Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahojky,
tak tady máte od Adelaine další kapitolku k povídce Všechno není ztraceno. Prosím komentujte!
Limit je 8!
Sirina.
***

Část 28

Sen sám o sobě už blednul, ale ne ta hrůza, kterou vyvolal. Harry se zastavil před dveřmi do Cedrikovy ložnice, srdce mu bušilo jako příboj narážející na břeh. Bylo už dávno po večerce a Harry věděl, že kdyby ho chytili, ztratil by body nebo by mu uložili trest, ale v tuto chvíli ho nezajímaly ani kolejní body ani trest a ani cokoli kromě toho, aby se ujistil, že je Cedric v pořádku. Ten sen se zdál tak skutečný a Harry ho nemohl dostat z mysli. Potřeboval se ujistit, že to byl jen sen; že to byla jen jeho představivost, podvědomí nebo něco podobného. Nevěřil v jasnovidectví, tak co tedy dělal před Cedrikovým pokojem ve dvě ráno, když už za šestnáct hodin bude Třetí a poslední úkol?

Ale co kdyby zaklepal na dveře a Cedric by ho poslal pryč? Poslal by ho zpátky do jeho studené, prázdné postele, kde by mu jen noční můry dělaly společnost. Harry si otřel své vlhké ruce do županu – neustále se mu potily a strávil venku v chodbě minimálně půl hodiny stáním a zíráním na vyřezávané dveře.

Harry otočil několikrát dokola svým prstenem Claddaghem než nakonec posbíral dostatek odvahy a zaklepal. O pár chvil později se dveře zhoupnutím otevřely a odhalily rozcuchaného, zívajícího Cedrika, jak si vázal pásek od županu kolem pasu, ale předtím Harry stačil zahlédnout jeho holý hrudník.

„Harry!“ zvolal Cedric radostně, jakmile ho spatřil, vřelé objetí o chvíli později Harryho kompletně zlomilo a on vzlykavě vyprávěl svou úzkost na Cedrikově rameni. Stěží mluvil souvisle, ale Cedrikovi to, zdá se, nevadilo. Nepřestávaje objímat Harryho, je oba dovedl k posteli a Harryho usadil na svůj klín, zatímco se opřel o pelest.

Přejížděl Harrymu po zádech a nechával ho všechno vybrečet. „Ššš, Harry. Všechno je v pořádku, jsem tady. Byl to jen sen. Nejsem mrtvý, Harry.“

Harry jen plakal a plakal. Nedokázal to vysvětlit; nedokázal vysvětlit, jak děsivý byl ten sen.

„Jsem vyděšený, Cedriku,“ řekl Harry, když se konečně uklidnil dostatečně na to, aby promluvil. Cedric mu sundal brýle a bříšky prstů setřel slzy z tváří. „Já – já nechci jít spát. Přeju si, aby ten blbý Pohár už skončil!“ zabořil svou tvář do Cedrikova krku, cítil se tak mladě a hloupě, když se zeptal: „Můžu – mohu tu zůstat přes noc, Cedriku?“

Cedric odtáhl Harryho tvář z jeho hrudníku, aby se dívali z očí do očí. „Ty chceš strávit noc se mnou?“

„Jen spát,“ trošku se začervenal Harry. „Já – jen chci být držený.“

Cedric si přitáhl Harryho do ještě pevnějšího objetí. „Oh, Harry, ten úkol tě opravdu bere, že? Samozřejmě, že můžeš zůstat se mnou! Ty sis myslel, že tě pošlu pryč, když jsi měl tak děsivý sen?“

„Ne – nevěděl jsem,“ přiznal upřímně Harry. „Ni – nikdo se o mě nikdy předtím nestaral.“

Cedrikova tvář potemněla a Harry si téměř mohl představit myšlenky druhého chlapce v tuto chvíli, jeho vlastní myšlenky se taky zaobíraly Dursleyovými. Nikdy ho neutěšovali, když měl noční můry, když si odřel koleno nebo zlomil kost. A navíc nejvíce zranění mu stejně způsobili oni.

Cedric přitlačil rty na Harryho krk. „Teď jsi se mnou, Harry. Vždycky se o tebe postarám. Vždycky,“ řekl prudce. Harry o tom ani na vteřinu nepochyboval.

***

Když se Harry vzbudil, nevěděl, kde je. Jediné, co si uvědomoval, bylo horké tělo vedle něj a sluneční paprsky prosvítající oknem. Jeho srdce začalo opět bít normálním rytmem, když viděl, že to Cedric leží na posteli vedle něj. Měl další noční můru i přesto, že spal v Cedrikově náručí.

„Pane Diggory! Pane Pottere!“ zaječela profesorka Prýtová, těsně doprovázená profesorkou McGonagallovou.

Cedric otevřel oči a zasténal, jakmile spatřil, jak dvě vedoucí kolejí na ně zírají. V jedné posteli. Cedric měl na sobě pouze boxerky a Harry byl v pyžamu. Tohle nebylo dobré. V žádném případě to nebylo dobré a Harry si přál, aby se právě teď otevřela země a pohltila ho.

„Máte vůbec představu, jak jsme se báli, Pottere?“ křičela McGonagallová. „Celý hrad vás celou noc hledá! Mysleli jsme si, že jste byl unesen nebo něco podobného!“

„Omlouvám se,“ řekl Harry.

„Dobrá, ale omluva nestačí! A vy, pane Diggory? Mohl byste mi vysvětlit, co dělá cizí student ve vaší posteli?“

„Velmi jste mě zklamal, Cedriku, vskutku velmi zklamal,“ poznamenala madam Prýtová. „Nejen, že ve vaší posteli najdeme studenta, ale ještě k tomu nezletilého! Myslela jsem si, že jste čestnější, Cedriku, opravdu.“

„Prosím, madam Prýtová, profesorko McGonagallová, nic se nestalo!“ protestoval Harry. „Měl jsem noční můru, tak jsem šel za Cedrikem. Cedric nic neudělal; neudělal by, dokud nebudeme mít po svatbě.“

„Po svatbě?“ dotazovala se profesorka McGonagallová. „Pottere, je vám čtrnáct let, jste příliš mladý na to, abyste myslel na svatbu – a už vůbec na sex!“

„Oženíme se, jakmile na to budu mít věk,“ oznámil Harry a ukázal učitelkám svůj prsten. „Už jsme měli zásnubní obřad.“

McGonagallová otevřela ústa, zavřela je, pak je znovu otevřela a zůstala zírat na ten prsten minimálně dobrou minutu. „Oba přísaháte, že se mezi vámi nestalo nic nepřístojného?“

No, Harry rozhodně nehodlal přiznat nic o líbání a dotecích, kterým se občas oddávali, ale věděl, že se ptá, zda jeho panenství zůstalo neporušeno.

„Ano, madam,“ řekl Harry a Cedric současně.

„Dovolíte mi na vás použít Panenské kouzlo, gentlemani?“ zeptala se profesorka Prýtová. Harry musel vypadat trochu zmateně.

„To je kouzlo na zjištění panenského stavu dané osoby, Pottere,“ vysvětlila McGonagallová.

Harry s Cedrikem oba přikývli, věděli, že mezi nimi se zatím nic nestalo. Madam Prýtová mávla hůlkou; z konce hůlky vylétla červená mlha a obklopila Harryho i Cedrika. Usadila se kolem nich a o pár minut později se okolo obou těl zbarvila do bíla.

„Ano,“ řekla madam Prýtová a zněla velmi překvapeně. „Takže oba jste zatím panici; nicméně, musíte vědět, jak nevhodné je takovéto chování. Neměl byste trávit noc v ložnici pana Diggoryho, pane Pottere, nehledě na to, kolik nočních můr máte! A vy, Diggory, byste to neměl dovolit!“

Cedric ani Harry nepromluvili, co taky mohli říct?

„Minervo, nechám potrestání pana Pottera na tobě, když je ze tvé koleje a vyřídím to s panem Diggorym. Předpokládám, že bychom měly dát vědět ostatním, že Harry byl nalezen živý a zdravý.“ Madam Prýtová vyslala ze své hůlky zprávu po Patronovi a v příštím okamžiku se Harry ocitl přímo v objetí madam Prýtové a hned poté profesorky McGonagallové.

„Už nás takhle nikdy neděste, Harry,“ řekla profesorka McGonagallová, když se znovu sebrala a Harry si nebyl jistý, jestli si to jen nepředstavoval, že v jejích očích se třpytí slzy.

„Vaše rodina čeká dole, Cedriku,“ oznámila profesorka Prýtová, která taky měla lehce skelné oči. „Oblečte se a potkáte se na snídani.“

„Pojďte se mnou, Harry,“ řekla McGonagallová, zatímco čekala u dveří, až se Harry zvedne z Cedrikovy postele a posbírá svůj župan. Nemohl si pomoct, ale lehce zrudl, když si ho zavazoval kolem pasu, stále se cítil velmi trapně, že ho jeho učitelé nachytali s Cedrikem v posteli, a nezaleželo na tom, že ve skutečnosti nic neudělali. „Vaše rodina na vás taky čeká.“

Svět kolem Harryho zešedl a pak skoro úplně zbělal. Chytil se jednoho sloupku postele, aby se udržel na nohou. Dursleyovi nemohou být taky. Ne v Bradavicích. Ne na jediném místě, kde se cítil od nich v bezpečí.

„Harry!“ uslyšel někoho vykřiknout své jméno, ale netušil, kdo z nich to byl. Paže se kolem něj ovinuly a dovedly ho k židli. Někdo mu do ruky vrazil vyčarovanou sklenici vody. Všechno znělo zvláštně, jako kdyby je poslouchal skrz dlouhý tunel.

„D- Dursleyovi?“ zalapal po dechu Harry, když si usrkl trochu vody. Profesorka McGonagallová si odfrkla pod vousy.

„Ti mudlové? Ne, Harry, myslela jsem Weasleyovi. To jste nevěděl? Molly Weasleyová o vás smýšlí jako o vlastním. Teď to dopijte a běžte se připravit na snídani.“

Harry věděl, že ho paní Weasleyová má ráda, ale neměl ani ponětí, že ho bere, jako by byl jedním z jejích synů. Zamrkal zpět slzy a vděčně se napil vody. Mělo mu být jasné, že Dursleyovi se nemohli odvážit nikam poblíž Bradavic.

Jakmile Harry dopil, profesorka McGonagallová ho dovedla zpět do Nebelvírské ložnice a čekala, když se šel rychle osprchovat, ale aspoň čekala venku za dveřmi. Harry měl pocit, že je hlídaný, ale obvykle to byl Snape, kdo v minulosti přebíral tuto povinnost. Když se oblékl, profesorka McGonagallová šla s ním do Velké síně.

„Je to poslední den zkoušek, takže vám těžko udělím trest,“ povzdechla si McGonagallová. „Ale odeberu Nebelvíru dvacet bodů, Harry.“

„Rozumím, madam,“ řekl Harry. Porušil řád a věděl to. Profesorka McGonagallová měla dost dobře právo na to ho vyloučit, že byl v posteli jiného studenta, tak byl rád, že to neudělala.

Když Harry vešel do Velké síně, ocitl se v dalším ženském objetí, tentokrát to byla paní Weasleyová, kdo ho zmáčkl tak pevně, až se bál, že mu rozdrtí žebra.

V prvních letech života ho nikdo neobjal a teď ho objali tři lidé za sebou, čímž se cítil trochu vykolejený.

„Oh, Harry, drahoušku, my jsme se o tebe tak báli!“ řekla paní Weasleyová, když ho pustila. Vedle ní stál Bill, ale ten jen potřásl Harrymu rukou a uculil se na něj, jako kdyby přesně věděl, kde Harry strávil poslední noc.

Po snídani vzal Harry Billa a paní Weasleyovou na procházku po pozemcích. Všichni šampioni byli omluveni z vyučování na den Třetího úkolu. Většina sedmáků dnes skládala poslední OVCE, ale jako jednomu ze šampionů, byly Cedrikovy zkoušky přeloženy na začátek července na ministerstvo, týden nebo dva po ostatních studentech a také musel dostat jiné testy než všichni ostatní.

Při obědě se Cedrikova rodina zapovídala s Weasleyovými, takže se Cedric s Harrym vytratili hned, jak dojedli a posadili se do stínu buku u jezera. I pár dalších studentů čelilo také slunečním paprskům, ti, kteří dnes ráno dokončili poslední zkoušku, se dobře bavili tím, že vrhli kouzlo na své knihy, které se roztrhaly na kousíčky a spadly na trávu jako konfety.

V dálce viděli vysoké živé ploty bludiště. Harry se zachvěl a zabořil svou tvář do Cedrikova hábitu.

„Nechci ho dělat, Cedriku. Mám z toho špatný pocit.“

„Chceš odstoupit z úkolu?“ zeptal se Cedric.

„Nemůžu, už jsem se ptal pana Skrka. Musím to zkusit, jediný způsob, jak se z toho můžu dostat, je, že se zraním nebo se mi něco stane během samotného úkolu.“

Cedric si přitáhl jeho tvář a políbil ho. „Budeš v pořádku, Harry.“

Harry přikývl, ale on se nebál o sebe. Bál se o Cedrika.

***

Bylo zde daleko více diváků než tu noc, kdy šampioni čelili drakům. Harry se třásl v teplácích, ale nebylo to zimou. Brumbál si přitáhl šampiony blíže k sobě a zamumlal varování. „V bludišti nenajdete žádné draky ani příšery z hlubin, ale buďte opatrní. Lidé se v bludišti mění. Oh, najděte pohár, jestli to dokážete, ale pamatujte si, abyste přitom hledání neztratili sebe.“

S tímto poslal Harryho a Cedrika na jejich startovní pozice, dívali se na sebe, ale Harry chtěl více než se jen dívat, chtěl ho obejmout a aby mu Cedric stále a stále dokola opakoval, že všechno bude dobré. Harrymu bylo špatně, na večeři toho moc nesnědl a přál si, aby neomdlel.

Dělo vystřelilo a on se s Cedrikem každý svou cestou vydal do bludiště, jakmile vstoupil, živé ploty za ním uzavřely vchod, takže hudba a zvuk davu zmizely tak náhle, jako když otočíte vypínačem.

Maje na paměti Moddyho rychlou nápovědu, Harry se vydal doleva, hlouběji do bludiště.

18.12.11 23:09
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one