Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahojky všichni,

tak tady máte od Nelie další část k povídce Všechno není ztraceno. Doufám, že se vám bude líbit a odměníte její snahu komentama.

Limit je 10. hezké čtení.

Sirina.

***

19. část

„Severusi!"
Severus uslyšel křik a zároveň ucítil, jak byly na Pottera umístěny monitorovací kouzla. Běžel do své kanceláře a našel Poppy, jak se snaží držet chlapce v klidu. Jeho tělo se svíjelo v křečích, vyklenuté vysoko nad podlahou, jen jeho hlava a chodidla se dotýkali země. Poppy se ho snažila uklidnit kouzlem, ale nemělo to žádný efekt. V místnosti bylo ticho. Potter nevydal jediný zvuk.
„Severusi, držte ho,“ přikázala mu Poppy, jakmile ho spatřila. „Musím do něj dostat lektvar proti křečím.“
Severus si klekl a chytil chlapce do náručí. Jeho trup držel v klidu, zatímco nohy samovolně kopaly do stran.
„Albusi, drž mu nohy!“ zakřičela Poppy. Teprve teď si Severus všiml, že ředitel je stále v kanceláři. Byl pobledlý a vypadal zcela vyvedený z míry.
Jakmile se podařilo Harryho tělo trochu uvést do klidu, nalila do něj Poppy lektvar. Během několika vteřin se Potter uklidnil a jeho tělo tu teď leželo bezvládně s prázdným pohledem v očích.
„Je v šoku,“ řekla Poppy, když se jí ho nepodařilo probudit.
„Co se stalo?“ zeptal se Severus.
„Já-já nevím, Severusi,“ řekl Brumbál slabě. „Netušil jsem, že se to stane. Myslel jsem, že bude schopný to zvládnout.

„Zvládnout co, Albusi?“ dožadoval se Severus.
„Severusi, Albus Harryho přinutil, podíval se do myslánka a-„
„Cože?!" zaječel Severus.
„Harry se nechtěl podívat,“ povzdechl si Brumbál. „Co jsem měl dělat?“
„Mohl sis se mnou promluvit. Já jsem si s ním měl promluvit. Donutil ses ho podívat? Nebyl s ním nikdo, kdo by mu pomohl, koho by se tam mohl držet? Jak jsi mohl, Albusi? Museli jste ho odtam dostat násilím, že? Proto je teď v takovém stavu!“ mávl Severus směrem k chlapci na zemi. „Zničil jsi ho, ty hajzle!“
„Severusi!“ okřikla ho Poppy. Severusovi to bylo jedno. Momentálně pro něj ten muž nebyl přítel ani rádce.
„Je mi to líto, Severusi.“
„Cože? To je vše, co řekneš? Pane bože, právě jsi zničil něčí život a tobě je to líto! Ale tvoje slova jsou teď kurva platný! Je ti líto, že tu teď ten chlapec leží na zemi? Nestačí ti, že manipuluješ s mým životem, ale teď bude ovládat i jeho?“ Severus hrubě uchopil Brumbála za paži a dotáhl ho k místu, kde ležel Harry, aby se na něj podíval. „Podívej se, Albusi, dobře se podívej, co jsi udělal. Tvůj Spasitel, tvůj drahocenný nástroj byl poškozen a nic, co řekneš, už to nespraví! Nikdy!“
„Potřebuju dostat Harryho na ošetřovnu. Mohu použít tvůj krb, Severusi?“ zeptala se Poppy. Severus musel obdivovat její klid.
„Samozřejmě. Později za ním přijdu.“ Poppy kývla a odlevitovala Harryho ke krbu. O několik okamžiků později byla on i chlapec pohlceni plameny.
„Měl bych jít,“ řekl Albus potichu.
„Ano, to měl,“ řekl Severus. Sám dopadl na židli s pocitem, jako by byl loutka, jejíž provázky se právě trhají. Před sebou měl svoji Myslánku, která skrývala tolik let jeho utrpení. Měl sto chutí ji převrhnout a rozbít, ale věděl, že nemůže. Musel se podívat, prožít to stejné, co Potter, aby mohl přesněji určit, co Pottera přivedlo do takového stavu.“

Naklonil se na Myslánku, připraven znovu čelit své minulosti.

***

„Ty jsi Severus, že?“ zeptal se pohledný blonďatý chlapec. Severus se díval na andělské zjevení ze sedmého ročníku. Blonďaté vlasy, šedé oči a dokonala alabastrová pleť. Vypadal nadpozemsky, skoro jako socha.
Severus se rozhlédl po společenské místnosti. Někdo jako on určitě nemluvil na něj.
„A-ano, pane,“ odpověděl nervózně.
„Slyšel jsem, že jsi velmi dobrý v lektvarech, Severusi,“ promluvil anděl a posadil se na pohovku vedle Severuse. Nikdo si nikdy vedle Severuse nesedl.
„Profesor Křiklan říká, že ano, pane.“
„Ano, on mi tě doporučil, Severusi. Potřeboval bych někoho velmi schopného v tomto oboru a on mi řekl o tobě.“
„Mně?“ Severus zalapal po dechu.
„Ano. Přijď do mého pokoje v osm večer a nezapomeň si knihu lektvarů!“ Lucius se zasmál a než vstal, prohrábl Severusovi vlasy. Pak se připojil zpět ke svým přátelům na druhé straně společenské místnosti. Přátelé se na Severuse zamračili, ale jemu to bylo jedno. Teď, po tom, co na něj Lucius Malfoy mluvil, dotýkal se ho a dnes večer na něj bude čekat.

***

Severus se skutečně po zbytek roku stal lektorem Luciuse Malfoye. Někdy během jejich lekcí Lucius tak upřeně Severuse pozoroval, že se mladému lektvaristovi začaly potit ruce a srdce bít neuvěřitelnou rychlostí. Stávalo se, občas, že tam dole cítil zvláštní pocit, ale nevěděl, proč.  Ani nevěděl, jak se toho zbavit, jak se uvolnit. Kdykoliv se Severus, třeba nevědomky, sám sebe dotkl, jeho otec ho tak zmlátil, že to Severus později vzdal.

Jednou ležel na Luciusově posteli čelem ke knize, která ležela na posteli. Lucius seděl za ním a jednou rukou začal putovat po Severusových zádech začínající je masírovat. Severus se otočil, až jeho kniha spadla z postele na zem.
„Luciusi, co to děláš?“

„Pst, Severusi, jenom chci, aby ses cítil dobře. Užiješ si to, slibuji.“ Luciusova ruka se vrátila na Severusova záda a hladila je skrz košili. Severus Luciuse nechal, ale nebyl si jistý, jestli se mu to líbí nebo ne.

Po několik týdnů bylo toto vše, co si Lucius dovolil. Po měsíci odstranil Severusovu košili a hladil ho po holé kůži zad. Jednou rukama doputoval až k opasku kalhot, kde ho Severus zastavil.
„Ne!“ Severus odstrčil Luciusovu ruku.

„Ale no tak, Severusi. Jestli se ti to líbí, nebraň se. Nebude to bolet. Bude to dobré. Nebo už bych nemusel potřebovat tvoje lekce. A my bychom se přestali přátelit.“

Severus nebrečel, ani teď ani později, když mu Lucius vytrhl z rukou knihu a svalil ho do postele. Lucius nelhal, bylo to dobré, ale stejně se cítil hrozně.

Později v noci si dovolil luxus a nechal svoje slz proniknout ven. Věděl, že tohle byla podmínka jeho přátelství s Luciusem. Pokud by to neudělal, vrátil by se zpět do své samoty bez přátel. A Severus Snape chtěl někam patřit, být s někým, a pokud je toto jediný způsob, pak to udělá.

***

Brzy se Lucius přestal Severuse dotýkat a požadoval, aby se Severus dotýkal jeho. A on musel, pokud nechtěl přijít o Luciusovo přátelství.
Severusovi se to nelíbilo. Když se poprvé Lucius snažil dostat svůj penis do Severusových úst, lektvarista utekl a zamkl se na záchodě u Ufňukané Uršuly.
Další den ho Malfoy ignoroval. Večer pak Severus přišel za Luciusem do pokoje a nechal, ať si Lucius dělá, co chce.

Noc před zkouškami chtěl zajít Lucius ještě dál. Chtěl Severuse pod sebou, být v něm.
„Ne, to ne!“ vzlykal Severus. Pamatoval na matčina slova, která říkala, že má počkat na správný čas a správnou osobu. Malfoy nebyl ani jedno, nemiloval Severuse.
Malfoy nebral „ne“ jako odpověď. Tu noc si násilím vzal Severusovi moc a jeho nevinnost.

***

Další den slyšel, jak se Malfoy baví se svými přáteli.
„Malfoi, proč se pořád taháš s tím šílencem?“
„Umí to dobře pusou,“ zasmál se Malfoy. „A už jste viděli jeho zadek? Včera jsem se o jeho kvalitách přesvědčil. Je jako malá coura. Užil si to. Řekněte, že ho milujete a je váš.“

Severus utíkal přes nádvoří pryč, ale hlasy ho pronásledovali.
„Hej, Snape?! Co tak mi dnes večer dát? Slyšel jsem, že jsi skvělý.“
Severus utíkal na jediné místo, kde mohl být sám. Zastavil se mezi dveřmi u Ufňukané Uršuly. Spatřil zrzavou hlavu Nebelvíra. Chtěl odejít, ale ona na něj promluvila.
„Dobrý den. Severus, že?“ Takhle nějak podobně kdysi začal rozhovor s Malfoyem. „Jsme ve stejné třídě lektvarů“
Severus odložil svoje knihy na umyvadlo a otřel si oči od slz.
„Lily? Lily Evansová?“

Dívka přikývla, zelené oči plné soucitu.
„Jsi v pořádku, Severusi? Chceš, abych s tebou šla za Madam Pomfreyovou?“
„Nejsem nemocný,“ řekl Severus.
„Ale krvácíš,“ řekla.
„Kde?“ podíval se do zrcadla na svou tvář a ruce, ale nic neviděl.
„Ehm, máš krev na kalhotách, vzadu. Prosakuje ti skrz šaty.“
Severus se chytil okraje umyvadla. Udělalo se mu špatně. Bože, viděla to. Celá škola to viděla. Chce umřít, hned teď a tady.
„Severusi, někdo ti ublížil?“ zeptala se dívka opatrně a položila mu svoji ruku na jeho. Severus ten dotek uvítal. Byl jemný, ne jako Luciusův, který mu ubližoval.
„Řekl jsem ne,“ šeptal Severus. „Řekl jsem ne.“

***

Tehdy se z něj snažili všemožně dostat jméno toho, kdo mu to udělal. Ale Severus odmítal.
Beze jména nemohli nic dělat.

Tři týdny ležel na nemocničním křídle a plánoval pomstu pro ty, kteří mu ublížili
. Uvědomil si, že Lucius se zachoval stejně jako jeho otec, který ho bil.

V sedmnácti se Severus připojil k Voldemortovi a tím získal moc zabít Tobiase Snapea.

Litovala toho téměř okamžitě. Utekl za Brumbál, který mu odpustil a přijal Severuse jako špióna pro stranu dobra. Litoval, že zabil svého otce, ale Severus Snape nikdy nelitoval, že se stal Smrtijedem.

Udělal to z jediného důvodu.

Lucius Malfoy byl Smrtijed.

18.09.11 21:33
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one