Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3001 | 5%)
Could You Love Me? (3167 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3017 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2989 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2982 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2934 | 4%)
Vánoční zprávy (2919 | 4%)

Ahojky,

tak tady máte ode mě takovou jednorázovku, je to hrozná kravina, ale potřebovala jsem si na něčem krátkém a ne moc složitém vyzkoušet, jestli zvládnu překládat z ruštiny. Tak snad... Moc bych chtěla poděkovat Nade ze beta-readr.

Přeji hezké čtení. Sirina

***

Originální název: Я не виноват!

Fandom: Harry Potter

Autor: Soleil Vert

Překladat: Sirina

Beta: Nade

Pár: HP/SS

Varování: je to vlastně jen taková pitomost

Shrnutí: Co všechno může způsobit jedna inspekce v Bradavicích?

 

Neobviňuj mě!

 

Bradavický expres se jako červený had kroutil mezi poli a loukami na cestě do Londýna. Dva studenti vyšli na chodbu, aby se skryli před zvědavýma očima a ušima, tiše spolu mluvili.

„Harry! Ne, řekni mi, že to není pravda! Dal ti nějaký lektvar, poslal na tebe nějaké kouzlo nebo něco takového. Ty ho nemůžeš milovat!“ Ron nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel od svého nejlepšího kamaráda.

 „Ten umaštěný bastard, který nás sedm let urážel! Je tak dobře, že už ho nikdy neuvidíme!“ zrzek zachytil zlobný pohled svého přítele, který ale za moment zmizel. „Možná bych mohl zavolat Hermionu a ona by tě prohlédla. Jestli to třeba není kouzlo lásky.“

Harry, který jen unaveně pozoroval reakci druhého kouzelníka, se zhluboka nadechl: „Rone, uklidni se a nekřič na celý vlak. Není to kouzlo a není to ani lektvar - já to vím. Miluju Severuse a myslel jsem, že mi budeš rozumět.“

„Ale… To znamená, že … jsi gay?“ Weasley zrudnul tak, že barva jeho obličeje vypadala skoro jako jeho vlasy.

„Ano, přesně to to znamená. Máš s tím nějaký problém?“ Harry se podíval do očí svého nejlepšího přítele a s napětím vyčkával na odpověď.

„Ne, ale… je Snape - gay?“

* * *

 

O tři roky později…

 

„Takže, drazí profesoři. Rád bych vás informoval o novinkách: z Ministerstva k nám přijde inspektor.“ Z Brumbála, jako vždy, vyzařovala pozitivní energie a to i v tak neradostnou chvíli.

Při zmínce o kontrole celého učitelského sboru si všichni vzpomněli na Dolores Umbridgeovou. McGonagallová stiskla rty tak, že připomínaly tenkou nit. Vectorová se dusila kouskem citronóvého bonbónu z dózy, která byla v kanceláři ředitele školy vždy pečlivě naplněná. Trelawneyová z toho omdlela, ale pevná ruka madam Hoochové ji včas chytila a tak zabránila jejímu pádu na podlahu. Ostatní profesoři rozechvěle mluvili a diskutovali o potížích, které příchod inspektora do Bradavic přisliboval.

„Myslím, že vaše reakce na tuto situaci je přehnaná,“ usmál se Brumbál přátelsky a znova si vytáhl z mísy cukroví, „slečna Amélie Stregová není jako Dolores Umbridgová. No, není tak přehnaně vybíravá.“

„Albusi, no právě. Takhle nám hrozí další problémy,“ kočičí oči McGonagallové se zablýskly, „ledaže…“

„To je pravda, Minervo. Musíme ji uchlácholit.“

„Ale jak? Neznáme její návyky, preference… I když, počkej… Ne čím, ale kým… že?“ profesorka přeměňování se podívala na ředitele.

„Přesně tak. Máme na to přesně toho správného kandidáta,“ Brumbál se podíval na Snapea, který jako jediný z celého učitelského sboru neskrýval své zívání a nudu. „Severusi, chlapče můj, mám pro tebe práci, zůstaň tu. Všichni ostatní můžete jít.“

Zatímco ostatní profesoři projevovali svůj nesouhlas, profesor lektvarů napjatě seděl na židli, představoval si svůj vlastní hrob.

„Tak, Severusi,“ z nějakého důvodu ředitel vstal a začal nervózně přecházet po místnosti, podrážděně si tahal za vousy. „Chtěl bych tě zasvětit do mého plánu, který by bez tvé účasti zkrachoval.“

„Proč jsem v něm tak důležitý?“ Snape si unaveně povzdychl. Tohle setkání ho už tak dostatečně unavovalo a teď ještě musí poslouchat a probírat Albusovy úsudky o něm a jeho důležitosti v tomhle, ať už si vymyslel cokoliv.

„Jak už jsem řekl, přijde k nám inspekce,“ Brumbál mučednicky zvedl oči ke stropu.

„Stručně,“ Snape neskrýval svou únavu a nezájem o tuhle věc.

„Ve zkratce to nejde, Severusi,“ ředitel se nervózně usmál a vydal se na další kolečko kolem své kanceláře. „Amélie Stregová je velmi mladá pro jmenování do funkce Vrchní vyšetřovatelky, ale to jí nebrání tomu, aby pro ni nebylo možné najít neschopného učitele, přijít na případy porušení Listiny školy nebo selhání úředních povinností. To vše by se neobešlo bez trestu, ale…“

„Albusi,“ přerušil náhle Snape tok Brumbálových slov, „už jsem si tu odseděl tři hodiny a nechci tady zůstat ještě jednou tak dlouho. Řekněte mi pouze to podstatné a já půjdu.“

„Chlapče můj, po celou dobu, co tu slečna Stregová bude, se o ni budeš muset starat.“

„Co-o?“ Snape vyskočil ze židle, „Nemáme žádné jiné kandidáty?“

„Skutečností je, že ne,“ ředitel se spiklenecky usmál, „Hagrid a Filius nejsou vhodní a nikoho jiného už nemáme.“

„A učitel OPČM?“ Snape vypadal jako tonoucí člověk, který se chytá i toho nejslabšího stébla.

„Obranu proti černé magii už tři roky učí Igniya Varel - nechci ho nahrazovat v polovině roku.“ 

„Ale…“ Snape se rozhodl vše vsadit na poslední argument, „ale já - jsem gay…“

„Na tom moc nezáleží, Severusi. Kromě toho, slečna Stregová je tak podobná Harrymu…“

„Co tím myslíte?“ zeptal se s rozhořčením Snape.

„Nic, můj chlapče, nic,“ Brumbál se jen smutně usmál.

* * *

 

Příjezdu vrchní vyšetřovatelky do Bradavic předcházel pořádný úklid a mnoho setkání profesorů a přednášek pro studenty.

Leštila se narychlo brnění, otíral se prach z obrazů, spěšně se opravoval zchátralý nábytek a spousta dalších věcí. 

Studenti byli nešťastní. Kromě domácích úkolů, které nikdo, ani v důsledku očekávání inspekce nezrušil, dostali i tlustou knihu - Listinu školy, se kterou se museli obeznámit.

* * *

 

Konečně přišel den, na který všichni se strachem čekali. Snídaně se konala v tíživém tichu, každým okamžikem očekávali příchod vyšetřovatelky. A v době, kdy hrozilo, že čekání přeroste v hněv, se dveře s rachotem rozlétly a do Velkého sálu vstoupila tmavovlasá žena. Rychlým a pevný krokem prošla kolem kolejních stolů, cestou vše rentgenovala tvrdým pohledem svých smaragdových očí.

Brumbál se zvedl ze svého místa, aby mohl hosta uvítat, ale cizinka mu jen panovačným gestem naznačila, aby zůstal sedět. Otočila se k studentům, mluvila jasně a zřetelně: „Jmenuji se Amélie Stregová. Jsem Vrchní vyšetřovatelka Ministerstva kouzel. V průběhu příštího měsíce budu prověřovat Školu čar a kouzel v Bradavicích kvůli dodržování Charty vydané Organizací pro všeobecné školy. Pokud přijdu na nějaké její porušení a jestli nějaké existuje, není pochyb o tom, že na to přijdu, škola bude mít vymezenou zkušební dobu a potom bude uzavřena. Všichni studenti a profesoři budou propuštěni. To je vše, co potřebujete vědět. Já jsem připravená začít kontrolovat,“ s těmito slovy se žena obrátila na Brumbála a zkoumavě si ho prohlížela.

„Ano-ano, samozřejmě…“ z takového uvítání byl ředitel zcela zmatený a zapomněl i na uvítací projev, který si předem napsal, „Severus vás bude doprovázet…“

„Nehodlám čekat, jdeme,“ Amélie pohlédla ke stolu a hledala svého průvodce. Všichni ji intenzivně zkoumali, ale její oči sklouzly na Snapea, aniž by se pozastavili na Hagridovi nebo Kratiknotovi. „No, nemám na to celou věčnost.“

Severus pomalu vstal, obešel stůl a zamířil k východu z Velké síně, v půli cesty se otočil: „Tolik jste spěchala, abyste už mohla začít, tak proč pořád stojíte na místě?“

Vyšetřovatelka nespokojeně zabručela, ale navzdory její nelibosti šla za Snapeem. A trochu smutně pohlédla na Brumbála.

* * *

 

Po týdnu své přítomnosti v Bradavicích se slečně Amélii Stregové podařilo přivést všechny k zuřivosti svou náročností a nepředvídatelností. Levitovala brnění z místa na místo, hledala pod nimi špínu, s naprostým mistrovstvím odhalovala tajné chodby a stěžovala si na prach a pavouky. Otravovala profesory s dotazy týkajícími se výuky a studentů se ptala na Listinu a pravidla školy.

Severus Snape ji sledoval jako stín, nikdy ani na chvíli ji nespustil z očí. Během jeho výuky byla vyšetřovatelka přítomna v laboratoři a hrozně kritizovala jeho metodu výuky, interiéry, skříně a vyděšené studenty, kterým v přítomnosti Amélie vybuchovaly kotlíky.

Brumbál snížil Snapeovi počet hodin a povolal na pomoc profesora Křiklana. Ředitel doufal, že by takhle mohl zabít dvě mouchy jednou ranou: ukázal by Ministerstvu, že se studentům snaží zpestřit výuku druhým profesorem a dát tak Severusovi víc času na dohled Amélie.

A ona rozhodně neztrácela čas – notes v tvrdých černých deskách pravidelně doplňovala novými záznamy, jejichž obsah si mohl Snape jen domýšlet a tak řediteli přinášel jen zklamání.

Nakonec měsíc utekl a notes byl skoro do poslední stránky plný poznámek.

* * *

 

„Severusi, dnes je poslední den inspekce, proč nejsi s Amélií?“ ředitel odložil steak a podíval se s nemálo rozhněvaným pohledem na svého kolegu, který přišel na večeři sám.

 

„Slečna Stregová řekla, že chce být o samotě,“ Snape si z toho hlavu rozhodně nedělal a nandal si na talíř salát.

 

„Ty jsi zapomněl? Chlapče můj, to se nedělá,“ zavrtěl Brumbál hlavou.

 

„A co jsem měl dělat? Jít k ní do pokoje?“

 

„Ne, ale…  Severusi, přišel ti dopis.“

 

A opravdu – na stole plném jídla seděla velká sova. Snape jí odvázal z nohy dopis a nechal jí svůj salát. Začal číst, během toho nejdřív zbledl a pak zčervenal. Nakonec zvedl hlavu od pergamenu a podíval se s hrůzou na ředitele: „Chce mě vidět u sebe v pokoji. Večer.“

* * *

 

Severus Snape šel do pokoje Vrchní vyšetřovatelky Ministerstva kouzel Amélie Stregové. Šel velmi váhavým krokem a přemýšlel o tom, jak by bylo dobré, kdyby se mohl otočit a jít pryč. Jeho čerstvě umyté hedvábné vlasy mu spadaly dolů přes rameno, voněly po citronech. Taková malá zdvořilost od ředitele Školy čas a kouzel v Bradavicích Albuse Brumbála.

Snape došel ke dveřím a na chvíli se nerozhodně zastavil. Pak zvedl ruku a tiše na dveře zaklepal. Za okamžik se otevřely a Severus neměl jinou možnost, než vstoupit do místnosti.

„Dobrý večer, pane Snape,“ Amélie byla roztomilá v tom drahém hedvábném županu. Dlouhé vlasy jí spadaly přes rameno, smaragdové oči zářily, jako by něco očekávaly…

„Dobrý den, slečno Stregová. Chtěla jste se mnou mluvit?“

„Ano, chtěla,“ byla evidentně dost nervózní, vyhýbala se očnímu kontaktu, „Sedněte si. Možná byste chtěl whisky?“

„Ne, nechci,“ Snape se usadil do pohodlného křesla u krbu a podíval se na hostitelku. Dobře, je hezká. Její postava je vynikající, vlasy rámují její tvář a zvýrazňují tvar jejích očí… její oči byly jako Harryho… to znamená, že - to je Potter! Severus se napřímil. Mezitím se Amélii podařilo vyrovnat se strachem a už na stůl položila plnou karafu whisky a dvě sklenice. Sama zůstala stát.

„Tak o čem bude náš rozhovor?“ podíval se Snape na ženu, nebo spíš dívku - v tom těsně přiléhajícím plášti, s rozcuchanými vlasy a bez obvyklého úřednického výrazu v obličeji, teď vypadala mnohem mladší.

„Chtěla jsem vám říct, tedy ukázat, něco důležitého,“ zaváhala, znova se zarazila.

„Nestyďte se, mě tak snadno nešokujete,“ ušklíbl se Snape.

„Jestli je to tak, pak,“ Amélie mávla hůlkou a začala se měnit…

* * *

 

„Pottere, co tady děláte?“

Zavládlo napjaté ticho, chlapec tam stál a zjevně nevěděl co s rukama, buď je schovával za sebe nebo držel lem šatů tak křečovitě, jako by ho to mělo udržet na živu.

„Co je to za cirkus?“

Harry tam pořád stál jako socha, v ruce mačkal černé hedvábí.

„Vypadni!“

„Profesore, já za to nemůžu…“ zaznělo to téměř neslyšně, protože pokud by dýchal trochu hlasitěji, pak by to rozhodně neslyšel.

„Samozřejmě, že ano…“ Snape si unaveně povzdychl, teď víc než cokoliv jiného na světě chtěl… ano, přesně to je to, co chtěl.

„Ne, já ne…“ Harry se to snažil pravdivě vysvětlit, ale začalo to znít spíš jako omluva.

„Je zřejmé, že Albus má stále tendenci plést se ostatním lidem do života…“ ta věta zněla, jako kdyby spíš přemýšlel nahlas.

„Ředitel mi jen chtěl pomoct…“ Potter nechutně popotáhl a okamžitě se utřel do rukávu drahého hedvábného pláště.

„V čem?“

„Profesore… pane… já…“

„Ano?“ Snapeův hlas zněl jako samet, byl tak něžný, úchvatný.

„Já… Severusi, miluji tě! Tak, teď jsem to řekl… Vždycky jsem ti to chtě přiznat, ale nikdy jsem k tomu neměl šanci. Ale… chápu, pokud mě budeš chtít vyhodit a i nadále nenávidět… Vždyť jsem se ti protivil, jak jsi s odporem řekl řediteli. Ale, Severusi, už jsem své city nemohl dál držet v sobě… Chápu, že se teď na mě zlobíš za to, že ti to říkám, ale už jsem to nemohl vydržet, a tak…“

„Harry…“

„A-ano?“jeho hlas se třásl a nemohl ho ovládnout.

„Sklapni,“ profesor něžně objal rozcuchaného chlapce. „Já tebe taky.“

 

KONEC

30.07.12 17:55
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one