Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3001 | 5%)
Could You Love Me? (3167 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3017 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2989 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2982 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2934 | 4%)
Vánoční zprávy (2919 | 4%)
Ahojky,

tak tady máte první kapitolu ke Komplikaci Blackových. Doufám, že se vám bude líbit. Překládala ji Nelie, já jsem udělala jen malej kousek na začátku. Snad to nepůjde moc poznat. Tak hezké čtení.

Sizza si přála pár HP/LM, tak snad si ho užije :-)

Prosím o komentáře, abychom věděli co na to říkáte.

Sirina

***

Zemře-li pro vás člověk, uložíte si ho hluboko ve svém srdci, ve své mysli, ale i přes to musíte jít dál. Každému se to ovšem radí lépe, dokud se v takové situaci neocitne sám. Když pro vás někdo zemře, rve vám srdce a máte pocit, že se vám zhroutil celý svět. Když zemřel Sirius Black, jediné co Harry Potter chtěl, bylo zemřít.

 

V červnu propadl Sirius Black obloukem na Odboru záhad. Jsou to už dva měsíce. Tenkrát museli Harryho držet, aby tam za ním neskočil. Sirius byl jeho kmotr a také jediný člen rodiny. A teď tu zůstal sám.

 

Nemohl zahrnovat Dursleyovi, ti se nechovali jako rodina.

 

Dursleyovi byli moc ´normální´ na to, aby mohli být Harryho příbuzní. Ve skutečnosti se o něj starali jen proto, že neměli na výběr. Tak se aspoň postarali o to, aby měl ze života peklo. Připouštěl, že nenáviděl celou jejich rodinu. To jak ´ normální´  byli. A oni zase nenáviděli, to jak byl nenormální. Nesnášel, jak se k němu chovají, jak špatně mluví o jeho rodičích, jak se posmívají jeho nočním můrám o Siriusově a Cedrikově smrti a spoustě jiných věcí.

 

Nenáviděli Harryho a ten je nenáviděl stejně tak. Harry rozuměl tomu, proč ho tak nesnášejí - bojí se jeho magie - ale Harry nechápal, proč trestají nevinného za něco, co ani neví, jak se stalo. Od doby, kdy jeho rodiče zemřeli, kdy mu bylo patnáct měsíců, žil Harry s matčinou sestrou, jejím manželem a jejich mladým synem. Protože jeho rodiče byli kouzelníci, tak Harry při rozrušení používal nevědomky magii. A jelikož byl v mládí citově zanedbáván, tak se z toho mohli Dursleyovi zbláznit. Nikdy Harry nechápal, co se vlastně stalo, ale věděl, že je to jeho chyba. Přinejmenším mu to Dursleyovi pořád říkali.

 

Jeho chyba.

Všechno byla jeho chyba.

 

Jeho abnormálnost byla jeho chyba. Smrt jeho rodičů byla jeho chyba, kvůli tomu zatracenému proroctví. Cedrikova smrt byla jeho chyba. Siriusova smrt byla jeho chyba. Hlavně to poslední… zabil jediného člověka, kterého mohl milovat… rvalo mu to srdce z hrudi. Sirius se ho pokoušel chránit a zemřel kvůli tomu. Mohl být nevinný, volný. Kdyby tenkrát v třetím ročníku nezastavil Remuse a Siriuse, byl skutečný viník a vrah mrtvý, jeho tělem by dokázali, jak to před lety skutečně bylo. Jenže Harry je zastavil, takže Sirius zůstal vinen.

Sirius chtěl v životě jen dvě věci. První byla chránit Harryho. Ta ho stála život. Druhá byla zprostit se těch obvinění, ale on zemřel kvůli Harrymu ještě předtím, než se to stalo.

 

A to všechno byla Harryho chyba. 

 

Čtrnáct dní po tom, co přijel k Dursleyovím, jim ředitel napsal dopis. Informoval je o smrti Siriuse Blacka a prosil je, aby dali Harrymu čas se s tím vyrovnat. Dopis měl přesně opačný účinek. Několik let Harry používal svého uprchlého trestaného kmotra jako hrozbu na Dursleyovi, aby se k němu nechovali moc hrozně. A teď už Harry neměl co proti nim použít.

Strýc Vernon pěkně křičel, když si dočetl dopis, který přišel uprostřed snídaně. Petunie šílela, když se něco z toho Harryho světa dostalo do jejího normálního domu. Dudley, Harryho bratranec, přestal jíst. Jeho rty tiše zašeptali „blázen“.

Strýc Vernon se prudce vymrštil ze židle a popadl Harryho za límec košile. Odtáhl ho od stolu, aby mu viděl do tváře. Z očí do očí.
„Ty lháři, nevděčný spratku!“ zavrčel a dal Harrymu pěstí do nosu. „Jak se opovažuješ nám o něčem takovém lhát?!“ Petunie na jednu sekundu ztuhla strachem, když takhle viděla svého synovce, okamžitě se ale vrátila ke své nenávisti. „Myslel sis, že to před námi utajíš? Lhát nám! Bastarde, po všem co jsme pro tebe udělali, ty na nás s tímhle!“

Pustil Harryho, který se svezl na zem, kde se snažil popadnout dech. Věděl, že bude lepší zůstat na zemi, než mu bude povoleno vstát.
„Mám pro tebe novinku, chlapče. Žádné jídlo a hezky se vrátíš pod schody. A nezajímá mě, jestli se tam vejdeš nebo ne!“ dodal, když viděl, jak se Harry chystá něco namítnout. „Na týden, jeden týden tvého trestu. Pak se připojíš k těm svým pošahaným kamarádům a zůstaneš u nich. Ty. Už. Se. Sem. Nikdy. Nevrátíš!“ S každým slovem se víc přibližoval k Harrymu.

Vernon ho popadl a odtáhl ke schodům, Harryho první ložnici. Otevřel je a Harryho vhodil dovnitř. Dvířka pak zabouchl a zamknul.

Byla to všechno jenom jeho chyba.

Seděl ve svém pokoji a přemýšlel o Siriusovi. Doufal, že věděl, jak Harryho mrzí, že ho zabil. Co všechno způsobil.
Uběhlo pár hodin, než zaslechl zvuk motoru. Sám pro sebe se usmál, věděl, co to znamená. Vernon odjíždí do práce, celý den bez něj. Proto nenáviděl víkendy v domě číslo 4 na Zobí ulici.

Po chvíli uslyšel zvuk kroků. Domyslel si, že to bude jeho bratranec Dudley. Ten se vrátil ke svým starým zvykům, do doby kdy jim bylo deset. Dupat, dupat a skočit. Strop nad Harrym se otřásl a na něj se snesl prach a pavučiny. Na nose mu přistálo pár pavouků. S povzdechem je opatrně vzal a položil na poličku, která byla naproti němu.

Dudley se zastavil pár kroků od dveří. „Čau, mami! Jdu s Piercem na čaj!“ zakřičel a vzápětí se za ním zabouchly dveře. Harry se ušklíbl. Dudley by sotva šel na čaj. Byla to jen hloupá výmluva pro Petunii. Pravděpodobně se v parku setká se zbytkem svého gangu. Možná půjdou vykrást nějaký obchůdek, nebo zmlátí nějaké malé dítě na hřišti. Nebo se taky schovají za školou s cigaretami a pitím. Ale rozhodně nešel na čaj!

Dveře jeho přístěnku se otevřely. „Pojď ven!“ zakřičela teta Petunie. Harry poslechl. Usoudil, že je stokrát lepší byt s ní než se strýcem.

„Ano, teto Petunie?“ zeptal se opatrně Harry a vylezl z pod schodů.

 „Ukliď v kuchyni, umyj nádobí, připrav večeři a pak ukliď v obývacím pokoji. Až budeš hotový, půjdeš zalít zahradu.“ Pátravě se na něj zadívala. „Když budeš celý den hodný, dostaneš sendvič, než se vrátí Vernon a Dudley.“ Po té se otočila a odešla pryč.

Harry se odvlekl do kuchyně, kde začal uklízet. Téměř ani nezačal, když přiletěla Brumbálova sova. Vzal si aspoň kousek slaniny ze snídaně, než zbytek vyhodil do koše. Každý týden musel psát Brumbálovi. Musí sem přijít a dostat ho odsud. Byla to jeho chyba, že se něco takového děje. Snažil se o něj, co nejvíc postarat, ale přitom to vlastně moc nepomáhalo.

Skončil v kuchyni a přesunul se do obýváku. Nejdřív začal čisti koberec se speciálním mopem. Teta Petunie si na čistých kobercích zakládala.

Zatímco uklízel, přišla do pokoje teta Petunie. Posadila se do křesla, tak že neviděla na Harryho. Něco si pro sebe mumlala. Zatím.

Jen, co promluvila, se Harrymu málem zastavilo srdce. „Zpropadený spratek,“ zasyčela a Harry sebou mírně trhl. „Nemůžu uvěřit, že ho tu trpíme. Jenom protože moje sestra byla dokonalá sestra a vílí Potter se spářili. Já jsem sestru varovala, že víly jsou nebezpečné. Řekla jsem jí, ať se s nimi nezaplétá, ale ne! Neposlouchala mě! Nepatřila k nám.“

Harry zavrčel. To byla poslední kapka! Nenávidí ho, to je jedna věc. Ale popírat, že jsou příbuzní, bylo kruté.

„Drž hubu!“ zakřičel a odhodil mop. Petunie vyjekla, až teprve teď si uvědomila, že je její synovec v místnosti. „Vím, že mě nenávidíte, nejsem jako vy, ale tohle bylo hnusné. Není moje chyba, že umím čarovat. Vím, že se vám to nelíbí, ale ať už chcete nebo ne, jsme stejní krve.“

„Nejsme!“ zavrčela. Harry se jen hystericky zasmál.

„Teď začnete popírat, že byla Lily Vaše skutečná sestra!“

„Samozřejmě, že byla, hloupý kluku!“

„Takže je to jen kvůli mně. Protože čaruju!“ Harryho to bolelo. Popírat vlastní rodinu jen kvůli kouzlům. Sirius byl pryč a Dursleyovi bylo to to jediné, co mu zbylo. Cítil, jak se mu slzy tlačí do očí. „Opravdu mě tolik nenávidíte?“

„Jdi pod schody, Pottere!“ mávla rukou, jakoby odháněla obtížný hmyz.

„Moje práce!“ snažil se protestovat.

„Pod schody!“ vykřikla. Vzala kýbl s vodou, s kterým Harry čistil koberec, a hodila ho na něj. Harry se mu tak tak vyhnul. Začal se plazit k přístěnku, kde se zavřel. Přitáhl si kolena k hrudi a začal tiše vzlykat. Slyšel, jak ho teta opět zamyká. Před světem. Před ní.
 


XXX

V neděli svolal Voldemort svoje stoupence. Po malých skupinkách se Smrtijedi přemístili do sídla. Když se dostavili všichni, co měli, Voldemort se usadil na trůnu. Každý z přítomných klesl na kolena a uvítali ho.

„Malfoyovic, přistup.“ Narsicca vyšla za řady. Nebyla si jistá, jestli jde  ní nebo jeho syna. Její manžel byl ve vězení.

„Ano, můj pane?“ zeptala, uklonila se a políbila lem jeho roucha. Voldemort ji se smíchem kopl až se zkutálela z malého podia, kde byl trůn.

„Chci jeho,“ ukázal na blond chlapce. „Ne tebe,“ zavrčel. „Pojď sem, Malfoyi. Je na čase tě označit.“

„Označit?“ zašeptal, když kráčel kupředu.

„Nechceš mi snad sloužit, jako tvůj otec?“ Voldemort zkřivil obličej do nepříjemného úšklebku. „Za svého otce musíš nést následky, že?“ Draco váhavě přikývl. „to je dobře. Tak pojď přijmout svůj trest a budeš jedním z nás.“

„Trest?“ zašeptal, než ho zasáhla kletba. Vykřikl bolestí, Cruciatus postihlo jeho tělo jako mor, šířilo skrz něj požár bolesti. „Přestaň!“ křičel a sesunul se na zem „Prosím, přestaň!“

Voldemort nechla hůlku klesnout, ale vzápětí ho vystřídal někdo další. Draca opět zachvátila bolest. Na jeho bledé kůži se objevilo tisíce malých ranek. Narcissa se s hrůzou dívala na svého syna. Byl mučen za něco, co nebyla jeho chyba.
Voldemort pokynul a mučení přestalo.


„Jsi připraven se k nám připojit, Malfoyi?“

Draco vyplivl z úst krev a pozvedl oči k Voldemortovi. „Nikdy, raději bych zemřel.“

Voldemort se ušklíbl. „Výborně.“ Draco čekal další kletbu. „Ale nejdřív. Cosi mi říká, že se v poslední době nudíš, takže by to chtělo trochu pobavit. A spojit to s trestem pro tebe.“ Mávl rukou a Narcissa proletěla davem zpět k němu.

„NE!“ Dracovi se spustili z očí slzy, ale jeho teta Bellatrix ho zadržela. Její manžel Lestrange a jeho bratr Rabastian se uklonili Voldemortovi.
„Užijte si ji,“ řekl Voldemort a uvelebil se v trůnu. Dělalo mu potěšení dívat se na mučení.

Rudolphus se podíval na svou ženu, ale ta jen pokrčila rameny. Jedním mávnutím hůlky zbavil Narcissu veškerého oblečení. Narcissa se začínala opravdu bát, snažila se dostat pryč, ale Nott ji držel za ruce a kolem pasu. Snažila se mu vzepřít, ale on ji uhodil a donutil křičet.

Draco křičel spolu s ní.

Když s ní skončil, přišla řada na Rabastiana a nakonec to byl Nott, kdo jako poslední Dracovu matku znásilnil. Voldemort si ten pohled užíval. Všichni čekali na jeho další rozkazy.

 

„Malfoyi!“ Draco vzhlédl, oči červené od pláče a krk poškrábaný od křiku. „Imperio.“ Jeho tělo se zachvělo. „Pojď sem,“ řekl Voldemort. Bellatrix ho pustila a nechala jít. Draco šel pomalu, ale nakonec dorazil k pódiu a uklonil se. Voldemort se k němu sklonil a zašeptal mu něco, co ostatní neslyšeli.

Celý dav napjatě čekal. Byli připravení i na pánův rozkaz, aby vlastní syn znásilnil svou matku.
Pak Draco zvedl hůlku. Severus Snape se snažil něco namítnout, ale jeho slova zanikla v Dracově výkřiku. „Avada Kedavra!“ Místnost pohltilo zelené světlo a dopadlo k ženě ležící na zemi.

Voldemort zrušil kouzlo a Draco se svezl k zemi. Ani se nepohnul, dokud k němu nepřišel Voldemort, který ho hrubě uchopil za vlasy a vytáhl na nohy.

„Užijte si to,“ řekl Voldemort znovu, tentokrát tím myslel chlapce. Rudolphus se k němu netrpělivě hnal.
Severus e rozhodl zariskovat, jeho kmotřenec ho potřeboval, musí ho zachránit. Vrhl na Smrtijeda kouzlo a doufal, že si ho prozatím nikdo nevšiml. Draco se pohledem setkal s Severusem, který se na něj usmál a rty naznačil slovo. UTÍKEJ.
Draco se naposledy podíval na mrtvolu své matky a pak vyskočil na nohy a běžel. Nevšímal si kouzlem, chtěl se jen dostat skrz dveře pryč. Když se dostal ven, zhroutil se na zem a začal zoufale hledat svoje nouzové přenášedlo. Vzápětí ležel na podlaze své ložnice v Malfoy Manoru.

Třásl se po celém těle, ale i tak vstal a začal si balit věci. Krbem zavolal Brumbála, který mu s úsměvem odpověděl a pozval k sobě.

Když dorazil k Brumbálovi, mířilo na něj asi dvacet hůlek. „Nechci ho unést,“ řekl mdle a zhroutil se do křesla u stolu. Byl tak unavený.

„Proč jsi tady?“ zeptal se Brumbál. „A ještě takhle oblečený.“ Draco se podíval na své potrhané oblečení Smrtijeda a zamračil se.

„Byl jsem tam,“ zašeptal Draco. Dech se mu zadrhl v hrdle, těžko se mu dýchalo. „Zabil jsem ji. Zabil jsem ji. Musím vidět otce, prosím! Vy jste jediná osoba, která mi může pomoct. Prosím!“

„Měli bychom začít pěkně od začátku,“ řekl brumbál klidně. Brumbál přichystal čaj a nenápadně, ačkoliv si toho Draco všiml, mu do něj přilil uklidňující lektvar. Jen co se napil, nadechl se a pověděl řediteli vše o té noci. Když skončil, znovu ho přemohl pláč.

„Prosím, pomozte mi,“ zašeptal Draco. Severus Snape stál ve dveřích. Pohled na svého kmotřence, natolik zničeného a raněného jemu samotnému vehnal slzy do očí.

„Pojďte, pane Malfoyi,“ řekl Brumbál. „Zajistím přepravu do Azkabanu.“ Draco se na něj vděčně usmál.

O hodinu později dorazili do Azkabanu. Draco byl oblečený do stříbro-zeleného roucha. V pravé ruce nesl černou koženou tašku a v levé ruce černou krabici. Pokud bude Lucius souhlasit s Brumbálem, obě tyto věci využijí. V tašce bylo čisté oblečení a v krabici hůlka.

U dveří do cely byly trochu problémy, ale Brumbál prokázal, že vše je schváleno ministerstvem.

„Dobrý den, Luciusi,“ řekl Brumbál. Lucius měl o něco delší vlasy, než si ho Draco pamatoval. Byl pohublý, ale živý.

„Otče!“ zavolal Draco a vrhl se k cele. Skrz mříže se snažil dosáhnout na svého otce a obejmout ho. „Prosím, poslouchej, otce. Je to důležité.“ Lucius zvedl k Brumbálovi oči a svoji ruku zvedl k Dracovi, který ji okamžitě chytil.

„Chyběl jsi mi, Draco,“ zašeptal. Jeho hlas byl tichý a zadrhával se. Zněl jako po mučení Cruciatem. „Kde je tvoje matka?“

„Vlastně… kvůli ní tu jsme,“ odvrátil Draco oči.

Brumbál se utrápeně podíval na muže v cele. „Je mrtvá. Lord Voldemort ji potrestal za Dracovo odmítnutí stát se Smrtijedem. Jeho nejbližší Smrtijedi ji znásilnili a mučený Draco ji byl nucen zabít.“ Draco sebou trhl, když se na něj jeho otec podíval. „Draca čekal stejný osud, ale Severus naštěstí zasáhl a Dracovi pomohl utéci.

„Slyšel jsem, jak vyřkl Imperio, ale už jsem nestihl nic udělat. Snažil jsem se bojovat, ale… to já ji zabil. Je mi to moc líto. Prosím, měj se mnou slitování.“

„Draco, nijak tě neobviňuju,“ zašeptal Lucius a sevřel jeho ruku silněji, vroucněji. „Nemůžeš za to.“

„Potter,“ zavrčel Draco vztekle. Kvůli Potterovi byl jeho otec ve vězení.

„Není to Potterova vinna. Ani nikoho jiného, jen Temného pána,“ řekl Lucius pevně. Díval se přitom na Brumbála. „Co ode mě chcete? Nebudu pro vás slídit. Nechci se k němu vrátit, jen bych tím ublížil Dracovi.

„Nic takového, Luciusi,“ usmál se Brumbál. „O proroctví již víš.“ Lucius přikývl. „to je dobře. Rád bych, aby ses se mnou vrátil do Bradavic a učil Harryho.“

„Co prosím?“ Draco myslel, že snad špatně slyší.

„O černě magii toho víš hodně, Luciusi… to nemůžeš popřít. Harry musí vědět, proti čemu stojí. Ty jsi ta nejlepší osoba, která by ho mohla učit.“

„Vy chcete, aby učil Zlatého chlapce o černé magii?“

„A Nitroobranu,“ dodal Brumbál. „Dohodnuto?“

„Ano, ale tu novinu chlapci řeknete sám.“ Brumbál se zasmál a vytáhl z kapsy klíč. Jen co otevřel dveře, podal mu tašku, kde bylo oblečení.

„Převlékni se, budeme čekat na chodbě.“

O deset minut později procházel Lucius halou v Azkabanu. Byl oblečený v nádherném purpurovém plášti s černým lemováním. Jeho vlasy zářili, díky Brumbálově kouzlu, čistotou… stejně jako celé jeho tělo. „Cítím se mnohem lépe,“ řekl radostně.

„Takže, můžeme?“ Lucius přikývl a pevně objal svého syna kolem pasu. „Budete bydlet v Bradavicích, v pokoji pro personál. Pan Potter bude, pro bezpečnost všech, sdílet pokoje s vámi.“ Brumbál se zadíval na Luciuse a čekal na odpověď.

„Uvidíme, jak nám to půjde.“

Brumbál kývl a vytáhl přenášedlo. V Bradavicích už na ně čekal Severus.

„Rád tě zase vidím, kamaráda,“ objal přátelsky Luciuse.

„Já tebe taky

Draco je pozoroval s lehkým úsměvem na rtech. Jeho otec matku velmi miloval, ale vždy preferoval muže. I tak byl její smrtí velmi zarmoucený. Hlavně ho tížil fakt, že k tomu byl donucen Draco. Smutek se mísil s hněvem.
Draco svoji matku miloval nadevše, ale teď když měl u sebe otce, se cítil o něco lépe.

„Dáme vám pár dní se zabydlet a pak vyzvedneme Harry, v pořádku?“ Lucius kývl. „Severusi, ukažte jim jejich pokoje. Draco, jsi vítán v Zmijozelské koleji, hned jakmile začne škola. Rád bych tě tímto informoval o tvojí nové pozici prefekta.“ Draco se pousmál. „Ale jelikož se prefektská místnost opravuje, není možné, abys zůstal tam.“



XXX

Ten stejný den poslal po Hedvice dopis pro Brumbála. Odpověď zatím ale nedostal, hlavně proto, že jeho strýc byl doma a sova v jeho přítomnosti nevěstila nic dobrého. Ačkoliv mu řekl, aby poslal dopis, aby si ho tu ti jeho školní šílenci vyzvedli.

Vyskočil, jak se lekl, když se otevřely dveře. „Jsou tady?“ zeptal se.

„Ne, nejsou. Co jsi jim přesně řekl?!“ křičel na něj a třásl s ním, jak s panenkou,

„Jen, aby si pro mě přišli,“ řekl chlapec ustrašeně.

„Koukej se sbalit,“ hodil s Harrym ke schodům. „Řekl jsem týden a týden je pryč. Sbal si a vypadni a už se nevracej.“

Harry zalapal po dechu. „Nemůžu odejít. Řád-“

„Nemluv mi tu o těch pošahancích!“ Vernon otevřel přední dveře. „Vem si věci a odejdi. Nebo prostě jdi a já tvoje věci spálím.“ Harry rychle vyskočil na nohy a rozběhl se k Dudleyho druhé ložnici, kde byly jeho věci. Svůj kufr táhl po schodech, tak rychle, že zakopl a skutálel se dolů. Jeho koště mu vypadlo z ruky a skončilo venku. Vernon se zatvářil zděšeně. To koště se dotklo jeho auta. Harry poznal, že je po něm. Vytáhl hůlku a namířil ji na Vernona. Ten couvl a nechal Harryho projít ven. Ještě chvíli slyšel řev strýce Vernona, zatímco uháněl ulicemi.

Mířil k domu paní Figgové, který byl moták. On se určitě nějak zkontaktuje s Brumbálem.
Nechala ho u sebe a udělala mu něco k jídlu, zatímco se krbem snažila sehnat Brumbála. Nikdo jí ale neodpovídal.

Trvalo to šest dnů, šest dnů než se jí podařilo Brumbála sehnat. Byla sobota – 19. srpna – skoro ho do domu přitáhla.
„Jste hrozný člověk,“ skoro plakala. „Víte, jaké problémy jsem měla, sehnat Vás?! Tady máte čaj. Proč jste mě tak dlouho ignoroval? Chudák Harry. Nemůžu uvěřit, že ti hrozní mudlové ho vyhodili. Pak máte ještě tu drzost nás ignorovat! Pojď sem, Harry, Albus se konečně ukázal.“ Harry chtěl něco říct, nebylo nutné, aby se paní Figgová takhle rozčilovala, ale byl přerušen Brumbálem.
„Vem si věci, Harry. Jedeme do Bradavic. Je tu něco, co musíš vědět. Minulý týden jsem měl hodně zařizování. Ani jsem si nemohl kontrolovat poštu, je mi to líto.“ pokrčil rameny.

Do ředitelny se přemístili skrz krb. Čekali tam na něj oba Malfoyové. Lucius i Draco.
„Co vy tu děláte?“ Oba se na něj váhavě usmáli a Harry jim posléze úsměv oplatil.

„Draco Malfoy odmítl v pondělí 13. srpna Znamení zla. Jako následek toho, byla Narcissa Malfoyová znásilněna a mučena. Nakonec byl Draco donucený, pod Imperiem, ji zabít.“ Harry sebou trhl a podíval se na Draca, který vypadal, že nemá daleko k pláči. „Lucius Malfoy byl propuštěn z Azkabanu, na mou žádost. Na oplátku souhlasil, že zůstane tu v Bradavicích a naučí nás vše, co ví a co by nám mohlo pomoci porazit Voldemorta.“

„Budu také trénovat?“ zeptal se Harry nadšeně.

„Ano, chlapče. Lucius také zastoupí Severuse v Nitroobraně.“ To se Harrymu líbilo. Byl rád, že už ho Snape nebude učit. Byl si jistý, že loni v lektvarech propadl. „A navíc, budete sdílet učitelský byt s Luciusem, dokud nebude Voldemort poražen, bude to tak lepší.“

Harrymu nezbývalo nic jiného než souhlasit.

„Skvělé, Lucius vám ukáže vaše pokoje. Draco, běž také.“

Harry zvýšil rychlost chůze, tak aby nešel přímo s Malfoyovými, ale byl dostatečně blízko. Draco musel běžet, aby ho dohnal.
„Potter,“ volala na něj.  „Budeme spolu teď trávit hodně času, tak bych chtěl vyhlásit příměří.  Alespoň dokud Temný pán nepadne.“

„Víš, Malfoyi, že jen jeho stoupenci mu říkají Temný pán?!“

„Oslovení Vy-víte-kdo je absurdní pojmenování,“ posmíval se Draco.

„A co třeba Voldemort.“ Draco sebou trhl. „Tak, chceš to příměří nebo ne?“ natáhl k němu Harry ruku. Draco ji s malým úsměvem stiskl. Lucius to vše pozoroval.
***
Všichni spolu trávili spoustu času, Snapea nevyjímaje. Zatímco s Dracem Harry vycházel dobře, Snapea nenáviděl stejně, jako on jeho. Snažil se mu omluvit, ale nemělo to cenu.

Co se týče staršího Malfoye… Harry si vždy myslel, že je plný zla. Teď poznal, že má i srdce. Není tak krutý a chladný. Jelikož s ním sdílel prostory, neuniklo mu, jak neklidný má spánek. Občas plakal a prosil Narcissu o odpuštění. Harry se ho snažil vždycky uklidnit a počkal, dokud znovu klidně neusnul.

Občas ho výskal ve vlasech nebo ho i políbil na čelo. Věděl, že Luciuse to uklidní a občas si přál dodat si odvahy a políbil muže na rty.

Pak tu byl jeden večer, v listopadu. Zatímco Harry hladil Luciuse po vlasech, jak se ho snažil konejšit, probudil se a ucítil Harryho ruku ve svých vlasech. Harry dostal strach, že ho muž vyhodí, že se bude hněvat. Místo toho ho Lucius vtáhl k sobě do postele. Vtiskl mu za krk jemný polibek a pokusil se znovu usnout.

Harry se usmál a víc se přitiskl k Luciusovi. Nevěděl, kdy a jak, ale věděl, že se pomalu ale jistě začíná do Luciuse Malfoye zamilovávat.
***
Čas běžel a Vánoce se blížili. Harry a Lucius nadál sdíleli postel, hlavně teď, když byly všichni na dovolené. Lucius začal učit Harryho vše, co znal. Včetně kouzelnické kultury a etikety.

Harry si přesně pamatoval moment, kdy mu Lucius poprvé řekl, že ho miluje. Pokaždé se usmál, když na tu noc pomyslel. Tehdy se mu zdál ošklivý sen a probudil se s křikem. Byl to strašlivý sen, který končil Luciusovou smrtí.

„Miluju tě,“ zašeptal Harry proti jeho krku, jak ho k sobě Lucius tiskl. „Miluju tě, neumírej mi. Nenech mě tu.“ Skoro ještě spal. „Luciusi, prosím.“

„Taky tě miluji, Harry.“ Usmál se, když to vyslovil. Harry prudce otevřel oči, když ta slova uslyšel. Prudce ho políbil a snažil se vrýt si tento moment do paměti. „Miluju tě,“ šeptal Harry. Lucius mu ta slova opakoval a takhle se střídali a opakovali to pořád dokola, dokud Harry nezívl a Lucius ho donutil jít spát. Druhý den ráno ho Lucius přivítal se slovy: „Stále tě miluji.“ Harry mu s úsměvem řekl to samé.
***
Valentýn byl nejšťastnější den v Harryho životě. V 16ti letech už byl dost starý na to, aby se oženil. Mohl tedy mít legální vztah s Luciusem. Ovšem pro bezpečí všech, to museli udržet v tajnosti. Rozhodli se to říct jen Dracovi, řediteli, Severusovi a Hermioně. Byla jeho nejlepší kamarádkou a věděl, že to přijme.

Ten den stál Lucius před dveřmi Harryho ložnice a než zaklepal, zhluboka se nadechl. Ten den bylo vyučování zrušeno, byl Valentýn a tak se ve Velké síni pořádal menší večírek.
Harry otevřel dveře. „Harry Jamesi Pottere,“ řekl a chytil Harryho za obě ruce. „Miluju tě každou částečkou svého těla. Chci s tebou strávit zbytek života. Vezmeš si mě?“ poklekl na jedno koleno a natáhl ruku s malou sametovou krabičkou.

„Muži se mohou vzít?“ zeptal se Harry. Lucius kývl. „ANO!“ nevšímaje si okolí, se vrhl okolo krku svého milence. „ANO,“ vykřikl znovu a povalil ho na zem.

Lucius otevřel krabičku a nasadil Harrymu na prst prstem s diamantem.

„Kdy se vezmeme?“ zeptal se Harry s nadšením. Lucius ho vedl do vlastní ložnice. Na posteli byly dvoje bílé šaty a zlaté lano. Svatební šaty. Harry zalapal po dechu.

„Co třeba teď? Už jsem požádal Albuse o svolení.“ Harry kývl a oba se začali oblékat. S pomocí Pobertova plánku a Neviditelného pláště se dostali do ředitelny.

Hermiona byla první, kdo se to dozvěděl. S gratulacemi se vrhla Harrymu kolem krku. Zpočátku byla k vztahu Harryho a Luciuse nedůvěřivá, ale pak viděla, jak je Harry šťastný. Lucius ho opravdu miloval.

Svoje sliby pronesli od srdce a se slzami v očích. Byli šťastní. Brumbál je prohlásil za oficiální pár a slib byl zpečetěn sladkým polibkem, z kterého se Snapeovi zřejmě zvedal žaludek.

Zrovna teď nebyl vhodný čas na líbánky, ale Lucius slíbil, že Harryho někam vezme hned, jak bude moci. A jen, co bude po všem, oznámí svoji lásku celému světu.

Ta noc byla jejich první. Vyjadřovala všechnu lásku, kterou měli ve svém srdci. Zcela je ovládla vášeň, že nedokázali vnímat nic než jeden druhého. Nic jiného neexistovalo.
Když vše skončilo, byli unavení, ale šťastní. S úsměvem na rtech vklouzli do Morpheovi náruče. Tu noc ani jednoho netrápili noční můry. Byly zamilování, byli doma.
***
Zbytek školního roku probíhal v klidu. S Harryho a Draca se stali nejlepší přátelé, ačkoliv to věděl jen málokdo. Hermina samozřejmě, ale Ron by to sotva pobral. Dracovi to nevadilo. Věděl, že Harry je věrný přítel. Malfoyovi byli jeho první opravdová rodina. Potřeboval je víc, než cokoliv jiného.

Lucius naučil Harryho vše, co o černé magii věděl. A to i přes svou nenávist k ní. Harry byl dobrý a brzo toto umění ovládl a právě včas. Voldemorta omrzelo čekání a napadl Bradavice. Rozpoutal válku.

21. května bylo pondělí, jeden z nejtragičtějších dnů v kouzelnické historii a nejradostnější zároveň. Ten den zemřelo mnoho lidí, na obou stranách, ale Temný pán byl nakonec poražen. Draco pomstil svoji matku kletbou mířenou na Rudolphuse a Rabastiana Lestranga.

Lucius měl spoustu práce s Nottem a Bellatrix, když Voldemortův hlas zaburácel po celých Bradavicích. „Tentokrát mi neunikneš, Pottere!“ Všichni přestali bojovat a pozorovali, jak Voldemort zvedl Harryho za límec košile do vzduchu. „Budeš prosit o smrt.“

„To říká spoustu lidí,“ zachraptěl. Snažil se uvolnit Voldemortovo sevření. Dusil se a už mu zbývalo málo času. Nechtěl ale zemřít bez pořádného boje. Nebo alespoň pořádné, vtipné a drzé poznámky.

Otevřel ústa, aby řekl něco urážlivého, ale pak si to rozmyslel. Jeho plíce drtila krutá bolest. Rozhlédl se a vyhledal Luciuse. Ten se na něj díval vyděšeným pohledem. Harry se na něj usmál. Naplnil ho pocit tepla, když si vzpomněl, že on je jeho manžel. Když si vybal momenty, kdy se ho dotýká, líbá ho, pohybuje se v něm. Jak ho ve spánku objímá, uklidňuje, miluje se s ním. Byl rád, že tyhle pocity zažil před svou smrtí.

Voldemort vykřikl a upustil Harryho. Jeho křik byl plný bolesti, jakoby ho sžíraly plameny. Harry na něj zíral a nechápal, co se děje. Pak si vzpomněl, co říkal Brumbál. Láska, to je moc, kterou Voldemort neznal a nedokázal přijmout. Quirrel se obrátil v prach, jen co se ho dotkl, chránila ho láska jeho matky.
Harry se začal hystericky smát. S Voldemortem to byl stejný případ. Harry se naposledy podíval na Luciuse, než se vrhl na Voldemorta a sevřel ho v smrtelném objetí. Musel shořet s ním, jen tak ho zabije. Voldemort se snažil dostat se ze sevření, ale Harry ho držel pevně. Čím víc myslel Harry na Luciuse, tím víc Voldemort trpěl.

Draco cítil zvláštní druh potěšení, když slyšel takhle Voldemorta křičet. Podobně trpěla jeho matka, patřilo mu to.

Když křik ustal, byl Draco první, kdo se rozběhl k Harrymu, následovaný Luciusem. Vytáhli ho z ohořeného těla, které bývalo Voldemortem. Harry křičel nesmírnou bolestí, jen co se ho dotkli. Celá přední strana jeho těla byla ohořelá. Lucius opatrně vzal svého manžela do náruče a přemístil k Svatému Mungovi.

Draco se ujistil, že každý živý smrtijed se dostane do Azkabanu. Taky se ujistil, že na ně bude dohlížet spousta mozkomorů.

Školní rok byl předčasně ukončen a všichni byli posláni domů.
„Draco,“ řekl Brumbál. „Pokud si přeješ, může tu zůstat i tvůj otec. Stejně tak vám bude k dispozici příští rok.“

„Děkuji Vám, pane.“
Draco zůstal na hradě sám. Jeho otec byl U Svatého Munga s Harrym. Když se jednou procházel po pozemcích, zahlédl podivný stín. Otočil se a zvedl hůlku. Před ním se velká krysa začala měnit v Petera Pettigrewa. Jeho stříbrná ruka byla zdvižena v ochranném gestu před Dracovou kletbou.

„Harry bude šťastný,“ řekl si Draco, zatímco levitoval Červíčka přes školu do ředitelny.

U Svatého Munga spal Harry Potter, ten který je zachránil před Voldemortem, v posteli. Jeho hruď a břicho byli obvázány. Přikrývku měl přitaženou až k bradě, jedna jeho ruka vykukovala ven.

„Miluju tě,“ zašeptal Lucius a složil si hlavu na polštář vedle Harryho. Seděl v křesle, ale snažil být se, co nejblíže Harrymu. Ne zrovna moc příjemná poloha. Ale nechtěl riskovat, že by Harrymu jakkoliv působil větší bolest.
Po chvíli tvrdě usnul. Ještě předtím stiskl Harryho ruku. Harry se začal pomalu probouzet.

I přes tu bolest se zvládl usmát a podívat se na svého muže, který mu pomohl porazit Voldemorta jednou pro vždy. Stihl vtisknout Luciusovi na čelo letmý polibek, než znovu usnul. Drželi se za ruce, i když ho přišli zkontrolovat doktoři. Nikdo ale nevěděl, že jdou oddáni. Přesto je nechtěli rušit.

25.01.11 16:41
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one