Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)

Tak tady je dárek č. 3 od Adelaine, k povídce Všechno není ztraceno, prosím komenty!!!

Část 30

Harry zíral na svoje oblečení v kufru. Nedělal nic, jen se na něj díval dobrou hodinu, až se Neville poněkud o svého přítele obával. Harry neměl být takhle potichu; neměl být tak v klidu. Ne po tom, co se stalo. V tu noc Neville slyšel Harryho zvracet, jak moc brečel. Vylezl z postele, chtěl svého přítele utěšit, ale Harry zakouzlil kolem své postele nějaké kouzlo a Neville se nemohl dostat dovnitř, aniž by cítil bodnutí v noze, jako kdyby stoupnul na pole plné jehel. Nakonec to vzdal, ale byl vzhůru a poslouchal Harryho pláč.

Odjezd Bradavického spěšného vlaku byl o pár hodin posunut, takže studenti, kteří se chtěli zúčastnit Cedrikova pohřbu, ho nezmeškali. Byl to neobvyklý tah, Brumbál trval na tom, že Cedric bude k odpočinku uložen do Bradavic navzdory nesouhlasu ministra Popletala. Pokud Neville věděl, tak žádný jiný student nebyl pochován na hřbitově na pozemcích, jen bývalí učitelé a ředitelé.

Neville nikdy předtím neslyšel o pohřbu, který by byl svolán tak narychlo, ale byl rád, že bude mít šanci se s Cedrikem rozloučit. Cedric se k němu vždy choval mile a Neville byl rád, když s Harrym našli jeden druhého. Nyní byl Harry úplně sám a Neville otřel oči od vlhkosti, která se tam nahromadila. Senná rýma. To musí být tím.

Ron si klekl vedle Harryho a s Nevillem si vyměnili znepokojený pohled. „Harry?“ zeptal se zkusmo. Harry nedal nijak najevo, že ho slyšel, ale pak se rukama začal probírat skrz oblečení v kufru.

„Nemám co na sebe,“ řekl Harry a postupně vzal každou věc ze svého kufru a hodil ji na podlahu. „Jen ten šmejd, co mi dali!“

Ron se s Nevillem podívali na oblečení roztahané po zemi; byla to pravda. Kromě uniforem bylo všechno Harryho oblečení roztrhané, příliš veliké nebo roky zastaralé. Mezi tím nebyl žádný slušný oblek a Nevillovi bylo líto svého kamaráda. „Nemůžu – nemůžu jít!“ vzlykal Harry a zabořil svou hlavu mezi kolena.

Ale tady, na spodu hromady, ležel oblek, který měl Harry na Vánočním plese. Bílá košile a černé kalhoty společně se smaragdově zeleným hábitem.

„Harry, tady,“ řekl Neville, když s Ronem posbírali šaty a ukázali je Harrymu. Sotva jim věnoval pohled.

„Je to zelený. Nemůžu jít v zelený!“ křičel Harry.

„Přeměním to na černou, podívej, Harry,“ oznámil Ron, když kouzlem přebarvil hábit na černou. Neville zatím přeměnil košili a kravatu na černou a podával je Harrymu. Nakonec oba převlékli Harryho do jeho smutečního oblečení, protože se zdálo, že toho sám není schopen. Jen tam stál jako panenka a nechal je, ať ho oblečou.

„Neville, já jsem nikdy předtím nebyl na pohřbu, co máme dělat?“ zašeptal Ron naléhavě.

„Všechno musí být černé,“ oznámil Neville. „Ponožky, spodní prádlo, všechno. Vůbec žádná jiná barva. Je to známka respektu pro – pro mrtvého.“

Neville doupravil Harryho a objal ho, ale bylo to stále jako držet dřevěné prkno. Harry vůbec nebyl cítit jako maso a krev – spíše jako kost a kůže. To byl vždycky takhle vyhublý?

Když byl Harry hotový, Ron otevřel svůj vlastní kufr a vytáhl bílou košili a černé kalhoty. Přeměnil košili na černou, pak Neville udělal to samé se svým oblečením. Harry tam stále stál s prázdným pohledem.

„Harry, je čas,“ sdělil Neville dívaje se na Rona. Harry nedal nijak najevo, že ho slyšel. Ron s Nevillem vzali každý Harryho pod paží a vedli ho celou cestu na Cedrikův pohřeb.

***

Severus Snape se často zúčasnil smrti, ale nikdy předtím nebyl na pohřbu. Neměl žádnou znalost rituálů, které doprovázely něčí odchod, a divil se, jak mnoho lidí vlastně znalo Cedrika Diggoryho, kteří ho milovali jako jeho rodina a Harry. Nebo zde byli jen proto, aby ukojili svou chlípnost a byli svědky na pohřbu zavražděného chlapce?

Harry Potter byl podpírán Ronem Weasleym a Nevillem Longbottomem. Severus měl dojem, že chlapec by spadl na zem, kdyby nebylo těch dvou, kteří ho drželi na nohou; slečna Grangerová vzlykala do kapesníku, nezajímala se, kdo ji může vidět a Severus věděl, že na rozdíl od některých ostatních smutečních hostů, je její smutek upřímný.

Popletal nesouvisle mluvil o něčem, ale Severus zablokoval slova, zaměřil se na Harryho. Chlapec měl dnes zcela suché oči a byl strašidelně klidný po tom, co se včera v noci málem složil. Nebyla žádná možnost, že by se přes svůj zármutek přenesl tak rychle a Severus věděl, že je něco nějak špatně. Dokonce i Longbottom a Weasley si cosi domysleli; pokud tedy jejich podivné pohledy, které si mezi sebou vyměňovaly, měly s tím něco společného.

Většina zde shromážděných lidí dodržovala tradici a tudíž, kam až oko dohlédlo, byla záplava černé. Severus se naježil, když uviděl, že ta ženská Umbridgeová má ve vlasech růžovou mašli. Také koutkem oka zaznamenal záblesk zelené a spatřil, kterak si Draco Malfoy se zlomyslným úšklebkem vyhrnul nohavice kalhot a ukázal Crabbeovi a Goyleovi zelené ponožky.

V Severusovi vzkypěla krev, ale rok už oficiálně skončil, tedy porušení nemohl potrestat. Přesto se přes to nemohl jen tak přenést, panu Malfoyovi může dát trest na začátku příštího roku. Byl to kouzelnický pohřeb a Malfoy jako čistokrevný by měl prokázat více úcty, nehledě na to, čí pohřeb to je.

Konečně Popletal zakončil svůj proslov a seschlý ministerský čaroděj, jenž obřad vedl, předstoupil na pódium a započal rituální zaklínání, které mělo zajistit, že duše Cedrika Diggoryho bude odpočívat v pokoji. Pak nastal čas, aby se rodina rozloučila. Severus viděl, kterak Amos Diggory namáhavě přešel k Harrymu a natáhl k němu ruku, jeho hlas se jasně nesl přes moře lidí.

„Taky jsi byl jeho rodina, Harry,“ řekl Amos a dovedl chlapce ke kamennému podstavci, na kterém ležel Cedric zamotaný do bílého sukna, pouze hlava byla vidět. Staré runy a symboly ve zlatě zdobily sukno, Severus neznal tak polovinu z nich. Také si povšiml, že obočí ropuchy zabloudilo až k jejím vlasům, když Amos odvedl Harryho od jeho přátel. Nepochyboval, že jakmile se vrátí zpátky na ministerstvo, prošetří záznamy a Cedrikovy a Harryho zásnuby budou rozmáznuté ve Věštci během několika hodin.

Toto se nemělo stát. Cedric Diggory neměl zemřít. Byla to nesmyslná smrt, ale Voldemort byl na ně tohle specialista. Nezajímalo ho, koho zabil či zranil a pokud ho tentokrát Harry nezastaví na dobro, propadnou se všichni do ještě větší temnoty než kdy předtím. Severus se k Voldemortovi vrátil v časných hodinách minulou noc. Klečel na nohou a přísahal věrnost dokonce, i když jeho tělo přetrpělo více cruciatů než si pamatoval. Temný pán si myslel, že jeden z jeho nejvěrnějších služebníků je zpátky v jeho temném područí, ale Severus byl tentokrát zrádce v rouše smrtijeda.

Díval se na mrtvého chlapce a cítil slzy, jež se mu sbíraly v koutku oka; rychle je zamrkal. Bylo by těžké udržet si pověst bezcitného bastarda, kdyby se nechal vidět, jak brečí na pohřbu studenta. Severus nepochyboval, že Draco by to hned všechno nahlásil otci.

Měli se spolu milovat, ať je třebas na věky proklínají. Pak by Voldemortovo znovuzrození nemuselo být tak mocné. Harrymu byla vzatá krev. Každý kouzelník víc, že panenská krev a semeno jsou nejsilnější pro rituály, kdyby Harry nebyl panic, pak by Rituál nejspíše ani nefungoval tak, jak Voldemort doufal. To se však již nikdy nedozví.

Hluk davu se snížil, když pět osob se postavilo kolem kamenné desky připraveno dát své poslední sbohem.

Jako první šla Cedrikova matka, políbila svého mrtvého syna na čelo. Jako další šel bratr, pak jeho žena, pak Amos.

Harry stál dívaje se na Cedrika, postoj měl stejně strnulý jako kamenný stůl, na němž ležel jeho zemřelý milovaný. Přihlížející jakoby zadrželi dech, když se Harry sehnul a naposledy políbil ústa mrtvého chlapce. Vypadalo to, jakože čeká na nějaký zázrak… nějaký pohádkový konec.

Nestal se žádný zázrak. Cedric byl stejný jako předtím, když kamenný podstavec obklopil Cedrikovo tělo a stal se hrobkou. Jakmile poslední deska zapadla na místo, Harry se zhroutil k nohám hrobu svíraje kámen a naříkal, jako kdyby se mu zlomilo srdce. Severus věděl, že to tak je, že chlapcovo srdce bylo právě pohřbeno do toho hrobu. Harry škrábal do kamene, dokud si nerozedral ruce do krve a Poppy ho musela odtáhnout pryč, pryč od přihlížejících diváků, kteří pronikli do jeho soukromého zármutku.

Ale Harry nechtěl odejít. Na pohřbu nebylo dovoleno mít hůlku; všechny hůlky, krom Cedrikovy, která byla pohřbena společně s ním, byly v krabici ve vstupní síni hradu. Vypadalo to, že Harrymu nevadí, že ji nemá. Naříkal žalem k nebi a k zemi a magie z něj vytryskla takovou silou, že Poppy odhodila deset stop od něj. Mraky nad hlavou potemněly, hromy a blesky protrhly oblohu; rozeklaný záblesk udeřil do Cedrikova náhrobku, a když bouře přešla, každý z přítomných to uviděl. Zde, vypálena do Cedrikova bílého hrobu byla spálenina připomínající blesk, téměř přesná kopie jizvy na Harryho čele, a kámen byl prasklý na dva kusy.

„Cedriku! Cedriku!!“ bědoval Harry, když se stočil na zem a ležel tam plakaje. Nikdo se necítil dostatečně sebejistý, aby s ním pohnul, ne poté, co viděli ukázku bezhůlkového kouzla.

Severus slyšel reptání, jeho výbornému sluchu to nemohlo uniknout. Báli se ho – báli se smutkem zlomeného kluka, který vypadal tak rozbitý jako ten hrob.

Poppy se postavila, oprášila a pak přešla k němu. „Severusi, vlak brzy odjíždí. Harry musí být v něm.“

„Nemohl by zůstat v Bradavicích? Nemyslím si, že zatím vážně chce odjet, Poppy.“

„No, samozřejmě že nechce, ale ředitel trval na tom, že musí zůstat u svých příbuzných, aspoň na chvíli. Vyzvednou ho a dovedou na ústředí později v létě, ale pro Harryho teď bude nejlepší o tom nepřemýšlet. Možná se můžeš dostat až k němu?“ zeptala se Poppy, když se ostatní začali rozcházet po hloučcích.

Ředitel už odešel pryč, někde diskutoval s Popletalem a Umbridgeovou. Jediní, kdo zůstali, byla Cedrikova rodina a Harryho přátelé. Weasley nyní utěšoval Grangerovou a Neville klečel po boku Harrymu, ale Severus neslyšel, co chlapec šeptá svému kamarádovi. Harry vzhlédl a pomalu přikývl, než se vytáhl na nohy s pomocí podané ruky Longbottoma.

Harry políbil náhrobek, pak objal Diggoryovi a odešel s přáteli směrem k hradu.

Vypadalo to, že přese vše nakonec odjede vlakem.

24.12.11 14:22
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one