Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahojky,
tak tady máte od Adelaine další kapitolku k povídce Všechno není ztraceno. PÚrosím komentujte!
Limit je 8!
Sirina.
***

Část 27

Když dojedli oběd, který si dali formou pikniku ve stínu stromu, Cedric se posadil s nohama nataženýma před sebe a s Harrym na klíně. Vždycky si myslel, jak do sebe skvěle zapadají a mohl by strávit celý den jen sezením v lese, díváním se do očí, jež měly tmavší odstín než listí, které je obklopovalo. Objal pažemi Harryho v pase a přitáhl si ho blíže, připraven ho políbit.

Bože, první chuť Harryho rtů byla tak opojná a Cedric si ji vždy vychutnával. Harry mu polibky vracel vášnivě, kroutil se na Cedrikově klíně, a netrvalo dlouho a Cedric byl jak z polibků, tak z Harryho pohybů, vzrušený, jeho prsty pevněji sevřely Harryho pas, jakoby tím chtěl potlačit zasténání. Magie a touha rozechvívaly jeho žíly a rozhodně by netrpěl, kdyby dovolil, aby tato situace dál pokračovala.

Harryho jazyk obkreslil Cedrikovy rty, ten otevřel pusu a nechal ten dožadující se orgán pro jednou vstoupit dovnitř, přisál se na něj a představoval si, jaké by to bylo sát Harryho penis. Vlna vzrušení jím vystřelila tak náhle při té představě, že si nemohl pomoci a zasténal. Neochotně se odtáhl od Harryho rtů.

„Harry, zastav, jestli nechceš, aby věci zašly dál, prosím, zastav. Já – já-„ ale Harry ho přerušil polibkem, hrubým a vášnivým, a Cedric cítil, jak ho důkaz Harryho vzrušení tlačí do břicha. Cedrikovy ruce sklouzly na Harryho zadek, téměř přišpendlily chlapce na místě na něm a přirazil proti němu.

Harryho ruce zápolily s knoflíky na Cedrikově košili, ačkoliv se nepřestávali líbat. Bože, Harry se zdál být tak zběsilý, jako byl Cedric, utrhnul knoflíky, když se podle něj nechtěli rozepnout dostatečně rychle a trhnutím ji rozhalil, protože spodek košile byl stále zastrčený v Cedrikových džínech. Harry vydal dlouhý sten z hloubi svého hrdla a Cedric cítil, jak ho ten zvuk rozvibroval až ke špičkám prstů.

„Cedriku! Já – cítím se zvláštně,“ přiznal Harry, když odtáhl svá ústa.

Cedric vzhlédl a zahleděl se na chlapce nad sebou. Harryho oči byly zastřeny touhou, byl tak vzrušený, že stěží v nich zůstala nějaká zelená, jen úzký lem okolo temného pole zornice; jeho tvář byla zardělá; rty měl vlhké a nateklé z líbání a těžce oddechoval. Vlasy mu trčely všemi směry. Cedric mu je prsty pročísl.

„To je magie země, Harry, ovlivňuje tvoje libido.“

Cedric byl tak tvrdý, až to bolelo a velmi chtěl pokračovat, ale ne na úkor klidu v Harryho duši.

„Harry? Jseš si tím jistý? Myslím tím, vážně jistý?“ Zkoušel ani nedoufat… ani si nepřát.

„Jsem si jistý, Cedriku. Miluju tě – a chci, abychom to dělali společně. Ne – ne úplně dovnitř, ještě ne.  Nemyslím si, že jsem na to připravený.“

„A co chceš dělat, Harry?“

„Miluju, když mě líbáš a dotýkáš se mě. Jen se mě dotýkej, Cedriku, jakkoliv – tak dlouho, dokud jsi to ty.“

Cedric na mýtině vykouzlil magický oheň; mohl je zahřát a přidal trochu světla, ale přitom neublížil lesu kolem nich a od té doby, co byly zastřešeni kouzlem Není-mě-vidět, nemohli mít ani publikum pro cokoliv, co chtěli dělat. Stejně jen málokdo se zatoulal takhle hluboko do srdce lesa.

Harry se díval na plameny. „Já – cítím se trochu jako v ohni, Cedriku. Jako kdyby se mi něco muselo stát, nebo exploduju.“

„Znám to, Harry,“ zakřenil se Cedric. „To je divoká magie lesa, je velmi – stimulující.“ Cedric znovu políbil Harryho, nejdříve škádlivě, pak důkladněji, až se mu Harry začal svíjet na klíně a krev mu vřela v žilách. Pomalu rozepínal Harryho knoflíky, škádlil obnaženou kůži, která se mu ukázala, miloval se s povrchem pokožky pod svými prsty. Oběma bradavkám se dostalo štípnutí, což způsobilo, že Harry vyrazil svými boky a ostře zatahal Cedrika za vlasy. Cedrikovi to nevadilo, aspoň mu to ukázalo, jak moc si to Harry užívá.

Bylo to docela erotické, líbat a hladit Harryho venku, oba pouze napůl oblečení a magie lesa sama přidala něco navíc do jejich touhy. Ne že by Cedric v tomto ohledu potřeboval přílišnou pomoc, když se mu právě Harry vrtěl na klíně, jakoby se snažil dostat se k Cedrikovi tak blízko, co to šlo. Cedric sundal ruku z Harryho pozadí a dal ji mezi ně, nejdříve rozepnul Harryho džíny, pak své vlastní. Uchopil do obou rukou jejich erekce, vyklenul své boky a natlačil je k Harrymu. Oba byli tvrdí a na vrcholu se objevila už i první tekutina. Cedric cítil, jak jejich srdeční rytmus pulsuje skrz údy v jeho rukou, oba se cítili rozpálení a omámení a Cedric věděl, že už to nebude trvat dlouho – ne, když jimi probíhala magie lesa.

Příliš brzy ucítil Cedric lahodnou bolest dole ve svých varlatech a podbřišku, snažil se udržet se, chtěl, aby oba vyvrcholili ve stejnou dobu. Harry odtrhl svou pusu a křičel do lesa: „Cedriku! Oh, Bože, Cedriku! Už budu! Už budu!“ Jakmile Cedric na rukou ucítil první kapky Harryho vrcholu, přestal zadržovat svůj. Orgasmus se z něj uvolnil ve zdánlivě nikdy nekončícím proudu. Lapal po dechu, zatímco sperma zalilo jejich penisy, snažíce se vyždímat z nich každou kapku, jeho hrudník se vzdouval, tělo se mu třáslo z doznívání ještě dlouho po odeznění vrcholu.

Cedric vzal jejich spojenou esenci a otřel jí nejdříve o strom, pak o lesní podloží. Hluboko v hrudníku ucítil vibrace a věděl, že jejich nabídka byla přijata.

Objal Harryho a políbil ho, dlouze a hluboce. „Jsi v pořádku, Harry?“

„Je mi dobře, Cedriku. Děkuju, že jsi se mnou tak trpělivý. Já jsem se jen potřeboval cítit znovu připravený. Nejspíš mě ten les ovlivnil!“ Harry se smál a ten zvuk v okamžiku rozpustil všechny Cedrikovy obavy. Harry byl připraven na více důvěrností, ale Cedric by ho nikdy do nich netlačil, dokud by si nebyl jistý, že je Harry opravdu chce taky. Harry odpočíval čelem opřený o Cedrikovo.

 „Stále se cítím tím znepokojený, občas,“ jemně přiznal. „Tím, co se stalo mé matce. Takže když na to občas nebudu mít chuť, budeš vědět proč.“

„Harry, nikdo nemá chuť na sex pořád. Když nemáš náladu, tak prostě nemáš náladu. Jsem rád, že si to užiješ, když chuť máš.“ Oh, drahý, cože to říkal? Nyní viděl, jak se Harryho oči topí v neprolitých slzách.

„Co jsem udělal, že jsem si zasloužil někoho tak skvělého jako jsi ty?“ zašeptal Harry a natáhl se pro další polibek. Cedric ucítil slanou chuť jeho rtů, ale uvědomil si, že teď Harry pláče radostí stejně tak jako smutkem. Rozhodl se, že nikdy nenechá Harryho znovu brečet žalem.

***

Severus se procházel prázdnou školou, ozvěna jeho kroků se rozléhala na mramorové podlaze. Tento rok většina studentů odjela na Velikonoční prázdniny domů; zbyla tu stěží hrstka lidí. Severus dohnal všechno známkování, plánování hodin, výzkum a vaření lektvarů a musel sám sobě přiznat, že se nudí.

Albus ho zval na čaj znovu a znovu Severus odmítal pozvání. Jejich přátelství už nikdy nebude stejné, ne potom co provedl Harrymu Potterovi. Donutit toho chlapce podívat se do myslánky, přestože zcela jasně si to nepřál, bylo skoro stejné jako znásilnění, které provedl Lucius Malfoy, a Severus ve svém srdci nenašel pro ředitele odpuštění. Přinejmenším dokud se ten muž ještě trochu nevydusí.

Severus se zastavil před Velkou síní, bylo teprve brzké odpoledne, takže všechny stoly byly prázdné. Byl to depresivní pohled, tak se otočil a místo toho zamířil ven k jezeru. Musel něco dělat – cokoli – než se zblázní.

Nemohl přestat myslet na ty dva chlapce, zajímalo ho, co dělají, když se dostali pryč od bradavických pravidel a nařízení. Mohl by Diggory porušit slib teď, když je mimo školu? Ne – Severus zamítavě potřásl hlavou, sledovací kouzlo by ho upozornilo, kdyby se něco mělo stát. Vypadalo to, že cokoliv ti dva mohou spolu vyvádět – a Severus nebyl blázen, dobře si pamatoval vzbouřené hormony svého mládí – nepovede k sexuálnímu styku, přinejmenším zatím ne.

Severus si povzdechl, zatímco zíral na jezero. Kdo by si to pomyslel? Jemu chybí Harry zatracený Potter a Cedric Diggory.

***

Harry neměl moc příležitostí vidět Cedrika, jakmile se vrátili zpátky do školy, protože Cedric byl zaneprázdněný učením se na zkoušky, které se konaly už jen za pár měsíců, stejně jako Třetí úkol. Pan Skrk jim konečně sdělil, že to bude bludiště.

Ron s Hermionou vypadali, že jsou k sobě trvale přilepeni rty a Harry cítil, že se jim čím dál tím víc vzdaluje. Měl strašně špatný pocit ohledně bludiště, ale nedokázal slovy popsat, proč se z toho cítí tak zle. Stejně ho musel splnit, vázala ho magická smlouva, ale prostě chtěl, aby celá tahle záležitost už skončila.

„Hej, Harry,“ řekl Neville jednou večer, když Harry zíral do ohně. „Nemáš chuť si zahrát řachavého Petra?“

Neville se očividně snažil vyhnout zírání na Rona s Hermionou, kteří se ocucávali v rohu, jako kdyby byli jediní na celém světě.

„Jasně, Neville,“ souhlasil Harry. Domácí úkoly měl vypracované a bylo úterý, takže dnes ani nepomáhal Snapeovi ve sklepení.

„Nemáš schůzku s Cedrikem v noci?“ zeptal se Neville, zatímco rozděloval karty.

„Učí se, zanedlouho bude skládat OVCE. Nechci ho obtěžovat.“

„Jsem si jistý, že on to nebude brát jako obtěžování, Harry,“ usmál se Neville.

„Jasný, možná to shledá malým rozptýlením,“ zahihňal se Harry, vzpomněl si, co se stalo naposledy, když navštívil Cedrika v jeho pokoji, zatímco se měl učit. Jediné, co tu noc objevili, bylo, kdo řve víc nahlas, když vrcholí. Harryho tvář zrudla při té vzpomínce, ale zdálo se, že si toho Neville nevšiml. „Dohodli jsme se, že až do zkoušek, se uvidíme jen o víkendech.“

„To ale musí být těžký,“ řekl Neville a vyložil první kartu. Harry se na hru nedokázal soustředit.

„Jo, docela, ale OVCE jsou důležité. Nechci, aby propadl kvůli mně.“

„Cedric je hlavička, Harry. Nepropadne,“ sdělil Neville a Harryho zajímalo, jestli se svět nepřevrátil vzhůru nohama a jeho právě povzbuzoval Neville Longbottom. Normálně to bylo přesně opačně, ale Harry si tuhle příležitost užíval. Někdy už měl po krk toho, jak musel být ten silný, ten, ke kterému si lidé chodili pro radu, jako kdyby znal všechna tajemství života, přestože byl stejně zmatený jako všichni ostatní.

Jizva na čele mu nevštípila žádnou super inteligenci nebo dokonce zdravý úsudek, on se jen proplétal životem a doufal, že to nějak uspořádá za pochodu. Nikdy ho žádným zvykům neučili rodiče ani Dursleyovi a mudlovská základní škola ho rozhodně nepřipravila na život kouzelníka. Někdy měl Harry pocit, jakože visí na vlásku a tyto dny na něj všechno padalo, roztrhané na kousky.

Karty na podlaze explodovaly, když Neville vyhrál hru, ale Harry už neměl žaludek na další. Jeho vnitřnosti byly jakoby zauzlovány a on nemohl přijít na příčinu. To se tak přejedl na večeři? Poté co popřál Nevillovi a ostatním dobrou noc, šel si lehnout, kde se díval na nebesa nad svojí hlavou, dokud si nebyl jistý, že rozpoznal každou přízi na tapisérii.

Což bylo dlouho předtím, než ho přemohl spánek.

15.12.11 23:43
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one