Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3001 | 5%)
Could You Love Me? (3167 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3017 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2989 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2982 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2934 | 4%)
Vánoční zprávy (2919 | 4%)

Ahojky,

tak tady máte konečně slavnostně poslední kapitolu ke Komplikacím... je ode mě a Adelaine, protože v poslední době mám nějakou poruchu koncentrace nebo co, nejsem schopná se soustředit na delší věty.....Z toho důvodu tak dlouho nic nepřibylo, fakt se omlouvám.....

Za beta-reader moc děkuji Hoshi. Také jí chci věnovat tuto kapitolku, jí a všem, kteří tuto povídku komentovali. Moc vám všem za to děkuji. Je to vždycky nejlepší odměna :-)

Sirina.

***

5. kapitola Bere si dva

23. května 1998.

Vypadali úžasně v jejich bílých hábitech. Harry měl kolem svého pasu zlatý pásek a podobný, jen stříbrný, měl také Lucius. Oba muži stáli bok po boku a drželi se za ruce. Harrymu do porodu zbývali tři týdny a jeho svatební šaty byly šity na míru, navíc byly střiženy tak, aby zdůrazňovaly jeho těhotenství a nenarozené dítě.

Harryho druhá ruka spočívala na jeho bříšku a Luciusova byla volně. Plavovlasý muž bojoval sám se sebou, aby přestal nervozitou zatínat prsty do látky svého pláště. Nemá být přece proč nervózní. Tohle byla Harryho třetí svatba, Harryho druhá s Luciusem, ale tentokrát by se nemělo nic pokazit. Číslo tři bylo kouzlo samo o sobě, ne? Nebo je to přinejmenším to, co si Lucius v duchu opakoval, jak je Albus Brumbál prohlašoval za manžele.

Harry mu jemně zmáčkl ruku, zřejmě věděl jaké myšlenky se Luciusovi honí hlavou. Plavovlasý se otočil s jemným úsměvem na rtech, trochu se sehnul a zachytil Harryho ústa ve sladkém polibku.

„Miluji tě,“ vydechl, když se stáhl. Volnou ruku měl položenou na Harryho bříšku. „Vás oba.“

„Taky tě miluji,“ řekl Harry tiše a znova se opřel do dalšího polibku. Všude kolem nich tleskali a jásali hosté.

„Gratuluji!“ vykřikla Hermiona, když se k nim vrhla. Zabalila Harryho do své náruče. Pevně ho objala a řekla: „Jsem tak ráda. Gratuluji, že jsi konečně šťastný!“

Harry ji políbil na tvář a pak se od ní odtáhl. Zpátky se opřel o Luciuse, který měl na tváři široký úsměv. Luciusova paže mu sjela k pasu a jemně ho držela. „Ano, a tentokrát navždy!“ slíbil Harry, vlastně i sobě. Nic, už ho znovu neodloučí od Luciuse, slíbil si v duchu. Luciusova ruka ho pevněji sevřela. Lucius mu vtiskl na temeno hlavy rychlou pusu.

„Jménem rodu Malfoyů a Potterů a Blacků, děkuji vám za Vaše blahopřání štěstí.“ Lucius se hluboce uklonil, tolik kolik mohl, aby ale stále držel u své hrudi Harryho. „A já vám přeji všechno nejlepší ve vašem vlastním manželství.“ Hermiona se začervenala při té narážce, když se Luciusovi oči stočily ke straně a přistál na jistém rusovlasém chlapci.

Ron přišel k nim a zamračil se, když se od něj Hermiona odvrátila s červenou tváří. „Co se jí stalo?“ zašeptal Harrymu, ten ale jen pokrčil rameny. „Gratuluji vám za rod Weasleyových. Přejeme vám oběma to nejlepší,“ odmlčel se a objal Harryho tak, že málem rukou praštil Luciuse do obličeje. „Doufáme, že vaše dítě bude šťastné, zdravé a silné.“ Harry se nad požehnáním zamračil, svraštil obočí. Věděl, že to pro čistokrevné bylo obvyklé se takto vítat na svatbách, pohřbech nebo obřadech při narození dítěte, ale pořád nechápal některé formulace, přestože se ho to Lucius snažil naučit.

Hermiona se jemně usmála, což se jí odráželo v očích, když pohlédla na zmateného přítele a jeho pobaveného manžela. „ To znamená magicky silný, Harry. Ron chce, aby dítě mělo magii.“

Harryho ústa se otevřela do ‚o‘ v pochopení a odstrčil se od Luciuse a své paže obtočil kolem Ronových ramen. „Díky, kamaráde,“ zašeptal do krku rudovláska.

„Nemáš za co.“ Odmlčel se, zlomyslný záblesk prosvítil jeho oči. „Tak kdy chystáte líbánky? Ne, že byste je potřebovali, když už máte dítě na cestě, ale…“ odmlčel se s pokrčením ramen, stále se usmívaje.

Harry se začervenal jasně červenou. Vedle něj se se smíchem objevil Draco. „Oni se rozhodli počkat až po OVCÍCH. Otec chce vzít Harryho na měsíc do Karibiku.“

„Po OVCÍCH?“ ptala se Hermiona, v hlavě se snažila si urovnat data. „Ale, Harry!“

„Na své narozeniny se vrátím, Mio. Slibuju.“ Srdečně se na ni usmál. „ Jen doufám, že dítě počká, až budu mít po zkouškách. Merline, nechci začít rodit v polovině jedné z nich!“

„To by bylo pro tebe typické, kámo,“ řekl Ron a škádlivě na něj mrkl. „Ty jsi takový pozornost vyhledávající hlupák.“ Harry se na něj zamračil a šťouchl ho loktem. „ Ok, beru to zpět. Ačkoliv, to by bylo typické pro Malfoye, ne? Víš, že to dítě bude Malfoy? Musí se snažit, aby na něj rodiče byly hrdí!“

„Ronalde Weasley!“ zaječela Hermiona.

„Dělal jsem si srandu, to byl vtip!“ zvolal, vyhýbal se jejím rukám, když se ho několikrát snažila udeřit.

„Mimochodem,“ protáhl Lucius, vzal Harryho za loket. „Je zde mnoho dalších hostů, kteří chtějí blahopřát, Harry. Nemůžeme nechat Weasleyovi, aby si tě zabrali na celou noc.“ Hermiona znovu zčervenala, když její jméno nebylo zmíněno. Ron se urazil v jejím jménu, ale ona ho umlčela, než mohl promluvit. Věděla, že si jí dobírá jen žertem, smál se jí, že se jednoho dne přižení do Ronovy rodiny, ale nemyslela si, že je dobrý nápad vysvětlovat to Ronovi dříve, než ji požádá.

Sledovala ten pár. Lucius provedl Harryho kolem zahrady, pod stan, kam se vrátili na chvíli, aby mohli rozříznout dort, než zamířili zpět do zahrady. Každou chvíli se zastavovali a mluvili a smáli se s někým, kdo přitáhl jejich pozornost, nebo kde je oslovil první, nebo jim přál všechno nejlepší. Když začala hrát muzika, Harry táhl blonďatého muže směrem k uzavřené ploše pro tancování. Navzdory tomu, že byl přes osm měsíců těhotný a dosáhl velikosti mláděte kosatky a nebyl schopný pořádně chodit, Harry byl stále rozhodnutý užít si svůj svatební tanec se svým novým (nebo starým, záleží, jak se na to díváte) manželem.

Když byl čas na vyfocení fotky, Harry se smál divočeji, než ho kdy Hermiona viděla. Zabralo jim to velkou část života, ale Harry byl znovu spojen se svým pravým milencem, znovu ženatý a tak velmi šťastný.

Hermiona by za něj nemohla mít větší radost, i kdyby se snažila.

XXX

 5. června 1998

S Drakovou oslavou osmnáctých narozenin to pokračovalo překvapivě dobře. Jistě, jeho nevlastní otec nebyl schopný ji uspořádat, ale to Draco mohl přehlédnout. Harry byl těhotný a vyčerpaný a s jeho OVCEmi a blížícím se porodem, Harry potřeboval veškerý odpočinek, který mohl dostat. Draco mu to nevyčítal. Objevil se na rodinné večeři. Pózoval pro fotografy a umělce, kteří přišli namalovat jejich nový rodinný portrét (jeden když je Harry těhotný a jeden potom, s dítětem, jak se to vždycky dělávalo), ale když začala skutečná oslava, poprosil, jestli si může jít lehnout.

Draco si povzdechl.

Jeho otec mluvit zřejmě s nějakou důležitou osobou u krbu, oba se smáli a Draco byl obklopen skupinou svých přátel. Ne, že by nebyl šťastný, byl. Ale zvykl si být s Harrym téměř čtyřiadvacet hodin denně, a stejně tak, jak se zdálo, i Lucius. Starší blonďák se stále díval ke dveřím, oči se mu zúžily pokaždé, když někdo vešel do místnosti jen pro případ, že by to byl jeho tmavovlasý manžel.

Dracovi chyběl Harry taky. Ten chlapec byl součástí jejich rodiny a svého přítele velmi miloval, jen ne tím způsobem, jakým milujete někoho, s kým jste ženatý. Ale časem si zvykl být ženatý s Harrym. Sdílet s ním všechno, co bylo jeho a dodávat Harrymu pohodlí. Společně trávit čas skoro každý okamžik dne a být součástí Harryho těhotenství. Draco věděl, že to dítě není jeho, a nevadilo mu to, protože doopravdy zplodit dítě se svým bratrancem a láskou otcova života by bylo divné! Představoval si, jak by to zkoušeli zanést do rodokmene.

Bylo toho více než jen společnost, co Dracovi chybělo. Být blízko někoho tak často, být hlavní častí jejich života takovým způsobem, jakým byl několik posledních měsíců, pomáhat s dítětem a věcmi okolo toho. Cítil se důležitý a chtěný, ale nikdy milovaný. Bylo by to pěkné, přemítal, mít tohle všechno s někým, kdo ho miluje tak, jako Harry miluje jeho otce.

„Svrček za tvoje myšlenky?“ Jemný hlas vedle něj se ho zeptal. Byla pěkná, ve skutečnosti krásná by bylo lepší slovo, jak ji popsat. Dlouhé blonďaté vlasy se jí vlnivě spadaly až na ramena v jemných vlnách, rámovaly její malou, ale pěkně tvarovanou tvář. Slonovinová pokožka bledě zářila ve světle krbu a usmívala se na něj modrýma třpytivýma očima. „Všechno nejlepší k narozeninám, Draco. Jsem Astoria.“

„Sestra Daphne?“ zeptal se jemně Draco, natáhl ruku směrem k jejím. Umístila svou ruku lehce do jeho a on ji pozvedl ke svým ústům a políbil ji. „Je mi potěšením vás poznat, slečno Greengrassová.“

 „Astorie, prosím, pokud by to nevadilo? A byla bych velmi ráda, kdybych ti mohla říkat Draco,“ říkala odvážně s úsměvem na rtech.

Draco cítil, jak ruměnec stoupá na jeho tváře. Ten způsob, jakým se na něj dívala, mu způsoboval motýlky v břiše, a Draco si nemohl pomoci, ale pomyslel si, že je to podobný pohled, jaký občas střílí jeho otec Harryho směrem. „Nevadilo, Astorie,“ slíbil Draco, předklonil se v královské úkloně. Blonďatá dívka, které bylo nanejvýše 16 let, úplně zčervenala, ale přesto zvládla stydlivě mrknout svými řasami na dědice Malfoyů. „A pokud byste mě nazývala Draco, byl bych potěšen.“

„Mohla bych vás vyzvat k tanci?“ zašeptala, zatímco se její pohled vzdálil, aby se podívala na Luciuse a jeho doprovod. Muž, v kterém Draco rozpoznal Daphneina otce a tedy i Astoriina otce, přikývl souhlasně hlavou.

Na přikývnutí muže, Draco natáhl ruku. „Vzala jste mi to přímo z úst.“

XXX

18. června 1998

Bylo sedm různých zkoušek OVCÍ, které žák mohl vykonávat, i když průměrně to byly tak čtyři až pět na studenta. Zkoušky byly rozvržené do dvou týdnů, v období od 10. do 25. června, od pondělí do soboty. Harry měl před sebou pět zkoušek.

Byl na své předposlední, když ho náhle zachvátila hrozivá bolest. Jeho ruka upustila brk, místo toho si vybral svírat svoje břicho, jak dvakrát zalapal po dechu. Trpěl křečemi během poslední noci, ale ignoroval je, radši se zaměřil na opakování na poslední chvíli. V blízké době byla tohle jeho poslední zkouška. Jeho úplně poslední zkouška byla určena až na 24., takže měl mezi nimi skoro týden, ale vypadalo to, že dítě se rozhodlo zachovat opačně, než Ron předvídal.

S dalším výkřikem se Harry vymrštil ze židle. „ Potřebuj- Potřebuji jít na ošetřovnu. P-prosím, potřebuji ode-odejít.“

Jedna ze zkoušejících zamířila k němu a Harry se natáhl a třesoucí rukou ho uchopil. „To je v pořádku, mladý muži,“ řekla mu jemně. „Dostaneme tě odsud. Pojď.“ Začala ho doprovázet ke dveřím a Harry se o ni ztěžka opíral celou cestu na ošetřovnu.

Madam Pomfreyová se na něj jednou podívala. Byl bledý, třásl se a svíral si břicho. Okamžitě ho přenášedlem přenesla do nemocnice Svatého Munga. Nebylo mu dovoleno se letaxovat nebo přemisťovat a trvalo by to moc dlouho sem doletět. Harry nerozuměl ochrannému systému nemocnice, ale nikdo nezavolal Luciuse nebo nedal vědět žádnému z jeho přátel po jejich zkouškách (o kterých předpokládal, že už skončily), ale k čertu s tím, byl v bolesti a byl ztracený.

„Prosím, myslím, že rodím,“ řekl, když ho muž v modrém hábitu vedl chodbou. Sehnul se k zemi, zasténal a muž se k němu natáhl.

„Na mou duši!“ zalapal po dechu. „Harry Potter!“ Harry se zděsil, jak znal své štěstí, narazil na nějakého svého zuřivého fanouška. Místo toho, aby se nad ním rozplýval, jak Harry očekával, že bude, kouzelník zvedl Harryho do náruče a nesl ho stylem, jakým se nosí nevěsty, k nejbližšímu výtahu. „Ještě nějaký čas jsme vás neočekávali. První dítě se rodí skoro vždycky později, pane Potter-Malfoy. “ Umístil Harryho něžně na postel, obklopenou zaměstnanci a chirurgickým náčiním. „Jsem léčitel McAdams a já vám provedu Císařský řez.“

Harry zalapal po dechu a snažil se posadit se v posteli. „ Cože? Řez?“

„Ano, to je mudlovský postup. Doufám, že to správně vyslovuji, říkal jsem to jen třikrát, ale všichni byli čistokrevní kouzelníci a tudíž jejich výslovnost nemohla být lepší než moje. Vy jste vyrůstal u mudlů, ne? Řekl jsem to správně?“ vyptával se Harryho. Mezitím si svlékl svůj modrý hábit a nahradil ho děsivě vypadající mudlovskou zástěrou. Harry cítil své srdce prudce bijící v jeho hrudi. Léčitel McAdams se vyhnul skalpelům a kleštím a místo toho pozvedl hůlku.

„Říkáte to správně,“ řekl Harry, přetlačil ta slova přes třesoucí se rty. „Ale proč mě budete řezat?“

„No jak jinak si myslíte, že může přijít na svět, pane Malfoyi? Upřímně, váš léčitel vám to neřekl?“ Ve vší poctivosti byl Harry natolik rozrušen svou svatbou s Dracem a skutečností, že nosí Luciusovo dítě a po rozvodu s tím mužem byl poněkud nedbalý, když ho přišel vyšetřit. Místo toho, aby tohle řekl léčiteli, Harry pouze zavrtěl hlavou. „No, když je vyvolána nebo provozována poněkud silná sexuální magie, vytvoří se děloha v příjemci, což budete vy. Jakmile je zformována, uzavře se, takže tam není žádný vstupní ani výchozí otvor, kterým by se mohlo dítě narodit bez poškození. Všiml jste si, že vám nepraskla voda? Ve skutečnosti žádnou nemáte. Vyjmeme dočasnou dělohu společně s dítětem, podobně jako žena porodí placentu.“

„Oh,“ řekl Harry slabě.

Mávnutím léčitelovy hůlky zmizely Harryho vnější hábit a košile. „Dáme vám znecitlivující lektvar a Madam Hewittová,“ blonďatá kouzelnice se na něj usmála a podala mu lahvičku, kterou poslušně vypil, „Vám natře tento krém na vaše břicho. Potom začneme s procedurou. Čekáte na někoho? Je obvykle nejlepší začít okamžitě. Nechtěli bychom způsobit zbytečný stres dítěti.“

 „Chci Luciuse!“ vykřikl Harry, poplašený při představě, že by u něj nebyl. „Prosím! Chci Luciuse!“

Dveře se otevřely a další léčitel vešel dovnitř následován Luciusem. „Teď můžeme začít,“ řekl léčitel Jamesson s vřelým úsměvem. „Prosím, zhluboka se nadechněte, Harry.“

Harry se nadechl a léčitel McAdams sekl hůlkou ve vzduchu. Harrymu se pod pupíkem objevil řez, který směřoval dolů v délce asi tří centimetrů. Když se řez přestal zvětšovat, držel léčitel hůlku stabilně a zamumlal další kouzlo, pravděpodobně dezinfikoval ránu. Léčitel Jamesson se sehnul, nejdříve zatlačil prsty na ránu a pak se dostal dovnitř. Harry zasténal, byl to hrozný pocit, když se mu v břiše kroutily prsty.

Odvrátil pohled, očima vyhledal Luciusovy šedé. Blonďák se na něj povzbudivě usmál. „Miluji tě,“ zašeptal Lucius.

Když Harry otevřel pusu, aby mu odpověděl, místnost zaplnil brek. Oba muži se podívali směrem k léčiteli Jamessonovi, který držel kroutícího se novorozence, zdravého a růžového, který si vyřvával plíce. Lékouzelnice Hewittová vzala dítě, aby ho očistila a jakmile dítě bylo pryč, oba léčitelé lehčeji zavřeli řez v Harryho břiše, až nezbyla ani jizva.

 „Gratuluji,“ řekla čarodějka, podala modře zabalený raneček. „Je to chlapec.“

„Už jste se rozhodli pro jméno?“ zeptal se léčitel McAdams.

Harry pevně držel dítě na svých prsou a novorozenec žužlal jednu Harryho bradavku, hledal mlíko, které tam nebylo. Lékouzelnice podala směrem k malé rodině láhev a Harry ji vděčně vzal. „Přemýšlel jsem,“ řekl, vzhlédl k Luciusovi. „Mohli bychom ho pojmenovat po Siriusovi?“

„Potom tedy je to Sirius Lucien Malfoy.“ Lucius se široce usmál, sklonil se dolů a vtiskl polibek na vrchol Harryho čela. Shodli se na jménu ‚Lucien‘ již v brzkém stádiu těhotenství.

 „Abych řekl pravdu, myslel jsem si spíš Orion. To bylo Siriusovo druhé jméno.“

Když Harry skončil s krmením Oriona, nabídl dítě druhému otci. Lucius seděl na kraji postele, v náručí opatrně držel jejich novorozeného syna a jemně ho kolébal. „Dokonalé jméno,“ zašeptal Lucius.

„Perfektní,“ souhlasil Harry. Podíval se dolů na svůj snubní prsten a pak znova na svého manžela a dítě. Nemohl najít žádné jiné slovo, které by lépe popsalo jeho život.

XXX

31. července 1998

Promoce se konaly 26. června, den po posledních zkouškách OVCÍ. I když ne každý prošel svými zkouškami, měli všichni dovoleno nosit formální hábit a účastnit se dvouhodinového obřadu, plného nudných řečí a fantastického jídla, kde rodiče vrkali jeden přes druhého o svých dětech, aniž by si rozuměly slovo a kde bohatí a vlivní plánovali navzájem provdat děti.

Následující den vzal Lucius Harryho na svatební cestu. Draco se nabídl, že se o Oriona postará, ale ani jeden z novopečených rodičů by se tak brzy nemohl rozloučit se svým synem (i když Lucius by to nikdy nahlas nepřiznal). Místo toho je doprovázel domácí skřítek a zatímco se Harry s Luciusem o dítě starali po večerech a v noci, domácí skřítek byl více než ochoten o něj pečovat přes den, zatímco Lucius Harrymu ukazoval jeho způsob života.

Jejich líbánky trvaly přesně měsíc. Když se vrátili do Centra mezinárodní přepravy 27. Července, skoro všichni, které Harry znal, na něj čekali.

„Vítej doma,“ zašeptal Draco, vtáhl druhého mladého muže do objetí. „Chyběl jsi nám.“ Pak vzal Oriona, objal a přivítal se se svým mladším bratrem, než ho podal dalším lidem v řadě, a pohnul se pozdravit Luciuse. „Taky jsi mi chyběl, otče,“ řekl natolik tiše, že ho nikdo jiný nemohl slyšet.

Lucius jemně zmáčkl Dracova ramena, s jemným úsměvem na tváři. „Je dobré být doma.“

A nyní byly Harryho osmnácté narozeniny. Obdržel své výsledky OVCÍ a dopadly velmi dobře. Prošel všemi pěti a ta jediná, v které byl zdánlivě špatný, byla ta, v které začal rodit. Ale to očekával, když odtamtud odešel, aniž by odpověděl na polovinu otázek, ale možná si někdy v budoucnu tu zkoušku bude moct zopakovat? Ale Harry předpokládal, že na tom ve skutečnosti nezáleží v tomto uspořádání věcí.

Voldemort byl nadobro pryč. On byl šťastný, s Luciusem, Dracem a Orionem. Byl doma a v bezpečí a milovaný. Všichni jeho přátelé byli nacpáni v jídelně na Malfoy Manor a Molly Weasleyová jim upekla jeden z jejích zvláště vynikajících jablečných koláčů speciálně na jeho narozeniny.

Postavil se na začátek místnosti, se svým měsíc starým synem v náručí a s Luciusem po jeho boku. Draco stál vedle Luciuse z druhé strany; oba blonďáci vypadali chladně ale krásně. Harry a Orion se oba široce usmívali, tváře je bolely ze smíchu, ale byli šťastní a nechtěli tu skutečnost skrývat. Foťáky blikaly a Lucius si přitáhl Harryho k boku, vtiskl polibek do chlapcových vlasů, když je fotili.

Na druhém konci místnosti byl portrét, který se začal malovat na Dracově osmnáctých narozeninách a všichni tři členové rodiny (navzdory tomu, že jeden byl těhotný) vypadali oslnivě a radostně.

Dárky a jídlo zaplnily dva stoly v místnosti a Harry se rozhlédl kolem na své přátele a na jeho úplně nejlepší (a teprve druhou) narozeninovou oslavu.

Všechno tohle se zdálo tak komplikované, tak složité. Být v kouzelnickém světě, být přítelem s Dracem, nebo být zamilovaný do Luciuse. Ale teď už to nebylo. Nezáleželo na tom, že byl chlapec, který přežil: nikdo ho za to nepronásledoval. Být zamilovaný do bývalého Smrtijeda už více pro něj nebylo důležité. Již dále v Harryho životě nebylo nic špatně. Byl tak strašně šťastný a nemohl být víc spokojený. Všechno, co kdy chtěl, měl. Přátele, rodinu, dítě, někoho, kdo by ho miloval: měl to všechno. Všechno bylo dokonalé.

A být Blackem nikdy nebylo méně složité.

XXX

KONEC

20.04.12 18:37
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one