Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahoj,

tak přidávám novou kapitolu k Všechno není ztraceno. Myslím, že tohle je poslední z těch depresivních, snad už to bude lepší. Tak děkuji všem moc za komenty, jsem vám za ně vděčná.

Adelaine

***

Část 35

Severus stál pod sprchou, nechával horkou vodu, nechť spláchne, co se stalo tuto noc v Raddle Manor. Jakmile se vrátil, Brumbál svolal schůzku Řádu na Grimmauldovo náměstí, ale Severus tam netoužil jít páchnoucí jako nějaká děvka z Obrtlé. Netoužil být považován za jednu z nich; přestože taková byla realita. Jeho odměna nebyly peníze, ale informace a Voldemort si pouštěl jazyk na špacír, když si užil rozkoše. Fakt, že Voldemortova rozkoš znamenala bolest pro ostatní, byl vedlejší.

Než se dosprchoval, měl už úplně zčervenalou kůži; a dokonce i jeho vlastní měkký ručník byl po tolika cruciatech bolestivý. Měl vyšší toleranci proti prokletí než většina lidí, ale jen tím docílil, že jeho trest trval déle než u ostatních. Voldemort nikdy nepřestal, dokud Severus hystericky neřval, téměř bez sebe bolestí. Severus na sebe zakouzlil vysoušecí kouzlo a oblékl si šaty, které obvykle nosil po smrtijedských shromáždění; hebkou hedvábnou košili, černé bavlněné kalhoty a přes ně sametový hábit. Poté, co si oblečení vzal na sebe, začaroval ho ještě do jemnějšího. Předtím, než se odletaxoval na Grimmauldovo náměstí, obrátil do sebe pár lektvarů proti bolesti a natřel si do nejhorších ran antiseptický balzám; nedalo se odhadnout, čeho všeho se Voldemort nebo Lucius dotýkali.

Tu noc tam bylo jen malá společnost, ředitel, Minerva, Sirius, Molly a Artur Weasley. Poppy nebyla členkou Řádu, ačkoliv o něm věděla. Zůstávala u Harryho; nikdo z nich si nemyslel, že by ho mohli nechat o samotě.

„Dal by sis šálek čaje, Severusi?“ zeptala se Molly téměř okamžitě, jakmile vystoupil z krbu.

„Ne, děkuji,“ řekl a oprášil si saze.

„Co je nového, Severusi?“ otázal se ředitel. Žádný zdvořilý zájem o to, jak se cítí. Nikdo z nich nevěděl, co Severus protrpí v jeho špionské roli, jen ředitel věděl. Ve skutečnosti to byl on, kdo si myslel, že je to skvělý nápad: dobrý způsob, jak podlézat Temnému pánovi. Bylo to první setkání od doby, co Voldemort získal zpět své tělo, kdy se rozhodl udělat ze Severuse příklad. Získal své potěšení, stejně tak Lucius, zatímco ostatní přihlíželi. Důvod, proč Severus nechtěl čaj, byl ten, že nevěřil, že dokáže zastavit třas svých rukou na tak dlouho, aby ho mohl vypít.

Sepnul je dohromady a ustálil je jen silou vůle.

„Ví, že Harryho příbuzní jsou mrtví, tudíž už déle nemá ochranu. Chce vědět, kde je Harry nyní, kdo jsou jeho poručníci. Nemohl jsem mu to sdělil. Byl jsem – byl jsem potrestán za nepřinesení lepších zpráv. Voldemort má jiné špehy, řekli mu o tom slyšení; musí to být někdo přímo z ministerstva. Chce po mně, abych šel na to slyšení, zjistil, zda bude či nebude vyloučen, a kdo budou jeho noví opatrovníci. Domnívám se, stejně tak i Voldemort, že poručnictví bude také ustanoveno na tom slyšení 1. srpna?“

„Také to očekáváme, ano,“ řekl Brumbál. „A Voldemort ti neřekl nic jiného?“

Severus na něj zůstal zírat; osobně měl za to, že informace, které shromáždil, jsou docela působivé. Věděli něco o Voldemortových plánech. Ještě nebyl připraven unést nebo zabít toho chlapce; vyčkával; sledoval, co se stane. Pakliže Harryho noví poručníci budou schopni ho ochránit do jeho návratu do Bradavic, byl jen malý důvod k obavám. Voldemort půjde po Harrym a zdá se, že se to stane spíše dříve nežli později. Musí se na to připravit a musí na to připravit Harryho.

„Nemluvil o Oddělení záhad?“ zajímal se Brumbál srkaje čaj.

„Ne. Ne se mnou,“ odpověděl Severus.

„Víš něco, co my nevíme, Albusi?“ zeptala se Minerva.

„Ne, Minervo. Jen mě to zajímalo. Vzhledem k tomu, že má špeha uvnitř ministerstva, mohl by o něj vyjádřit zájem, to je vše. Dobrá, Harry potřebuje dospělý doprovod ke Starostolci, Severusi, tímto bys mohl dodržet Voldemortovi rozkazy a zároveň vyhovět našim zájmům.“

„Které jsou?“ pozvedl Severus obočí na svého zaměstnavatele.

„Udržet Harryho v bezpečí, samozřejmě!“ řekla Minerva, jako kdyby se Severus zbláznil, vůbec pokládat takovouhle otázku. Brumbál se neusmál, dokonce ani nezamrkal a Severuse napadlo, jestli Brumbálovy zájmy jsou jiné než si všichni ostatní myslí.

„Nepracovali Harryho rodiče na Odboru záhad?“ zeptala se Molly, když obcházela stůl a nalévala každému horký čaj do hrnku. Nenabídla jeden Severusovi a ten za to byl vděčný; myslel, že uviděl záblesk soucitu v jejích očích, ale nebyl si jistý.

„Ano,“ přikývl Brumbál, „ale pochybuji, že to má co do činění s tím, proč chce Harryho.“

Severus si tím nebyl tak jistý. Nebyla na Odboru záhad Síň proroctví? Nepůjde Voldemort hledat tu věštbu, kterou Sybila Trelawneyová před lety pronesla? Ne, uvědomil si Severus, nepůjde. Zadá to někomu jinému, aby to pro něj udělal; Voldemort si zřídka kdy oběhával vlastní pochůzky. Severuse zajímalo, jestli tento úkol zadá jemu.

„Severusi, myslím, že by bylo nejlepší, kdybys zbytek léta zůstal tady,“ řekl Brumbál. Severus věděl, že to přijde, od té doby, co zachránil Harryho Pottera ze Zobí ulice. „Pokud ti to nebude vadit, Siriusi?“

„Myslím, že lepší otázka je, jestli to nebude vadit Harrymu? Už si toho zažil dost; nepotřebuje další rozrušení. Jestli Harry řekne, že můžeš zůstat, tak můžeš zůstat, Snape.“

Severus přikývl chlapcovu kmotrovi; líbil se mu ten nápad, že to bude Harryho výběr.

***

Harry souhlasil se vším, co navrhovali, byl to prostě jednodušší způsob. Neměl energii na boj ani hádky; neměl energii na nic. Trochu brečel, když mu madam Pomfreyová nakonec vysvětlila jeho nohu; neměl jen zlomené kosti a modřiny; cokoliv Vernon udělal, mu nějak poškodilo nervy v noze a Harry už ji nikdy nebude moci plně používat jako předtím. Mohl chodit, ale jen s holí a po zbytek života bude kulhat. Byl to už týden od toho, co mu to sdělila a Harry od té doby nevylezl z postele kromě cest do koupelny.

Souhlasil, aby Snape zůstal; stejně neměl pocit, že má na výběr. Dospělí mohli dělat, co si mysleli, že je pro něj nejlepší, aniž by se s ním poradili; byl na to zvyklý. Bylo milé, že Snape za ním přišel do pokoje a zdvořile se ho zeptal, zda mu nevadí, když tu na zbytek léta zůstane s nimi. Vzhledem k tomu, že dům patřil Siriusovi, ne Harrymu, neměl pocit, že má právo odmítnout. Navíc mu bylo jedno, kdo tu žije.

Snape půjde na to slyšení s ním; což bylo pro něj překvapení. Harry si myslel, že bude muset jít sám. Byl zvyklý, že ho dospělí nechávali všechno zařizovat, takže bylo těžké pro něj komukoliv věřit. Někdy ho pan a paní Weasleyovi šli navštívit po schůzce Řádu; Ron byl v Rumunsku u bratra a měl se tam báječně, jak mu psal dopis po sově. Madam Pomfreyová byla na Grimmauldově náměstí častěji než nebyla, ale zřídkakdy zůstávala přes noc. Harry předpokládal, že to znamená, že už je mu lépe, ale necítil se tak. Ne uvnitř, ne tam, kde na tom záleží.

Nikdy ho nenechávali samotného, vždy u něj někdo byl, a Snape nebo Sirius u něj dokonce trávili i každou noc na rozkládací posteli u něj v pokoji a chodili s ním i do koupelny. Alespoň ho nechávali zavřít dveře, aby měl soukromí, ale magicky mu zabránili zamknout se. Harry se čím dál tím víc od všech živých vzdaloval. Jeho srdce bylo zcela trháno v jiném směru. Prázdnota ho neopouštěla a bylo čím dál tím těžší přežít další den. Chtěl Cedrika. Potřeboval Cedrika.

Rozhodl se udělat to na své narozeniny a vyhnout se tak i slyšení. Madam Pomfreyová přinesla jemu a Siriusovi snídani do postele; usmála se na něj a podala mu pár zabalených dárků. Harry se z nich nemohl radovat; věděl, že je nikdy nerozbalí. Snědl trochu ze snídaně jen proto, aby se vyhnul hádce se svým kmotrem, opravdu neměl hlad. Neměl hlad už celé dny, jako kdyby jeho tělo bylo stejně připravené jako jeho mysl.

Harry vylezl s postele a zvedl hůl – Snape ji pro něj vykouzlil, řekl, že to byl předčasný narozeninový dárek. Byla udělaná z buku a držadlo bylo zakrouceno do tvaru lva. Chvíli se kymácel, levá noha ho nechtěla unést, ale Harry to nedovolil. Dojde do koupelny sám bez pomoci, i s rozviklanou nohou. Sirius vstal dříve, než Harry došel ke dveřím.

„Kam jdeš, Harry?“

„Koupelna,“ pokrčil rameny, snažil se zachovat klid navzdory tomu, že jeho srdce bilo tak rychle, až se divil, že ho Sirius neslyší.

„Dobře, půjdu s tebou,“ řekl Sirius, přehodil si župan přes pyžamo. Harry ve skutečnosti nečekal nic jiného. Vše, co bylo považováno za nebezpečné, bylo odstraněno ze všech koupelen. Nebyly tam žádné břitvy, zrcadla, prášky ani lektvary. Mysleli si, že udělali dost, aby ho ochránili před sebou samým.

***

„SEVERUSI!! DO PRDELE! SEVERUSI!!“ zaječel Sirius z patra; jeho křik vzbudil obraz a ten začal také vykřikovat.

Severus vyběhl schody po dvou, naléhavost v Siriusově hlase ho poháněla. Na prvním poschodí našel Siriuse, jak drží Harryho v náručí, z chlapce odkapávala voda a stále byl oblečen do pyžama, oblečení se na něj nalepilo jako druhá kůže.

„Co se stalo?“ zeptal se Severus, sklonil se dolů a zkontroloval Harryho životní funkce.

„Pokusil se utopit ve vaně! Byl nějak moc potichu, tak jsem zavolal skrz dveře, ale on mi neodpovídal, bál jsem se toho nejhoršího. Otevřel jsem dveře, přestože jsem mu slíbil soukromí.“

Chlapcův puls byl slabý, ale stabilní. Dýchal poměrně dobře na to, že se téměř utopil. Proč se neozval jeho kouzelný alarm, jestliže se Harry pokoušel zabít? Severus vyndal svou hůlku a prohlédl chlapce, jeho koutky rtů se zaškubly v něčem, co mohl být téměř úsměv.

„Nikdy mu nehrozilo utopení, Siriusi. Je pod kouzlem Aqua Tutis. Ať to na něj zakouzlil kdokoliv, neodstranil ho; nemůže se utopit, dokud ten dotyčný z něj kouzlo nesejme.“

„Snažil se to ukončit, že jo?“ zeptal se Sirius a třel Harrymu záda. „Cítím se tak zkurveně bezmocný! Chci pomoct – jak mu můžeme pomoct, Severusi?“

„Nevím, Siriusi. Ale teď si myslím, že bychom ho radši měli převléknout do čistých šatů.“

Sirius se zadíval na promočené tělo svého kmotřence, jako kdyby si nedokázal uvědomit, že voda, která kape na podlahu, pochází od Harryho.

„Není v pořádku, že? Bude muset jít ke Svatému Mungovi, co myslíš?“

„A jak se bude Harry cítit, když ho tam pošleme?“ zajímal se Severus.

„Jako že o něj nemáme starost, že jsme ho opustili. Hergot! To mu nemůžeme udělat, nikdy by nám neodpustil. Co tedy budeme dělat?“

„Dáme mu nějaké suché šaty, uložíme zpátky do postele a zavoláme Poppy.“

***

Madam Pomfreyová, profesor Snape a Sirius byli všichni v pokoji, když Harry konečně přišel k sobě. Nedokázal se na ně podívat, tak moc se styděl. Po všem, co pro něj udělali, aby mu pomohli; plivl jim přímo do tváří. Nefungovalo to, Cedrikovo kouzlo ho stále chránili, přestože zemřel a po tomto již nebyla možnost, že by ho nechali samotného. Nikdy už nedostane další příležitost. Nemohl jít za Cedrikem.

Vzlykal své zlomené srdce do polštáře, otočen od dospělých.

„Pročř jsi to udělal, Harry?“ zeptal se Sirius, ale Harry nedokázal odpovědět. „Tvoji rodiče by se za tebe styděli!“

„Siriusi!“ napomenula ho madam Pomfreyová, ale Sirius ji nevnímal.

„Zemřeli, aby tě zachránili, Harry. Jaký to pro ně musí být pocit, když vědí, že jsi se pokusil vzít si vlastní život? Nemohli by být na tebe hrdí, nebo snad jo?“

„Siriusi, to už by stačilo, ven!“ řekla madam Pomfreyová a chlapec uslyšel jejich vzdalující se kroky. Myslel, že je sám a tak nechal proudit všechnu skutečnou beznaděj, kterou cítil, všechen zármutek, který ho dusil a vyplakával si oči jako rozmazlené batole, kterému zakážou jeho oblíbenou hračku. Jenže on nikdy nebyl rozmazlený, nikdy nedostal žádnou hračku, která by již předtím nebyla rozbitá, a on naříkal ještě více, až ztěžka popadal dech.

Málem vykřiknul, když ucítil jemný dotyk ve vlasech, laskající ho, předtím, než si uvědomil, že to je Snape, a že tedy neodešel společně s ostatními. Harry nevěděl, co ho přinutilo to udělat, stěží si uvědomoval, jak se to stalo, ale otočil se a vrhnul se Snapeovi do náruče, obtočil své paže kolem mužova hrudníku a naříkal svou bídu do jeho prsou.

„Chy – chybí mi! Chybí mi!“ popotahoval Harry.

„Já vím, Harry, já vím,“ řekl muž šeptem, když hladil Harryho záda.
 

 

11.01.12 16:23
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one