Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3001 | 5%)
Could You Love Me? (3167 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3017 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2989 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2982 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2934 | 4%)
Vánoční zprávy (2919 | 4%)
Ahojky,

doufám, že si řádně užijete a prokomentujete poslední kapitolu k Duetu....pak přibyde už jen krátký epilog...Všem děkuji za minulé komenty. Limit je 10. Užijte si to.

Sirina

*~*~*~*

Draco se díval na vánoční ozdoby v hlavním patře. Domácí skřítci odvedli jako obyčejně dobrou práci. Chyběl mu ale zvláštní styl její matky.

Večer před Vánoci přijel z Bradavic, aby strávil vánoční svátky doma. Lucius ho informoval, že na Štěpána tu bude setkání úzkého kruhu smrtijedů. Voldemort požadoval, aby se to konalo na Malfoy Manor, což Luciuse dost vystrašilo.

Draco šel do sovince, aby odeslal *pozvání* pro svého otce. S novým sněhem vypadalo okolí jako sváteční cukroví. Bílá sněžná sova tam ještě byla. Z rozmaru Draco nastavil ruku a zavolal: „Hedviko?“ Ona se na něj dívala, před tím než sklonila hlavu a snesla se na jeho ruku. Nastavila nohu a čekala, než jí k ní přiváže pergamen.

„Zanes to Harry Potterovi.“ nařídil jí Draco. Vyletěla ze sovince, obletěla panství a přistála na okenní římse ve třetím poschodí nepoužívané části manor. Zaťukala na okno, které se brzy otevřelo, a ona vletěla dovnitř.

*~*~*~*

Harry měl strach. Lucius pracoval na ministerstvu a nevrátil se až brzy večer. Hedvika seděla na opěrátku židle a okusovala zbytky Harryho snídaně. Harry si znova četl ten krátký dopis, to písmo nebylo Luciuse.

„Veselé Vánoce, Harry.“ To bylo všechno.

Harry nevědomě nechal svou ruku na břiše. Byl v devátém měsíci a čekal to brzy. Hůlku měl zastrčenou v rukávu pyžama a v kapse měl dýku.

Slyšel v chodbě před jeho místností hluk, proto se schoval, aby mohl zaútočit.

Draco otevřel dveře do pokoje a v dalším okamžiku měl nůž na krku a hůlku u žeber.

„Pottere?“ ptal se.

Harry signalizoval na židli u krbu. „Sedni si.“

Harry se postavil ke dveřím a sledoval Draca. Draco vytáhl vlastní hůlku a položil ji před sebe na stůl. Nemohl si pomoci, ale musel zítra na Harryho postavu.

„Ty jsi poslal Hedviku?“

Draco přikývl.

„Ví to i někdo jiný?“

Draco potřásl hlavou.

„Co chceš dělat?“

*~*~*~*

Lucius se přemístil do Harryho pokoje později to odpoledne.

„Harry?“ zlehka zavolal.

„Ahoj, otče,“ řekl Draco chladně. „Potřebujeme si spolu promluvit.

*~*~*~*

Sirius Black zíral na pergamen, který byl přivázaný na Hedvičině noze. Hedvika si právě dávala ke svačině myš, kterou chytila před Siriusovým úkrytem. Sirius tomu nedokázal uvěřit.

Drahý Siriusi,

Moc se omlouvám, že sem se s tebou nebyl do nynějška schopný spojit. Jak vidíš, tak nejsem mrtvý a omlouvám se, že jsem tě nechal při tom, že jsem.

Byl bych velmi rád, kdybys trávil Vánoce se mnou. Všechno ti vysvětlím, až se uvidíme.

Přiložil jsem k tomu dvě věci. Kapesník je pro Tichošlápka, vím, že poznáš mou vůni a také to, že je čerstvá. Láhev je přenášedlo, když povolíš víčko, tak se aktivuje.

Jestli mi dost věříš, tak tě přenášedlo dostane do soukromé knihovny. Setkáš se tam s někým, koho budeš nejméně očekávat, ale já mu věřím.

Těším se na to, až tě uvidím, ale pokud se t to nezdá, rozumím tomu. Prosím pošli Hedviku zpět, ať vím, že ti alespoň přešel ten dopis.

Pamatuj si, že tě mám rád a vždycky budu.

Veselé Vánoce.

Harry James Potter.

Tichošlápek si přičichl ke kapesníku a pergamenu. Mohla to být past, ale ta vůně na obou věcech byla jeho osmnáctiletého kmotřence. Věděl, že by mu Náměsíčník nadal, ale Merline, potřeboval vidět Harryho.

Přeměnil se zpět do své lidské podoby a rukou si pročesal své rozcuchané vlasy; smetl si špínu z jeho roztrhaného hábitu.

„Hedviko,“ zavolal na sněžnou sovu. „Jdi a Harrym, uvidíme se tam.“

Sirius v jedné ruce svíral vypůjčenou hůlku, zavřel oči a povolil vršek na lahvi. Cítil hák ve svém břiše, jak se přenášedlo aktivovalo. Hloupá nebelvírská odvaha…

*~*~*~

Hůlku v pozoru, Sirius klopýtl, ale udržel se. Rozhlédl se po knihovně, ale nikoho neviděl. Až mírný pohyb přilákal jeho pozornost a našel před sebou malého domácího skřítka.

„Pane,“ zakvičela. „Ginger vám neublíží. Pan Black musí následovat Ginger.“

„Kde to jsem?“ ptal se Sirius, hlas měl nepoužíváním ochraptělý.

„V pánově domě,“ odpověděla, jak ho vedla do chodby. Kdekoliv byl, tak to místo bylo veliké a kouzelníci bohatí.

„Kdo je tvůj pán, Ginger?“

Skřítkovy malé netopýří uši sebou škubly. „Ginger vám to nemůže říct. Pán mi to zakázal.“

Vedla ho dolů halou k řadě pokojů. Otevřela dveře do koupelny. Velká vana byla plný vody s pěnou. „Pánův přítel si myslel, že byste se rád okoupal. Pánův přítel vám vybral šaty na převléknutí. Ginger bude čekat, než pan Black neskončí.“

Sirius se zastavil, díval se na Ginger. Ona ukazovala na košík se základnímu toaletnímu potřebami a chmýřovou osušku. On se díval na jeho hůlku a vanu.

Ginger stála, malé ručičky v bok: „Ginger bude chránit pana Blacka, zatím co se koupe. Pan to nařídil.“

*~*~*~*

Sirius si zastrčil hůlku do rukávu luxusního černého hábitu, který si oblékl. Bylo dost velké, ale alespoň ukrylo jeho hubenou postavu. Ginger mu upravila jeho černé rozcuchané vlasy do copu.

Malý skřítek zaklepal na dveře do pokoje. Zavedla ho dovnitř, uklonila se a zmizela. Všiml si drobné černovlasé postavy, která se dívala z okna ven.

„Harry?“

Harry se našel v objetí svého kmotra. Po pevném několikaminutovém držení, ho Sirius odtáhl na délku paže.

„Merline, Harry, nevím, zda tě mám políbit nebo zabít…“

„Tolik jsi mi chyběl.“ šeptal Harry.

Sirius si prohlížel malého kouzelníka v tmavě zeleném hábitu. Klesla mu čelist, když si všiml jeho velkého břicha. „Ano, Siriusi, budu mít dítě…“

Sirius si povšiml ještě něčí přítomnosti v pokoji. Otočil se a viděl Luciuse a Draca Malfoye. Harry ho chytil za ruky, když chtěl sáhnout po hůlce.

„Nechceš udělat z toho dítěte sirotka, ještě než se narodí, že ne?“

*~*~*~*

Lucius se uklonil  Voldemortovi, jak se přemístil do vstupní haly Malfoy Manor. Dalších deset smrtijedů už bylo shromážděných v jeho knihovně, očekávali příchod Temného pána.

Snape tiše mluvil s Avarym a Parkinsonem. Každý se uklonil, když Voldemort vstoupil do knihovny s Petrem Pettigrewem v závěsu. Temný pán byl pro změnu ve velmi dobré náladě. Nevrhal kletby po svých věrných smrtijedech a s výjimkou jedné akce slavili velké úspěchy. Po krátkém setkání, kde popisoval budoucí plány a cíly útoku se celá skupina přestěhovala do jídelny.

Voldemort začal, diskutoval o tom nájezdu, který selhal. Lucius si všiml, že Temný pán několikrát zběžně pohlédl na Snapea se zvláštním výrazem. Srdce mu poskočilo. Snape o tom útoku věděl dopředu, nevěděl, že to nikdo jiný neví.

Když už všichni seděli, Lucius vyzval služebnictvo, aby je obsloužilo.

„Luciusi,“ syčel na něj Voldemort.

„Ano, můj pane?“

„Tvůj syn se k nám nepřipojí? Myslel jsem si, že bude o prázdninách doma.“ Voldemort zaměřil svou pozornost na Snapea. „Severus mu povolil jet domů, že ano?“

„Ano, můj pane. Severus byl tak laskavý, že nechal svého učně trávit se mnou několik dní. Nicméně se k nám Draco nepřipojí, on jel navštívit příbuzné.“

„Škoda,“ Voldemort přesunul svou pozornost k Severusovi a začal se ho ptát na otázky kolem Dracova učení. Lucius se cítil neklidně, vůbec se mu nelíbil Voldemortův výraz, když vtáhl Snapea do detailní konverzace.

Jak sloužící začali nosit jídlo, tak se Voldemort uvolnil, měl zvláštní zábavu po jídle…dezert. Lucius viděl, jak se znova podíval na Snapea a už mu to bylo jasné. Snape má být po večeři jeho zábava.

Hosté právě začínali jíst polévku, když se domácí skřítek připlížil do místnosti a šeptal něco Luciusovi. Lucius složil ubrousek a položil ho vedle hlubokého talíře. „Můj pane, moc se omlouvám, ale můj domácí skřítek mi oznámil, že jeden z mích testrálů ve stáji byl zraněn. Severusi, mohl bys mi prosím pomoci. Jsi jediný je lékouzelnickým výcvikem.“

Voldemort se na Luciuse vyčítavě podíval před tím, než je propustil. „Dobře Luciusi, ale nezdrž Severuse příliš dlouho.“

„Ne, můj pane.“ Lucius a Snape se uklonili a opustili místnost.

Jak byli z doslechu, tak se Snape zeptal: „Co je to za hru, Luciusi? Nemáš testrály.“

Lucius ho vedl dolů do haly a popadl krabici s letaxem: „Za prvé…ví, že jsi špeh. Budeš jeho zábava po večeři.“

„Jsi si jistý?“ Snape zbledl.

„Ten poslední nájezd na vesnici…jedině ty jsi o něm věděl.“

Lucius hodil letax do ohně, ale Severus ho zdržoval: „Kam chceš odejít? Letax je tak špinavý.“

„Já nemůžu odejít s panství. Draco a můj manžel jsem v druhém křídle. Oni se nemůžou přemístit.“

„Manžel?“ prskal Snape, když Lucius přihodil prášek do krbu, zatáhla je oba do plamenů a řekl: „Havranův pokoj.“

Letax je vyhodil v pokoji v další části manor. Snape se rychle rozhlédl po místnosti a pokoušel se spočítat, jak dlouho by byli schopní bránit tenhle prostor. Jak si smetl smítka z jeho hábitu, slyšel Luciuse říct jednu adresu domácímu skřítkovi.

„Nutmegu, řekni zbytku personálu, že už je čas. V dalších patnácti minutách budu zvyšovat ochranu téhle části domu. Chci, aby byli všichni v bezpečí.“

„Ano, pane.“ odpověděl a zmizel.

Lucius zastavil Snapeovy otázky a hodil znova letax do krbu. „Brumbál.“

Za okamžik se hlava Albuse Brumbála objevila v krbu. „Luciusi?“

„Určitě vám Severus říkal o dnešním setkání úzkého kroužku. Voldemort ví, že je Sev špeh, já jsem jejich setkání prodloužil za falešnou záminkou, ale ten příběh brzo praskne.

Já vím, že jsme vás předem neupozornili, ale Voldemort je v mé jídelně s dalšími deseti smrtijedy. Já jsem posílil nějaké ochrany panství. Severus a Draco jsou tu se mnou spolu ještě se dvěma kouzelníky. My se nemůžeme přemístit, protože jeden z kouzelníků neví ve stavu, kdy může. Budete muset tohle křídlo bránit.“

Lucius dal Brumbálovi nezbytné kódy pro přemístění na Malfoy Manor.

„Albusi, nevím, jak dlouho vydržíme. Voldemort je bude schopný brzo překonat.“

„Děkuji za tvoje informace, Luciusi. Zkusím vás zachránit co nejdřív.“

„Jen se ujistěte, že toho červenookého bastarda zabijete.“

Brumbál se zasmál a zmizel.

Snape na Luciuse v otřesu zíral, když se z jiné místnosti ozval bolestivý pláč. Lucius chytil lektvaristu za paži.

„Luciusi, co…“

„Seve, já ti to vysvětlím za chůze, ale právě teď tě potřebuji jako porodní asistentku…“

*~*~*~* 

07.10.10 18:29
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one