Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahoj,

tak přidávám novou kapitolu k Všechno není ztraceno. Tímto bych ji chtěla věnovat všem věrným a zvláště věrným komentujícím.

Limit 8!

Adelaine

***

 

Část 32

Harry spal špatně, jeho sny byly zamořeny obrazy umírajícího Cedrika a Voldemortova znovuzrození. V jedné fázi přišel Vernon do pokoje, když už Harryho křik nemohl déle snášet. Přetáhl Harryho páskem a před svítáním zacpal Harrymu jeho školní kravatou pusu, aby ho umlčel; uvázal mu páskem ruce k pelesti, aby si ji nemohl odstranit.

Harry po tom všem nespal; jen ležel netečně na posteli, ruce nad hlavou, rameno ho z té námahy bolela. Kolem sedmé hodiny se pod kočičími dvířky objevila miska napůl zaplněná ovesnou kaší, ale po půl hodině, byla zase odstraněna; Harry se nemohl pohnout, aby se k ní dostal.

Bylo už dost po jedenácté, když přišel Venon ho rozvázat; jakmile byl Harry volný, uháněl do koupelny – potřeba se stala téměř zoufalou – Vernon na něj celou dobu pokřikoval. Když se postaral o nezbytné, bylo to, jak Harry očekával; voda tekla pouze studená, ale stejně se potřeboval umýt. Nemohl jít pod sprchu, ne se vší tou ledovou vodou, tak jen namydlil žínku a umyl se u umyvadla. Bylo to; nebylo to nijak mimořádně. Nikdy nebylo.

***

Vernon už ho znovu neuvázal, po první noci zahodil Harryho kravatu. Už se ani nesnažil ho znovu umlčet, nechtěl ztratit žádné vlastní oblečení kvůli snaze udržet Harryho potichu. Chlapec trávil dny domácími pracemi a večery snahou vyhnout se Vernonovým pěstem nebo botám, ale občas nebyl dostatečně rychlý. Přestal počítat modřiny, každý další den mu nějaká přibyla.

Pokaždé, když křičel po noční můře, dostal znovu páskem, následně tam jen ležel a vzlykal a brečel. Nebrečel kvůli bolesti, kterou mu strýc právě způsobil, ale protože to bylo tak odlišné od toho, co by udělal Cedric. Cedric by ho podržel; kolébal by ho svým tělem; konejšil by ho jemnými polibky, dokud by se Harry neuklidnil natolik, aby znovu usnul. Vernon se nestaral o to, že má Harry noční můry, že právě ztratil lásku svého života, byl jen otrávený z toho, že ho stále budí. Harry si přál, aby se věci mohly změnit: že udělali chybu; že Dursleyovi nebyli ve skutečnosti jeho rodina a on měl někde milující rodinu, která by přišla a zachránila ho.

Netušil, kolik víc toho ještě snese.

***

V sobotu se věci definitivně změnily. Harry věděl, že je sobota, protože Vernon nešel do práce a venku umýval auto; Harrymu nedovolovali chodit nikam před dům pro případ, že by sousedé viděli jeho a stav, ve kterém se nacházel. Dursleyovi se přestali vyhýbat jeho tváři, takže teď vypadal, že má na lících vzor z nachových a žlutých květin. Harryho vždy něco bolelo už od první noci, co přijel a byl si jistý, že se to nezlepší.

Harry klečel na kolenou, houbu v ruce a umýval dveře na vnitřní dvůr, měl mokré džíny, jak klečel v louži vody na dlaždicích terasy. Teta Petunie dělala něco u kuchyňského dřezu a vrhala po něm zlostné pohledy pokaždé, když podle ní nepracoval dostatečně tvrdě. Harry naposledy jedl před třemi dny, dali mu plesnivý plátek chleba a pohár vody a ten chléb byl tak špatný, že ho téměř okamžitě po snědení vyzvracel.

Dudley lenošil naproti dveřím s jahodovou marmeládou v ruce. Úmyslně rozmazával džem po skle, takže ho Harry mohl čistit znovu. Harry byl tak hladový, že byl v pokušení smývat skvrny jazykem.

„Slyšel jsem tě, víš,“ řekl Dudley, jako by to bylo normální, že oni dva spolu vedou konverzaci. „V noci. Křičel jsi klučičí jméno. Nezabíjej Cedrika! Nezabíjej Cedrika!“ posmíval se, přehraboval kapsy něco hledaje.

Vytáhl ven kousek papíru, v tom si Harry uvědomil, že to není papír, ale pergamen. Viděl záblesk barvy svých nezkrotných vlasů. Obrázek, který mu dal Cedric. Ruka se mu pevněji sevřela kolem houby, takže voda vytekla na kameny pod ním.

„Vrať mi to!“ vykřikl Harry, postavil se a kráčel ke svému bratranci. „Nemáš právo hrabat se mi ve věcech!“

Bože, bylo to příšerné, sledovat Dudleyho džemem zapatlané prsty, kterak bezohledně zacházejí s obrázkem. S něčím, čeho se Cedric dotýkal. S něčím, co Cedric dal Harrymu.

„V tvojich věcech? Nemáš nic, Pottere! Jsi zasraná zrůda bez domova, bez rodiny, bez ničeho!“ Dudley si prohlížel obraz. „Harrymu, s veškerou láskou, Cedric. Kdo je Cedric? Tvůj milenec?“

„Vrať mi to!“ Harry hodil houbu na zem, nezajímal se, kam dopadne. Pokusil se vytrhnout obrázek z Dudleyho rukou, ale ten ho držel z Harryho dosahu. „Vrať mi to!“ Teď byli oba ve skleníku, škrábali se na dlaždicích.

„Ty nejsi jen obyčejná zrůda, co Pottere? Ne, ty jsi k tomu ještě zasranej teplouš!“ řehtal se Dudley a dělal zvuky líbání na obrázek. „Kdo dělal holku, Pottere? Ty nebo tvůj drahý Cedric?“

„Sklapni! Sklapni! Nemluv o něm!“

„Óó, Pottřík malé dítě bude brečet nad svým mrtvým přítelem!“

Harry udělal výpad proti bratranci, vztek a adrenalin bylo pro teď jeho jediné palivo. Všechno bylo pro něj v takovém nereálném stavu, nedošlo mu, že jeho bratranec je větší a v boji o hodně silnější. Udeřil jednou Dudleyho do prostorného žaludku, než byl strhnutý za triko a kolem krku se mu utáhla silná pěst.

„Co se to tady děje?“ zahřměl strýc Vernon blízko Harryho ucha.

„Je to zvrhlík!“ pištěl Dudley. „Snažil se mě dotknout!“

„Ty mizero! To je lež!“ vzkřikl Harry.

Dudley se jen ušklíbl a podal obrázek otci. Stále s jednou rukou kolem Harryho trička, si Vernon prohlédl kresbu, až jeho tvář nabrala červený odstín.

„Budiž,“ řekl. „Tedy. Po tom všem, co jsme pro tebe udělali. Ujali jsme se tě, dávali jsme ti jídlo z našeho stolu, oblékali jsme tě, tohle z tebe vyrostlo.“

„Nikdy jste mě nedávali najíst,“ křičel Harry. „Ne pořádně a oblečení jsem dostával, až když ho Dudley donosil!“

„Jak se opovažuješ!“ Vernon třásl Harrym tak prudce, že téměř slyšel cvakat zuby. „Nejsi nic, jen špinavá, oplzlá zrůda a proklínám den, kdy jsme se tě ujali! Nejen, že jsi jeden z nich, navíc praktikuješ ohavné hříšné činy s jinými kluky! Pro tohle shoříš v pekle, Pottere! A teď se navíc snažíš zkazit mého syna!“

Vernon natlačil Harryho na zeď, rozbil mu obličej o omítku. Hvězdičky mu explodovaly před očima, jak ho srazila bolest. Krev se mu vyřinula z nosu a z pusy, zatímco Vernon ho stále otloukal. Harry se snažil dostat ze strýcova sevření, ale toho muže byla pořádná hromada a jeho pokusy byly marné. Když ho Vernon pustil, spadl na podlahu, jen aby na něm mohli strýc s Dudleym pořádně pracovat.

Byl hnán z a do bezvědomí; polovinu doby ani nevěděl, co s ním dělají. Jediné, co vnímal, byla bolest.

„Petunie! Dones jeho kufr!“ zařval Vernon a Harry si musel připlácnout ruce na uši, aby pohltily ten zvuk. Bolelo to, Bože, bolelo to. Jen chtěl, aby už byl konec. Otevřely se přední dveře; Harry byl trhnutím postaven na své vratké nohy a vyhozen na zahradní cestičku. „Nikdy více! Už tě nechci v tomhle domě, kluku! Tebe a tvoji nepřirozenost! Vypadni odsud a drž se dál!“

„Harry se nemohl pohnout z místa, kam dopadl, byl v agónii. Vernon za ním vyhodil kufr, dopadl Harrymu na nohy, ten jen zakvílel obnovenou bolestí, kterou vyvolal kontakt. Oh, Bože, proč už nemohl umřít?

A pak náhle byly kolem něj silné paže, které ho kolébaly.

„Cedriku!“ vzlykal Harry. „Cedriku!“

„Ššš, Pottere. Je to v pořádku. Mám vás. Mám vás.“

Hlas byl silnější než Cedrikův, starší. Harry nemohl otočit hlavou, aby spatřil svého zachránce, ale poznal ten hlas.

„Pane! Oh, pane!“ vzlykal a nechal se tmou konečně pohltit.

***

Severus seděl na jedné z postelí pro hosty na Grimmauldově náměstí, kde strávil posledních pár hodin. Držel na hrudi pohmožděného a zbitého Harryho Pottera, kolébal ho a jemně mu broukal. Sirius Black se snažil zapojit, snažil se převzít svého kmotřence ze Severusova náručí, ale Severus mu to nedovolil.

Teprve až když se Poppy dostala letaxem do pokoje, začal se cítit ve skutečnosti trošku klidněji. Poppy bude vědět co dělat, jak pomoct.

„Severusi, prosím, polož Harryho na postel, ať ho můžu vyšetřit. Musím vědět, co potřebuje spravit.“

„Prasklá lebka, otřes mozku, zlomená žebra, nos, lopatka, natržená slezina, rozsáhlé modřiny a řezy, protržená plíce,“ vyjmenovával klidně Severus, jakoby četl přísady do lektvaru.

„Severusi, jak to –-“

„Použil jsem svá kontrolní kouzla. Umírá, Poppy! Tihle zasraní mudlové ho skoro zabili!“

„Ven, oba dva!“ vyhodila je Poppy i s Blackem. Oba se na ni zlostně podívali, ale oba věděli, že s tou ženou se nemají hádat, zvláště když Harryho život visí na vlásku. „Musím se o Harryho starat. Proč jsi ho nevzal na ošetřovnu, Severusi?“

„Poté co se Barty Skrk dostal do Bradavic? Nemyslím, že je v Bradavicích dále v bezpečí.“

To nebyl jediný důvod; Severus si nebyl jistý, jak by Harry reagoval, kdyby se vzbudil v Bradavicích, zpátky mezi těmi strašnými vzpomínkami. Neměl představu o stavu jeho mysli a nebude mít, dokud nenabere vědomí.

„Severusi, polož Harryho dolů,“ nařídila Poppy. Severus si uvědomil, že sevření, v kterém hocha držel, spíše upevnil, než uvolnil. Jako kdyby ho nemohl nechat jít; ruce mu jako spáry obtočil kolem pasu. Severus to nedokázal udělat; fyzicky nebyl schopný pustit to křehké tělo ze svých paží. Poppy mu musela Harryho odebrat kouzlem a něžně ho položila na postel.

„A teď ven, oba dva a nechte mě postarat se o pacienta,“ řekla Poppy a pár slz se jí skutálelo po lících.

Když byli v chodbě, Sirius Black se k němu otočil a udělal něco, co Severus nikdy neviděl toho muže udělat předtím. Podal mu ruku.

„Nikdy jsem ti nepoděkoval,“ řekl Black, jeho ruka se stále vznášela na místě.

„Za co?“ zeptal se Severus, podvolil se a uchopil nabízenou ruku. Cítil se velmi zvláštně, stát tady v Blackově domě po předcích, potřásat si s mužem rukou, zatímco Harry leží zraněný ve vedlejším pokoji.

„Za to, že jsi ho zachránil,“ prohlásil Black, hlas měl rozhodně upřímný, nezněla v něm žádná posměšná krutost, jako když byli ve škole.

Maje na paměti hrůzostrašný stav, ve kterém se chlapec nacházel, si Severus zhluboka povzdechl. „Ještě není zachráněn.“

 

02.01.12 20:08
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one