Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)

2.kapitola Svádění

Za beta-readr vděčím Manii

***

Lucius nakonec přišel na to, že chlapec, který přežil, nejen, že nevěděl, kdo je Lucius, ale on si nepamatoval vůbec nic, ani jak se jmenuje. To ovšem usnadňovalo Malfoyovi práci. Bude využívat Potterovu slabou stránku. Jeho pomsta bude nádherná… Smrt opravdu není nejhorší způsob.

Harry Potter byl tak ztracený, že nebylo těžké ho přesvědčit o tom, že jsou přátelé a že bude lepší, když zůstane v Manor do té doby, než se mu vrátí paměť.

"Já vím. Ale všechno je tak nejasné," zíval tmavovlasý Nebelvír.

"Jsi hladový Harry?" zeptal se laskavě Lucius. Bylo pro něj nezvyklé oslovovat chlapce jménem, ale Zmijozelové se rychle přizpůsobují.

"Myslím, že ano," mračil se chlapec a na tváři se mu rýsoval připitomělý výraz, který byl naprosto nepřiměřený, vzhledem k tomu, co se včera stalo.

Lucius poručil domácímu skřítkovi donést jídlo. To bylo od Luciuse Malfoye ušlechtilé. Bude s ním mít strpení, ten spratek si potřebuje dneska odpočinout. Lucius s ním měl nazítří plány. Koutkem oka sledoval chlapce objímajícího na posteli polštář. Jak sladké. Když nad tím tak přemýšlel, tak zrealizování jeho plánů by mohlo být docela příjemné.

***

Harry otevřel oči a zívl. Podíval se kolem a viděl krásného blonďatého milence (mírně se červenal, když si to přehrával v hlavě) sedícího v křeslu vedle jeho postele.

"Dobrý den, Luciusi," uvítal ho chlapec hbitě

"Jak se dneska máš?" ptal se Lucius zdvořile.

"Já si stále nevzpomínám na tebe," špulil ústa Harry. Lucius si všiml, že když chlapec špulí ty své plné rty je… rozkošný. Zmijozel se s konečnou platností rozhodl, že se bude těšit na svou hru. Pokoušel se vzpomenout si na všechny věci, které mu Draco řekl o jeho malém Nebelvírském příteli.

"To je v pořádku, Harry. Jsem si jistý, že se ti paměť vrátí," ujišťoval ho starší muž. "Teď vstávej, ať se můžeme jít nasnídat."

"Jistě," odpověděl rozšklebený Harry. Jeho přítel byl tak milí a…ano, byl i nádherný.

" Ehe, neměl bych se převléknout?" ptal se chlapec a ukazoval na své zelené pyžamo. Lucius se usmíval. Vstal, šel ke skříni a vytáhl zelený hábit.

"Tohle si obleč." Chlapec vylezl z postele, mírně se chvěl a přistoupil k Luciusovi.

"Oops," vykřikl, když zakopl o plyšový koberec na podlaze. "Promiň!" červenal se Harry, i když nevěděl proč. Bylo to tak cizí, cítit mužské ruce dotýkajíce se ho a být tak blízko jeho těla…

"Nedělej si starosti, dítě," konejšil ho Lucius a sevřel ho v náručí tak, že Harry cítil jeho horký dech na svém uchu. Potter se nepatrně třásl.

Lucius mu pomohl s oblečením jeho hábitu. Malfoy se pro sebe usmíval, chlapec byl tak citlivý na doteky, že neodolal a schválně mu spravoval hábit dále, než bylo nutné.

Jejich první snídaně byla úžasná. Lucius přišel na to, že už se dalo s Harrym víc manipulovat. Chlapec byl sice plachý, ale jen na začátku, teď se uvolnil.

Harry byl docela rád po zjištění, že si ještě pamatuje nějaké společenské chování. Lucius poznamenal, že je jich daleko víc. Zato Harry demonstrativně pil dýňovou šťávu tak hlučně, jak jen to bylo možné. Lucius se na něj snažil vážně podívat a pokárat ho, ale naprosto selhal, když Harry nahodil domýšlivý výraz a jedl topinku příborem.

Lucius se nemohl neusmívat nad chlapcovými šaškovinami. Ještě nikdy nikdo takhle nejednal s Malfoyem. Ani dítě ne. Jistě, tohle byl přece Harry Potter. Luciusovi zmrzl úsměv. Jak jen mohl? Jak mohl zapomenout na to, proč tu ten spratek je? A tak brzo. To nebylo dobré. On musel chlapce nenávidět. On toho chlapce musel zranit!

"Luciusi, je něco špatně?" ptal se ostražitě Harry. Výraz jeho společníka se drasticky změnil… bylo to skoro děsivé.

Lucius se probral z jeho myšlenek:

" Ano, ovšem. Jdi do svého pokoje. Potřebuješ se okoupat. Já si zatím vyřídím nějaké věci. Později tě vyzvednu a půjdeme na procházku." Lucius se zvedl ze židle a rychle odešel z místnosti.

Když Harry kráčel z koupelny, zabalil se do velkého chmýřového ručníku olivové barvy. Oblečení a spodní prádlo už měl nachystané na posteli.

***

Harry se už začínal značně nudit, ale vysvobodilo ho zaklepání na dveře a následné vstoupení Luciuse. Harry byl rád, že vidí svého hostitele. Byl tak vzrostlý, vkusný a nádherný.

"Harry, půjdeme na tu procházku?" zeptal se jemně Lucius.

"Jistě,"chlapec byl nadšený. Vypadal tak trochu jako štěně dívající se na svého páníčka velkýma zelenýma očima.

Vstoupili na zahradu přiléhající k Malfoy Manor. Harry pobíhal, voněl ke květinám a neustále se na něco vyptával svého staršího společníka.

Harry už strávil v Manor hodně času. Už si na sídlo zvykl, prozkoumával knihovnu a spřátelil se s domácími skřítky.

Potter byl zvláštní stvoření. Nešlo předvídat, co udělá. Někdy byl chlapec velmi otevřený, nafoukaný a odvážný, a pak náhle byl téměř postrašený, bázlivý a nejistý. Ale tohle není pro Luciuse důležité, zajímavé ano, ale ne důležité.

Světlovlasý aristokrat testoval jeho hranice. Letmo se Harryho dotýkal. Ten se červenal a začal koktat. Harry ho přitahoval. Často zapomínal, proč se o toho chlapce stará. Ale nezkušený Nebelvír byl pro něj snadná kořist.

Čtvrtý den od Harryho příchodu Potter jako tradičně rozesmával u snídaně Luciuse. Malfoy se nemohl pomoct, musel se tomu smát. Později si nadával. Ale jak bylo v jeho společnosti snadné na všechno zapomenout, hlavně na důvod Harryho pobytu v Manor.

Po snídani prošel Lucius poštu a noviny s velkým titulkem HARRY POTTER, SPASITEL KOUZELNICKÉHO SVĚTA JE STÁLE NEZVĚSTNÝ schoval do skříně. Pak se vydal do knihovny za svým hostem. Když Lucius otevřel dveře, viděl Harryho stojícího před Dracovým obrazem.

"Co děláš?" ptal se Lucius mírně nevrle.

"Že ho znám?“

"Ano…"

"Je to tvůj syn?" ptal se Harry znova.

"Ano," odpověděl Lucius a jeho srdce začalo těžknout, jako by bylo z olova.

"Kde je?" ptal se Nebelvír.

"Mrtvý," Luciusova odpověď byla úsečná. Strnule hleděl na obraz svého syna. To kvůli tomu spratkovi je mrtvý. Lucius šel směrem k Harrymu, popadl ho za ramena a otočil ho na sebe. Luciusův hněv se vytratil hned, jak uviděl slzy na Harryho lících.

"Proč pláčeš?" ptal se starší muž sotva slyšitelně.

"Já... já..." Harry se pokoušel odvrátit tvář, ale Lucius mu v tom zabránil.

"Já vím, že jsem ho znal a vím, že jsem ho miloval, ale nepamatuji si ho dost k tomu, abych mohl truchlit za jeho ztrátu."

Lucius si chlapce přitáhl blíž a nechal jeho slzy stéct na svůj hábit. Začal mu jednou rukou dřít kruhy na zádech a druhou ho hladil po vlasech. Harry stále vzlykal a přitáhl se k Luciusovi blíž, nemohl přestat. Lucius ho takhle nechtěl vidět.

"Shh, dítě, shh, neplač. Všechno bude v pořádku," šeptal mu do ucha a něžně ho políbil. Dělalo mu to dobře, tak to zopakoval.

Lucius cítil, že se chlapcovo tělo posunuje, proto ho uvolnil ze sevření. Shlížel dolů. Dva velké smaragdy si ho bedlivě prohlížely. Ztracen, mohl by se v nich utopit. Prstem setřel slzy.

Nahnul se a políbil Harryho na čelo a při tom opatrně otřel jeho rty proti chlapcovu nosu. Pak Lucius jemně políbil Harryho na líce a pomaloučku se přesouval k jeho růžovým rtům. Lucius začal být netrpělivý. Nemohl čekat déle, musel hned teď zjistit jak chutná. Po malém zaváhání začal Harryho líbat na rty. Z počátku Lucius okusoval jeho rty, pak sál a nakonec se dožadoval vstupu. Harry rozevřel rty v odpovědi a ucítil, jak zkušený jazyk zkoumá jeho ústa. Byl jemný, ale naléhavý. Harry se začal oddávat vášnivému polibku, zatímco se mu klepala kolena.

Lucius něžně držel Harryho a snažil se mu dostat pod košili. Harry sténal, bylo to tak úžasné. Jak mohl někdo udělat něco takového? Cítil se tak dobře.

Starší muž cítil, že se Harry mírně třese. To ho nadchlo, popadl ho do náruče a šel k pohovce na druhé straně knihovny, ale nepřestával být uchvácený chlapcovými rty. Položil Harryho dolů na záda a rozkročil se nad chlapcovými boky. Lucius přesunul svůj zájem ze rtů níž, na čelist, krk a hrudník… Kdy přišel Harry o košili? Malfoy zastavil líbání a zadíval se chlapci do očí. Pak pohladil rozcuchanou černou hřívu.

"Měli bychom to zastavit, nebo zajdeme příliš daleko."

"Proč?" ptal se Harry. Díval se nevinně, jako dítě, které neví, co je to zlo. S jeho ochraptělým hlasem a červenými rty vypadal tak úžasně, že Lucius skoro zapomněl, proč tu byl. Ale tohle nebyla ještě správná chvíle a ani místo.

"Protože," odpověděl Lucius a vtáhl si Nebelvíra do klína, pevně ho objal a přitiskl se k jeho uchu.

***

Harry byl naštvaný, protože byl poslán do svých pokojů. Lucius tvrdil, že má nějaký obchod. Co mohl mít tak brzo ráno na práci?

Harry četl noviny a pak, když se už hodně nudil, zavolal skřítka a pokoušel se ho přemluvit, aby si zahrál šachy. Skřítek nebyl moc zkušený, ale aspoň se mohl s někým bavit. Harry se ptal na hodně otázek, jenže na většinu nemohl na Luciusův příkaz skřítek odpovědět. Harry se pokaždé zamračil, tohle neměl rád.

Když se blížil čas večeře, zaklepal Lucius na dveře a vstoupil. Harry předstíral, že ho víc zajímá kniha, než host.

"Harry, lásko," Lucius pozvedl obočí. "Držíš tu knihu obráceně." Harry ho ignoroval, dělal, že oslovení "lásko" neslyšel.

"Vypadáš krásně, když se zlobíš." škádlil ho Lucius.

Vypadáš krásně, když jsi hladový… Ozval se nějaký hlas v jeho hlavě, skoro viděl i tvář… Ale neměl na to dost času. Zaútočily na něj dlouhé obratné prsty a začaly ho lechtat.

"Zastav! Luciusi, přestaň!" smál se Harry.

"Ty chceš, abych toho nechal? Není moje chyba, že jsi tak lechtivý."

"Luciusi, zastav, nemůžu…“ Harry se pokoušel vyhnout útoku.

"Slib, že se přestaneš zlobit," požadoval Lucius.

"Slibuju." Lucius uvolnil svou kořist a políbil ho na špičku nosu. "Pojďme," tahal chlapce z postele.

"Zavři oči," poručil Lucius, když přišli ke dveřím na druhé straně haly. Harry poslechl a byl zaveden do místnosti.

"Můžeš je otevřít," šeptal starší muž do ucha tmavovlasému chlapci. Důsledkem toho se Harry mírně zatřásl.

Chlapec otevřel oči a zalapal po dechu. Místnost vypadala úžasně. Všude byly svíčky a lilie. Lucius ho popadl do náruče a odnesl na pohovku. Harry se ihned zabořil do měkkých polštářů.

"Páni!" bylo všechno, na co se zmohl. Lucius se zahihňal.

"Už nejsi naštvaný? Můžu ti zlepšit náladu?“ šeptal Lucius blízko Nebelvírova přecitlivělého ucha.

"Snad, můžeš," šeptal chlapec mírně roztřeseně. Lucius se překlonil a zpod stolu vytáhl jahody. Namočil je do čokolády a začal Harryho krmit.

Lucius krmil jeho roztomilého společníka a současně okusoval a sál jeho krk a něžné rty. Harry mu tu laskavost oplácel. Za chvíli byl úplně uvolněný.

"Už máš dobrou náladu, lásko?" ptal se Lucius.

"Ano," vrněl Harry, když Luciusova ruka smyslně hladila jeho břicho.

"Harry?"

"Hmm?"

"Mohli bychom jít někam jinam, jestli chceš…“

Cokoliv. Harry přikývl. Lucius ho vzal do náruče a přenesl jej do ložnice. Položil ho doprostřed postele a jemně ho políbil.

"Luciusi," šeptal chlapec.

"Ano?"

"Já… Já nevím, co…“ chlapec se červenal.

"Nedělej si starosti," šeptal Lucius, zatímco sundával Harrymu košili. "Jen si lehni."

***

Lucius sledoval svého spícího milence. Byl tak sladký, vnímavý a... zatraceně! Zatraceně! Zatraceně! Lucius by rád držel svého malého mazlíčka. Byl tak upřímný… Ale on musel pomstít svého syna. Musel dodělat, co začal.

Bylo tak snadné zapomenout na povinnosti, když byl ponořený do svého milence, když Harry sténal a křičel jeho jméno, když se smál, když trucoval a když srkal dýňovou šťávu za účelem pobavit ho.

Ale Malfoyové vždy drží slovo a splní svou povinnost i v takových případech. I když se jedná o někoho tak úžasného…

07.03.08 11:16
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one