Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahoj,

tak přidávám novou kapitolu k Všechno není ztraceno. Poslední dobou se mi toho hromadí docela dost, takže ne vždy jsem doma a přidám kapitolu.

Kapitola věnována nazde za její betareader, díky kterému si to budete moci ještě více vychutnat.

Adelaine

***

Část 44

Severus si nebyl dost dobře jistý, jak začít. Jak byste toto někomu sdělili? Jak byste to řekli Harrymu? Harry trpělivě seděl v křesle a díval se ze Severuse na Poppy a Severus téměř mohl slyšet, jak chlapcův mozek rotuje, přemýšleje, co mu chtějí říct.

„Harry, byla vyřčena další věštba,“ začal Severus. Jakmile začal vyprávět, vypadl z něj celý zoufalý příběh, dokonce i to, že po něm Brumbál chtěl, aby Harrymu vymazal paměť, a tak by ani nevěděl, že je těhotný. Že Harry je potomek obou, Zmijozelu, skrze otce – Voldemorta, a Nebelvíru, skrze svou matku.

To Harry o matce nevěděl. „Takže to je to, proč jsem mohl vytáhnout Nebelvírův meč v Tajemné komnatě?“

Severus přikývl; Harry byl dědic jak Nebelvíru, tak Zmijozelu, jediný v dějinách, aspoň co Severus věděl.

Harryho oči za brýlemi se rozšířily jako dva nefritové talířky, vypadal šokovaně, a jak by taky nebyl, po těchto odhaleních. „Kouzelníci mohou mít děti?“ zeptal se Harry nakonec, otáčeje si Cedrikovým zásnubním prstenem na ruce.

„Ne každý kouzelník, Harry, jen ty,“ řekla Poppy.

„Takže tohle je jediný způsob, jak mohu porazit Voldemorta? Když budu těhotný? To je v té věštbě?“

„Ano, Harry,“ přitakal Severus.

„A Brumbál chtěl, abys byl otcem?“ nyní se Harry nepodíval ani na jednoho z nich; vypadalo to, že shledává podlahu sklepení fascinující.

„Ano, Harry. Ale slibuju ti, že bych nikdy neudělal nic, čím bych tě zranil. Říkám ti to, protože si myslím, že to musíš vědět, nikdy neudělám nic, co bys nechtěl.“

„Vím to, Severusi, vím, že bys neudělal. Ale stejně musím otěhotnět kvůli té věštbě. Když to nebudeš ty, nevybral by Brumbál prostě někoho jiného? Začínám mít dojem, že je mu jedno, kdo mě oplodní, jen jestli se tak stane.“

„To velmi pravděpodobně ano,“ souhlasil Severus. Nechtěl nad tím moc přemýšlet; neuměl si představit, že by Harrymu bylo příjemné vyspat se s někým, kdo není Cedric. I kdyby Harry souhlasil, že Severus převezme roli druhého otce jeho dítěte, nebude to pro chlapce snadné, to Severus věděl. Chtělo by to trpělivost a trochu času a Severus byl připravený udělat cokoliv bude třeba, aby to Harrymu ulehčil. Hoch si zažil už tolik, že mu Severus nechtěl přidávat další zátěž.

„Nechci mít vymazanou paměť, Severusi,“ prohlásil Harry pevně.

„Harry, nemám v plánu ti vymazat paměť, jestli si tím projdeme, ale chtěl jsem o tom s tebou mluvit. Nebudu ohledně toho klidný, ledaže bychom se oženili.“

Poppy zalapala po dechu – rovněž taky mohla, neboť to jí Severus na ošetřovně neřekl. Nicméně zůstával tu fakt, že Severus by nic neudělal, pokud to mohlo být interpretováno jako nějaká forma zneužití nebo využití Harryho. Sňatek byl jediná možná cesta. Dokonce i pro učitele a studenta bylo zcela legální mít intimní vztah, když byli ženatí, přesto byl Severus stále znepokojený etickými důsledky.

Harryho oči byly skelné neprolitými slzami. „Nikdy jsem si nemyslel – po Cedrikovi – nikdy jsem si nemyslel, že bych se oženil,“ řekl Harry jemně. „Jak bych tě mohl žádat, aby ses ke mně přivázal?“ Harry se podíval na Poppy a zčervenal. „Poppy, mohl – mohl bych chvíli mluvit se Severusem o samotě?“

„Samozřejmě, Harry. Budu ve svém pokoji. Zavolej mě, pokud budete cokoliv potřebovat, dobře?“

„Děkuji, zavolám,“ otočil se Harry zpátky k Severusovi. Harry byl bledší, než ho Severus kdy viděl.

„Harry, co je? Víš, že se nemusíš rozhodnout dnes, ale chci, abys mi dal vědět co nejdřív, takže máš čas na přemýšlení.“

„Severusi, tu noc v Positanu, jsi mě chtěl políbit, že ano?“

Měl by to popřít? Co by Harryho více uklidnilo? „Vylekalo by tě, kdybych odpověděl ano?“

Harry potřásl hlavou. „Takže – takže ty ke mně něco cítíš? Máš mě rád? Jako rád?“

Merline, nic se nevyrovná tomu, když jste zahnán do kouta, nebo snad ano? „Harry, ano, domnívám se, že jsem do tebe zamilovaný.“ Severus si myslel, že bude těžší to říct, ale u srdce se cítil podivně lehce teď, když to přiznal Harrymu. „Vím, že miluješ Cedrika, Harry, a ani ve snu by mě nenapadlo, že ho nahradím ve tvém srdci, ale možná jednoho dne najdeš trochu místa pro nás oba, co myslíš?“ Oh, Bože, byla hloupost to říct, stále bylo moc brzy!

Harry propukl v pláč a vrhl se Severusovi do klína, pažemi ho objímal kolem krku, zatímco naříkal a naříkal. Severus ho držel a houpal, dokud slzy neustaly a Harry zase vypadal sám sebou.

Harry zvedl hlavu a zadívali se navzájem do očí, zdálo se, že na věčnost.

„Omlouvám se, Harry. Nechtěl jsem tě rozrušit.“

Harry potřásl hlavou. „To není tím, Severusi. To je mnou. Jak mohu po tobě žádat, aby ses se mnou oženil, když nefunguju?“

„Co tím myslíš, Harry?“ otázal se Severus a tentokráte podlehl potřebě osušit chlapcovu tvář od stříbřitých slz. Harry neuhýbal od jeho dotyku; ve skutečnosti to vypadalo, že ho vyhledává. Mohl se odvážit doufat, že jednoho dne mu Harry dovolí víc?

„Tady,“ řekl Harry, sundal jednu ruku ze Severusova krku a mávl obecně směrem ke svému rozkroku. „Nefunguju tady.“

„Jak dlouho?“ zeptal se Severus.

„Od – od Cedrika,“ odvětil Harry, sklonil hlavu. „Myslel – myslel jsem si, že poprvé prožiju s Cedrikem, víš? Ale on umřel, Voldemort to věděl. Můžu – můžu stejně otěhotnět, když nemůžu mít erekci?“ Harry zčervenal, ale alespoň nevypadal, že touží mluvit o věcech, které byly nepříjemné pro kohokoliv.

„Myslím si to, Harry, ale nikdo z nás doopravdy nic neví o mužských těhotenstvích. Na to se musíš zeptat Poppy.“

Harry zasténal. „To bude tak ponižující.“

„Vím, Harry, ale oba dva musíme podstoupit kompletní vyšetření, abychom se ujistili, že jsme oba v dobré kondici pro bezpečí dítěte.“

Harry se trochu zavrtěl na jeho klíně. „Oh,“ povzdechl si Harry, jako kdyby zatím ten aspekt nezvážil a možná také nezvážil. „Severusi, pokud se vezmeme, nebudeme – nebudeme se muset milovat hned, že ne? Nejsem – nejsem si jistý, že jsem na to už připravený.“

„Merline, ne, Harry! Nějakou dobu nemusíme spěchat, můžeme strávit nějaký čas společně a poznat se navzájem o trochu lépe a nechávat tě, aby sis zvykl na intimní vztah s někým. Přesto si myslím, že by bylo nejlepší, kdybychom se oženili spíše dříve, než později, aby Brumbál neustanovil někoho jiného, kdo tě oplodní.“

Harry se otřásl. „Nechci nikoho jiného, aby byl otcem mého dítěte, Severusi. Když to nemůže být Cedric, jsem rád, že jsi to ty.“

Nebylo to prohlášení nehynoucí lásky, ale pro teď to bylo dost.

***

O dvě hodiny později byl Severus šťouchán a dloubán od Poppy na ošetřovně, zatímco ho Harry sledoval z židle a byl čím dál tím nervóznější, jak se Poppy blížila k ukončení Severusova vyšetření. Je další na řadě a věděl, že před ní, před oběma, déle neskryje svůj stav. Pro kompletní lékařskou prohlídku bude muset odstranit své kouzlo krásy a on se cítil tak zahanbený, že zradil jejich důvěru v něj.

Harry se snažil sám sebe povzbudit myšlenkami na děťátko, které by brzy mohl mít, rodina. Mohl mít rodinu, manžela a dítě. Nebyl si jistý, že je do Severuse zamilovaný, ale měl ho rád; respektoval ho a myslel si, že bude výborný otec. Nyní byli přáteli a Harry měl za to, že přátelství je dobrý základ pro jakékoliv manželství. Věděl, že nikdy nezapomene na Cedrika, ale Severus se nezdál, že by to od něj očekával. Pomáhalo, že Severus znal, jak moc Cedrika miloval – neměl dojem, že by před ním své city musel skrývat. Občas byl stále smutný a Severus na něj nikdy nekřičel nebo tak, když brečel, vždycky tam byl s uklidňující náručí nebo ramenem a Harry věděl, že to občas potřeboval. Severus byl tak silný a Harry se cítil v bezpečí, chráněný. Možná to nebyla láska, ale byl to někdo, koho měl rád.

Poppy dokončila závěrečný test a zastrčila hůlku do kapsy. Usmála se dolů na Severuse oblečeného pouze v tenkých nemocničních šatech. Znamení zla bylo ostře viditelné oproti bledé pokožce a Harry si nemohl pomoct a civěl na něj. Bolelo to Severuse tolik, jako jeho bolela jizva? „Skvělé,“ řekla Poppy. „Jsi ve výborném stavu, Severusi. Můžeš se obléknout.“

Poppy odešla od postele a zatáhla závěsy kolem ní, aby se muž mohl v klidu převléknout.

„Poppy, jak může muž otěhotnět?“ zeptal se Harry, stále nedokázal dostat z hlavy představu, že může mít dítě, že může porodit dítě. „Nepotřebuju dělohu a menstruaci a všechno tohle?“

„Vážně nevím, Harry. Zdá se, že jsi jedinečný, doufejme, že najdu něco v tvých testech, co to vysvětlí. Jsi na řadě,“ usmála se a prohrábla mu vlasy. Harry cítil, kterak ho stud dusí. Poppy a Severus k němu byli tak úžasní a co udělal, aby jim to oplatil? Nechal je strachovat se a teď se o něj budou bát ještě více, až objeví, co dělal. Nedokázal se ženě podívat do očí.

Severus škubnutím roztáhl závěsy a vyšel ven, konejšivě se na Harryho usmál. Byl opět oblečen do černého hábitu, běl jeho košile vyčnívala na límci a manžetách. Harry točil rukama v klíně a začal dýchat nepravidelně. Nebyl si jistý, že to dokáže, nebyl si jistý, že tomu dokáže čelit – čelit bolesti, kterou jim způsobí každým okamžikem. Nezasloužili si to.

„Harry? Chtěl bys, aby Severus zůstal s tebou?“ zeptala se Poppy.

„Prosím, pokud ti to nevadí, Severusi?“

„Samozřejmě, že nevadí, Harry. Neboj se. Nebolí to.“

Poppy Harrymu podala další nemocniční košili. „Oblékni si to a za minutku tě prohlédneme,“ oznámila Poppy, dovedla ho k posteli a zatáhla kolem něj závěsy. Harry se rychle svlékl, zvažoval, zda si má či nemá nechávat spodní prádlo na sobě, a rozhodl se, že pokud ho Poppy bude vyšetřovat, aby věděla, zda může otěhotnět, bude ho muset časem odložit. Nakonec všechno složil na úhlednou hromádku a položil ji na stoličku vedle postele a pak se sám posadil na postel, nohy mu visely přes okraj.

Na druhé straně závěsu se objevily dva stíny, Harry spolkl zlatonku, která mu nějak uvízla v krku.

„Jsi připravený, Harry?“ otázala se Poppy, rukama držela konce závěsu.

„Jo,“ odpověděl Harry, ačkoliv ve skutečnosti si nemyslel, že by na to někdy mohl být připravený, ale pokud to neudělá dnes, jen se tím prostě odloží nevyhnutelné.

Stejnak na to dříve nebo později přijdou.

26.01.12 20:12
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one