Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahoj,

tak přidávám novou kapitolu k Všechno není ztraceno. Nebojte, brzy to nabere rychlejší spád. Děkuji všem komentujícím a věnuji jim tuto kapitolu. Příjemné počtení.

Adelaine

***

Část 42

V listopadu Harryho šestého ročníku byl kouzelnický svět ve válce. Voldemort a Smrtijedi se otevřeně prohlásili a útoky proti těm, kdo se jim postavili na odpor, byly časté a nemilosrdné. Počet obětí se zvyšoval každým dnem a stovky studentů si rodiče vzali ze školy domů.

Bylo považováno za příliš nebezpečné pro Harryho, aby chodil kamkoliv sám. Předtím než byl Malfoy a jeho gang odstraněn, pokusili se přepadnout Harryho v jedné z koupelen a vzít ho k Voldemortovi. Žádný Smrtijed se nemohl dostat přes ochrany, ale to nezabránilo lidem uvnitř v pokusu o dostání Harryho ven. Výsledkem toho bylo, že na konci září všichni studenti byli hledaní, když vyšlo najevo, že Malfoy nejednal z vlastního popudu a že už přijal Znamení zla.

Ti studenti, na nichž bylo nalezeno Znamení zla, byli okamžitě vyloučeni, Brumbál k nikomu z nich nebyl shovívavý a Harryho zajímalo, proč ten chlap odpustil Snapeovi, že se před lety přidal ke Smrtijedům, když teď neposlouchal žádné omluvy od studentů. Deseti studentům bylo vypáleno Znamení: Malfoyovi, Crabbeovi, Goyleovi, Theodoru Nottovi, Blaisi Zabinimu, Marcusu Flintovi a čtyřem dalším Zmijozelům, jejichž jména Harry neznal.

Harry se cítil strašně, že lidé umírají v zájmu jeho ochrany, což už dost lidí nezemřelo kvůli němu? Jizva ho bolela neustále, Voldemort se pokaždé pokoušel dostat do jeho mysli, ale Snape ho trénoval v Nitrobraně ještě usilovněji a zatím se Harrymu dařilo držet toho hajzla s hadím ksichtem od jeho mysli. Sny byly ovšem jiná záležitost. Harry si nepamatoval, kdy naposledy měl řádný noční spánek; polovinu doby vždy prochodil kolem v omámení. Jeho školní práce byly utrpení, ale žádný učitel, jak se zdá, to nezaznamenal; všichni byli plni obav z věcí, které se děly za branami Bradavic.

Všechny hodiny se odehrávaly v rámci jakéhosi úsporného režimu, s tolika chybějícími studenty, všechny zkoušky byly prozatím pozastaveny. Bylo těžké strachovat se o známku, kterou dostanou na NKÚ nebo OVCE, když mysleli na to, co se mohlo stát jejich rodinám venku za zdmi. Harry se bál o Siriuse, dokonce i když byl Petr Pettigrew chycen před pár týdny a Sirius byl nyní volný; což by mu ovšem nepomohlo, kdyby k němu vběhli Smrtijedi. Věděli, že je Harryho kmotrem a mohli by Siriuse použít, aby dostali jeho.

Harry cítil vinu, kterak padá na jeho ramena, které se tím stávají čím dál těžší každým dnem. Občas chtěl projít přes ochrany hradu a nechat Smrtijedy, ať ho chytí a vezmou k Voldemortovi. Čekání ho ničilo. Věci jako by se zastavily a on cítil napětí v celém těle, když čekal, kdy Voldemort znovu udeří. Harry nepochyboval, že ho ta stvůra nakonec najde a rozhodně se na to necítil připravený.

Snape ho trénoval v Černé magii, poté co ho vážně varoval, že nikdy na nikoho nepoužije tato kouzla kromě Voldemorta, až nastane čas. Harry neměl v úmyslu běhat kolem a metat kouzla z černé magie, pro začátek nikdo nevěděl, že ho to Snape učí a on nechtěl toho muže dostat do problémů. Také si nemyslel, že by to Brumbál schválil, ale byl to on, kdo prosil Snapea, aby ho naučil temnější stranu magie. „No, stěží ho porazím povzbuzujícím kouzlem nebo sulcovým zaklínadlem, nebo jo?“

Zdálo se, že Snape byl stejného názoru a neochotně souhlasil, že ho tajně bude trénovat.

Poslední sobotu v listopadu byl víkend v Prasinkách. Harrymu nebylo dovoleno tam jít a ochrana z Řádu, což zahrnovalo Siriuse a profesora Lupina, doprovázela zbytek studentů do vesnice. Slíbili Harrymu, že až přijdou, tak ho navštíví a to bylo něco, na co se těšil v jinak bezútěšném dni.

Harry se cítil lapený jako vězeň uvnitř hradu, který několik posledních let nazýval domovem. Bloudil opuštěnými chodbami, cítil se nepodstatný jako jeden z duchů. Bylo jasné, že bude muset čelit Voldemortovi; Pán zla se nezastaví, dokud Harry nebude v jeho moci a další nevinní lidé umírají kvůli němu. Harry to nemohl nechat být, ale neměl ani ponětí, jak ho zastavit.

***

„Ah, Severusi, posaď se,“ naléhal ředitel, jakmile se Severus letaxem dopravil přímo do jeho pracovny. Tam většinou chodil po setkáních, ale dnes vážně toužil jít domů, do svých vlastních komnat a vypít pár lahviček jeho nejsilnějšího bolest zabíjejícího roztoku. Voldemort se stával krutějším a jeho Crucia nebylo lehké snést. Severus měl dojem, že Voldemort pracuje v nějakém pokrouceném časovém harmonogramu, ale on nebyl zasvěcený do toho, co může dělat. Nikdo nebyl – ať pracoval na čemkoliv, nesdílel to s nikým jiným.

„Něco hledá, Albusi,“ řekl Severus, mávnutím odmítl konvici s čajem, která se vznášela ve vzduchu nad stolem.

„Další věštbu,“ doplnil Brumbál. „James a Lily pracovali na jejím překladu, když byli na Odboru záhad.“

„Cože?!“ zařval Snape. „Ty jsi věděl, proč po nich vlastně Voldemort šel? Kdo vyřkl tu věštbu? Je to další ze Sybiliných, že?“ odfrkl si Severus.

„Vlastně ne. Tato věštba je daleko, daleko starší než jakákoliv, kterou předpověděla Sybila. Ty máš někoho z rodiny v Irsku, nebo ne, Severusi?“

Severus na něj vytřeštil oči. „Ano, ale nevidím, jakou to má souvislost. Rodina mé matky pochází z Corku.“ Prásk!

„Znáš legendu Geal Leanbh?“

„Ne, nikdy jsem o ní neslyšel.“

„Znamená to Drahocenné dítě,“ řekl vážně Brumbál, „ale tak daleko se s překladem Lily a James dostali, než byli zabiti. Pergament je napsán ve staré galštině, která dosud odolávala všem snahám o přeložení. Nakonec jsme uspěli s překladem a to je, proč Voldemort tak zběsile spěchá. Ví, že mu dochází čas. My teď víme, co za moc Harry má, moc, kterou Pán zla nezná. Co nakonec porazí Voldemorta. Voldemort neví, co to je, nic ho na to nepřipraví. Nic na to nepřipraví nikoho, protože je to něco, co se nikdy předtím nevyskytlo. Jeho špeh na ministerstvu ví jen to, že jsme dokončili překlad, ne, co překlad obsahuje. Řád udělal předtím tu chybu, že dovolil Lily a Jamesovi pracovat dohromady na svitku; oba dva viděli celý text. Nyní to překládají stovky lidí, každý kousek, a Voldemort se nedozví, kdo na tom pracoval, protože ani to jeho špeh ještě neobjevil. Ministerský zvěd byl zadržený. Potřebujeme, aby Harry vyhrál tuto válku, Severusi. On je jediný, kdo to může dokázat, ale potřebujeme také tvoji pomoc.“

Severus se cítil poněkud mdle, těžko se mohl cítit jinak po vyslechnutí Brumbálova odhalení. „A ta moc, Albusi? Jaká je Harryho moc? Stal se z něj docela schopný Nitrozpytec, ale to je i Temný pán; nejsem si jistý, jestli to bude stačit na jeho porážku. Harryho schopnosti v soubojích jsou vysoce nad jeho věk, ale Voldemort má o desítky let více zkušeností. Vážně si myslíš, že stačí na Temného pána sám?“ Severus se neobtěžoval zmiňovat kouzla z Černé magie, ale měl tušení, že ředitel nejspíš ví o Harryho tajných trénincích. Nic nezůstane tajemstvím před Albusem Brumbálem nadlouho.

„V tom je ta krása, Severusi. Harry nebude sám, ale Voldemort a všichni jeho nohsledi si budou myslet, že je.“

„Nerozumím, Albusi.“

„Co je nejmocnější síla na světě, Severusi?“

Severus si odfrkl; už dříve se ho na to ptal v rozhovorech. „Předpokládám, že mluvíš o lásce, Albusi?“

„Mluvím. Ale o více specifickém typu lásky, o lásce, kterou chová rodič k dítěti – je velmi mocná. Byla to Lilyina oběť, co tehdy umožnilo Harrymu uniknout Pánu zla. Harry tentokrát nebude sám, až bude čelit Pánu zla, jeho dítě bude v něm.“

Severus na toho muže jen zíral, měl pocit, že se celý svět náhle obrátil vzhůru nohama. „Promiň, Albusi, měl jsem dojem, že jsi právě řekl, že Harry by měl mít v sobě dítě.“

„To jsem řekl. Je to všechno v té věštbě, Severusi. Harry je Drahocenné dítě, prorokované dítě zrozené Zmijozelu a Nebelvíru, jediný muž, který bude schopen porodit dítě. Voldemort může být poražen pouze mužem, který je těhotný, to je ta moc, kterou nezná.“

„Albusi, nebuď směšný! Harry je kluk! Můžeme být kouzelníci, ale ani my nemůžeme se vmíchávat do přírody natolik! Nemůže otěhotnět!“

„Naopak, drahý chlapče, bylo to předpovězeno, takže se to musí stát.“

„Ne všechny věštby se vyplní, Albusi.“

„Ne, ale nemáme jinou možnost, než tomu věřit, Severusi. Jestli Harry nepočne dítě během příštího roku, pak jsme všichni odsouzeni k zániku. Harry to nepotřebuje vědět, Severusi. Ve skutečnosti bude pravděpodobně nejlepší pro všechny zúčastněné, kdybys mu potom vymazal paměť.“

Severus měl dojem, že on a Brumbál vedou zcela odlišnou konverzaci.

„Promiňte, řediteli, ale co to má co dělat se mnou?“

„Někdo musí oplodnit toho chlapce,“ řekl Brumbál a Severus cítil, jak se svět ztrácí, když omdlel.

Když přišel k sobě, skláněla se nad ním Poppy a on ležel na posteli na ošetřovně. Byl rád, že je tu Poppy, potřeboval si s někým o tom promluvit a nedokázal si představit, jak se svěřuje řediteli, ne potom co právě řekl. Vymazat Harrymu paměť? To, co Albus navrhoval, bylo totéž co znásilnění a to Severus nemohl udělat. Ne Harrymu, nikomu.

Poppy schovala hůlku a usmála se na něj. „Znám tenhle pohled, Severusi. Máš něco na srdci?“

„Ano,“ přikývl Severus. „Harryho.“

 

(pozn. překlad – v češtině to krásně vychází s tím srdcem, ale v originále neříkají - máš něco na srdci, ale na mysli.)

 

23.01.12 22:51
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one