Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahojky,

tak tahle povídka patří k těm vánočním, je pro Annu. Doufám, že se jí bude líbit. A vy holoubci jste mě dost zklamaly. K posledním povídkám byly jen tři komentáře. Takže jimit je 12!!!

Dále k povídce, z části je to překlad povídky Repercussions a zčásti vlastní. Je dost složitá na pochopení, už hned od názvu. Tak ať se vám líbí a těším se na komenty. Omlouvám se za chyby.

Ještě drobné upozornění. Je to Mpreg ! ! !

Sirina

***

„Pane Pottere, jste si jistý? Opravdu to chcete? Jste na to připravený?“

Harry si myslel, že je na to dost připravený. Mučil se celý poslední měsíc tím, jestli má za Severusem jít nebo ne. Dokonce to probíral i se svými přáteli. Hermiona mu to schválila a popřála pevné nervy. Zato Ron mu řekl, že je to pěkná blbost. Ale tak, je to Ron, že. Ten se asi nezmění.

„Ano, pane, jsem si jistý a jsem také připravený.“

„Nebude to mít žádné odezvy?“

Harry si nebyl jistý, jak to myslel. Určitě ale nezamýšlí toho muže pronásledovat nebo nějak obtěžovat, jestli je to to, co myslel. Když ho bude chtít Severus pak vidět, bude za ním muset přijít. Harry už mu nikdy sám nezkříží cestu.

„Ne, pane. Žádné odezvy.“

Severus Harrymu rukou naznačil, aby se posadil.

„Dáte si skleničku?“

„Ne, děkuji, pane.“

Harry neměl dobré zkušenosti z Ohňovou whisky. Měl možnost ji pít s dvojčaty a asi to byla poslední zkušenost.

Severus si nalil a hned ji do sebe kopl. Nikdy ani nedoufal, že by Harry chtěl být s ním. Dříve jen příležitostně přijal nějaký návrh od studenta z posledního ročníku, který měl brzy odejít...

Severus položil sklenku na stůl a pohlédl na Harryho. Pomalu začal rozepínat knoflíčky svého hábitu. Když ho sundal, odhalil bílou košili a černé kalhoty. Plášť přehodil přes židli a rozepnul si košili, která ukázala jeho bledou a hladkou hruď.  Posadil se, aby si vyzul boty a ponožky. Harry byl v šoku, když uviděl jeho postavu. Nemohl tomu uvěřit. Byl to takový rozdíl vidět ho jen v kalhotách a rozeplé košili. Zdál se teď daleko přístupnější.

„Chcete snad jít do postele oblečený?“

Vyrušil tak Harryho ze zamyšlení a ten trochu nadskočil. Začal si spěšně sundávat oblečení. Plášť nechal spadnout na podlahu a odhodil boty. Brzo je následoval svetr, kravata a košile. Harry zůstal jen v kalhotách.

Severus si dovolil obdivovat Harryho tělo. Mladík sice nebyl vysoký, ale měl krásně vypracovaný hrudník a ruce. Navíc jeho kůže byla krásně opálená. Měl trochu chloupků na hrudníku a od pupíku se mu táhl proužek, který mizel v kalhotách.

Severus se pohnul k mladšímu muži.  Jeho citlivý nos zachytil sladkou vůni Harryho kůže. Ukazováčkem nazvedl Harryho bradu a jemně ho políbil. Jazykem pohladil spodní ret. Vydobyl si vstup do Harryho úst.

Mladý Nebelvír se přitiskl k Severusovi. Potřeboval větší kontakt. Chtěl se dotýkat té jeho bledé kůže. Silné ruce ho pevně chytily za zadek a zvedly ho. Harry mu omotal nohy kolem štíhlého pasu a rukama se chytl za krkem. Severus ho donesl do ložnice, nepřestával ho přitom líbat. Došli až k posteli a Severus ho položil na zem.

Harry sledoval, jak ty štíhlé prsty rozepínají jeho kalhoty a kloužou pod boxerky. Nakonec obojí skončilo na zemi. Ruce se mu trochu třásly, když rozepínal Severusovy kalhoty. Opatrně je přetáhl přes boky a nechal je dopadnout na zem. Odhalil tak naprosto vzrušený penis. Rukou se ho dotkl. Palcem lehce obkroužil jeho špičku.

Severus jen něco zabručel a tlačil Harryho do velké postele. Zakryl ho svým tělem. Cítil jak je Harry roztřesený. Jemně ho pohladil. Ohnul se dolů a vášnivě Harryho políbil. Byl potěšený, když se mladík vyklenul. Harry se nohama omotal kolem Severuse. Zrychleně dýchal. Zanaříkal, když si ty bledé ruce začaly hrát s jeho bradavkami.

Harry byl příjemně překvapený, když ho Snape jemně políbil na krk, pak na klíční kost a nakonec se přesunul k bradavkám. Jeho ruce se proplétaly v jeho hedvábných vlasech. Byl překvapený jejich jemností. Nakonec se ztratil v tom pocitu teplých rtů a rukou po celém jeho těle.

Uvolnil své nohy a Snape tak klouzal k jeho pupku, pokračujíc po proužku chloupků níž. Zanaříkal, když jeho penis pohltily Severusovy teplé rty. Nemohl si pomoct, ale přes rty mu unikaly steny, když Severus sál jeho úd. Rukama ho přitom hladil po celém těle. Harry to dlouho nevydržel. Rukama mu zajel do vlasů a s výkřikem Severusova jména se udělal. Prsty přitom svíral jeho vlasy.

Severus jemně uvolnil Harryho penis. Těžce dýchal. Harry se chvěl. Pustil jeho vlasy a natáhl se k Severusovi pro polibek.  Zelené oči na něj mrkaly. Váhavě se na Severuse usmál. „To bylo neuvěřitelné.“

Harry zatlačil Severuse do postele a znova ho políbil. Pak putoval až k bradavkám, kterým věnoval dost času. Přitom si prohlížel Severusovu kůži, která byla dost bledá a posetá malými jizvami. Pokračoval dolů, až narazil na jeho penis. Severus byl překvapený, když si ho Harry vzal do úst a začal ho lízat a sát. Moc toho nemohl zvládnout. Nakonec přinutil svůj chraplavý hlas:

„Harry, podívej se na mě. Je tohle to, co chceš? Pokud chceš víc, musím tě zastavit. Ale pokud chceš jen tohle, tak pokračuj.“

„Chci tohle všechno, Severusi. Chci tě cítit uvnitř mě, prosím.“

Severus se převalil na druhou stranu postele k nočnímu stolku, odkud vytáhl lubrikant podle jeho receptu, se špetkou skořice. Harry se k němu přiblížil. Rukama mu přejel po famfrpálem vypracovaném zadku…

Někdy v noci se Harry probudil v Severusově obětí. Opatrně se z něj vymanil. Harry dal Severusovi letmý polibek na čelo, předtím než se brzo ráno vykradl z lektvaristova bytu a možná i jeho života.

Za pár hodin bude s Remusem na Grimmauldovo náměstí. Neměl žádné dlouhodobější plány, jen nejasnou touhu vidět co nejvíc ze světa. Pokud by chtěl žít v kouzelnickém světě, tak by ani nemusel pracovat, za to v mudlovském světě by měl alespoň nějakou anonymitu, kterou chtěl, ale na úkor volného používání magie.

Už se ptal Remuse, jestli mu pomůže najít domov. Chtěl místo, kde by mohl být sám a nikdo by ho nerušil. Chtěl se mít kde schovat před světem. Plánoval si pořídit několik psů a Dobby mu už nabídl své služby.

Harry si překontroloval, jestli si vše sbalil a pak si dal sprchu. Oblékl se naposledy do školní uniformy a vyrazil na svou poslední snídani na tomhle místě. Nakonec nasedne na vlak a odjede pryč.

 

Severus se vzbudil sám, všude byl klid a ani zmínka o jeho nočním hostu. I když Harry s ním chtěl strávit jednu noc, doufal, že ho tu ještě ráno najde.

Nechtělo se mu vylézat z postele a jít na snídani. Chtěl si v mysli ponechat obraz uspokojeného Harryho ve své posteli. Nechtěl ho potkat na snídani. Nechtěl myslet na to, že to, co prožili, už se nebude nikdy opakovat.

Obejmul polštář, na kterém ležel Harry a snažil se vdechnout jeho vůni. Vyhnul by se mu dneska ráno při snídani? Lituje té noci ve sklepení? Vybavil se mu Harry, jak se chvěl, v očích měl touhu a prosil o víc…

Zatvrdil se. Půjde na snídani. Koneckonců je to jeho povinnost, jako učitel. Nesmí přemýšlet o tom, co nemůže mít. Musí být vděčný za to, co dostal. Harry věděl, kde ho najít, kdyby si to rozmyslel. Ta noc byla dokonalá. Ale teď už musel jít na snídani.

 

Každý byl vzrušený z toho, že odjíždí domů. A Harry byl za to rád, alespoň se ho nikdo nevyptával. A to bylo fajn. Pokoušel se nedívat k hlavnímu stolu, ale nakonec to nevydržel a vzhlédl. Severus se na něj díval. Muž zvedl svou sklenici a pozvedl sklenici v náznaku přípitku. Harry ho napodobil. Řekl Severusovi, že zůstane na Grimmaildově náměstí. Tak, kdyby si to rozmyslel, ví, kde má Harryho hledat.

Harry se před nástupem do vlaku pořádně objal s Hagridem. Studenti si už vysvlekli uniformy a vyměnili je za pohodlnější kousky oblečení. Cesta na nádraží Kings Cross rychle utekla. Harry cestou poslouchal plány do budoucna svých kamarádů. Harry jim řekl jen pár věcí, ještě si nebyl jistý.

Remus na něj už čekal, zmenšil mu kufr a ptal se Harryho, jestli mu nebude vadit, když domů pojedou podzemní dráhou. Brzo byli na Grimmauldově náměstí. Remus mu ukázal, co všechno v domě upravil, aby vypadal přívětivěji.

Harry a Remus trávili mnoho času hledáním dokonalého domu pro Harryho. Odešli již hodně domů na venkově, ale žádný úplně neodpovídal Harryho představám. Až sedmý týden po skončení školy našel Harry svůj dokonalý dům.

Ačkoliv se zvenku zdál malý, tak ve skutečnosti byl velký a krásně prostorný. Kromě obývacích pokojů tam byla i velká kuchyň, dvě koupelny a tři ložnice. Místnosti byly krásně prosvětlené, měly dost oken, která vedla do zahrady. Kolem pozemku byl živý plot, který vytvářel velký pocit soukromí. Navíc byl stranou od vesnice, ale vedla k němu hezká příjezdová cesta.

Harry si zrovna prohlížel kuchyň, když ho zasáhla vlna nevolnosti. Předtím to nezpozoroval, ale teď cítil silnou vůni česneku, kterou byla kuchyň načuchlá. Harry se zkusil zhluboka nadechnout, ale bohužel to moc nezabralo. Jen vdechl ještě víc vůně. Proto se rozběhl do koupelny.

Remus zrovna mluvil s obchodníkem s nemovitostmi v obývacím pokoji, když uslyšel nezaměnitelné zvuky zvracení. Našel Harry v koupelně, jak se dáví. V žaludku už mu nic nezbylo. Jemně třel Harryho a záda, říkaje mu, aby pořádně dýchal. Harry se na Remuse podíval s bolestivým výrazem. „Řekni mu, že si ten dům vezmu.“

„Harry, můžeme s ním o tom domě jednat později. Potřebuješ teď jít domů a lehnout si do postele.“

„Jsem v pořádku, Remusi. Opravdu. To jen ten zápach z kuchyně. Jsem si jistý, že to nic nebylo.“

Remus vypadal zmateně, když sledoval Harryho. Jeho nos byl daleko citlivější než Harryho a on sám cítil v kuchyni jen velmi mdlou vůni česneku.

Remus řekl makléři, že dům je dokonalý a později se s ním Harry spojí a domluví se na detailech. Držel Harryho, když se přemisťovali zpět na Grimmauldovo náměstí. Harry byl bledý a studený, proto Remus chtěl letaxem zavolat Poppy.

„Já si myslím, že si na chvíli zdřímnu a pak budu v pořádku.“ Remus sledoval, jak Harry pomalu šel do jeho pokoje, zřejmě byl strhaný z jejich výletu a nemoci.

Harry se zdál být příští den v pořádku, tak Remus na celou tu příhodu zapomněl.

Harry zařizoval nějaké papírování spojené s koupí bytu, dokonce se několikrát šel vybírat nábytek. Ale zbytek času strávil dřímáním na pohovce nebo spaním v jeho pokoji.

Myslel, že by teď, když už je svobodný mohl plánovat své cesty, ale byl příliš unavený dokonce i přemýšlené.

Po čtrnácti dnech tohohle chování se Remus rozhodl krbem přivolat Poppy, ptaje se, jestli by neměla chvíli a podívala se na Harryho.

Přišla ještě ten den večer, omlouvala se, že nemohla přijít hned. Ale jako obyčejně, hrál se famfrpál-Nebelvír proti Zmijozelu a tak bylo dost zraněných.

Harry k ní překvapeně vzhlédl, když vstoupila do jeho pokoje. „Poppy, Remus tě zavolal? On mě vůbec neposlouchá, ale já budu v pořádku. Nemusela jsi sem chodit.“zlobně se podíval na Remuse.

 

„Teď, Harrym jsem šťastná, že jsem měla záminku tě navštívit. Vždyť si těch sedm let byl můj nejčastější host. A teď mi řekni, co tě trápí, že je z toho Remus tak ustaraný?“

Harry jí vysvětlil to zvracení, když byli vybírat dům. Řekl jí o letargii, kterou prožíval a také neochotně přiznal, že je nemocný už tak dva týdny.

Poppy ho požádala, aby si lehnul a sama na něj pečlivě používala diagnostická kouzla. Mumala si při tom něco pro sebe.

„Harry, nemám v úsmyslu strkat nos do tvých záležitostí, ale máte s Remusem intimní vztah?“

„CO? NE! Ne, on je jen můj přítel. Fuj, myslím si, že ho mám rád, je sympatický, ale já ho nemám takhle rád.“

„Dobře, drahý. Zdá se, že jsi v jiném stavu. Myslím, že tak v devátém desátém týdnu.“

Harry na ni otřeseně zíral. „ To není vtipné. Muži nemůžou otěhotnět. Ne?“

„Jistě že kouzelníci můžou být gravidní. Pokud to správně chápu, tak jsi myslel, že nemůžeš otěhotnět a proto ses nijak nechránil?“

„Ne, nikdy by mě to nenapadlo. Sakra, tak proto se mě ptal, jestli jsem připravený. Zatraceně, myslel, že jsem použil nějaká kouzla.“

„Harry, budeš se muset teď o sebe dobře starat. Musíš hodně spát, dobře jíst, žádné hlouposti, mladíku. Nesmíš létat. Budu tě chodit pravidelně kontrolovat nebo můžeš jít do Bradavic. Budu za tebou chodit minimálně každé tři týdny.“

Harry se zasmál, když si představil sebe, jak se kolébá sklepením hradu. Severus mu jasně naznačil, že nechce vzpomínat na jejich společnou noc. Tak bylo jasné, že by nechtěl vědět ani o tom dítěti. Zhluboka se nadechl. Ale co, měl spoustu peněz, nový domov a Remuse.

„Poppy, můžu tě poprosit, abys to držela v tajnosti? Nakonec jim to řeknu, ale teď na to nejsem připravený.“

„Jistě, drahoušku. Pamatuj si, za tři týdny.“ Rychle ho objala a odešla.

Harry se neochotně zvedl a šel dolů říct Remusovi o dítěti.

 

„Harry, dítě, dobře, ehm, blahopřeji ti. Je to docela překvapení, možná bys chtěl někoho vidět.“

Harry zatřásl hlavou. „Ne, nechci, Remusy. Choval jsem k někomu city a přesvědčil ho ke společné noci. Nebudu mu to říkat, protože by to nechtěl vědět. Dal mi jasně najevo, že souhlasí jen s jednou nocí.“

Remus sevřel ruce v pěst, chtěl roztrhnout toho druhého otce, že tohle udělal Harrymu. „Co budeš dělat, Harry?“

„To ještě přesně nevím, ale chci si najít nějaký nábytek, psa, knihy a zařídit si dům. Budeš m navštěvovat, Remusi?“

„To víš, že ano. Bude se o tebe Poppy starat?“

„Nabídla mi, že mě bude chodit pravidelně kontrolovat. Až se jednou nastěhuji do svého domu, tak ho spojím s tímhle, aby to nebyl pro ni problém.“

 

Remus a Harry strávili čtrnáct dní nakupováním nábytku a všech maličkostí, které nový dům potřeboval. Nakonec byl nový domov připravený na bydlení. Harry původně přemýšlel, že si pořídí velkého psa, ale teď, když bude mít dítě, to musel přehodnotit. Koupí si aspoň malého.

Remus mu pomohl vybrat dvě Border kolie, sestry ze stejného vrhu. Štěňátka byla tři měsíce stará a plná energie. Harry je s úsměvem sledoval, jak si hrají. Představoval si své dítě hrající si s nimi.

Harry strávil většinu zimy doma. Byl závislí na Remusovi, který se k němu před Vánoci nastěhoval. Harrymu se moc nelíbilo, že musel Weasleovým lhát, když chtěli, aby je o Vánocích navštívil. Ale byl teď v šestém měsíci a stále nebyl připravený jim to říct. Po Hedvice jim posílal dopisy. Psal jim o jeho novém domě a Remusovi, ale o zoom, že brzy bude mít syna ne.

Poppy se zrovna činila na ošetřovně, když jí toho březnového sychravého dne Remus volal, protože měl Harry bolesti. Nechala si zavolat Severuse s jeho lektvary a měli se spolu setkat u ředitele. Ona ho už žádala o pomoc. Jen mu řekla, že má mužského pacienta, který bude brzo rodit a že by byla vděčná za pomoc.

Severus se na ni zvědavě díval, když vyšli z krbu na Grimmauldově náměstí. „ Co tady děláme, Poppy?“

„Ještě jednou a budeme tam.“ Vzala si letax a řekla, „Greenbrookova chata.“předtím než zmizela. Severus ji následoval, vystoupil v útulném domě, kde byli slabě cítit psy.

Zhrozil se, když uviděl Remuse Lupina, který je přišel uvítat. „Poppy, díky bohu, že jsi tady. Je v ložnici. Byl jsem jen psy vyhodit ven, hrozně štěkali.“

Severus zůstal stát ve dveřích ložnice. Šokem oněměl. Zíral na Harryho, který ležel v posteli s velkým břichem. Nevěděl, že Harry žije s tím vlkodlakem nebo, že čeká dítě. Byl ještě víc překvapený, když Harry otevřel oči a při pohledu na něj se rozbrečel. Nemohl se donutit pohnout, i když k němu Harry natáhl ruku.

„Já chci, ab jsi byl tady. Přál jsem si to, protože vím, že když tu budeš, tak všechno bude v pořádku.“

„Jsem tady, Harry.“ Odsunul mu z bledé tváře zpocené vlasy. Musel potlačit příval žárlivosti, když vedle Harryho viděl jiného muže.

Poppy zatím začala. „Teď, Harry, musíme dostat toho mladíka ven. Severusi, dej Harrymu ten lektvar. Harry, tohle u tebe vyvolá znecitlivění od hrudníku až po prsty na nohách.“ Harry se ušklíbl, jak polykal odporný lektvar. Severus mu zkontroloval puls a pak i břicho, aby se ujistil, že nic necítí. Remus zůstal u dveří a všechno to sledoval.

„Všechno je v pořádku, Poppy.“ Severus držel Harryho a nedovolil se mu dívat, co dělá Poppy.

„Holčička je už skoro venku, Harry.“

„Je to chlapec, víme to.“

Trhl sebou, když uslyšel dětský pláč. Po chvilce ustal, ale hned na to začal nanovo a ještě hlasitěji.

„Severusi, vem si to dítě, musím ho ještě zacelit.“ Severus se natáhl pro dítě, které bylo ještě od krve a plodové vody. Zabalil ho do přikrývky.

„Můžu na něj použít čistící kouzlo?“ ptal se Poppy.

„Ano, ale jen jemné. On není jeden z tvých kotlíků, Severusi.“

Severus použil hodně jemné čistící kouzlo na malinké děťátko. Přikrývka se očistila spolu s malým, tak ho dal Harrymu. Bojoval se slzami v očích, když se díval na tu malou kopii Harryho ve svých rukách.

„Tady je tvůj syn, Harry.“ Harry se díval na Severuse, který držel malinké dítě. Z očí se mu řinuly slzy. Natáhl ruku a pohladil ho po malinké tvářičce. Z malého vrásčitého obličejíku na něj vykoukly tmavé oči. Dítě mělo černé vlásky a plné růžové rty.

„Vypadá jako jeho otec.“ Slyšel Severus Harryho chraplavý hlas.

Severus si prohlédl dítě v náručí, pak se podíval na Remuse. Čekal, že dítě bude mít světlejší oči, možná i vlasy.

Harry nevypadal, že by si chtěl dítě vzít, proto se Severus otočil na Remuse. „Nechceš si vzít svého syna?“

„Je to můj kmotřenec, Severusi, ne můj syn. Harry nám neřekl, kdo je otcem.“

Severus se podíval na Harryho, který teď vypadal provinile.

Jeho ruce pevně svíraly dítě, znovu se zahleděl do tmavých očí a na černé vlasy. Rychle si spočítal, že to dítě muselo být počaté na konci školního roku.

Sakra. To dítě byl jeho sny, jeho krev a zdálo se, že to byla jen náhoda, když byl přítomen u porodu.

„Proč jsi mi to neřekl? Proč jsi byl tak pošetilý a neřekl mi to? Chtěl si mi vůbec někdy říct, že mám syna?“

Severus si nevšiml šokovaných pohledů Poppy a Remuse.

„Nechtěl jsi žádné vzpomínky na tu noc. Chtěl jsem ti to říct. Řekl bych ti to, kdyby ses se mnou spojil. Jak jsem mohl vědět, že by tě to zajímalo. Nemyslím si, že je mojí povinností se tě ptát jestli to schvaluješ. On je malý zázrak a nikomu nedovolím, aby si o něm myslel, že je jen nechtěná komplikace.“

„Přišel jsem se na tebe podívat. Myslel jsem, že jsi zůstal na Grimmauldově náměstí, ale nikdo tam nebyl a bylo zřejmé, že ani nežil.“

„Mohl jsi mi napsat. Mohl ses zeptat Remuse, když si každý měsíc k tobě chodil pro lektvar.“

Poppy je přerušila, potřebovala překontrolovat dítě. Potom ho Severusovi vrátila a pochválila za dobrou pomoc.

Harry se posunul a posadil v posteli. „Chtěl bych si pochovat svého syna, prosím.“

Severus mu podal malinké děťátko. Díval se, jak ho Harry políbil na líce a malinké ručičky. Remus přišel k němu, políbil Harryho na čelo, pak dítě na tvář. „Blahopřeji ti, Harry. Máš krásného syna. Pokud mě budeš potřebovat, tak budu ve vedlejší místnosti.“

Severus sledoval, jak si Harry prohlíží dítě.

„Máš pro něj jméno?“

„Ano, myslel jsem si, že by se mohl jmenovat Caiden James.“

„Je tak krásný, Harry. Nemůžu uvěřit, že jsi mi to neřekl. Jenom mě nebo nikomu? Nikdy sem neslyšel nic o tom, že jsi v jiném stavu.“

„Chtěl jsem počkat, až se narodí. Byl jsem šťastný, když jsem si koupil tenhle domek a Remus tu se mnou bydlel. Teď když o tom dítěti víš, tak co si myslíš?“

„Jsem trochu ohromený, že jsme stvořili dítě. Ale také chci být s tebou, Harry. S vámi oběma.“

„Loni jsi po mě nechtěl, abych zůstal.“

„Dokonce si ani nepočkal, než se vzbudím. Předpokládal jsem, že jsi dostal to, pro co sis přišel a víc jsi ode mě nechtěl. Jak jsem řekl, čekal jsem do čtvrtletí a pak jsem tě byl navštívit. Ale ty jsi už v tom domě nebyl. Věřil jsem, že kdybys mě chtěl, tak mi napíšeš zprávu, kde jsi.“

Harry se snažil udržet slzy, které se mu vehnaly do očí. „Omlouvám se, Severusi. Vážně jsem nevěděl, že bych se mohl dostat do jiného stavu. O tom malém človíčkovi jsem se dozvěděl dva měsíce po konci školního roku. Bál jsem se, co bys mi řekl, že bys byl se mnou jen kvůli dítěti.“

„Harry, víš, jak mi bylo mizerně, když jsem vešel do dveří a myslel si, že čekáš Lupinovo dítě. Byl jsem idiot, Harry. Měl jsem tě navštívit hned.“

Natáhl se a pohladil Harryho po tváři. „ Snad bys byl tak ochotný a nechal mě tu na nějaký čas jako hosta. Škola za několik měsíců skončí a já doufám, že mi dáš šanci ti ukázat, jak moc bych chtěl být s vámi.“

Harry se malinko usmál. „Jsi si jistý? Jsi na to přepravený?“

„Ano, jsem si jistý. Pokud jde o to připravený, tak musím připustit, že pokud se to týká dítěte, tak jsem kompletně nepřipravený. Ale mám nějaké zkušenosti s těhotnými. Pokud jde o peníze, tak jsem zajištěný a připouštím, že jsem zručný v kuchyni. Ale co je důležitější, že jsem s tebou žil sedm let. A vy, pane Pottere, potřebujete někoho, kdo tu vaši Nebelvírskou nedbalost bude držet pod kontrolou.“

Harry ho tiše sledoval a snažil se pozorně vnímat, co říká.

„Já nepotřebuji dozorce, Severusi. Nepotřebuji, aby mě někdo finančně podporoval. Můžu přežívat na instantním jídle, ale musím připustit, že by bylo moc hezké, kdyby mi někdo jednou za čas uvařil.“ Posunul si dítě v náručí. „Myslím, že chci, abys byl tady s námi, ale jen protože to chceš i ty a ne proto, že si myslíš, že musíš. Caiden má mě a Remuse, ale bylo by hezké, kdybys to pro něj byl.“

„A ty, Harry. Chceš mě tady? Potřebuješ mě?“

Harry se na něj podíval, v očích se mu odráželo, to co cítil. „ Víš, že tě potřebuji, Severusi Snape. Chtěl jsem tě a potřeboval dlouho, ještě předtím, než jsme spolu strávili noc. Vím, že umíš být bastard. Jsi pichlavý a tvrdohlavý, ale taky jsem viděl, že to dokážeš potlačit. Já vím, Severusi, že dokážeš být příjemný a milí.“ Usmál se

„Jsme dokonalý pár. Můžeš učit Caiden všechno co bude potřebovat, aby byl Zmijozel a já mu ukážu, co musí mít Nebelvír.“

„Ne, můj syn nebude Nebelvír.“

„Dobře, pak si myslím, že ho jen musíš dostatečně ovlivnit.“

Severus ho umlčel polibkem, ale zarazil se, když se dítě začalo ozývat.

„Musíme našeho syna nakrmit a obléct, pak půjdete oba spát. Potřebujete to. Pokud nic nenamítáš, tak tu zůstanu přes noc a ráno můžeme v tomhle rozhovoru pokračovat.“

Harry musel připustit, že je dost unavený. Severus si opatrně vzal dítě do náruče a šel za Poppy.

 

O jedenáct a půl roku později

Zařazování studentů bylo v plném proudu, když Harry pod stolem vyhledal Severusovu ruku a stiskl ji. Věděl, že nemá důvod k tomu být nervózní, ale nemohl si pomoct. Severus ho jemně stiskl a palcem ho hladil. Dvě třetiny prvního ročníku již byly zařazené, ale Severus sotva dával pozor. Oči měl upřené na malém chlapci s černými vlasy.

„Potter-Snape, Caiden.“

Severus a Harry sledovali, jak jejich syn klidně došel ke stoličce a sedl si. Sotva mu Minerva na hlavu dala klobouk, vykřikl: „Havraspár!“

Harry se usmíval na svého syna, který šťastně poskakoval ke stolu, kde se obrátil a zamával jim. Harry mu hned zamával zpět, ale Severus jen naklonil hlavu na stranu.

„Oh, Severusi, nech toho. Všichni studenti vědí, že je tvůj syn. Můžeš se na něj usmát nebo mu dokonce zamávat. Nikdo si tě nebude míň vážit, jen protože na něj zamáváš.“

Severus se s vážným pohledem podíval na Harryho. „Když sedím za tímhle stolem, tak se budu chovat slušně. Učím tu už třicet let a odmítám měnit svoje chování jen proto, že můj syn je tak neukázněný jako jeho otec.“

„Jak to můžeš říct, Seve? Vždyť je v prvním ročníku! Předtím než-“

„Neříkej to, Harry.“

„Víš, že ona bude.“

„Já vím, vím to už několik let. Každý to ví několik let.“

„Tvoje dcera je rodilý Zmijozel.  Nemůžu se dočkat, až s ní budeš manipulovat jako vedoucí její koleje.“

„Zdá se, že bude spravedlivé, když ti připomenu, že nikdo nemá sebemenší pochybnosti, že jistý malý neposeda bude v příštích šesti letech zařazený do Nebelvíru. Kdo loni vzal tatínkovo koště, aby se mohl proletět po hradě? Kdo pravidelně dá tvůj neviditelný plášť, ať ho schováš kamkoliv? Náš nejmladší syn je snad ještě větší Nebelvír než ty. Naštěstí je to poslední Potter-Snape na tohle hradě. Alespoň do doby, než naše děti budou mít děti.“

Harry se opřel o manželovu paži. „ Ehm, Severusi. Já vím, že jsme si řekli, že tři děti bohatě stačí. Když si narodil Mitchell, abychom používali kouzla, ale ehm. Dobře. Zdá se, že za šest měsíců bude na světě další Potter-Snape.“

Severus pustil Harryho ruku a něžně ji položil na Harryho břicho.

„Možná bude v Mrzimoru. Pak by bylo každé v jiné koleji.“

Severus porušil všechny jeho pravidla a přede všemi políbil Harryho. Minerva pouze zvedla obočí.

U Havraspárského stolu si Caiden povzdechl, když sledoval, jak otec dal tatínkovi polibek. Byl si jistý, že jeho sestra Tully bude ve Zmijozelu a Mitchell v Nebelvíru. Byl jediný v Havraspáru z celé jejich nejbližší rodiny, ale ještě doufal, že bude mít dalšího bratra nebo sestru, která by šla do Havraspáru. Všiml si, že se na něj dívá jeho otec, tak mu zamával. Šokovalo ho, když mu to otec oplatil malým mávnutím. Sice jen malé, ale taky zamávání.

Malý chlapec s červenými vlasy se ho zeptal: „Kdo je to profesor, který na tebe mával?“

„To je můj otec, profesor Snape. Učí lektvary a je vedoucím Zmijozelu.“

„Já jsem myslel, že se jmenuješ Potter.“

„Jsem Potter-Snape. Můj tatínek je profesor Potter, sedí napravo vedle mého otce. Minulé čtyři roky učil létání.“

„Takže ty bydlíš tady ve škole?“

„Žijeme tu jen během školního roku, ale prázdniny trávíme v našem domě.“

Jídlo probíhalo bez přerušení do té doby, dokud se neotevřely dveře a dvě malá stvoření neproběhla aulou. Jejich cílem byli dva profesoři sedící u stolu.

Tully se vrhla tatínkovi do náruče a ten ji zvedl, jakoby nic nevážila, přestože jí je už osm. Mitchell skočil do otcova klínu, zabalil ruce kolem Severusova krku a pevně jej objal. Sev se přes syna podíval k jejich dceři: „Tully, už neskákej na tvého tatínka a nemačkej ho. Tvůj bratr nebo sestra to jistě ocení.“

Sledoval, jak jim ta slova pomalu dochází. Tully zakňučela: „Budeme mít další dítě?“

Harry se červenal, jak se po nich lidé otáčeli. Učitelé hned začali Harrymu a Severusovi blahopřát. U Havraspárského stolu Caiden doufal, že to dítě bude v Havraspáru. Nebylo to spravedlivé, že jediný on z celé rodiny byl v téhle koleji. Tully se nestarala, kam bude zařazeno, ale chtěla vědět, jestli to bude děvče nebo chlapec. Mitchell byl zase šťastný, že ho všichni přestanou volat dítě.

Studenti a učitelé začali odcházet z haly. Severus a Harry čekali s jejich dětmi, dokud se k nim nepřidal Caiden. „Pojď, Caidne, půjdeme k havraspárské společenské místnosti. Pak se půjdeme podívat na otcovy malé hady a pak půjdete spát.“

Harry vzal Tully za ruku, zatímco Severus držel jejich sny. Bude muset pracovat na antikoncepčních lektvarech, když kouzla, která používali, neměli ten správný efekt. Jako kdyby Harry slyšel jeho myšlenky, se na něj otočil a usmál. Další dítě bylo fajn, snad další děvče. Už teď se na ni těšil.

Ovšem, teď bude muset Harry vést své vyučování ze země, ale znal Harry, věděl, že se těch hodin nevzdá. Severus přemýšlel, jestli Harry už naplánoval nějakou velmi soukromou oslavu, až všechny jejich děti půjdou spát.

Byl vděčný, že ve sklepení jsou tak silně stěny. Na některých měli kouzla, aby slyšeli jejich děti, ale přesto jim zaručovaly soukromí.

Severus ve spěchu ukládal děti ke spánku. Těšil se, až bude s Harrym oslavovat ten malý život rostoucí uvnitř jeho manžela. Ale to nemělo nic společného s Harryho úžasným zadkem nebo jeho měkkými rty nebo snad jeho zelenýma očima, která svítila láskou. Opravdu. Vůbec nic. 

07.01.11 19:56
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one