Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahoj,

tak přidávám další díl k Všechno není ztraceno. Věnováno Saty do práce na pondělí ráno a všem pro radost.

Jinak máme hotové i kapitoly k dalším povídkám, jen chybí komentáře.

Adelaine

***

Část 41

Harry cestou zpátky do Positana byl velmi zaražený, a vzhledem k tomu, co se stalo na toaletách, se Severus ani nedivil. Doopravdy by je radši oba přemístil zpátky do vily, ale s ministerskou snahou o kontrolování používání magických způsobů dopravy věděl, že to nemůže riskovat. Všiml si, že Harry několikrát uhnul, když se neznámí lidé k nim přiblížili příliš blízko. Také podivně dýchal, jako kdyby trpěl hyperventilcí, ale zdálo se, že to nepřeroste až do paniky.

Poppy už bylo daleko lépe, když se vrátili a večeře stála přichystaná na stole, když s Harrym prošli dveřmi. Harry hodil jedním pohledem na stůl obložený jídlem, přejel očima přes to obležení a hned se napjal. „Omluvíte mě?“ zeptal se Harry nikoho speciálně. „Nemám hlad.“

Poppy otevřela pusu, aby protestovala, ale Severus ji utnul. „Dobře, ale jen pro dnešek, Harry,“ řekl a dal tak beze dalších slov Harrymu najevo, že jejich rozhovor z dnešního rána nedokončili, jen odložili.

Poppy sledovala Harryho stoupajícího po schodech do jeho pokoje a jemně za ním zavřela dveře. Harry nikdy nepráskl dveřmi ani nenadával jako jiní normální, naštvaní puberťáci a Severus věděl, že jeho příbuzní ho z toho taky obviňovali. Pravděpodobně by dostal výprask, kdyby udělal nějaký podobný zvuk.

„Severusi, musí něco jíst! Vždyť je kost a kůže!“

„Vím, Poppy, ale nutit ho jíst dnes večer by zašlo moc daleko. Ne potom, jaký měl den.“

Poppy sklesla na jednu židli. „Co se stalo, Severusi?“

„Byl mu učiněn nemravný návrh,“ řekl Severus, přecházeje ke dřezu si umýt ruce a vzít si chleba.

„Nemravný návrh? Co tím myslíš?“

„Nějaký muž mu to navrhl na toaletách, nesprávně předpokládal, že je Harry prostitut.“

„Cože?“ zalapala po dechu Poppy. „Doufám, že jsi ho proklel!“

„Ne, ale byl jsem ve velkém pokušení. Jak si umíš představit, tak jídlo je poslední věc, na co teď chlapec myslí.“

Poppy si povzdechla a nabrala dvě porce rajčatové polévky. „Harry nikdy neměl moc štěstí, co? Chudák chlapec. Bolí mě z toho srdce, Severusi. Už si toho prošel tolik.“

„Vím. Musím přiznat, že jsem ani nebyl moc překvapený, když se pokusil se zabít. Jen mě překvapuje, že se o to nepokusil dřív.“

Na to byla Poppy zticha. Příliš zticha.

„Poppy? Tím chceš říct, že už předtím byl sebevražedný?“

„Ne, ne takhle, ale jistě už sis všimnul, jak je Harry nervózní u jídla nebo dokonce i když se o něm jen mluví?“

„Myslíš, že by mohl být anorektik?“

„Nejsem si jistá, jestli je to přesně tohle, ale vzhledem k Harryho vyrůstání s – násilným hladověním – má velmi pravděpodobně problém s jídlem. Taky to mohl být způsob kontroly, kontroly, kterou nad ním měli příbuzní. A také to může být další způsob, jak se zabít, pomalým vyhladověním. Jestli se jeho váha brzy nezlepší, je to zřejmá možnost.“

Severus si třel bradu, hluboko zamyšlen. „Nepramení anorexie občas z nízkého sebevědomí?“

„Ano, a často se objevuje u zneužívaných obětí. Možná by sis s ním měl o tom promluvit, Severusi?“

„Já? Nevzal by to lépe od tebe, Poppy?“

„Ne, Harry si myslí, že se o něj bojím jen proto, že jsem lékouzelnice. Mám za to, že potřebuje někoho, kdo si s ním promluví jako přítel, Severusi.“

„Dobře, to ale těžko budu já, že? Proč mu Weasley nebo Grangerová něco neřekli?“

„Protože to ve skutečnosti neví. Harry s námi musí být více uvolněný, protože nepoužívá své kouzlo krásy, ale s kýmkoliv jiným ho používá. Jeho přátelé vidí to, co chce Harry, aby viděli, což je někdo bez jizev a s normální tělesnou vahou. Kouzlo krásy nemůže změnit tvoji výšku, ale může zamaskovat tvoji váhu.“

„Věděl jsem, že ho používá na jizvy, ale neměl jsem ani tušení, že skrývá před nimi svoji hubenost.“

„No tak běž, Severusi,“ naléhala Poppy. „Promluv --“ Přerušil ji hrůzostrašný křik z Harryho pokoje. Oba dva pospíchali nahoru a Poppy trhnutím otevřela dveře. Normálně by zaklepali, připraveni poskytnout Harrymu nutné soukromí, ale usoudili podle zvuku, že soukromí je poslední věc, kterou by Harry teď potřeboval.

Harry ležel na posteli, celé tělo měl vyklenuté do oblouku, jak křeč trápila jeho kostru. Jen hlava a chodidla se mu ve skutečnosti dotýkali matrace, zbytek se vznášel pár stop nad postelí. Jizva na čele krvácela, šarlatová barva mu stékala na tvář a byla téměř už u jeho očí. Stále ječel, stále křičel.

Poppy uchopila Harryho kolem pasu a otočila ho, takže jeho hlava mu visela přes okraj matrace. „Severusi, uhni!“ přikázala Poppy, když se Severus přiblížil k chlapci na posteli, ale její varování přišlo příliš pozdě. Harry se vyzvracel na jeho boty a dolní část kalhot. Harryho křik a třas ustupoval, ale pak začal naříkat, když uviděl, že se vyblil na Severusovo oblečení.

„Omlouvám se! Omlouvám se!“

„Ššš, Harry. To je v pořádku,“ řekl Severus, jak Poppy pomáhala Harrymu se zpátky posadit, když se mu uklidnil žaludek. Harry přikývl, jeho tvář byla bledá jako stěna, krev z jizvy vyvstávala jako jahody na sněhu. Poppy mu setřela krev z tváře vyčarovaným plátnem a podepřela Harrymu záda polštáři.

„Byla – byla to madam Bonesová. Voldemort a ostatní ji mučili, ale ona nepromluvila. Neřekla jim, kdo jsou mí poručníci. Voldemort na ni zkoušel Imperius, ale dokonce i tak mu to nemohla říct. Myslím, že se musela dát pod Fideliovo zaklínadlo, aby to neprozradila.“

„Velmi pravděpodobně,“ řekla Poppy. „Amelie byla vždy o krok přede všemi ještě na škole, muselo jí to napadnout.“

„Ostatní, Harry? Ostatní Smrtijedi tam byli?“ zeptal se Severus. Nelíbilo se mu, jak to znělo. Znělo to jako velmi důležité setkání a jestli ho Voldemort nezavolal, uvědomil si, že jeho dny špeha mohou být sečtené. Podezříval ho Voldemort?

„Ano, ale jen pár. Lucius Malfoy a další tři, všichni byli maskováni, ale myslím si, že to byl nějaký druh zasvěcení nebo něčeho takového. Chtěl po nich, aby dokázali svou cenu – madam Bonesová byla jen povyražení.“ Harry se otřásl a obtočil ruce kolem kolen.

„Oni… ona není… není mrtvá, nebo jo, Harry?“ zeptala se Poppy.

„Ne, ale myslím, že jí mučili tolika Cruciaty, až se možná zbláznila. Nevím, kde ji drží; jak můžeme poslat pomoc, když nevíme, kde je?“

„Dokázal bys popsat pokoj, ve kterém byli, Harry?“

„Byl veliký, s dlouhými skleněnými okny od podlahy až ke stropu, ale byli všude kolem nich kolem závěsy. V rohu bylo piano a tři lustry. Drak, na zdi byl obraz draka, Velšského zeleného.“

„Děkuju, Harry. Myslím, že by to mohl být Malfoy Manor, okamžitě upozorním Řád.“ Severus odešel z pokoje se závratí. Samozřejmě, že to byl Malfoy Manor, kde jinde by taky k čertu mohlo být Dracovo zasvěcení? Ti dva další nejspíš byli jeho dlouholetí kamarádi, Crabbe a Goyle. Ale jaký úkol jim mohl Voldemort dát než se stanou plnohodnotnými členy Smrtijedů? Toto bylo jejich první zasvěcení; a jenom poté, co splnili všechny Voldemortovy úkoly, mohli být označeni. Byla tu stále naděje pro ně, slabá, ale přesto byla, a Severus byl rozhodnutý nenechat rozšířit Voldemortovy řady o další lidi, pokud tomu může zabránit.

***

Poppy stále seděla u Harryho, když se Severus vrátil do chlapcovy ložnice poté, co poslal zprávu Brumbálovi. V ruce měl malou misku s čokoládovým moučníkem doufaje, že Harryho zláká nějakou sladkostí, pak se podivil, kdy se změnil na Brumbála.

„Cítíš se na to, že bys něco snědl, Harry?“ zeptala se Poppy, když ji oči padly na dezert.

Harry potřásl hlavou. „Ne. Ne, děkuju.“

Severus mu to těžko mohl mít za zlé, nejspíš nebyl nejlepší čas na myšlení na jídlo poté, co Temný pán byl ve vaší hlavě a donutil vás cítit se tak špatně, že jste měli křeče a zvraceli jste. Nezáleželo na tom, jak dobrý byl Harry v Nitrobraně, nic nemohlo zastavit ty vize, které občas míval.

„Poppy, vzali madam Bonesovou do hlavního sídla; Brumbál nechtěl riskovat, kdyby byl nějaký špeh u svatého Munga. Chce tě tam, abys pomohla, jestli ti to nevadí.“

Poppy se na něj podívala. „Samozřejmě, Severusi. Harry, budeš v pořádku, když tu zůstaneš se Severusem pár dní navíc?“

Harry přikývl, ale Severus si všiml, že hoch vypadal lehce zklamaně. Měl strach, že ho Severus sám nedokáže dostatečně ochránit nebo byl zklamaný, že se ještě nevracej? Poppy netrvalo dlouho, než si zabalila, mohla se přemisťovat, když byla sama. Stála v obýváku, jednou rukou držela svůj otlučený kufr a druhou objala oba, Severuse i Harryho, než se s hlasitým prásknutím přemístila.

Harry se dobelhal k sedačce a posadil se, opřel svou hůl o gauč na druhém konci. Severus se zabýval odklízením večeře, kterou ani jeden z nich nejedl, bojíce se o Amelii Bonesovou a o Harryho. Byl příliš potichu, dokonce i na něj.

Severus se posadil do jednoho křesla naproti chlapci; Harryho ruce se svíjely v klíně, jako kdyby je nedokázal udržet v klidu.

„Harry? Je tu něco, o čem by sis chtěl promluvit?“ otázal se Severus tím nejněžnějším hlasem, jaký zvládl. Poppy v těchto věcech byla lepší a obával se, že na to šel špatně, když Harry propukl v slzy otáčeje pryč svou tvář, jakoby se styděl za to, že se opět složil.

Severus nepřemýšlel, jen se nahnul ke gauči a sevřel Harryho v náručí, houpal ho, když mu stékaly slzy a Harrymu se dral z hrdla nový příval vzlyků. „Stále – stále -“ lapal po dechu mezi lkaním. „Stále – stále mi chybí! Stále mi chybí! Cedric!“ naříkal Harry, jak otočil hlavu a zapořil tvář do Severusovy košile.

Severus ho dál houpal, hladil mu záda, dokud slzy nepolevily a nic neříkal. Co mohl říct, aby to zlepšil? Harry měl zlomené srdce a Severus měl pocit, že to jeho je nalomené, když pomyslí na všechnu tu bolest, kterou si Harry musel projít.

„Promiň,“ zašeptal mu Harry do košile.

„Tiše, Harry. To je v pořádku… je v pořádku, že ti chybí.“

„Je?“ vzhlédl Harry, slzy zaschly do stříbrných stop na jeho lících. Severus mu je tolik chtěl otřít; zastavil své ruce jen vší silou vůle. Znamenalo by to překročení hranice, kde byl učitelem a opatrovníkem a on neměl v úmyslu dovolit, aby se to stalo.

„Samozřejmě, že je, Harry. Milovali jste se tak moc, že je samozřejmý, že ti chybí a truchlíš pro něj, když už tu není.“

„Měl bych pro něj stále truchlit, co myslíš?“ zeptal se s obavou Harry.

„Není žádný určený čas pro truchlení, Harry. Neznepokojuj se, ani se nestyď, že se stále cítíš smutný, je to vážně velmi individuální záležitost.“

Harry byl chvilku zticha, hrál si s knoflíky na Severusově košili, jeho dech pálil Severuse na krku a ten doufal, že to Harry přestane brzo dělat. Severus by neměl cítit tohle, neměl by myslet na takové věci ve spojení se svým studentem, svým chráněncem. Jak dobře se cítí, když má Harryho v náručí, horký dech cítí na své pokožce, zajímalo ho, jaké by bylo ho líbat. Cítil první náznaky vzrušení v rozkroku a doufal, že se Harry neposune blíž k němu, poslední věc, kterou potřeboval je rozrušit chlapce, když si všimne jeho erekce. Harry od něj chtěl jen útěchu, nic víc.

„Už je pozdě, Harry. Je čas jít spát, myslím,“ řekl Severus a trochu se pohnul, takže Harry neměl jinou možnost než sklouznout z jeho klína. Harry se lehce zakymácel, když se nohama dotkl podlahy; Severus ho chytil rukama v pase, aby ho přidržel, jejich oči se do sebe zaklesly. Pár palců a Severus by mohl dosáhnout a políbit ty rty, tak rudé jako jablko, které zlákalo Adama. Severus potřásl hlavou, aby si ji pročistil a spustil ruce.

Harry ustoupil dozadu, zvedl hůl; zpět se podíval, když došel na začátek schodiště.

„Dobrou noc, Severusi,“ řekl jemně.

„Dobrou noc, Harry,“ odpověděl, měl pocit, jako by právě ztratil něco drahého.

22.01.12 22:59
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one