Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahojky,

moc se omlouvám, že sem dlouho nic nepřidala, ale nějak sem se na pár místech zasekla a teď toho měla do školy moc. Jinak je limit 10. A nezapomeňte si psát povídky k Vánocům :-) Hezký čtení.

Sirina

***

10. část

Harry přišel další ráno pozdě na snídani, měl neklidný spánek. Takže se se Cedrikem viděl až po snídani. Musel se protlačit přes dva mrzimorský, kteří mu zatarasili vstup na dvorek ukazujíce mu jejich odznaky. Jen naprostou silou vůle je nezačaroval.

Cedrik ležel na jedné z kamenných laviček kolem dvora, hlavu položenou v chlapcově klíně, který ho zkoušel ze starověkých run. Harry se cítil, jako by ho někdo polil ledovou vodou. Způsob, jak se Cedrik choval k tomu chlapci, se zdál být tak důvěrný. Kolem nich stála skupinka Cedrikových přátel, kteří se začali smát, když viděli blížícího se Harryho.

 „Hej, Cedriku,“volal jeden z chlapců. „Máš tu přítele!“ chechtal se jako blázen. Další z chlapců volal Harryho jménu. Cedrik se vzpřímil tak rychle, jakoby dostal ránu elektrických proudem.

„Harry!“ zavolal a Harrymu se zdálo, že to zní trochu vinně.

„Můžu s tebou na chvíli mluvit?“ ptal se Harry a díval se na chlapce, který měl ještě před chvílí v klíně Cedrikovu hlavu. „ O samotě?“

„Jasně.“ Řekl Cedrik, vstál a šel s Harrym dál od ostatních. „ Harry, co se stalo? Je něco špatně?“

„Jsou to draci.“

„Co?“

„První úkol jsou draci.“

„Jsi si jistý?“

Harry pozvedl obočí a Cedrik přikývl hlavou. „Promiň, to byla hloupá otázka. Je to trochu překvapující, nikdy sem draka ani neviděl. Ostatní to taky ví?“

„Ano.“

„Díky, že jsi mi to řekl, Harry. Nemusel jsi.“

„Co? Ovšem, že musel! Ostatní to ví, nemohl jsem tě nechat jít a čelit jim bez přípravy.“

Nějaký Cedrikův kamarád na něj zavolal, smál se a ukazoval na svůj odznak. Cedrik zrudnul: „Podívej, Harry, já jsem jim říkal, aby je nenosili.“

„Zapomeň na to,“řekl Harry a už chtěl odcházet, když se jeho zlost dostala až na povrch. Sice si slíbil, že se nezeptá, ale…

„Kdo byl ten kluk?“ požadoval Harry.

„Jaký kluk?“

„Ten, v jehož klíně jsi ležel!“ Harry na něj skoro ječel, chtěl si do něčeho bouchnout.

Cedrik se usmál, což Harryho ještě víc naštvalo. „Jmenuje se Clive, je to můj bratranec.“

„Tvůj bratranec? Takže ty a on…“ Harry mával kolem sebe rukama.

„Bože, ne! Harry, snad bys nežárlil, nebo ano?“

„A co kdyby jo?“ řekl Harry, ruce si zkřížil na hrudi a našpulil rty.

„Jsi tak sladký.“ Usmíval se Cedrik.

„Já nejsem holka!“ odsekl Harry, znova se naježil.

„Promiň, ale, Harry, nemáš žádný důvod žárlit. Proč bych měl chtít někoho jiného, když mám tebe? Dostal jsi můj vzkaz minulou noc?“ ptal se Cedrik, poslední slova šeptal.

„Ano, ale Cedriku, nemůžu přijít. Mám celý týden trest se Snapem.“

„Oh, a co setkání u oběda?“

„Dobře,“ odsouhlasil Harry. Pak zahlédl Rona se Seamusem. „Počkej,“ řekl Harry, rozešel se k nim a odchytil Rona.

„Víš, že jsi pitomec?“ pustil se Harry do bývalého přítele. Nezajímalo ho, že je poslouchá většina školy.

„Myslíš?“ ptal se Ron mrzutě.

„Já to vím.“ Odpověděl Harry, myslel na draky.

„Ještě něco?“

„Ano. Jen- nechoď mi na oči!“ zařval Harry a obrátil se k Cedrikovi, ale Malfoy, Crabbe a Goyle mu zastoupili cestu.

„Proč jsi tak napjatý, Potter?“ zlomyslně se usmíval Malfoy. „ Vsadil jsem se se svým otcem. Myslí si, že v tom turnaji nepřežiješ ani deset minut. Já s ním nesouhlasím. Myslím si, že ani pět!“ Malfoy se začal smát a většina studentů kolem se přidala. Mezi nimi i Ron, to už bylo příliš.

„Je mi fuk, co si tvůj posraný otec myslí, Malfoy!!!“ křičel Harry. „Jen proto, že má peníze si myslí, že si může dělat, co chce! Je protivný a krutý a patetický. Myslíte si, že jste něco lepšího jen proto, že máte čistou krev!“

„Lepší než malý nečistý bastard jako ty!“ mračil se Malfoy. „Nebo ti o tom ještě neřekli?“

Harry vytáhl hůlku a provedl kouzlo ještě před tím, než o tom dokázal uvažovat. Malfoy křičel, krev mu tekla z nosu, ale Harry toho ani nemohl litovat. Otočil se na podpatku a cítil, jak mu něco zasvištělo kolem ucha.

„Oh, to ne, hochu!“ přicházel k nim pošuk Moody.

„Omlouvám se.“ Řekl Harry, předpokládal, že byla na místě, za to, co udělal.

„Ne ty, on!“ řekl Moody, směřujíc hůlkou na Malfoy. „ Pokoušel se proklít někoho, kdo byl otočený zády. Zbabělec!“

V dalším okamžiku tam místo Malfoy byla bílá fretka.

***

„Oh, viděl jsi jak se Malfoy tvářil, když ho vrátil zpátky?“ znova se smál Cedrik. Lehnul si na trávu u jednoho z bukových stromů. „ Jen stěží můžu uvěřit tomu, že to Moody udělal!“

„Ano,“ řekl rozšklebený Harry. Harry dostal napomenutí od McGonagallové, ale i tak to mělo cenu, sledovat ho jako lasičku.

Cedrik poprosil domácí skřítky o jídlo a ti mu dali celý piknikový koš. Polovina listopadu nebyla zrovna nejlepší doba na piknik, ale počasí nebylo moc chladné. Zahalení v pláštích a šátcích usrkávali rajskou polévku, jedli pečené brambory a kuře. Dokonce dostali pár kousků čokoládového dortu.

Harry se na něj ostýchavě usmíval, jak jedli koláč, vzpomínaje na jejich rande u madam Pacinkové. Zdálo se, že Cedrik si stál za tím, aby Harry snědl všechno, co před něj dal. Harry si tuhle pozornost vychutnával.

Harry zívnul, skoro si zapomněl dát ruku před ústa.

"Jsi unavený?" ptal se Cedrik znepokojeně.

"Moc jsem toho minulou noc nenaspal."řekl Harry. Pokrčil rameny. "Noční můry." Začínal si zvykat ne čím dál menší přísun spánku, ale moc to pro něj dobré nebylo. Madam Pomfreyová by mu pravděpodobně dala nějaký lektvar na bezesný spánek, kdyby se jí zeptal. Ale ona by ho bombardovala otázkami, jenže on nebyl připravený někomu říkat o jeho snech. Nebyly jen z toho neznámého domu, ale i nadávek svých příbuzných a Harry opravdu nechtěl, aby to kdokoliv věděl.

"Tady," řekl Cedrik, napřímil se a zády opřel o strom. Rozevřel plášť a ruce. "Máme ještě přes půl hodiny, než skončí oběd. Proč si nezdřímneš? Opři se o moje rameno."

Harry na něj zůstal zírat. Několikrát se políbili, ale spát na Cedrikově rameni? To se zdálo být ještě důvěrnější než líbání, ale Harry byl unavený a tohle nebylo to samé, jako kdyby spolu spali v posteli. Usmál se, přisunul se k Cedrikovi a opřel si hlavu o jeho rameno. Cedrik zabalil ruce kolem Harryho pasu a dal mu pusu do vlasů.

"Slib, že mě vzbudíš." říkal Harry nervózně, nechtěl už víc trestů, byl po škole se Snapem a byl napomenut McGonagallovou, to pro jeden den stačilo. Víčka už mu sklesla, cítil se pohodlně a bezpečně v Cedrikových rukách. Unášel se ve svých snech, o Moodym a posezení s ním, o jeho Kulovém blesku. Někdo s ním mírně zatřásl.

„Harry, už poprvé zvonilo.“ Třásl s ním někdo. Harry se vzbudil a pohlédl do Cedrikových očí. Cedrik na něj chvilku strnule hleděl, potom zaútočil na jeho rty a políbil ho. Harrymu se v žaludku rozlil příjemný pocit. „Co máš teď za hodinu?“ ptal se nakonec Cedrik.

„Věštění,“ řekl Harry. „A ty?“

„Lektvary. Radši bych měl jít, Harry. Nebo budu mít s tebou trest, za to, že jsem se zpozdil!“

„Bylo by to tak hrozné?“ ptal se Harry s malým zlomyslným úsměvem, jak si olízl rty.

„Harry! Nech toho, já opravdu musím jít!“

„Co? Já jsem nic nedělal.“ Řekl Harry nevinně.

Cedrik neodpověděl, přitiskl svoje tělo k Harrymu a políbil ho. Jeho ruce se zdály být všude, v Harryho vlasech, na zádech, bocích, břiše, ale nedovolil si je dát níž než na Harryho pas. Cedrikův jazyk neústupně tlačil na Harryho rty, které se pootevřely. Byl to neočekávaný pocit, Harry cítil, jak mu teplo proudí níž, kolem břicha a ještě níž. Ztvrdnul, Cedrik zasténal a to byl zvuk, který Harryho probudil.

To bylo příliš brzy, moc brzy. Harry rukama odtlačil Cedrika, otočil hlavu. Tváře mu planuly. „Dost,“ prosil Harry trochu roztřeseným hlasem. Všiml si toho Cedrik? Zpozoroval Cedrik, jak byl Harry tvrdý? Harry se cítil zahanbeně, snažil se kontrolovat. Vyvedlo ho to z míry.

„Promiň, Harry.“ Řekl Cedrik hladě jeho vlasy. „Nechtěl jsem, aby se to vymklo z rukou.“

„Ne, nic se nestalo.“ Řekl Harry. „Přestal jsi, když jsem tě o to požádal.“

„Ale já chci, abys mi slíbil, že řekneš, pokud se ti něco nebude líbit, Harry. Omlouvám se, že jsem na to šel moc rychle.“

„Ne, to je v pořádku.“ Řekl Harry. Cítil se teď mnohem líp a jeho tělo se uklidnilo. Ano, Harry si to občas dělal sám a těšilo ho to. Ale nebyl si jistý, jestli je připravený na to, aby se ho takto dotýkal někdo jiný. To všechno ho dost strašilo a zajímal se, jak to dělali jiní lidé. Jak se přenesli přes tenhle strach, tuhle nervozitu. Snad to bylo s přibývajícím věkem snazší.

Po druhé zazvonilo a oni věděli, že už musí jít. „Zítra znova na oběd?“ ptal se Cedik a s úsměvem pomohl Harrymu na nohy.

„Skvělé!“ řekl Harry.

Šli zpátky k hradu, držíc se za ruky a Harry se vůbec nestaral, jestli se na ně někdo dívá. Cedrik byl s ním, s ním a Harrymu bylo úplně jedno, co si myslí zbytek školy. Hlavně, že měl Cedrika.

BlueBoard.cz
16.11.10 18:47
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one