Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahoj,

další denní dávka emocí - nová kapitola k Všechno není ztraceno. Omlouvám se za občasně divné věty, překládám v noci. Kdybyste to někdo chtěl zlepšit a dělat betu, nebudu se zlobit (ozvěte se na mail Dabelska.Lilith@seznam.cz).

Děkuji a věnuji kapitolu: Lucka, ala, Saty, aurora, keishatko, Lada99, Ella, Saskya, janča, 14laura, Nade, bacil a aMaja.

Adelaine

***

Část 43

„Chceš si promluvit o Harrym?“ zeptala se Poppy, jakmile se posadila na jednu z židlí shromážděných vedle postele. Severus neměl ponětí, jak začít mluvit s ní o tom tématu, jak vzhledem k roli, jakou měla jako další Harryho opatrovník, tak vzhledem k tomu, že je profesionální léčitelka. Bylo vůbec možné pro muže, aby otěhotněl, přestože je kouzelník?

A o tom, jakou účast měl v tom všem mít Severus? Dobrotivý Merline, on vůbec uvažoval nad Brumbálovým návrhem? Od té noci, kdy byl v pokušení políbit Harryho a k čertu s následky, stěží dokázal přestat myslet na toho chlapce. Nemohl se zabývat fantaziemi, ale věděl, že jeho pocity se změnily.

„Já – myslím, že jsem se do něj zamiloval,“ vyhrkl nakonec Severus. Bylo to poprvé, co si to přiznal sám sobě, natiž někomu dalšímu. Poppy mu to nikdy neodpustí. Po všem, čím si Harry prošel, pro Severuse bylo myšlení na něj v jiné souvislosti než jako na svého studenta či chráněnce morálně trestuhodné a Severus se za to nesnášel.

„Jsi zamilovaný do Harryho,“ řekla jemně Poppy a pak se usmála. „A to je problém – proč?“

„Proč? Pro začátek je mu šestnáct; je to můj student a také nezapomínej, že se předpokládá, že mám být jeden z jeho opatrovníků!“ Severus nemohl uvěřit, že ta žena bere novinky tak klidně.

„Severusi, není nic špatného být do někoho zamilovaný. Ve skutečnosti jsem už nějakou dobu měla podezření, že se v tobě rozvíjeli city tohoto druhu k Harrymu. Znám tě od tvých jedenácti let, Severusi. Znám tě.“

„Přísahám ti, Poppy, Harrymu jsem neudělal nic nevhodného.“ Radši jí neřekl, kolikrát byl v pokušení to udělat.

„Vím to, Severusi. Mluvím o citech, ne o tom, co můžeš či nemůžeš udělat. Můžeš se zamilovat do někoho, aniž by mezi vámi bylo cokoliv fyzického. Jestli ho miluješ, můžeš počkat, až dodělá školu, počkáš? Nikdo pak nemůže cokoliv namítat, nebo ne?“

„Na něco jsi zapomněla, Poppy.“

„Na co?“

„Harry není zamilovaný do mě. Stále truchlí pro Cedrika a nejsem si jistý, jestli kdy se zamiluje do někoho jiného. Je tolik zraněný; nemyslím si, že kdy bude chtít otevřít srdce, aby znovu cítil takovou bolest. Bylo by to kruté, Poppy. Můj život je v nebezpečí pokaždé, když jsem zavolán, jak bych mohl chtít, aby tím procházel znovu a znovu?“

„Oh, chápu. Mluvil si s ním o tom, Severusi? Myslím tím o tom, co k němu cítíš?“

„Ne! Nechci mu vnucovat nějaký pocit závazku vůči mně a myslel jsem si, že se s tím nikdy nebudu muset zabývat, ale Brumbál má jiné plány.“

„Jiné plány?“ zeptala se Poppy a Severus jí vyprávěl všechno o legendě o Drahocenném dítěti a o jeho předpokládané účasti.

„Je vůbec možné, aby muž otěhotněl?“ nakonec se zeptal Severus, když dovyprávěl příběh a Poppy jim oběma přinesla sklenici ohnivé whisky.

„No, nikdy jsem o tom neslyšela, ale to neznamená, že se to nemůže stát, pravděpodobně se bude jednat o nějaký druh magického těhotenství. Harry bude muset být vyšetřen – zcela fyzicky a také jeho magické schopnosti. A ty taky, Severusi, pokud budeš otcem. Tím druhým otcem,“ doplnila.

„Nemohu udělat, co Brumbál navrhoval,“ řekl Severus. „Nemůžu to udělat a pak mu vymazat paměť. Chci o tom Harrymu říct, ať se rozhodne sám. Nebudu schopný to udělat jinak, Poppy.“

„Myslím, že to nejspíš nejlepší způsob,“ řekla Poppy. „Víš, že když to bude nedobrovolné, tak ztratí všechnu svou potencionální moc?“

„Samozřejmě!“ protestoval Snape. „Nevzal bych si ho nedobrovolně, Poppy, nikdy. A nezajímá mě, kolik věšteb tu je.“

***

„Petr!“ vykřikl Harry, když položil poslední kartu a hra vybuchla, karty se rozlétly po podlaze celého sklepení. Remus se Siriusem se na něj usmáli, pak se posadili zpátky na sedačku. Harry zůstal sedět na podlaze, nohu skrčenou pod sebou, zatímco uklidil hru lusknutím prstů.

„Harry! Ty ovládáš bezhůlkovou magii?“ zalapal po dechu Sirius, díval se na něj, jako kdyby ho nikdy předtím neviděl. Harry se zarděl. Zapomněl, že by neměl používat bezhůlková kouzla ve společnosti lidí. Poppy i Severus to oba věděli, ale mysleli si, že by nadání bylo lepší nechávat skryté, dokud to jde.

„Ehm – občas,“ řekl Harry, ale nerozváděl to dál.

„Oh, skoro jsem zapomněl, Harry,“ vytahoval Remus pár čokoládových žabek z kapsy. „Vím, jak miluješ čokoládu!“

„Děkuju,“ shrnul žabky na jednu hromádku. Sirius nad tím pozvedl obočí.

„Obyčejně je zhltneš hned, jakmile je dostaneš, Harry. Je něco špatně?“

„Ne, Siriusi. Chci si jen nechat nějaké místo na večeři. Takže jak bylo v Prasinkách?“ pokusil se Harry odvést rozhovor od jeho jídelních návyků.

„Zima,“ řekl Remus a pro efekt se otřásl, i když v krbu hořel oheň. Skoro spálil Harryho na jedné straně těla, ale on se nepohnul; bolest znamenala, že něco cítí.

„A jak to jde s Poppy a Severusem?“ zeptal se Sirius. Harry věděl, že je trochu zklamaný, že se o Harryho dále starají Severus a Poppy, i když on je teď volný, Sirius by nebyl schopný na něj dohlížet sám. Harry miloval svého kmotra, ale cítil se příjemněji se Severusem a s Poppy. Znal je déle, než znal Siriuse a nechtěl se stěhovat zpátky na Grimmauldovo náměstí, chtěl zůstat v Bradavicích.

„Dobře,“ odpověděl Harry, toužil, aby se nezačervenal. Nemohl přestat myslet na tu noc v Positanu, kde to vypadalo, jako by Severus nejspíš přemýšlel o tom, že ho políbí. Harry netušil, co by dělal, kdyby se tak stalo, vůbec si nebyl jistý, jestli je na něco takového připravený. Měl pocit, jakoby tím nějak podvedl Cedrika, ale nemusel si vybírat. Severus ho nepolíbil, ale tím donutil Harryho přemýšlet o tom mužovi ještě více. Cítil něco k Harrymu? Romanticky?

Pravda, že k němu Severus možná něco cítí, ho neděsila, ne tak jako ten muž v Pompejích. Věděl, že Severus by ho nikdy nezranil a jestli o Harrym smýšlí tímto způsobem, dobře to skrývá. Vyjma toho jednoho skoro-polibku, Severus nikdy neudělal nic, co by mohlo být považováno za nevhodné.

Harry o tom přemýšlel docela často, ale nebyl si jistý, co cítí. Nemyslel si, že touží po Severusovi, ale na druhou stranu, neměl erekci ani mokrý sen od doby, kdy Cedric zemřel. Slovo impotence se vznášelo kolem jeho mysli, ale nedokázal si přiznat, že v šestnácti letech jeho libido vážně a opravdově vymizelo.

Dříve se pokoušel sám sebe dotýkat, ale nic se nestalo, tak po nějaké době se už ani neobtěžoval to zkoušet. Necítil žádnou touhu; nic ho nevzrušilo. Dokonce ani vzpomínání na Cedrika a na to, co spolu dělali, ani prohlížení si sexy fotografií, ani čtení příběhů, nic se mu nestalo s jednou určitou částí jeho těla a Harryho zajímalo, jestli vám tenhle efekt může způsobit zármutek.

Harry vzhlédl k Siriusovi a Remusovi, oba seděli v úctyhodné vzdálenosti od sebe na sedačce, i když už nějakou dobu, jak Harry věděl, byli milenci. Chovali se kolem něj řádně, protože si mysleli, že je moc mladý na to, aby je viděl, jak se k sobě tulí?

„Zůstanete na večeři?“ zeptal se Harry, doufal, že řeknou ne. Bylo daleko těžší skrývat, že nejí pořádně, když kolem bylo více lidí. Přišel na způsob, jak zastavit Poppyino a Severusovo peskování ohledně jídla, ale bylo by složitější odložit ho, kdyby tu Sirius a Remus zůstali.

„Dneska ne, Harry. Záležitosti Řádu,“ řekl Sirius.

Dveře se odklopily a Poppy se Severusem vstoupili dovnitř. Harry s Poppy bydleli u Severuse ve sklepení od září, kdy se Malfoy pokusil napadnout Harryho – ložnice byly považovány za příliš snadný cíl. Občas si Harry myslel, že jeho jizva ve tvaru blesku na čele by mohla být střed terče, někdy měl takový pocit.

Harry se vyškrabal ze země, aby Poppy a pak Severuse pořádně objal; neviděl je celý den. Cítil jak mu Siriusovy oči provrtávají záda, když objímal Severuse; Harry spustil ruce a znovu si sedl na podlahu. Dospělí se zdvořile pozdravili a Harry byl rád, že Sirius se Severusem, jak to vypadalo, nechali minulost za sebou.

„Musíme jít, Harry,“ řekl Remus, se Siriusem si oba stoupli. „Rádi jsme tě zase viděli.“

„Já taky,“ usmál se Harry. Objal Remuse a potom Siriuse, než se odletaxovali.

Poppy se Severusem si vyměnili zvláštní pohled. Když Poppy zavolala domácího skřítka, aby objednala večeři, měl Harry dojem, že to udělala jen proto, aby se vyhnula rozhovoru s ním.

K večeři ten večer bylo dušené hovězí. Nebylo to jedno z Harryho oblíbených jídel, ale snědl celý plný talíř a Poppy se rozzářila, když požádal o přídavek. Brzy si přál, aby to neudělal. Jídlo ho v žaludku tížilo jako olovo, nikdy předtím nesnědl tolik a bylo to více než nepříjemné, bylo to bolestivé.

„Harry, musíme si s tebou promluvit,“ řekl Severus, jakmile položil vidličku a nůž a otřel si pusu ubrouskem. Harryho prsty sevřely pevně příbor. Oh, Bože, věděli to? Věděli, co Harry dělá? Poppy se na něj však usmívala; byla by naštvaná, kdyby to věděli?

„Mohu jít nejdřív do koupelny?“ zeptal se Harry. Potřeboval ze sebe dostat jídlo, co nejdřív to půjde. Nemohl tu sedět s ním v žaludku, když s ním budou mluvit. Bylo hloupé dnes večer to riskovat, ale Harry nemohl počkat déle. Kdyby počkal moc dlouho, bylo by těžší to udělat.

„Samozřejmě,“ souhlasil Severus. „Můžeme si promluvit, až se vrátíš.“

Harry od stolu skoro běžel, ale s jeho nohou to ve skutečnosti nebylo možné. Dokulhal se do koupelny a zavřel za sebou dveře. Všechny pokoje v Severusově bytě – jeho a Poppyině bytě vlastně teď také – byly očarované, aby nešly zamknout. Věděl, že se stále o něj obávají, o to, co by mohl spáchat, ale zatím nikdy nevstoupili do koupelny, když zavřel dveře, respektovali jeho soukromí daleko více než kdy Dursleyovi.

Harry se naklonil nad umyvadlo, jednou rukou držel hůl, dva prsty druhé ruky si strčil dozadu do krku, aby se přinutil dávit. Nevěděl, jak dlouho tam stál a zvracel, ale dělal to, dokud se necítil lépe, lehčeji. Bylo to tak snadné; divil se, že ho to nenapadlo dříve. Mohl jíst a Poppy se o něj už více nebála. Jakmile skončil, zbavil se zvratků, umyl umyvadlo a vyčistil si zuby.

Když se vrátil do obývacího pokoje, Poppy se Severusem seděli vedle sebe na pohovce. Oba vypadali poněkud znepokojeně a Harryho zajímalo, co proboha s ním potřebovali probrat.

Harry se posadil do jednoho z křesel čelem k nim. Zatím to nevěděl, ale tu noc zjistil, jaký je jeho skutečný osud.

24.01.12 22:37
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one