Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3001 | 5%)
Could You Love Me? (3167 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3017 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2989 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2982 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2934 | 4%)
Vánoční zprávy (2919 | 4%)
Ahojky všichni,

tady máte další kapitolku ke Komplikacím, ten překlad byl děsnej, tak mi to zabralo dost času. Ráda bych ji věnovala především Nade za její skvělý komentář k minulé kapitolce, dále yellow za pomoc a také Sal. Jinak prosím hlasujte ve staronové anketě o nejoblíbenější povídku.

Limit je 12 komentářů.

Hezké čtení.

Sirina

***

3. kapitola Smutné výročí

             17. prosinec 1997

Mlčky pracovali. Studenti sedmého ročníku byli rozděleni do dvojic a pilně pracovali. Severus Snape je sledoval od svého psacího stolu. Profesor jim zadal poslední úkol a tvářil se u toho tak, že se mnoha lidem dělalo zle. Harry krátce zvedl hlavu a podíval se na nejlepšího přítele svého bývalého manžela. Severus vzhlédl, cítil, že se na něj někdo dívá. Jejich oči se na chvíli setkaly, než Harry od něj odtrhl pohled a obrátil se na svého partnera. Severus se na něj smutně usmál. Díky ministrově manipulaci byl pěkně naštvaný. Tak jako Lucius. Podle jeho názoru si Lilyinin syn zaslouží být šťastný a stejně tak i jeho nejlepší přítel. A právě kvůli zásahu Popletala byli oba nešťastní.

Vedle Harryho vzdychla Hermiona. „Ó, prosím tě, dávej pozor.“ zašeptala. „Tenhle lektvar je polovinou naší známky. Nemůžeme si dovolit to pokazit.“

„Omlouvám se.“ zašeptal Harry zpět. Lehce si třel žaludek předtím, než si vzal svůj lékařský nožík. Harry teď byl ve třetím měsíci těhotenství. Jeho ranní nevolnost sice slábla, ale v jeho paměti to bylo ještě dost čerstvé. Moje dítě není fanouškem lektvarů, pomyslel si, protože pokaždé, když se ve třídě pozvracel, bylo to při Severusově hodině. V tomhle ohledu měl štěstí. Jeho ranní nevolnosti se doopravdy většinou odehrávaly ráno, a když se mu udělalo blbě při lektvarech, tak si ho Severus nevšímal. Bylo lepší, jak se Harry naučil, že ho ignoroval, než když na něj řval a zesměšňoval ho. Jako Dracův kmotr a strýc dával Harrymu, který nesl dítě – Malfoye, lektvar proti nevolnosti vždy, když přišel do třídy.

Harry pomalu rozkrájel zázvor, ujistil se, že ho má krájet na kostičky a ne na plátky. Odfrkl si. Byl v manželství s Dracem dva měsíce, ale nějak se tomu plavovlasému chlapci dařilo naučit Harryho něco o lektvarech. Jeho známka se zlepšila, a to dokonce i se Severusovým tvrdým známkováním. Když byl zázvor hotový, naklonil se k Hermioně.

Třída byla rozdělená podle čistoty krve. Může se to zdát jako předsudek a Hermiona byla mírně uražená, když se to dozvěděla. Ale potom, co jim Snape rozdal instrukce a vysvětlil použití lektvaru, tak se uklidnila.

Rozdělení třídy se může zdát jako předsudek, ale oni vařili rodokmenový lektvar. Jeho účelem bylo jakékoliv magické příbuzné dané osoby. Lektvar byl vytvořený před stoletím a po válce s Grindelwaldem se stal extrémně populárním, kvůli počtu rodin, které byly rozděleny. Mnoho lidí použilo lektvar a doufali, že najdou dlouho ztraceného bratra, sestru, matku nebo otce. Vzhledem k tomu, že se zobrazují jen rodinné erby, z nichž mudlové nemají žádné (alespoň ne takové, kterou jsou známé v kouzelnickém světě), nemá smysl testovat tyto produkty na mudlorozených. Proto Severus přidělil Hermionu k Harrymu, který byl Potter a dále ke každému mudlorozenému připadl jeden čistokrevný Zmijozel.

Hermiona přidala pět kostiček zázvoru a zamíchala dvakrát proti směru hodinových ručiček. Harry s úšklebkem šťouchl do misky s tlustočervy.

„Můžeš mi dva podat, prosím?“ ptala se Hermiona. Harry jí podal celou misku s dalším úšklebkem. „Na mou duši, „ ona mumlala, „chlapy.“

O dvacet minut později Hermiona lektvarem zamíchala sedmkrát po směru hodinových ručiček. Mezi každým zamícháním vhodila do kotlíku kousek skořápky Ashwindera*. Po sedmém zamíchání přestala lektvar vařit. Měl rudou barvu jako krev. Když každý dokončil svůj lektvar, Severus stojící u svého stolu přešel k Dracově lavici.

„Pane Malfoye, pane Thomasi,“ při pohledu na Nebelvíra zúžil oči. „Draco, otestuj váš lektvar.“

Snape podal plavovlasému studentovi prázdný kus pergamenu ze stohu, co si pro tuto příležitost přinesl. Draco očistil kouzlem svůj nožík a pak se jen nepatrně říznul do prstu. Nechal trochu krve dopadnout na pergamen, zhojil si ránu a nakonec vzal naběračku a ponořil ji do kotlíku. Nabral jen trochu lektvaru a nalil to na pergamen. Pergamen vše vsákl, ani kapka lektvaru nevytekla na stůl. Pergament změnil barvu na krvavě červenou, stejně jako lektvar, papír se vyztužil-připomínal lepenku.

Severus ho pozvedl a s úsměvem si prohlédl. Vprostřed stránky byl erb Malfoyů. Byl skoro stejně široký jako vysoký. V levém rohu, což byla matčina strana rodiny, byl erb Blacků, mnohem menší než první. V pravém rohu se objevil další erb. Ten byl Rookwoodových. Draco věděl, že patřil jeho babičce s dědečkovy strany. Objevilo se i několik dalších erbů po stranách, ale byly příliš malé, aby šli rozlišit. Jen oznamovaly, že si vzali před lety Malfoye.

Severus ho zvedl, ukazuje ho zbytku třídy. „Takto by měl vypadat váš hotový úkol.“ Dal zpět Dracovi kopii, před tím, než prošel třídu a od každé dvojice vybral dva archy pergamenu s výjimkou Harryho stolu, kde byl jen jeden. „Pospěšte si a otestujte váš lektvar.“

Harry udělal to, co mu bylo nařízeno. Trochu se řízl do prstu a přitiskl ho k pergamenu. Hermiona na něj nalila trochu lektvaru. List se změnil a vypadal stejně jako Dracův. Harry ho zvedl a se zamračením ho studoval. Byly tam dva erby, vedle sebe uprostřed stránky, byly stejně velké. Harry jeden poznal-erb Blackových a s úsměvem jezdil prstem přes obrázek jednorožce.

„Tenhle je erb Potterů.“ řekla mu Hermiona, natáhla ruku a dotkla se obrázku lva a meče.

Erb Malfoyů byl menší, v pravém dolním rohu. „Proč je tam dole? Dracovy větší erby jsou všechny nahoře.“

„Jeho matka byla Blacková, a tak je její erb v levém horním rohu. Erb Rookwoodů představuje babičku z otcovy strany, takže je v pravém horním rohu.“

„Takže levá strana je pro matku a pravá pro otce?“ zeptal se Harry tiše, otočil hlavu a podíval se na chvíli na Draca.

„V horní části pergamenu ano, v dolní je to jiné.“ Jak Hermiona mluvila, tak se objevil další erb dole v levém rohu, miniaturní erb Blackových. „Erb Malfoyových je na pravé straně, protože nejsi tolik dominantní jako tvůj manžel. To prostě znamená, že tě to považuje za ´manželku´, myslím tedy.“

 „Proč je erb Blackových na levé straně?“ Ptal se Harry své přítelkyně, ukazujíc na to.

Její ústa se otevřela a hned zase zavřela, zamračila se. „Nevím. Já jsem o tomhle lektvaru nikdy moc nečetla. Jen jsem poslouchala, co o tom předtím říkal profesor Snape. Předpokládám, že je to proto, že jsi ženatý s Malfoyem, erb je vpravo dole, ale také i s Blackem, erb je vlevo dole. Erb se nachází ve středu i proto, že jsi Lord Black, stejně tak jako Lord Potter. Draco má jen erb Malfoyeů, protože se jednoho dne stane Lordem Malfoyem. Nestane se Lordem Blackem, takže erb není uprostřed. Podívej se na tvůj, Harry. Tvůj otec je mrtvý, takže se erb Potterových neobjeví v pravém horním rohu. Místo toho se erb otcovy rodiny objeví u matky, tady.“

„Další nejbližší vztah?“ ptal se Harry. „Dobře, tak proč je teda erb Blackových v levém horním rohu?“

„Toho jsem si ani nevšimla,“ zašeptala Hermiona. „Asi to má něco společného s dítětem. Není tady jinak žádný důvod, proč bys tu měl třikrát stejný erb. Jeden proto, že jsi Lordem jejich domu, druhé proto, že je Draco Black a zároveň je tvůj manžel a za třetí proto, že dítě je dědicem toho domu.“

„Dítě je Luciuse, Hermiono.“ její úsměv se mírně rozšířil. „Myslím, že to vím. Promiň.“

„No, Draco si chce nárokovat to dítě, ne? Když jste manželé?  Nebo možná je to proto, že Sirius byl tvým kmotrem? V kouzelnickém světě jsou kmotřenci nárokováni skrze krev."

 „Draco tam nemá erb Snapeů.“ mumlal Harry.

„On má erb Princů.“ odpověděla. „Snapeovy nejsou kouzelnická rodina, Harry. Matka profesora byla Eileen Princová.“

„Jak víš takové věci?“ ptal se. Všiml si, že je z toho lektvaru zmatený.

„Vlastně jsem to četla, na rozdíl od některých lidí.“ Zvedla bradu a Harry se musel zasmát.

„Teď si je přestaňte prohlížet a doneste je na můj stůl. Budou poslené na ministerstvo a přidají se k vašim rodným listům.“ Několik studentů zaprotestovalo a sténalo, ale Snape je jedním pohledem umlčel. „Patrně to šetří ministerstvu čas, když si je tyto listy vytvoříte samy, protože Merlin ví,“ mluvil pomalu a sarkasticky, „kolik oni musí dělat důležitých věcí.“

XXX

14. únor 1998

Harry seděl sám na kamenných schodech, které vedly dolů k Hagridově hájence. Venku sněžilo, ale pro něj to bylo lepší. Radši bude mokrý a bude mu zima, než být zavřený uvnitř a být v přítomnosti těch šťastných a roztoužených lidí, kteří by se mu pokoušeli dávat kartičky a cukroví, které nechtěl. Nebýt Korneliuse Popletala, tak by dnes Harry a Lucius slavili roční výročí.

„Nemůžeme se vzít,“ protáhl hlas za ním. „Ale slavit ještě můžeme.“ Lucius se posadil vedle něj, použil na něj několik zahřívacích a polštářových kouzel a podal mu skleničku s tykvovou šťávou. Ve své vlastní ruce držel skleničku se šampaňským. „K našemu výročí.“

Minulý květen byl Voldemort poražen. V měsících tomu předcházejících bydlel Lucius v Bradavicích a vyučoval Harryho černou magii. Po Voldemortově smrti Brumbál dovolil Luciusovi v Bradavicích zůstat. Od doby, co byl s Harrym ženatý, tak bydleli ve společných místnostech. Ale žádný ze studentů nevěděl, s kým Harry bydlí. Od té doby, co jsou s Dracem manželé, bydlí spolu a Lucius již déle nesmí zůstávat v Bradavicích. Je ještě ve školní radě, proto využívá každou příležitost k tomu, aby mohl navštívit Harryho.

Harry se slabě usmál, ale pozvedl sklenici. „Miluji tě,“ zašeptal.

Lucius se předklonil a svými rty lehce zavadil o Harryho. „A já tě chci milovat navždy.“ Na ex vypil svoji skleničku a vstal. „Pojď,“ nabídl Harrymu ruku, aby mu pomohl vstát, „Byl bych se raději opíjel uvnitř, kde je teplo.“

 „Nesmím se opíjet.“ zafňukal Harry, ale přesto si stoupl a vzal Luciuse za ruku.

Blonďák ho vedl zpět ke škole, na obličeji se mu pomalu rozšířil úšklebek. „Pak se obávám, můj drahý Harry, že se budeš muset smířit s tím, že jsem a budu velmi, velmi opilý.“

Harry mávl hůlkou a Luciusova sklenice se sama doplnila. „Jestli mám příští čtyři měsíce žít skrze tebe, požaduji, abys to vypil." Lucius udělal, co mu bylo řečeno.

XXX

 17. února 1998

Byla tma a chlad. Kornelius Popletal si přitáhl hábit těsně ke krku, pokoušeje se zbavit zimy. S přivřenýma očima se podíval před sebe, jeho pohled padl na část ostrova. Byl na Azkabanském ostrově a přinejmenším na této části ostrova nikdo nebyl. Díval se přimhouřenýma očima na břeh za sebou, který vypadal dost vzdáleně, ale nikoho tam neviděl. Zhluboka se nadechl a zaklepal na velké tepané železo na dveřích.

Dveře se se skřípotem otevřely. Ten zvuk způsobil, že Popletalovy tlouklo srdce rychleji a zkrátil se mu dech.

„Ano?“ ptal se hlas, oči ho pozorovaly škvírkou mezi dveřmi a zdí.

„Ministr Kornelius Popletal, chci vidět vězně#34629.”

„Oprávnění?“ ptal se znovu hlas. Očima bloudil po pozemku, ale nikoho jiného neviděl. Bylo to velmi podezřelé, když sem přišel člověk sám. Dokonce, i když to byl ministr.

„Imperio,“ řekl Popletal zakázanou kletbu. „Teď mě nech vstoupit.“ Dveře se víc otevřely. Popletal nakráčel dovnitř, setřel ze svého klobouku a pláště déšť. Azkaban byl dost chladný, vlastně ledový, ale aspoň tu nepršelo, za což byl Kornelius vděčný. „Teď mě zaveď k Bellatrix Lestrangeové.“

Ten o nichž se nemluví měl na sobě dlouhý hnědý hábit, na hlavě měl kapuci, která mu kryla i čelo. Kolem čelisti a úst měl omotaný šátek tak, aby byl viditelný jen nos a oči. Všichni vězeňští dozorci byli takto oblečeni. Chránilo to jejich identitu, zvláště vzhledem k množství útěků z vězení, které se odehrávají od doby, co Harry Potter začal chodit do Bradavic. Očarovaný dozorce šel napřed skrz chodby vězení, přikývl hlavou kolegovi, co zvědavě přihlížel. Ministr tomu nerozuměl, ale nebylo se čemu divit, protože azkabanští strážní měli své tajemné kódy.

Pro vás nebo mě by kývnutí hlavy znamenalo, že je všechno v pořádku, takže si s ničím nemusíte dělat starosti. Ale pro strážného kolegu toto pokývání hlavy znamenalo, že budou mít ode dneška nového nájemníka.

Popletal se zastavil před buňkou Bellatrix. Podívala se na něj vykulenýma očima, z úst jí skoro tekly sliny. „Oh!“ vyjekla, plazila se k němu blíž a chytila se pevně mříží její cely. „Dostanu teď Potterovo dítě? Bude s ním spousta zábavy.“ Zasmála se, její velké oči se otočily na zakletého hlídače, který ji chladně sledoval.

„Pusť ji ven.“ řekl ministr a rukou mávl na Bellatrix. Byla špinavá a šílená, ale byla také pro něj užitečná. Měla by být ta, co zabije Pottera.

„Ne.“

Popletal se zarazil, celé tělo začalo podléhat nervozitě. „Co jsi to řekl?“

„Věděl jste, že,“ mluvil pomalu muž, jehož kolega se objevil za Popletalem, „že ti, o nichž se nemluví, jsou schopni přemoci kletbu Imperius?“

„Mdloby na tebe!“ ozvalo se okamžitě několik hlasů a Kornelius Popletal se svalil na zem v bezvědomí.

„Ty,“ ukázal prstem d dalšímu strážnému, „ho přenes do cely na ministerstvu a informuj Kingsleyho Pastorka.“ Pastorek byl vedoucím bystrozorského oddělení, bylo jeho úkolem shromažďovat proti ministrovi důkazy a přivést ho před soud. Strážný sledoval muže před ním se zamračeným pohledem. „Počkej,“ říkal. Sehnul se a vyhrnul rukáv Korneliova hábitu. Když jeho paže byla odkrytá, všichni ti, o kterých nemluvíme zalapali po dechu. Bellatrix se začala ve své cele kdákavě smát. Popletal byl označkovaný znamením zla.

Voldemortova značka.

U soudu se Popletal později přiznal, že přinutil Harryho do manželství doufaje, že by skončil s Bellatrix. Doufal, že bude sledovat, jak Potter umře, za to, že znova porazil Temného pána.

XXX

25. února 1998

Volba nového ministra zabrala dost času. Po procesu s Popletam se lidé chtěli ujistit, aby jejich vůdci mohli věřit. A kdo by byl pro tohle místo lepší než bystrozor?  Rufus Brousek byl vysoký štíhlý muž s hustými vousy, díky nimž vypadal spíš jako lev. Byl to však člověk slušný, pracovitý a milý, ale v boji divoký. Jeho rukou umřela v poslední bitvě spousta smrtijedů. Byl doporučován Pastorkem a mnoha dalšími vysloužilými bystrozory.

Hluboce si povzdechl, otevřel dveře do staré kanceláře Korneliuse Popletala a vstoupil. Byla to skládka. A to slušně řečeno. Podlaha byla zasypaná novinami, složky byly rozházené po celém stole, odpadkový koš přetékal, protože Popletal nenáviděl domácí skřítky, takže k němu nesměli chodit. Jednorázové papírové kelímky se povalovaly po zemi, Popletal se ani neobtěžoval je nechat zmizet. Brousek kvůli zápachu nakrčil nos a zamířil rovnou k oknu, aby ho mohl do kořán otevřít.

Zhluboka se nadechl a odvrátil se od okna. Bylo na čase, aby začal něco dělat.

O pět hodin později byl skoro hotový. Noviny a složky poskládal a umístil je do tří šanonů, se kterými se Popletal nikdy neobtěžoval. Všechno smetí bylo vyhozeno a Rufus dovolil skřítkům vysát a utřít prach. Otevřeným oknem sem sice proudil čistý vzduch, ale stále byl v místnosti cítil silný zápach, proto použil osvěžovač vzduchu.

Posadil se k psacímu stolu. Už musel projít jen šuplíky, vyndat vše co bylo uvnitř, vyhodit přebytečné věci a důležité zpět uložit. To by mohlo být pro dnešek všechno.

Otevřel poslední šuplík, v kterém nebylo nic kromě pár drobností, těžítka, stohu pergamenů, brku a lahvičky inkoustu. Rufus je tam nechal a zavřel zásuvku. Další dva šuplíky byly prázdné a tak pokračoval do dalších dvou horních. V jednom z nich byla malá černá knížka velikosti deníku. Rufus ji otevřel a se zamračeným pohledem si přečetl první stránku.

„Dědictví Blackových,“ četl nahlas, „Kornelius nebyl součástí rodiny Blackových nebo byl?“ ptal se sám sebe. Potřásl hlavou a vytáhl ze zásuvky další knihy, aby si je prohlédl. Uprostřed jedné z knih byl založený pergamen, tak ho vytáhl ven. Byl to oddací list Harryho Pottera a Draca Malfoye. Rufus pokýval hlavou. O tom manželství už slyšel. Zdá se, že Popletal donutil Pottera k rozvodu se svým prvním manželem, aby splnil nějakou část dědictví. Kolovala o tom spousta fám, Rufus také věděl, že Popletal měl v plánu smrt Harryho prostřednictvím Lestrangeové.  Bohužel, i přes to, že byl Popletal už v Azkabanu, tak stížnost již byla podána a pokud si Harry vzal dítě člena Blackových, tak rozvod tentokrát není možný.

 Nic jiného v tom šuplíku už nezůstalo, tak přešel k dalšímu. Tam byla čtvercová červená lepenková krabice. Rufus ji opatrně vytáhl. Byl v něm něčí rodový lektvar, ale proč je něco takového v Popletalově kanceláři?  Před dvěma a půl měsíci dostali sovu se všemi lektvary, aby si mohl na ministerstvu doplnit záznamy. Pod červeným archem byl další kus pergamenu, Brouskovy se po přečtení rozšířily oči. To byl rodný list. Když ho vytáhl ven, všiml si, že jsou dva přilepené k sobě, jak se jeden snažil Popletal překrýt. Přečetl si první.

Jméno: Harry Potter

Otec: James Potter

Matka: Lilly Evansová

Datum narození: 31. července 1980.

Váha: 7lbs 2oz.

Pak velmi opatrně odstranil první z druhého rodného listu. Se zajíknutím ho upustil a ten se začal snášet k zemi. Rufusovy oči se zafixovaly na jedné konkrétní řádce.

Na druhém průkazu vedle ´matky´nebylo jméno ´Lily Evansová´.

XXX

27. února 1998

Pro Hermionu byly minulé dva měsíce dost rušné. Nahromadily se školní práce, OVCE se blížily a ona měla spoustu práce se zopakováním všeho učiva z povinných předmětů, stejně tak i nepovinných, které si vzala.

Výsledky Rodového lektvaru ji znepokojovaly, ale slíbila si, že si o něm něco přečte, aby jistila, proč tam byly tři erby Blackových místo jednoho, ale ještě neměla čas. Nezmínila se o ničem Harrymu, nechtěla, aby si její přítel dělal kvůli tomu starosti. Už tak jich měl dost a tak ho nechtěla zbytečně rozrušovat.

Nakonec si vyšetřila trochu času a ignorujíc Rona zamířila rovnou do knihovny. Prohledávala police a vybírala knížky, o kterých si myslela, že by jí mohly pomoci. Hermiona byla odhodlaná, že neodejde do té doby, dokud nenajde odpověď.

Usadila se k volnému stolu a otevřela si jednu z knih, další tři ležely na hromadě vedle. Přečetla první od první do poslední stránky, nechtěla riskovat, že přehlédne něco důležitého.

Byla to vlastně až třetí kniha, kde bylo to, co hledala. Zatím již uběhlo několik hodin, ale Hermiona toho nelitovala, protože získala spoustu informací o rituálech týkajících se krve, které praktikují čistokrevné rodiny. Knížku, kterou právě četla, vzala v oddělení s omezeným přístupem. Většinou šlo o knížky s černou magií, ale tady šlo o lektvary a kouzla bílé magie, které byly schválené ministerstvem.

Rodový lektvar’, stálo tam.

 Tento lektvar, pokud je uvařen správně (postup viz str. 321), ukáže nejsilnější rodinné vztahy mezi testovanou osobou a všech kouzelnických rodin. Když je přidaná krev, lektvar se kápne na pergamen, který se změní na temně červený.

 Ve středu pergamenu bude rodinný erb Lorda nebo jeho dědice. Matčin erb se objeví v levém horním rohu. V pravém horním rohu to pak bude otcův. Pokud není matka nebo otec (jeden nebo druhý) z kouzelnické rodiny pak se v tom rohu žádný erb neobjeví.

Hermiona vyjekla. Dostala odpověď na jednu z jejích otázek. Erb Blackových nesmí být v levém horním rohu. Ten roh by měl být prázdný, protože Lily pochází z mudlovské rodiny, jinak erby Jamesovi rodiny se objevily správně.

 V pravém dolním rohu jsou erby rodiny manžela nebo manželky, kterou si dotyčná osoba vzala. Jestli si například mudla vzal čistokrevnou čarodějku, jediné dítě Lorda, pak se v pravém dolním rohu neobjeví žádný erb. Pro mnoho čistokrevných rodin není svatba s mudlou považována vlastně za sňatek.

Hermioně bylo jasné, že se Harry přiženil do Malfoyeovi rodiny jako ´manželka´, ale to ještě nevysvětlovalo, proč se v dolním rohu objevil erb Blackových, stejně tak jako v horním rohu.

 Pokud se uprostřed objeví více erbů, jde o dědice nebo Lorda více než jedné rodiny. Toto se stává jen skrz krev. Stát se Lordem díky manželství, tak se erb objeví v jednom ze dvou rohů, ne uprostřed. Podobně, jestli někdo zanechal někomu titul pomocí poslední vůle, erb se pak objeví v levém dolním rohu. Když osoba dokončí veškeré potřebné dědické ustanovení, tak se erb objeví kdekoliv ve středu pergamenu.

Zhluboka se nadechla a vytáhla kus pergamenu. Vzala si poznámky a snažila si to v hlavě vše shrnout.

‘Velký Potterů a Blacků’, psala, ‘Lord obou rodin. Malý erb Malfoyů dole vpravo díky manželství. Nepoznaný erb vpravo nahoře je Jamesovy matky.’ Namočila brk do kalamáře, trochu ho otřela a pokračovala v psaní. ‘ Malý erb Blackových vlevo dole je skrz poslední vůli. Co ale erb Blackových vpravo????’

Zdůraznila ´nahoře´ a hned dvakrát, přidala také pár otazníků a položila brk. Závěr, ke kterému přišla, bylo, že Harryho matka nepocházela z mudlovské rodiny. Lily nemohla být mudlorozená nebo nemohla být Harryho matka, protože erb byl určitě vlevo nahoře. Neměl být, ale byl.

Byl to erb Blackových. Harryho matka musela být spřízněná s Blackovými. Hermiona se zamračila. To ovšem dost věcí vylučovalo. Blackovi byli notoricky známí svými zálety, takže se mohlo jednat o padesát bratranců Siriuse, nebo Draco, Bellatrix, kteří by mohli být kandidáti na Harryho matku. Ale kdo?

Všechno, co Hermiona věděla, bylo, že to nebyla Lily Evansová.

  

*Ashwinder- našla jsem v lexikonu, že se jedná o šedého hada se žhavýma červenýma očima. Jeho vejce se používají do lektvarů a jsou velmi vzácné a dost nebezpečné.

16.07.11 20:33
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one