Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)

Ahojky,
tak tady máte od Adelaine očekávanou kapitolku k povídce Všechno není ztraceno. Jinak nezapomeňte, že na Štědrý den tu budete mít dárečky, snad to stihnu :-)

Prosím komentujte! Limit je 8!


Sirina.


***

Část 29

„Harry, vem si ho! Vezmi si ten pohár!“ protestoval Cedric. „Zachránil jsi mě! Vyhrál jsi!“

Jak si ho mohl Harry vzít? Vždyť téměř nechal Cedrika pohltit jedním živým plotem; nezasloužil si vyhrát, tak tam jen stál a díval se na modře zářící Pohár Tří kouzelníků.

„Běž, Harry!“ vykřikl Cedric znovu, když se zvedl vítr, který rozvířil listí a prach kolem nich. Harry stěží něco viděl.

„Dohromady,“ trval na svém Harry. „Oba jsme se sem dostali ve stejnou chvíli a pořád to znamená, že Bradavice zvítězily, dobrá?“

„Jestli si jseš jistý, Harry,“ podotkl Cedric, ale nepohnul se blíže k Poháru.

Harry přikývl a začal počítat. „Jedna, dva, tři…“ oba se natáhli k poháru a ve stejnou chvíli se ho dotkli a v zápětí Harry ucítil škubnutí někde za pupíkem. Jeho ruka se pevně sevřela kolem Poháru; věděl, že Cedric je někde mezi těmi záblesky barev a zvuků, ale vůbec ho neviděl. Všechno, co Harry slyšel, bylo svištění v uších a všechno, co viděl, bylo rozmazané.

Chviličku na to dopadl naplocho na záda a Pohár mu vyletěl z ruky. Harry zasténal a postavil se. Cedrika nikde neviděl, ale slyšel ho odněkud zleva.

„Harry, ten Pohár je přenašedlo! Věděl jsi to? Myslíš, že to stále patří k úkolu?“

Harry se rozhlédl kolem. Už tady dříve byl… ve snu. Byli na tom hřbitově z jeho nočních můr.

Podíval se na náhrobek, vedle kterého přistál. Byl to velký čtyřhranný kvádr, který držela bytost s kosou. Na vrcholu hrobu nebyl žádný anděl; byl tak obrázek samotné Smrti, kostlivé a temné. Harryho ruce obkroužily jméno na kameni – Tom Raddle. Pod jeho jménem byla jen data, žádný žalozpěv, žádná zmínka o milujícím manželi nebo otci a Harry si byl jistý, aniž by se podíval na datum, že to byl Tom Raddle starší. Pod jejich nohama byl pohřben Voldemortův otec.

„Už jsem tu dřív byl,“ řekl Harry, když Cedric obešel hrob z druhé strany. „Byl jsem tu v noční můře.“

Náhle Harryho jizva jakoby vzplanula a on spadl na zem svíraje si hlavu. Měl pocit, jako kdyby mu ji někdo rozštípl na dvě části a přes tu bolest stěží dokázal myslet. „Cedriku! Běž zpátky k Poháru!“ křičel přes agónii působenou jeho hlavou.

Cedric si vedle něj klekl. „Harry, co se děje?“ zeptal se měkce a snažil se ho udržet na nohou.

„Ten Pohár, Cedriku! Dostaň se zpátky k Poháru!“ Ale jakmile to Harry dořekl, spatřili osamělou postavu blížící se k nim od malé chatky na úpatí kopce. Byl to podsaditý, neforemný muž a v náručí choval něco, co vypadalo jako hromada hadrů, ale Harry, díky té bolesti v jizvě, věděl, že muž nenese jenom hadry. „Voldemort!“ zasyčel Harry. „To je Voldemort; běž zpátky k Poháru, Cedriku! Prosím!“

„Nenechám tě tady!“ protestoval Cedric, vstal a namířil hůlku na blížící se postavu Červíčka.

Harry zasténal, vyškrábal se na nohy a pokusil se postavit před Cedrika jako štít, ale příliš pomalu, příliš loudavě. Slova, pronesená tu noc, ho budou pronásledovat po zbytek života.

„Toho přespočet zabij!“

***

Přesně v půl deváté v noci v den Třetího úkolu Turnaje Tří kouzelnických škol, Harry Potter a Cedric Diggory přistáli na trávníku před stanovištěm diváků a Znamení zla na Severusově paži se probudilo k životu. Dav začal oslavovat, ale Severus věděl, že něco je špatně hned, jakmile zahlédl potoky slz stékající po Potterově tváři. V tu ránu byl s Brumbálem na nohou. Téměř v ten samý okamžik Fleur Delacourová vydala uši rvoucí skřek, který sílil a sílil, dokud celé prostranství nezaplnili křičící a ječící diváci.

Popletal a jeho náměstkyně spěchali k těm dvěma chlapcům. Potter ležel zdrcený přes Diggoryho tělo a Severus bez pochyby věděl, že je to ve skutečnosti jen tělo – Cedric Diggory byl mrtvý. Měl bledou tvář, prázdné a nevidomé oči. Moddy se u té scény objevil také a jeho tvář vypadala šíleněji než kdykoliv předtím.

„Harry, co se stalo?“ zeptal se ředitel, ale buď ho Potter neslyšel, nebo mu nechtěl odpovědět. Severus poklekl a uchopil Harryho za bradu a podíval se mu do očí. Chlapec vypadal strašně, tvář pokrytou krví, slzami a blátem, oblečení roztrhané. Naproti tomu tělo Cedrika Diggoryho bylo bez vnějších známek zranění, to Severus znal z dřívějška. Cedric se stal obětí smrtící kletby.

„Pottere, co se stalo?“ zeptal se Severus tak něžným hlasem, jak jen dokázal.

„On se vrátil! Voldemort se vrátil!“ vykřikl Harry, zadrhával se mu hlas při těch slovech. „Cedric mě požádal, abych s sebou vzal jeho tělo. Nemohl jsem ho tam nechat! Ne takhle! Ne s ním!“ naříkal a přitiskl se na Cedrikovo neživé tělo.

„To je v pořádku, Harry. Jste zpátky doma,“ řekl Severus. „Oba dva.“

„Tělo musí být přemístěno, Snape!“ nařídil Popletal. „Tady je moc lidí!“

„NE!“ vřískal Harry. „Ať se to všichni dozví! Ať všichni vidí, co udělal Voldemort! Zabil Cedrika! Zavraždil mi Cedrika před očima! Zavraždil ho! Zavraždil ho!“ Znovu začal naříkat a svezl se na Cedrika, celé tělo se mu otřásalo silou jeho vzlyků.

Brumbál se sehnul a pokusil se Harryho odtrhnout z Cedrikova těla, ale chlapcův zármutek a sevření bylo silné a řediteli se lehce vytrhl.

„NE!!!“ zaskučel Harry hlasem plným bolesti, Severus si nevzpomínal, že by kdy předtím slyšel takové utrpení vycházet z lidského hrdla. „Zmizte od nás!!! Cedriku! Cedriku!!!“ vzlykal Harry a znovu se ohnul k Cedrikovu tělu, rozhodnutý nikdy ho nenechat jít.

„To je můj syn! Můj syn!“ plakal Amos Diggory, když se probojovával dolů přes tribuny. Jeho ženu museli podpírat nejstarší syn a snacha. Obě ženy vypadaly na omdlení. Diváci utichli, jen upřeně zírali na scénu před sebou.

Když Amos doběhl k tělu svého syna, Moddy se pokusil odtrhnout Harryho od Cedrika. „Pojďte, Harry. Tady už nechcete být.“ Moody byl silnější než ředitel; podařilo se mu zvednout Harryho od těla, ale chlapec se v jeho sevření kroutil jako úhoř.

„Nechte mě být! Běžte ode mne!!“ ječel Harry a dříve než Severus stihl zareagovat, viděl, jak Minerva omráčila nejnovějšího učitele OPČM. Chlapec vypadl z jeho sevření a běžel zpátky obejmout svého mrtvého snoubence, s Amosem byli spojeni v zármutku.

„Profesorko McGonagallová!!“ zuřil Popletal. „Co to má znamenat?“

„Tohle,“ Minerva zapíchla hůlku do omráčené postavy: „Není Alastor Moody. Měla jsem si to uvědomit tehdy, když přeměnil pana Malfoye do fretky. Alastor Moody byl v přeměňování hrozný, vyhořel u NKÚ a nikdy neskládal z tohoto předmětu OVCE. Je mi to líto, je mi to tak strašně líto,“ vzlykala a otírala si oči kapesníkem.

Omráčení podezřelého Moodyho způsobilo, že se mu od boků vykutálela na trávník placatka. Severus se shýbl, zvedl ji a čichem zkontroloval obsah, pak si s Brumbálem vyměnil významný pohled.

„Všichni studenti se vrátí do svých ložnic, všichni ostatní diváci, ať, prosím, opustí okamžitě pozemky!“ zvolal Brumbál.

Ozvaly se mumlané protesty, ale brzy diváci nechali Harryho, Cedrikovu rodinu, Popletala, Umbridgeovou, Brumbála, Minervu, Poppy, pana Skrka, toho, kdo se vydával za Moodyho a Severuse o samotě.

„Mnoholičný lektvar!“ řekl Severus dívaje se na ležící osobu a ukázal obsah ostatním přihlížejícím.

„Vy jste si nevšiml za celý rok, že na vaší škole pracuje podvodník, Brumbále?“ zajímala se Umbridgeová, samolibý úsměv více než kdy předtím ukázal její podobnost s ropuchou. „Ministerstvo se v budoucnosti bude muset na Bradavické zaměstnance podívat zblízka.“

„Ministerstvo nemá žádné pravomoce ve škole!“ protestovala povýšeně Minerva.

„Opravdu? Dobrá, věci se očividně budou muset změnit, že profesorko?“ uculila se Umbridgeová.

„Musíme se vrátit zpátky na ministerstvo, Brumbále,“ řekl Popletal, jako kdyby si nepřál už nic více slyšet.

„Vy nechcete slyšet, co se stalo, ministře?“ zeptal se Severus.

„Nepotřebuji, nepotřebuji, jsem si jist, že mě zastoupíte. Pojď se mnou, Dolores,“ oznámil Popletal a vedl před sebou ropuše podobnou ženu. Severusovi se nelíbil pohled, kterým se ta ženská podívala na Harryho, když procházela kolem, obdařila nevědomého chlapce posmívajícím se úšklebkem. Snape ji ho chtěl pohlavkem setřít z tváře.

Harry si vyplakával oči, zdálo se, že si neuvědomuje nic z toho, co se děje kolem, ale Severus měl za to, že se to musí dozvědět. Potřebuje pochopit, proč se to stalo; potřebuje pochopit, kdo jim to provedl; a kdo doopravdy zabil Cedrika tím, že je tuto noc poslal k Voldemortovi.

Severus přešel k Harrymu a zlehka ho poklepal po rameni; mnoholičný lektvar už vyprchával a tělo falešného Moodyho nabývalo své původní podoby.

„Harry, musíš to vidět. Musíš pochopit,“ téměř zašeptal Severus. Znamení na jeho ruce pálilo a on se snažil ignorovat bolest, teď nemohl odejít. Harry potřebuje někoho silného. Chlapec vzhlédl, slzy mu stékaly po obličeji a z nosu mu kapalo, ale neudělal žádný pohyb, aby je setřel. Místo toho přikývl Severusovi a postavil se, nohy se pod ním skoro podlomily.

Severus zachytil do náruče toho smutkem sklíčeného chlapce a dovedl ho před tvář jeho mučitele.

„Barty Skrk mladší!“ vydechl Brumbál.

Mladík na zemi si vyhrnul rukáv košile, aby každý z přítomných viděl Znamení zla hořící na jeho pokožce. „Víte, co to znamená! Vrátil se! Je zpátky!“

„Ty parchante! Ty zasranej parchante!“ křičel Harry, zatímco se vyprostil ze Severusova náručí a chtěl toho muže rozmlátit na krvavou kaši. Pravděpodobně by i uspěl, kdyby na něj Poppy nevrhla uklidňující kouzlo. Harry klesl na trávník, skoro tak bez života jako Cedric.

„Severusi, můžeš ho vzít na ošetřovnu? Musím pomoct Amosovi a – a připravit Cedrikovo t-tělo. Oh, Bože! Oh, Bože!“

Ošetřovatelka se zlomila ve vzlycích, ale podařilo se jí sebrat se a pokleknout vedle Amose jemně mu šeptajíc. Amos kývl a postavil se, signál pro jeho zbylého syna, aby se k němu přidal. Společně se Samem zvedli Cedrikovo tělo a odnesli ho. Severus zamrkal a sledoval Poppy, která je následovala v uctivém odstupu. Harry stále ležel na zemi, zíral do prázdna. Severuse zajímalo, jestli je to jen uklidňujícím kouzlem anebo jestli je i v šoku.

Severus se sklonil a sebral Harryho do náručí, pak odnesl své břemeno na ošetřovnu. Teprve tehdy si všiml krvavého šrámu na Harryho pravé ruce. Severusovi se usídlil strašně mdlý pocit na dně žaludku. Hlavně kouzla z Černé magie používali krev. Obřad z krve, masa a kosti, to pravděpodobně Voldemort použil, aby obnovil své tělo. Až bude Harry klidnější, zeptá se ho.

Ve skutečnosti si mohl Voldemort vzít násilím krev jakéhokoliv kouzelníka, který byl jeho nepřítelem, ale Severus měl strašlivý pocit, že ví, proč Voldemort chtěl přímo Harryho krev.

Radši by to nevěděl, ale uvědomoval si, že Harry se to bude muset dozvědět, a brzo.

Už takhle tu bylo příliš mnoho tajemství.

22.12.11 08:28
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one