Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3171 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3019 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2984 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahoj,

tak nová kapitola k Všechno není ztraceno. Děkuji vám za komentáře a také děkuji nazde za beta-read.

Adelaine

***

Část 45

Když Poppy roztáhla závěs, Harry seděl na kraji postele; nohy mu visely přes okraj a ruce měl zastrčené pod stehny. Tvář měl čistě bílou, kromě růžové jizvy na čele, jen sotva viditelné přes jeho rozcuchanou ofinu. Vypadal vyděšeně, jako kdyby se ho Poppy chystala mučit spíše, než ho podrobit lékařskému a magickému vyšetření.

„Uklidni se, Harry. Lehni si kvůli mně na postel, drahý, tak je to dobře,“ konejšila ho Poppy, když ji Harry poslechl. Ruce zaťal v pěsti po stranách; Severus nepotřeboval být Nitrozpytec, aby věděl, že ten chlapec je nervózní. Poppy vyndala z kapsy hůlku a pronesla základní skenovací kouzlo; modré světlo vylétlo ze špičky její hůlky, ale rozptýlilo se na tisíce částí, jakmile se dostalo na palec od Harryho těla. Severus viděl, jak Harry polkl, jeho ohryzek mu poskočil na hrdle. Harry stále používal kouzlo krásy?

„Harry, potřebuju, abys odstranit svoje kouzlo krásy,“ řekla Poppy.

Harry zamumlal něco neinteligentního.

„Co jsi říkal, drahoušku?“

„Nemohl bych ho nechat?“

„Ne, je mi líto, Harry. Překáží kouzlům; viděls, co se stalo s mým skenovacím kouzlem. Musíš ho odstranit.“

Harry se nijak nepokusil říct protikouzlo, jen zavřel oči, jako kdyby doufal, že tím problém zmizí.

„Harry,“ naléhala znovu Poppy.

„Ne – nemůžu! Budete mě nenávidět! Budete mě nenávidět!“ vzlykal Harry, otočil se tak, aby byl tváří od nich, kolena si přitáhl tak blízko, že si na ně mohl skoro položit bradu. Poppy položila ruku Harrymu na záda a párkrát mu je přejela. Harry musel používat velmi složité kouzlo, protože nezáleželo na tom, kolikrát ho Severus držel na klíně nebo přejížděl po zádech, Severus si nikdy nevšiml, jak hubený ve skutečnosti je. Harry se na dotek zdál být docela normální. Jakou sílu musí vynakládat, když mění nejen vnější vzhled, ale mění i vnímavost na dotek?

„Harry, drahoušku, vím, že máš jizvy, které ti způsobili Dursleyovi, prosím, nestyď se za to.“

„To – to nejsou – to nejsou mé jizvy,“ řekl Harry zlomeně, ale stále se neotočil tváří k nim.

Severusovi se zhoupl žaludek, jaktože to neviděli dříve? Proč by Harry kolem nich jinak nosil kouzlo krásy, když on i Poppy už dříve viděli Harryho jizvy? Používal kouzlo, protože měl něco jiného co skrývat, ne jizvy. Harry se nezlepšil, vůbec ne, ale on a Poppy, oba nepostřehli příznaky. Harry chodíval do koupelny téměř okamžitě, jak dojedl, a ve Velké síni schovával jídlo do ubrousku.

„Harry, prosím, odstraň svoje kouzlo,“ řekl jemně Severus. Pokud ho Harry udržuje téměř po celý den, nebylo by pro Severuse těžké to kouzlo zlomit, ale chtěl dát Harrymu šanci, aby to provedl sám. Jestli to Harry bude moct udělat, může si přiznat, že je tu něco špatně a oni mu budou moci pomoci.

Harry se posadil na postel a zamumlal protikouzlo. Jeho kouzlo krásy opadlo uprostřed deště zlatých jisker a Poppy si nemohla pomoct a zalapala po dechu.

„Harry! Oh, Harry, proč jsi nám to neřekl?“ zeptala se.

Harry, který nikdy nebyl při těle, vypadal jako kostra potažená kůží. Oči byly zapadlé v důlcích, nachové stíny pod nimi svědčily o skutečnosti, že moc nespal. Severus mohl obtočit ruku kolem Harryho zápěstí a ještě by tam zbyl prostor. Trochu tlaku a vypadalo to, jakoby se mu kosti mohli zlomit jako proutek. Nebylo na něm ani trochu masa. Žebra měl jako xylofon, vyčnívala i přes oblečení. Jemné, hebké chloupky pokrývaly ty části Harryho pokožky, které byly viditelné.

„Chodil jsi zvracet po jídle, že jo, Harry?“ zeptala se jemně Poppy. Harry jen přikývl, slzy mu potichu kapaly na líce. „Proč, Harry, proč?“ zněla tak poraženecky.

„Já… já… ne… nechtěl jsem, abyste se o mě dál báli. Báli jste se o mě, když jsem nejedl, tak jsem začal jíst.“

„Ale vyzvracel jsi to,“ podotkl Severus. „Myslel jsi, že nás to nevyleká, Harry?“

„Nechtěl jsem vás naštvat.“

„Nenaštval, Harry. Nejsme naštvaní, Poppy i já jsme smutní, že jsi to před námi měl potřebu tajit. To nám vážně věříš tak málo, Harry? Proč jsi nám neřekl, jak se cítíš?“

„Já… já nevím,“ nešťastně popotáhl, Poppy mu podala kapesník a on si otřel nos. „Nejsem zvyklý, že se o mě lidé starají. Navíc jsem si vždycky musel poradit sám, zvykl jsem si na to. Mluvení mi nikdy ničemu nepomohlo. Ne s… ne s nimi.“

V tu chvíli by Severus rád oživil Dursleyovy, aby je mohl znovu zabít pro škodu, kterou napáchali na tom mladém muži před ním. V duchu nepochyboval o tom, že Harryho potíže s jídlem pramenily v tom strašlivém domě. Dospělí v Harryho životě ho shazovali tak často, že se pravděpodobně bál požádat o pomoc, měl strach, že by ho mohli odmítnout.

Poppy přivolala dvě židle a posadila se na jednu z nich vedle Harryho postele. Severus sklesl na druhou a jen se díval na Harryho. Měl šílenou potřebu zabalit Harryho do svého náručí a utéci; skrýt ho někde, kde by mu už nikdy nikdo nemohl ublížit. Ani Voldemort, ani Brumbál, ani celý kouzelnický svět.

„Dobrá, Harry, mluvení začíná právě teď,“ řekla Poppy. „Těhotenství je zátěží pro každé tělo, ale pro tebe to pravděpodobně bude ještě těžší, protože mužské tělo nikdy nebylo stavěno na rození dětí. Musíme tě zlepšit a dostat na normální tělesnou váhu, než vůbec pomyslíš na to, abys měl dítě. Nebudu ti lhát, nebude pro tebe lehké získat zpět zdraví a musíš si promluvit s někým o tom, co tě trápí, Harry. To není jen o jídle, a pokud nechceš mluvit se mnou nebo se Severusem, nemám jinou možnost než tě svěřit svatému Mungovi na konzultace.“

„Ne! Prosím!“ vzlykal Harry. „Budu mluvit s vámi, ale prosím, neposílejte mě pryč!“

Severus doufal, že od Poppy je to jen planá výhružka; nedomníval se, že Harry v tuto chvíli potřebuje další problémy, kterými by se musel zabývat.

„V pořádku, Harry. Chtěl bys o tomto radši mluvit se mnou nebo se Severusem?“

Harry se rychle podíval na Severuse, jakoby hledal svolení. „Se Severusem.“

„Dobrá tedy, dokončíme tvoje vyšetření a pak chci, abyste si se Severusem dnes večer promluvili. Odejdu, takže budete mít soukromí. Dobře, Harry, lehni si,“ řekla Poppy a Harry udělal, co mu bylo přikázáno.

***

O dvě hodiny později dokončila Poppy všechny své testy, všechno své šťouchání, všechno své dloubání a Harry byl prostě rád, že už je konec. Netěšil se na rozhovor se Severusem, ale ani nechtěl, aby ho poslali ke svatému Mungovi. Poppy schovala hůlku do kapsy. „Už se můžeš obléknout, Harry. Zítra s tebou projdu výsledky tvých testů, až si je trochu utřídím.“

„Dobře,“ Harry slezl z postele a udělal grimasu, když dopadl na svou zraněnou nohu.  Poppy se Severusem ho nechali samotného, aby se obléknul. Harry to zdržoval, co nejvíc mohl doufaje, že oddálí povídání se Severusem, co nejvíce to jde. Byl unavený a to, co chtěl dělat teď, bylo jít do postele, ale měl pocit, že ani jeden z nich to nebude brát jako omluvu, ne dnes večer. Už musí být po půlnoci – mohlo to být jen před pár hodinami, kdy mu řekli o té druhé věštbě?

Jeho srdce neklidně poskočilo, když pomyslel na Cedrika. Byl by z něj Cedric nešťastný, kdyby si vzal Severuse? Cítil se tak nějak, jako kdyby podváděl Cedrika tím, že bude mít dítě s jiným mužem. Cedric by byl úžasný otec, Harry si otřel pár dalších zbloudilých slz. Možná mu mluvení o věcech mohlo pomoct cítit se lépe, ale bylo to tak složité, to udělat. Oblékl si své oblečení a pohrával si se zapínáním knoflíků, tak dlouho, jak si myslel, že mu to projde, pak odtáhl závěs a šel se Severusem zpět do sklepení. Ani jeden z nich celou cestu nepromluvil ani slovo.

Hned jakmile došli do obývacího pokoje, Severus zakouzlil ohřívací kouzlo na krb; za tu dobu, co byli na ošetřovně, se oheň zcvrknul na jen o něco více než popel. Severus se posadil na sedačku; Harry si vybral jedno z křesel a položil si hůl přes klín, jakoby si myslel, že je to překážka mezi nimi. Nebyl si jistý, o čem se předpokládá, že budou mluvit, tak neříkal nic.

Severus si povzdechl, rukama si prohrábl vlasy. „Dobrá, Harry, proč nezačneme tím, proč jsi zvracel po každém jídle?“

„Nemám to rád,“ řekl Harry a kousal si spodní ret.

„No, nikdo nemá rád zvracení,“ souhlasil Severus.

„Ne… já myslím, nemám rád jídlo.“

„Nemáš rád jídlo?“

Harry potřásl hlavou. „Ne. Byl to způsob, jak mě ovládali, skrze jídlo nebo jeho nedostatek. Většinu času, co jsem byl s nimi, jsem byl hladový, občas tak hladový, že když mě nakonec nakrmili, bylo mi zle, moje tělo prostě neví, jak zvládnout jídlo.“

„Takže je to o ovládání?“

„Asi ano,“ přiznal Harry. Nikdy o tom takto nepřemýšlel, ale teď mu to dávalo více smyslu. „Nechtěl jsem být ovládán jídlem, chtěl jsem mít kontrolu. Chtěl jsem se rozhodovat, kdy se najím nebo kdy se nenajím, byl jsem to já, já jsem to dělal. Potřeboval jsem získat určitou kontrolu a jídlo byla jediná věc, kterou jsem si mohl řídit sám. Každý ode mě toho tolik očekává; vždycky mě někdo jedním nebo jiným způsobem ovládal.“

„Ale, Harry, víš, že to co jsi dělal, není zdravé, víš to?“

Harry pokrčil rameny. „Abych byl upřímný, vůbec mě to nezajímalo. Možná by všichni na tom byli lépe, kdybych taky umřel.“

„Harry! Jak si to vůbec můžeš myslet?“

„Protože to je to, jak se cítím!“ odsekl ostře. „Není to to, co jsi chtěl? Co jste oba chtěli slyšet? Jak se cítím? Řeknu ti to, mohu? Stěží vůbec spím, protože mám noční můry nebo vize od Voldemorta. Některé dny se mi vůbec nechce vstávat z postele, chci se jen někde v koutě stočit a zemřít. Někdy mě to tak strašně bolí, Severusi. Život tolik bolí a teď ode mne všichni očekávají, že porazím toho nejvíc zlého kouzelníka všech dob, když budu těhotný! Jediný těhotný kouzelník v dějinách. Jsem taková zrůda, jak mi to říkali Dursleyovi! Můj život je prostě tak perfektní, nebo snad ne?“

„Oh, Harry,“ řekl Severus. „Nejsi zrůda. Jsi jen jedinečný.“

„Jo? Dobře, a co když nechci být jedinečný? Co když chci být jen Harry? Prostě obyčejný kluk, který se nemusí obávat ničeho jiného než zkoušek a toho, co by mohl dělat se zbytkem svého života? Nikdy jsem nic z toho nežádal, Severusi. Bojím se – ne umírání, ale toho, co by mi Voldemort mohl udělat předtím.“

„Ale ty ho porazíš, Harry,“ řekl Severus jemně.

„Proč? Protože to tvrdí věštba?“

„Ne,“ Severus položil ruku na své srdce. „Protože to cítím. Tady.“

28.01.12 21:16
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one