosti byl neznámému vděčný. Věděl, že ho alespoň někdo miluje. Sice by byl radši, kdyby to bylo od Toma, ale toho zjevně vůbec nezajímal.

Bodlo ho u srdce. Měl ho moc rád, ale on jeho očividně ne. Přes den ho vídal jen zřídka a v noci přišel vždy pozdě - tedy s výjimkou dnů, kdy potřeboval uspokojit. Dřív se s ním alespoň bavil, ale teď? Teď se na něj jenom mračí a téměř mu vyčítá i toho ctitele!

Bylo mu z toho do breku. Komu by taky nebylo? Miloval ho, a on? Skoro ho ignoroval. Co by ale taky měl čekat od Pána Zla. Sice sliboval, že se změní - a Zmijozel drží slovo - ale tohle bylo zřejmě i nad jeho síly.

Už se slzám nebránil a nechal je volně stékat po obličeji. Roztřesenýma rukama si připnul řetízek na krk, lehl si do postele a pokoušel se usnout. Býval teď dost často unavený…

~Voldemort~

Probudil se brzy ráno - tedy spíš ho probudil pohyb na posteli. Opatrně otevřel oči a uviděl, jak Harry zapadl do koupelny. Zamračil se, zrakem zabloudil k hodinám. Bylo teprve pět. Lehl si zpět do postele a usnul.

Vzbudil se o hodinu později. Hned pohledem vyhledal Harryho, který klidně oddechoval vedle něj. Nejradši by tu byl s ním, ale potřeboval si vyřídit ještě jednu záležitost. Pak bude mít celý den jen pro svého mazlíčka. Tolik ho teď zanedbával! Chtěl mu vše vynahradit - zvlášť teď, když se objevil ten tajemný ctitel.

Měl sto chutí na Draca seslat Avadu, jenomže měl vůči Malfoyovým dluh. Protože právě díky Luciusovi získal zpět své tělo a jen díky tomu tu může být se svým Harrym. Nemůže teď jít a zabít jeho syna, i když je Pán Zla. Leda…

Leda, že by ho vyzval na souboj. V kouzelnickém souboji by byl jasný vítěz. Při nejbližší příležitosti ho vyzve. Teď musí ale něco zařídit. Něco, co nepočká.

Vstal z postele, provedl ranní hygienu, oblékl se, políbil Harryho na čelo a zamířil do své pracovny.

~Harry~

Probudil se brzy ráno. Byl celý zpocený a chtělo se mu zvracet. Rychle zamířil do koupelny…

Opíral se o umyvadlo. Už mu bylo lépe, ale ještě pořád to nebylo ono. Vrávoravou chůzí se vrátil do postele, přetáhl přes sebe pokrývku a hned usnul.

Když se Harry ráno, tedy spíš dopoledne probudil, byl už zase Voldemort pryč. S povzdechem a zamračeným výrazem se posadil, ale hned se musel usmát, protože u postele ležela velká kytice rudých růží. Tak jako každý den od jeho tajného ctitele. Dnes byl u kytky i lísteček. Roztřesenýma rukama ho sundal. Třeba se už za chvíli dozví, kdo to je. Zhluboka se nadechl a otevřel ho.

Můj nejmilovanější Harry,

Píšu ti, protože se už nemůžu dál jen tak dívat na to, jak tě Pán Zla trápí. Vím, že mě tenhle dopis může stát hlavu, ale i přes to, to riziko mi za to stojí. Prosím zamysli se nad tím, jestli chceš být s ním nebo se mnou. Já ti můžu dát něco, co ti Pán Zla nikdy nebude schopen dát - svou lásku a celé své srdce.

Rozmysli si to. Mohli bychom spolu utéct. Brumbál by nás někde schoval. Dej mi prosím vědět, jak ses rozhodl.

Miluji tě a nikdo a nic to nezmění!

    Tvůj

        Draco Malfoy

Harry překvapeně zíral na dopis. Musel ho rychle zničit, kdyby to našel Voldemort… Radši na to nechtěl ani pomyslet!

Teď ale musel dopis chvilinku vydržet. Mrskl s ním o stůl a rozeběhl se do koupelny.

~Voldemort~

Seděl za svým stolem v pracovně a přehraboval se v hromadě papírů. Potřeboval najít tu pitomou smlouvu! Možná ji nechal v ložnici i s tím rozborem…

Prudce se zvedl ze židle a svižnou chůzí se vydal do ložnice. Před dveřmi zastavil a potichu je otevřel. Co kdyby Harry ještě spal? Nakoukl dovnitř. Vypadalo to, že je Harry v koupelně.

Zamířil k malému nočnímu stolku, kde by mohla být - samozřejmě, že tam ležela. Otočil se ještě k psacímu stolu, aby mohl Harrymu napsat vzkaz, že večer půjdou pryč.

Všiml si na stole dopisu a přemohla ho, co ho to vlastně přemohlo? Zvědavost nebo fakt, že se o Harryho nemínil s nikým dělit? Asi… Otevřel ho a dal se do čtení…

Už dlouho nebyl tak rozzuřený. Co si o sobě ten Malfoy myslí!? To je vrchol! Počkej, to tě bude stát život! Položil dopis na stůl a vydal se k sobě do pracovny, kde čekal jeden z jeho smrtijedů.

Rozrazil dveře a vyštěkl na něj: „Kde je Draco Malfoy?“

Smrtijed se na něj díval dost zmateně, pak se poklonil a odpověděl: „Dnes ráno jste ho poslal do Francie na misi, pane.“

„Tak ho hned půjdeš vystřídat a pošleš ho sem“ zasyčel vztekle. Smrtijed od něj mírně ucouvl.

„Pane, to nejde. Víte, že to musí vyřídit jedině Malfoy,“ pokusil se chabě o odpor.

„Crucio!“ zařval Voldemort. Jeho nohsled padl k zemi a svíjel se v bolestech. Po pár sekundách se rozkřičel.

~Harry~

Harry mátožně vyšel z koupelny. Opřel se na chvíli o futra. Byl unavený, ale nejdřív musel spálit ten proklatý dopis. Opatrně došel až ke stolu - trochu se mu točila hlava. Vytáhl hůlku a zašeptal: „Incendio!“

Dopis se vznítil a rychle shořel. Popel vysypal do krbu. Pak si sedl na postel, byl hodně unavený. Skoro jako by vůbec nespal. Lehl si a hned usnul.

~Voldemort~

Temný pán si právě vybil zlost na smrtijedovi. Byl už dostatečně klidný. Rozhodl se jít na oběd. V tuhle dobu je tam vždycky jeho Harry. Rozešel se do jídelny. Neměl hlad, ale chtěl být s Harrym.

Otevřel dveře a jaké ho čekalo překvapení, když byla jídelna prázdná. Že by už byl po obědě? Voldemort se otočil na podpatku a zamířil do jejich společných pokojů.

Trochu ho udivilo, když přišel do pokoje a Harry spal. Ale co, třeba toho v noci moc nenaspal. Sedl si na postel a hladil svého spícího andílka po vlasech. Harry se k němu přitulil a něco zamumlal. Voldemort sklonil hlavu a chystal se ho políbit.

„Stalo se něco, Tome?“

„Ne, nic. Proč?“

„Jen tak.“ neměl odvahu mu vyčítat, že ho zanedbává.

Tom se přiblížil k Harryho rtům a hladově ho políbil. Potter se ale odtáhl:

„Teď ne, jdu obědvat. Mám hlad, ještě jsem dnes nic nejedl a za třicet minut mám hodinu nitroobrany se Snapem.“ Vstal a začal se převlékat. Natáhl na sebe černé kalhoty a zelenou košili. Vlasy stáhl do stuhy, ale pár neposedných pramínků stejně hned vypadlo.

Voldemort jen seděl na posteli a pozoroval ho. Zarazila ho Harryho odtažitost. Tohle nikdy dřív neudělal, může za to Malfoy? Ale ne, je to přece Harry, věrný Nebelvír. Nechtěl o tom přemýšlet. Podíval se zpět na svého milence, ale ten už v místnosti vůbec nebyl. Asi jsem něco provedl. Problesklo mu. Povzdechl si a zmizel do pracovny. Nechá si jídlo donést.

~Harry~

Stahoval si vlasy do culíku a zároveň se ptal Temného pána:

„Půjdeš se mnou na oběd?“ Nedostalo se mu ale žádné odezvy. Otočil se. Voldemort nad něčím usilovně přemýšlel. Když ho tak viděl, usoudil, že bude lepší jít sám. Stejně neměl náladu vést jakýkoliv rozhovor. Bohatě mu stačila Severusova hodina. Zaklel. Má už jen půl hodiny na to, aby se naobědval a došel do soubojové místnosti. Měl by sebou hodit, nechtěl poslouchat ty Severusovy poznámky. Snape totiž ze všeho nejvíc nesnášel nedochvilnost.

Chtěl do sebe rychle naházet oběd, ale zrovna dneska jako naschvál muselo být maso s dušenou zeleninou. Zvedal se mu z ní žaludek. Měl ale hrozný hlad a na to, nařídit skřítkům udělat něco jiného nebyl čas. Neměl na výběr. Sedl si za stůl a začal zeleninu ze svého talíře vybírat. Neustále si hlídal čas, aby nepřišel pozdě. Na jednu stranu přehazoval zeleninu a zbytek do sebe rychle házel. Po patnácti minutách se zvedl a zamířil za Severusem. Chtěl s ním navíc mluvit o Malfoyovi. Věděl, že se mu může svěřit. Potřeboval si o tom promluvit. Navíc Dracovi musel někdo domluvit.

Konečně dorazil před dveře. Měl ještě pět minut. Vešel dovnitř. Severus už tam byl. Stál u okna.

„Dobrý den, Severusi.“ hned ho pozdravil.

„Ahoj, Harry. Co se stalo, že jsi přišel tak brzo a akademickou čtvrt hodinku jsi schoval na jindy Nebo ti Pán Zla potáhl hodinky dopředu?“ nezapomněl si rýpnout. Harry se na něj jen zamračil.

„Ne, jen… jen…“ pořád nevěděl, jestli se s ním o tom dokáže bavit.

„Jen co?“ pozvedl obočí a naznačil mu, ať se posadí.

„Jde o Malfoye,“ dodal si odvahu „Draca“ dodal.

„Co je s ním?“

„Musíte mu domluvit, jste jeho kmotr. To on je ten tajný ctitel. Prosím, promluvte si s ním. Nemůže už pokračovat. Kdyby přišel Tom na to, kdo to je…“nedokončil, bylo jasné, co by se stalo.

„On se zbláznil.“ konstatoval Severus. „Rozhodně si s ním promluvím, nemusíš se bát.“

„Děkuji, začneme?“ stoupl si a přešel na druhou stranu místnosti. Točila se mu zase hlava, ale snažil se to zamaskovat. Snapeovi to ale neuniklo, přeci jen chodit jako opilec se špatně schovává.

„Pottere, co je s vá-“zbytek slov spolkl a vystartoval k Harrymu, který se odporoučel k zemi.

„Pottere, k čertu, co to zase děláte?!“ přiklekl si k němu a zlehka ho propleskl…

07.07.08 22:24
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one