Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3001 | 5%)
Could You Love Me? (3167 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3017 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2989 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2982 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2934 | 4%)
Vánoční zprávy (2919 | 4%)
Ahojky,

tady máte od Nelie první polovinu kapitoly ke Komplikacím. Původně jsem to tu nechtěla dávat tahle na půlky, ale vzhledem k tomu, že já i Nelie jsme dost zaměstnané a nemáme moc času, tak mi nic jiného nezbývá.

tak si kapitolku užijte a řádně okomentujte, limit je 10!

Sirina

***

4. kapitola Další Blackovo tajemství

1. května 1998

Hermiona ladně vystoupila z krbu. Rukama si oprášila zelený prášek ze svého županu a urovnala si svoje hnědé vlasy.
„Dobrý den, paní Figgová,“ usmála se na majitelku domu. „Děkuji, že jsem mohla použít krb.“
Paní Figgová byla hezká žena a byla známá svým neutuchajícím úsměvem na rtech. Existovali jen dva lidé, kteří jí ten úsměv dokázali srazit dolů. Mundungus Fletcher, ten špinavý zloděj, a Vernon Dursley. Byl to ten nejhorší mudla, jakého kdy Arabella potkala.
„Žádný problém, miláčku,“ řekla a široce se na ni usmála. Kolem očí se jí objevili vrásky. Hermioně se líbilo, když na někom viděla efekt času. Paní Figgová jí tak připadala jako důvěryhodná osoba, jako babička nebo knihovník (dva nejoblíbenější lidé v životě Hermiony).
„Opravdu si toho vážím. Vím, že jste pravděpodobně už o Harrym a Dracovi slyšela. Byli tak dobří přátelé a teď… Harry je z toho nešťastný a Malfoy také,“ povzdechla si Hermiona. „Není to jen o tom. Harry s námi sotva stráví chvilku. Byl by raději sám. Jen on a jeho dítě.“
Arabella jen znechuceně zavrtěla hlavou. „Hrůza, ten Popletal. Vždy jsem věděla, že v něm není nic dobrého. Ale to bych neměla, ne před vámi, dětmi.“ Nechala Hermionu v obývacím pokoji a sama zamířila do kuchyně. Hermiona jí následovala.
„Nemůžu uvěřit, že takové zákony ještě existují. Je to barbarské. A nemyslím si, že by si Harry musel vzít Draca, aby dědil,“ řekla Hermiona. Paní Figgová k ní otočila hlavu a s varnou konvicí mířila k ní.
„Proč bys řekla, drahá?“ zeptala se tiše.
„Já-jak říkám. Lily Evansová nebyla Harryho matka. Nemohla být. Byla Mudlorozená a nemohla by mít erb. Ve škole jsme dělali Rodokmenový lektvar a Harry měl v rodokmenu dva erby po stranách rodičů. Jeden za otce a jeden za matku,“ vysvětlila a rozzlobeně si založila ruce na hrudi. „Samozřejmě, že Lily nebyla jeho matka.“
„Tak kdo tedy?“ zeptala se Arabella. Pomalu položila konvici na pult a čekala se zatajeným dechem na odpověď.
„Nemůžu tomu uvěřit, všechno jsem to špatně pochopila. Myslela jsem, že protože Sirius přijal Harryho, erb by se měl objevit v pravém horním rohu, jak se stalo, ale nemělo to tak být. Bez ohledu na to, jaký druh přijetí (adopce) Sirius použil, v rohu by se i tak měl objevit erb otce. Takže ve skutečnosti je otázka, kdo je Harryho otec?!“ odmlčela se. Arabella nevěřícně vytřeštila oči. „A mám v plánu se zeptat Petunie Dursleyové, hned teď.“
Bez jediného dalšího slova vyšla z kuchyně. Paní Figgová se za ní jen dívala a mlčela. Skrz okno v obývacím pokoji se dívala, jak Hermiona jde směrem k Zobí ulici. Chtěla také znát odpověď na otázku, ale její instinkt jí říkal, že by se měla držet dál. Nebylo pochyb o tom, že Hermiona neodejde od Petunie bez své odpovědí

***

Hermiona rázně zaklepala na vchodové dveře v Zobí ulici č. 4. Stála rovně, ramena a záda ztuhlá. Nenechá se tou ženou zastrašit. Přišla sem pro odpovědi a necouvne ani, kdyby jí otevřel Vernon. Harry si zaslouží vědět pravdu.
Harry si zaslouží být šťastný a právě tyto odpovědi by mu k tomu mohly dopomoct.
Dveře se otevřely dokořán a Petunie na Hermionu přimhouřila oči. Pak se na ni usmála.
„Dudley tu není, ale prosím, pojďte dál. Musíte být Delia, o které tolik mluví.“
„Vlastně,“ řekla Hermiona, když vstoupila do domu. Počkala, až se dveře za ní zavřou a teprve pak pokračovala. „Jmenuji se Hermiona Grangerová a přišla jsem se Vás zeptat na pár otázek ohledně otce Harryho Pottera.“ Zamířila na Petunii hůlkou a snažila se dýchat zhluboka. Nechtěla ženu nijak zranit, ale už mířit hůlkou na mudlu byl trestný čin. Kdyby se to někdo dozvěděl, měla by velké problémy. „A Vy mi povíte, vše co víte.“
„James Potter,“ vyhrkla Petunie.
„Nelžete mi,“ zavrčela. „Harry mi řekl, co jste mu řekla loňské léto. Řekla jste, že není váš synovec. Vím, že ho nenávidíte. Ale řekla jste to a myslela jste to doslova, že ano? Není vás synovec, protože Lily nebyla jeho matka. James byl.“ Hermiona si olízla rty. Bylo to poprvé, kdy mluvila tak nahlas. Nebylo to zrovna neobvyklé, aby muž otěhotněl. Harry je. Jenom lhali, aby kouzelnický svět mohl říkat „syn Lily a Jamese“.
Petunie na ni zírala. Její ústa se zavírala a otevírala jako rybě na souši. Pak se její oči zúžily a ignorujíc hůlku se naklonila k Hermioně.
„Jak to mám vědět? Normální muži nemůžou otěhotnět. Samozřejmě, že Lily byla jeho matka. Jak jinak bychom mohli být příbuzní.“
„Lžete mi,“ řekla Hermiona. Sklonila hůlku, nevypadalo to, že by hůlka nutila mluvit Petunii pravdu. „O takových věcech existují knihy, víte. Lze taky všemi možnými způsoby zjistit pravdu o dědictví rodů a rodin. A je tu taky mnoho způsobů, jak zjistit pravdu. Já už vím, že James byl Harryho matka a že Lily s Harrym není nijak příbuzensky spjata. Takže teď mi můžete říct pěkně všechno a pravdivě. Kdo byl Harryho otec… nebo použiju kouzlo a dostanu to z vás tak jako tak.“
Petunie zbledla a rychle od Hermiony couvla. Hermiona ji pečlivě sledovala. Vypadalo to, že Petunie bojuje sama se sebou.
„Počkej tady,“ povzdechla si nakonec. Prakticky vyběhla po schodech nahoru, přitom házela na Hermionu zlé pohledy. Hermiona se posadila na nejbližší pohovku. Věděla, že si Harry na ni nikdy sednout nemohl, aby nebyla dotčena lidmi, jako je on. Ale Hermiona si nemyslela, že by se jí Petunie pokusila donutit vstát. Ne bez Vernona.
Trvalo to deset minut, než se Petunie vrátila. Hermiona přemýšlela, jestli se třeba snaží utéct okýnkem v koupelně.  Nebo se možná schovává v ložnici s brokovnicí v ruce a čeká, až přijde manžel domů.
Petunie se vrátila s malou krabičkou s vyraženými písmeny „LP“.
„Je otevřená,“ řekla a postrčila ji k Hermioně. Hermiona otevřela víko a vytáhla ven první věc, která ji přišla pod ruku. Byl to Harryho mudlovský rodný list, spolu se dvěma knihami, které vypadaly spíše jako deníky.
„Začala je psát, když nastoupila do školy,“ řekla Petunie. Hermiona rychle prolistovala stránky. „Tamten,“ kývla k menšímu, „je z doby, kdy byl Harry zplozen.“ Z deníku trčela fotografie. Hermiona ji vytáhla a Petunie s odporem odvrátila zrak.
James se usmíval a mával, bříško měl zakulacené a odhalené, jak Lily se smíchem zvedla jeho šaty. Na zemi klečel Sirius, který se tváří tiskl na bříško, kde bylo miminko. Usmíval se, jakoby vyhrál v loterii. Hermiona zaťala zuby. Očima přelétla od Siriuse až k rodnému listu, kde byl James napsán jako otec.
„Ale já tomu nerozumím,“ zalapal Hermiona po dechu.
Petunie si povzdechla a posadila se vedle Hermiony.
„Přišla ke mně s pláčem, když zjistila, že je Potter těhotný. Byla tak šťastná, přála mu to. Ten Snapeovic kluk se jí držel od mala. Lily řekla, že se přátelil se špatnou partou. Všechny ty zvěsti, které se o něm říkali, vraždy a tak. Byl jedním z nich a Lily se ho začala bát. Dokonce ani já nevěřím, že by jí ublížil, ale mohlo se něco stát, pokud by se jí až příliš snažil chránit. Potter a ona… chvíli spolu chodili. Drželo to tak od ní Snapea dál. Ale… rozešli se. Ačkoliv to nikomu neřekli. Do té dobu už spolu žili a byli zasnoubení a nechtěli, aby se novinami šířily drby.
„Tak kdo je Harryho otec?“
„Dostávám se k tomu,“ odsekla Petunie. „Nebo by sis to raději přečetla v deníku? Je to na hodně dlouho, to ti garantuju, holčičko.“ Hermiona kývla na znamení omluvy. „Je jasné, že ten druhý je Potter. Ty odporné věci prováděli v domě Lily, ale jí to bylo jedno. Byla za ně oba ráda. Byla šťastná, i když to dítě bylo jeho a ne její. Chtěla ho ochránit, před tím Waldemartem.“
„Voldemortem,“ opravila ji Hermiona.
„Chtěl zabít Harryho,“ pokračovala, jakoby jí neslyšela. „A Lily ho chtěla ochránit. Říkala, že děti narozené mimo manželství jsou v nebezpečí. Ovšem kromě Potterovy rodiny.“
„Ale Blackova by byla.“ Už si byla na 99% jistá, kdo je ten otec, ale chtěla nechat Petunii dopovědět ten příběh.
„Ano. Pocházel z ne příliš dobré rodiny. Samé žerty a legrace. Trvala na sňatku s Potterem, aby mohla předstírat, že dítě je její. Po porodu pak napsala do listu sebe a Pottera. Proto skončil Harry tady. Představ si, jak by dopadl, kdyby se to nestalo.“ Odmlčela se a něco zamumlala. Hermiona měla pocit, že několikrát slyší „bastard“. „Každopádně, kdo by mi tohle věřil. Sociálce bych těžko mohla říct, že má dva otce, vemte si ho. Lhala jsem a neptej se proč, možná nějaké kouzlo. Nikdo by mi nevěřil.“
„Brumbál ano.“
„Myslíš si, že nic nevěděl? Samozřejmě, že věděl. Ale proč by se staral. Harry byl tady, nestál mu v cestě. Byl v bezpečí, zdravý a daleko od kouzel. Dokud ho nebude potřebovat.“
„To není pravda,“ zasyčela Hermiona. „Brumbál se o Harryho vždy staral. Nikdy by o ničem takovém
Harrymu nelhal. Měl Harryho rád a zřejmě se mu to bál říct, kvůli Siriusově věci z Azkabanem a tak.“
„Takže jsi věděla, že je to Sirius Black, že?“ zasmála se Petunie. „No, dostala jsi odpověď, tak teď vypadni z mého domu.“
Hermiona naskládala všechny věci do krabice, vzala je do rukou a zamířila ke dveřím.
„Beru si to sebou,“ informovala ji Hermiona a otevřela dveře.
„Dělej si, co chceš. Hlavně, když už se nikdy nevrátíš,“ vykřikla Petunie. Hermiona ji nevnímala. Rozhodla se přemístit do Prasinek a jít zpět do Bradavic. Potřebovala se projít a pročistit si hlavu.

4. května 1998

Hermiona použila krb v ředitelně, aby si mohla promluvit s Percym na ministerstvu.
„Nebylo by lepší se sejít?“ zeptal se jí.
„Pořád pracuješ pro ministra, Percy?“ zeptala a pak zavrtěla hlavou. „Mohl bys mu za mě něco dát?“
„To nemohl. Existují určité postupy, co se týče darů pro ministerstvo,“ řekl Percy. Hermiona obrátila oči v sloup. Nemohla si pomoct. Vzpomněla si, jaký byl Percy dřív. Arogantní a domýšlivý. Vůbec se nezměnil.
„Není to dar. Je to dopis a kniha, které si musí přečíst,“ řekla. U nohou měla krabici s deníky od Lily a jejími věcmi. Bylo tam vše, aby bylo Harryho nynější manželství prohlášeno za neplatné. „Je to důležité.“
„Opravdu nemůžu,“ řekl.
„Jde o Harryho.“ Hermiona na chvíli zmizela a pak se objevila její ruka s krabicí. Položila ji na zem. „Udělej to pro Harryho. Dlužíš mu to.“
Percy sebral krabici a kývl. Hermiona ukončila hovor.
„Myslíte, že to pomůže?“ zeptala se ředitele, který ji pozoroval z křesla.
„Nebude mít jinou možnost, než manželství zrušit. Ale jsi si jistá, že to Harrymu nějak pomůže?“
„Doufám v to. Bude zase moct být s Luciusem, ne? Není tu snad nějaký obskurní zákon, která zakazuje být s ex-manželem, že ne?!“ zeptala se ustrašeně.
„Ne, není. Myslím, že byste měla jít ven a pomoct mu na nohy,“ řekl, když z okna viděl, jak se Harry snaží vstát, ale moc se mu to nedaří. „Vypadá to na déšť, slečno Grangerová, tak rychle.“
Hermiona se s ředitelem rozloučila a vyběhla na pozemky školy.
„Ahoj, Harry,“ řekla a natáhla k němu ruku.
„Ahoj,“ odpověděl tiše. Přijal ruku a nechal, ať mu pomůže vstát. Oči měl sklopené k zemi, takže mu Hermiona neviděla do tváře. Ale měl mokrý rukáv a jeho hlas se třásl. „O čem jsi to chtěla mluvit s Brouskem?“
„Ty jsi zase brečel, Harry?“ zašeptala. „Ach, Harry.“ Vtáhla ho do objetí a Harry se jí pevně chytl. Zabořil obličej do jejího krku a znovu se rozplakal.

06.10.11 21:35
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one