Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahoj,

tak přidávám další kapitolu k Všechno není ztraceno. Kapitolka je věnována keishatko, Saskya, Nade, janča, Saty, grid, Lucka, 14laura, Ella, bacil, EnniAn. Přeji ať to pěkně nastartuje poslední pracovní den tohoto týdne. Příjemné počtení.

Adelaine

***

Část 40

„Kde je Poppy?“ zeptal se Harry, jakmile zasedl k vyřezávanému dřevěnému jídelnímu stolu. Stále se mu zdálo divné oslovovat své opatrovníky křestním jménem, i když to už to dělal déle jak týden. Vila měla tři ložnice a velký propojený obývací, jídelní a kuchyňský kout. Všechny zdi byly vymalovány stejným odstínem smetanové s náznakem cihlově červených lišt ze dřeva. Každý kus nábytku v domě byl umně vyřezávaný motivy z římské mytologie.

„Má migrénu a necítí se na to, aby dneska někam jela,“ řekl Snape – Severus, Harry si to musel neustále připomínat pro jistotu, že by mu to vyklouzlo, kdyby mluvil nahlas – když si naléval kafe ze zdobené konvice na stole. Snídaně již byla připravena: mísa čerstvého ovoce; rohlíky, džemy a marmeláda; vařená vejce; talíř uzenin a sýrů; konev dýňového a pomerančového džusu, kouzlem chlazený navzdory vedru venku.

„Takže nepojede s námi do Pompejí?“ otázal se Harry, když si vybíral ovoce a sýry, společně s rohlíkem a sklenicí pomerančového džusu. Poté, co přesvědčila Severuse, aby jeli na výlet, tak nakonec se necítí dobře, aby jela. „Nemůže si vzít lektvar?“

„Harry, ta žena je kvalifikovaná lékouzelnice, vážně si myslíš, že kdyby byl lektvar, který by jí pomohl, tak by si ho nevzala? Migrény jsou individuálně specifické a obecný lektvar nepomáhá. Poppyino strádání je ještě horší působením vedra a světla. Dobré počasí pro nás může být utrpením pro ni a bude se cítit lépe, když si poleží ve tmě.“

„Omlouvám se. Nechtěl jsem znevažovat její stav. Cedric taky trpěl migrénami, obvykle když byl ve stresu.“ Harry zabodl vidličku do plátku sýra daleko silněji, než bylo potřeba. Stále ho bolelo myslet na Cedrika a zajímalo by ho, jestli se někdy dostane do stavu, kdy by se necítil, jakože propukne v slzy vždy, když je zmíněno Cedrikovo jméno. Položil sýr a snědl pár plátků melouna a polovinu rohlíku, jelikož doufal, že žvýkání a polykání mu zabrání brečet nahlas.

Severus se díval na stále skoro plný talíř před Harrym.

„Harry, musím si o tom s tebou promluvit,“ řekl.

„O čem?“ Harry si pohrával s jídlem, ale nesnědl už nic víc.

„Už docela dlouho nejíš pořádně; Poppy i já jsme si toho všimli. Výživné lektvary jsou jen na podporu, Harry. Musíš jíst.“

„Já jím,“ řekl Harry a položil vidličku přes talíř. Nechtěl se hádat, ale cítil se obranně, kdykoliv někdo nadhodil jeho jídelní zvyky. „Nechci o tom mluvit.“

„V pořádku, Harry. Ne dnes, ale příště si o tom promluvíme víc.“

Harry jen zíral na motiv na stole a neodpověděl.

***

Začalo pršet skoro okamžitě, jakmile vystoupili z vlaku, zuřila bouře a černé mraky byly všude okolo. Možná blížící se bouřka byla důvod, proč se Poppy cítila nemocně, a Harry doufal, že jí brzo bude lépe. Většina turistů se vypařila, jakmile se déšť stal prudším, ale on a Severus diskrétně použili vodu odpuzující kouzlo na své oblečení a klobouky a užili si skvělý čas při procházení úplně opuštěným místem.

Stanoviště bylo větší, než si Harry představoval; nějakým abstraktním smyslem věděl, že to bylo město, ale ve skutečnosti nemohl Pompeje zařadit do kontextu. Bylo by velmi lehké ztratit se v malých cestách a uličkách mezi budovami, z nichž stála větší část, než očekával. Z nějakého důvodu si představoval, že ruiny budou po kotníky nebo po kolena vysoké, nečekal dvouposchoďové domy, z nichž některé měly i střechu.

Zasmáli se u mosaikového pruhu jednoho domu. Cave Canem četli nápis černý na bílém. Pozor na psa. Harry by mohl strávit hodiny v lázních, dívaje se na mosaiky. Byly tak barevné; těžko uvěřitelné, že jsou staré téměř dva tisíce let.

Harryho noha začínala bolet, dnes už si vzal celou dávku lektvaru proti bolesti, ale chtěl vidět vše, tak bolest nezmiňoval. Severus je vedl pryč od jedné z budov, kde se objevilo pár dalších odolných turistů hihňajících se a smějících se.

„Co tam je?“ zeptal se Harry, daleko zvědavější teď, když se od toho obydlí odvrátili.

„Něco, na co jsi ještě moc mladý,“ řekl Severus svým učitelským hlasem.

„Brzy mi bude šestnáct,“ našpulil rty Harry, nesnášel, když věk používali jako zbraň proti němu.

„Dobrá tedy. Byl to dům se špatnou reputací a stěny jsou plné nástěnných maleb scén, které – které měli inspirovat příznivce.“

„Tím míníš, že to byl bordel? Oni v těch dobách už měli prostitutky?“ zeptal se Harry, zajímalo ho, jak daleko může zajít v této konverzaci. I když byl také zvědavý. Možná kdyby v Dějinách čar a kouzel byla každou chvíli trocha sexu, tak by studenti spíše věnovali více pozornosti profesoru Binnsovi. Ne, že by to vadilo Harrymu, jeho libido neexistovalo poslední rok, dokonce neměl ani mokrý sen od té doby, co Cedric zemřel.

„No, bývá to označováno jako nejstarší profese,“ řekl profesor a tentokrát se usmál. Harry tomu stěží mohl uvěřit. Jeho učitel – jeho opatrovník – s ním žertoval o sexu a musel si přiznat, že si to škádlení užíval.

Nešli do toho domu, ale Harryho zajímalo, jaké neslušné obrázky může obsahovat. Byly mosaiky a nástěnné malby Římanů ekvivalentem věcí, jako je Play Wizard? Dvojčata dala Ronovi k posledním narozeninám předplatné na ten časopis a Ron strávil docela šťastně hodiny koukáním na něj s ostatními kluky v ložnici, dokud je nenašla Hermiona. Harry doopravdy nebyl tak znechucen obrázky, všechno to byly ženy – žádného muže neviděl a nebyl si jistý, jestli by takovýmhle způsobem chtěl koukat na muže. Připadalo mu to jako neúcta k Cedrikovi.

Bylo to těsně před zavírací dobou, když Harry poněkud zoufale potřeboval na toaletu. Severus to zkonzultoval s mapou – bylo to v italštině, takže tomu stejně Harry většině nerozuměl – a dovedl ho k veřejným záchodkům. Zaměstnanec už skoro zamykal a třásl klíči, žvanil něco v rychlé italštině. Harry stěží rozuměl slovu, ale Severus se pustil do konverzace s tím mužem a brzy bylo jasné, že Harrymu vskutku dovolí použít zařízení, než odejdou.

Několikrát se Harry radši ujistil, že si nohu dal zpod sebe, bylo těžké močit s jednou rukou na holi, ale nakonec to zvládl a ulevil svému močovému měchýři a vyšel z kabiny. Zaměstnanec se vrátil dovnitř a stál ve dveřích, čímž je účinně blokoval. Vypadal skoro tak starý jako Brumbál, tvář měl zvrásněnou jako suchá švestka, ale jeho vlasy byly uhlově černé spíše než bílé, Harry ho podezříval, že si je barví.

Harry si umyl ruce a opláchl si tvář, cítil, že ten muž na něj celou dobu civí.

Vydal se směrem k východu, ale muž se nepohnul, jen tam stál a blokoval dveře. Harry zapojil mozek, aby vyhrabal nějakou italštinu. „Scusi?“ (=promiňte, pozn. překlad) odvážil se, když se dostal blíž, ruka pevněji sevřela hůl. Mužův pohled ho znervózňoval a Harry si přál, aby právě teď mohl být na druhé straně dveří.

Chlap něco drmolil italsky, rozhazoval rukama, ale Harry nerozuměl, o čem mluví.

„Moneta! Moneta!“ křičel muž, tentokrát strčil misku mincí Harrymu před obličej.

Uvědomil si to, chtěl poplatek, ale Harry u sebe neměl ani svrček, ani euro ani nic jiného. Severus si u sebe nechával všechny peníze kvůli kapsářům; Harry se jim zdál jako lehčí cíl s jeho zmrzačenou nohou. Nikdo se zdravou hlavou, by se nepokusil okrást Severuse Snapea, tím si byl Harry jistý.

Harry pokrčil rameny. „No moneta,“ obrátil naruby kapsy, aby je ukázal zřízenci a šel cílevědomě směrem k východu. Muž se nepohnul z místa.

„Severusi!“ zavolal Harry, cítil se velmi hloupě volat o pomoc, ale jeho instinkty mu říkali, že je tu něco strašně špatně. „Severusi!“

Stěží vteřinu na to, byl muž vtlačen do místnosti, jak ho Severus odstrčil z cesty před ním a ten se natáhl na dlaždice, mince vypadly z misky a rozptýlily se po podlaze.

„Harry? Jsi v pořádku? Co ti chtěl?“

„Nevím, nejsem si jistý, jen na mě křičel italsky. Myslím, že po mně chtěl, abych mu dal peníze.

Severus italsky promluvil s tím mužem, který sebral pár mincí a ukázal je k Severusovi, pak k Harrymu a dál nesouvisle něco mumlal, čemu Harry nerozuměl. Harry viděl svého strýce Vernona v plné ráži obvykle předtím, než schytal pěknou ránu, ale nic ho nepřipravilo na vztek šířící se ve vlnách ze Severuse. Neudeřil toho chlapa, ani ho neproklel, ačkoliv by se vsadil o cokoliv, že chtěl. Místo toho sebral Severus keramickou mísu a mrštil jí o zeď, nechal muže schouleného na zemi, jak se pokoušel vyhnout padajícím střepům.

Už byli venku a daleko od toalet a toho strašného chlapa, když Severus prozradil, o co se jednalo.

„Nechtěl peníze,“ vysvětloval Severus. „Chtěl zaplatit tebe. Myslel si, že jsi dětský prostitut a že já jsem tvůj pasák. Domníval se, že proto jsme na záchodech těsně před zavírací dobou. Podle všeho se to už tady stalo.“

Harry se cítil mdle; přešel k nejbližší zdi a opřel se o ni, ztěžka dýchal. Co přimělo toho muže si myslet, že je děvka? Harry se podíval dolů na svoje oblečení, džínsy a modrá mikina, nic upnutého nebo odhalujícího aspoň podle toho, co mohl říct. „Měl bych se oblékat jinak?“ zeptal se.

„Harry, není nic špatného na tom, jak se oblékáš, ten chlap měl jen hloupé představy v hlavě, prosím, už na to víc nemysli. Byl bys radši, kdybych ti neřekl, co povídal?“ Severus dovedl Harryho k lavičce na chodníku venku z areálu a posadil ho.

„Ne, jsem rád, že jsi mi to řekl. Nesnáším, když se přede mnou lidé pokoušejí schovat věci, protože jsem podle nich moc mladý. Necítím se mladě, Severusi. Někdy se cítím zatraceně starověce.“ Harry si povzdechl a Severus ho objal kolem ramen. Chlapcova hlava vyhledala mužovo rameno skoro jako sama od sebe. Minulý rok tolikrát brečel na jeho rameni. Kdo by si to pomyslel? Že najde útěchu ze všech lidí právě v náručí Severuse Snapea?

Navíc ke své hrůze, Harry cítil, jak mu slzy začínají opravdu téct, když si uvědomil, co se mu mohlo stát, kdyby tady Severus nebyl. Nalepil se na muže jako víno a nechtěl ho pustit. „Chci – chci jít domů. Můžeme jít domů, Severusi?“ vzlykal do límce mužovy košile.

„Zpátky do vily?“

Harry popotáhl a zvedl hlavu. „Ne, do Bradavic. Chci jít zpátky do Bradavic.“



A/N: moneta - peníze, mince.

 

20.01.12 01:41
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one