Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahoj,

tak přidávám vám novou kapitolu k Všechno není ztraceno jako odměnu za ohlasy. Tímto chci poděkovat všem komentujícím.

Adelaine

***

Část 38

Z deníku Harryho Pottera:

„2. září

Nemůžu tomu uvěřit! Ta odporná babizna Umbridgeová je náš nový učitel Obrany! Nenávidí mě; vím, že mě nenávidí, co tu proboha dělá? Dokonce i Hermiona si, že tím něco sleduje, a ona se v těhle věcech nikdy nemýlí. Umbridgeová mě na tom slyšení vážně chtěla nechat vyloučit. Zajímalo by mě, jestli obyčejní učitelé nás mohou vyloučit nebo to musí udělat ředitel? Zeptám se Snapea, ten to nejspíš bude vědět.

Snape! To je opravdu překvapení, nikdy jsem netušil, že ten chlap je tak chápající, ale mluví se mnou, jako kdybych už nebyl dítě. Jako když si myslel, že musím znát pravdu, přestože je děsivá. Sirius byl trochu naštvaný, když zjistil, že Snape bude jeden z mých opatrovníků, ale nemůže to nijak zarazit, nebo jo? Ne, když je venku a dělá něco pro Řád a hádám, že tam je i Hagrid, protože není ve škole.

Snape při vyučování na mě není milý, stále mě uráží a shazuje jako obvykle, ale s Malfoyem ve třídě vím, že to tak musí být. Voldemort se nesmí dozvědět pravdu, ale občas se cítím špatně, když mně před všemi nadává.

Vrátil mi neviditelný plášť těsně předtím, než jsme jeli do školy. Řekl mi, že můžu za ním přijít a promluvit si s ním kdykoliv, dokonce i po večerce! Brečel jsem, ale to jsem v poslední době dělal často. Madam Pomfreyová mě donutila slíbit jí, že k ní budu chodit na kontroly každý týden. Bojí se, že jsem stále moc hubený, ale nemám moc chuť k jídlu, nikdy jsem vážně neměl.

Stále se mi zdá o Cedrikovi, ale teď jsou to převážně noční můry, ne ty, kde je stále naživu. Minulou noc jsem se napůl vzbudil vlastním křikem; zapomněl jsem zakouzlit tišící kouzlo. Madam Pomfreyová a Snape mě vzali k nim dolů, když jsme ještě všichni byli na Grimmauldově náměstí, a chtěli vědět, jak častý jsou ty noční můry. Myslím, že je šokovalo, jak často je mám.

Stýská se mi po Cedrikovi tak moc, ale připomínám si, že musím zabít Voldemorta za něj, Cedric to sám nemůže udělat.“

***

Z deníku Severuse Snapea:

„3. října

Dnes je první Prasinkový víkend a ředitel rozhodl, že je moc riskantní nechávat chlapce jít kamkoliv poblíž vesnice. Nezdálo se, že by to Harrymu vadilo a přišel dolů po snídani připravený a ochotný mi pomoct urovnat sklad zásob, i když nebyl toho pořádně schopen. Zdá se, že jeho noha bolí neustále, ale nikdy si nestěžuje a snaží se schovat úšklebky.

Poppy mi řekla, že potřebuje brát lektvar proti bolesti každý den; bez něj se ocitá v agónii. Změnil jsem trochu složení a přidal čokoládu, ať to alespoň lépe chutná. Brečel, když mi děkoval, ale odmávl jsem to. Nebylo to nic. Nic ve srovnání s tím, čím si ten chlapec musel projít a co od něj všichni očekáváme. Je mu patnáct let a celá váha kouzelnického světa leží na jeho ramenou.

Posadil jsem ho na stoličku a předčítal mi list s přísadami. Je tak tvrdohlavý, že jsem si myslel, že odmítne, ale jeho noha musí bolet, protože se posadil bez dalších protestů.“

***

Z deníků Harryho Pottera

„10. října

Dnes mi Malfoy po Přeměňování ukradl hůl, ale neuvědomil si, že je prokletá. Lev není jenom dekorace, je to strážce. Musel jít na ošetřovnu, aby si nechal ošetřit kousnutí; doufám, že to vážně bolelo. Dobře mu tak.

Dnes to bylo zlé, ta bolest. Bylo to, jako kdybych měl díru v hrudníku tam, kde býval Cedric, a já si nemyslím, že ji cokoliv dokáže zaplnit. Lidé se stále ptají, jak mi je, ale já nevím, co na to mám říct, jak jim to mám říct a tak jim lžu, že je mi dobře. Někdy mám pocit, že bych rád mluvil o Cedrikovi, ale nedokážu to, je to příliš bolestné.

Šel jsem do chlapecké umývárny a přeměnil jsem kostku mýdla v břitvu. Dlouho jsem na ni jen zíral a doufal, že nikdo nepřijde a nenachytá mě při tom. Nic jsem neudělal, ale chtěl jsem. Chtěl jsem.

Šel jsem za Snapem a vyprávěl jsem mu, co jsem udělal. Nekřičel na mě, jen mě objal a nechal mě se vybrečet a navrhl, že bych mohl rád mluvit s madam Pomfreyovou o tom, jak se cítím. Já si to nemyslím. Ona je žena a já se cítím daleko příjemněji, když mluvím s mužem. Donutil mě slíbit mu, že přijdu, když se zase budu cítit takhle špatně, že přijdu za ním dřív, než stihnu udělat něco pošetilého jako vyčarovat si ostré nástroje.

Řekl, že já a nože vážně nepatříme k sobě, připomněl mi, jak jsem zkazil krájení pampeliškových kořenů. Myslím si, že žertoval, trochu mě to rozveselilo, i když jsem se nezasmál.“

***

Z deníku Severuse Snapea:

„20. listopadu

Hloupý, tvrdohlavý, idiotský kluk! Proč nikomu neřekl, co mu ta ženská dělá? Vím, že dostává tresty po škole, ale tohle – nikdo z nás neměl ani ponětí, co její tresty obsahují. Chlapcova ruka je už zjizvená navzdory léčení, trvalo to už příliš dlouho. Nemám vykládat lži. A ta předpokládaná lež byla, že se Temný pán vrátil! Ta ženská se kompletně zbláznila? To snad nečte noviny? Útoky, vraždy, mučení?

Harry to neřekl dokonce ani mně, to jeho kamarádka, slečna Grangerová, která zde zůstala po hodině a chtěla po mně výtažek z hrbouna na rány. Nikdo si nevšiml jizev na chlapcově ruce, protože na ně používal kouzlo krásy, ale slečna Grangerová je zahlédla jednou v noci, když kouzlo selhalo a já jsem z ní konečně dostal, co se stalo.

Harry se svými přáteli nemluvil pár týdnů, protože to viděl jako zradu. Ale dnes večer při večeři s nimi už zase mluvil. Neusmíval se, ale to se neusmíval moc od té doby, co Cedric zemřel. Jen doufám, že ví, že může ke mně přijít, když toho na něj bude moc. Čím dříve ta ženská Umbridgeová bude pryč, tím lépe.“

***

Z deníku Harryho Pottera:

„23. prosince

Cho Changová mě dnes zdržela samotného po setkání BA; snažila se o to celou dobu, abychom mohli mluvit o Cedrikovi. Chce vědět, jak zemřel, byl statečný? Myslel na ni? Co jsem jí na to měl říct? Stalo se to tak rychle, z ničeho nic. Jednu vteřinu byl naživu a příští byl mrtvý. Nebyl tam čas na hrdinství, odvahu či slavná poslední slova a já ji nenáviděl za to, že mě nutí tu noc znovu prožívat, jako kdybych toho ve snech neměl dost.

A pak se mě pokusila políbit! Byl jsem úplně vedle a řekl jsem jí pár nepěkných věcí. Utekla, brečíc a řekla, že by mohla celé škole rozhlásit, jak ohavně jsem se k ní choval. V této fázi mně to vážně nevadí, lidé o mně mluví neustále. Prostě to většinou ignoruju.

Cítil jsem se vážně špatně, tak jsem šel do Snapeových komnat a on se mnou chvíli hrál šachy, dokud mi nebylo líp. Ani se mne nezeptal, co je špatně, ví, že někdy o tom nerad mluvím a on mě do toho nikdy netlačí. Potřeboval jsem to, bylo pěkné strávit čas s někým, kdo se nesnaží mě nakrmit, nechce, abych se mu otevřel, a nesnaží se mě ocucávat pod jmelím.

Myslím, že jsem se asi usmál trochu, když jsem si představil Snapea pod svazkem jmelí.“

***

Z deníku Severuse Snapea:

„3. ledna

Arthur Weasley je na tom dobře po srážce s Nagini, ačkoliv nikdo z nás se nechce zabývat tím, co se mohlo stát, kdyby Harry neměl tu vizi nebo cokoliv to bylo. Naneštěstí ve stejný čas, kdy Harry byl v těle toho hada, tak tam byl i Pán zla a ten teď ví o jejich spojení. Bylo rozhodnuto, že se Harry bude učit Nitrobranu a Brumbál to samozřejmě hodil na mě, abych ho učil.

Není to něco, na co bych se těšil a vím, že Harry se na to taky netěší, vzhledem k tomu, co se stalo minule, když byl uvnitř mysli někoho dalšího, a teď tu není žádný Cedric, který by ho přivedl zpátky, kdyby se to i tentokrát pokazilo.

Nicméně se to musí naučit, a Harry nikdy nebyl člověk, který by se vyhýbal zodpovědnosti, nehledě na to, že jeho ramena se nerozšíří, když na ně stále přidáváme další břemena.“

***

Z deníku Harryho Pottera:

„25. června

Včera byla poslední zkouška NKÚ, díky bohu! Ten bastard mi poslal vizi během zkoušky z Dějin čar a kouzel, myslel jsem, že se mi snad lebka rozštěpí na dvě! Myslím, že jsem dokonce vykřikl nahlas a zkoušející mě poslal ven na čerstvý vzduch – říkal, že to jsou pravděpodobně nervy, některé lidi to tak bere.

Nikdy jsem se rád neučil Nitrobranu, zezačátku to bylo vážně těžké a myslel jsem si, že se to nikdy nenaučím, ale už mi to jde lépe. Díky bohu za to! Nevím, co Voldemort chystá, ale věděl jsem, že ta vize je falešná už od začátku. Když se něco doopravdy děje, jako ta noc, kdy had napadl pana Weasleyeho; kolem všeho vidím takovou namodralou záři. Tady kolem Siriuse nebyla žádná namodralá záře, tak jsem věděl, že ve skutečnosti není na ministerstvu, ale z nějakého důvodu mě tam Voldemort chtěl vylákat.

Jakmile jsem mohl, řekl jsem to Snapeovi a on odešel, předpokládám, že ho zavolal Voldemort, protože předtím než šel, držel se za předloktí. Zajímalo by mě, jestli to bolí tak jako mě občas bolí jizva? Ještě se nevrátil a vím, že je nejspíš hloupé se bát, ale nemůžu si pomoct. Bojím se o něj vždycky, když jde za tím vraždícím parchantem. Doufám, že je v pořádku, nebo aspoň tak v pořádku, jak můžete být, když vás Voldemort hodiny mučí Cruciem. Snape to nikdy nepřizná, ale já to znám. Vím, jak je cítit ta kletba. Voldemortovi, jak se zdá, je jedno koho zraňuje, a já jen doufám, že jednoho dne budu natolik silný, abych ho zastavil.

Umbridgeová se dostala v lese do konfliktu s Drápem, Hagridovým nevlastním bratrem obrem, a stádem kentaurů, takže to vypadá, že příští rok budeme zase potřebovat nového učitele Obrany. Jizva na mé ruce bolí při dešti; přestal jsem používat kouzlo krásy. Hermiona tvrdí, že by to lidé měli vidět jako připomínku toho, jak zlá ta ženská byla a že doopravdy nejsem lhář.

Madam Pomfreyová a Snape říkali, že mě tenhle rok vezmou na prázdniny. Cítil jsem se trochu smutně, když mi to sdělovali, vzpomněl jsem si na prázdniny, které jsem strávil s Cedrikem minulé Velikonoce. On už na prázdniny nikdy nebude moct jet. Myslím na něj každý den, ale už to nejsou okamžiky, jak umíral. Vzpomínám na ten skvělý čas, který jsme měli minulý rok, jak když chtěl, dokázal, abych se tak cítil. Tak normálně. Nikdy na něj nezapomenu; stále nosím jeho prsten a vždycky budu.

Stále mi chybí.“

 

17.01.12 21:05
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one