Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahoj,

tak nová kapitola k Všechno není ztraceno. Mám málo času, tak už nebudu přidávat tak rychle. Děkuji za komentáře a přeji příjemnou četbu.

Adelaine

***

Část 50

Severus se vzbudil teplou váhou Harryho těla, přehozeného přes jeho. Harry se v noci musel posunout, nyní skoro úplně ležel na Severusovi jako lidská deka. Horké závany vzduchu se otíraly o spodek jeho brady, jak se Harry nadechoval a vydechoval a Severus tak jen chvíli ležel, bál se pohnout, aby nevzbudil Harryho.

Jeho svatební prsten se zaleskl v časných ranních slunečních paprscích a Severus si nemohl pomoci, musel na něj zírat, a zírat na Harryho. Nebyl to sen. Opravdu byl oženěn s Harrym. Harry se posunul, ze snu něco zamumlal, než znovu utichl, jak se nechal unášet hlouběji. Severus něžně pohladil Harrymu záda, spíše aby ho uklidnil, než vzbudil, ale Harry se přesto probudil.

Zakřenil se na něj ze svého místa na Severusově hrudníku. „Ranko,“ řekl Harry.

„Ranko. Spal jsi dobře?“ zeptal se Severus.

„Fantasticky!“ rozzářil se Harry, pak se zvedl na loktech a odkutálel se ze Severuse. Severusovi scházela ta nepatrná váha. „Pro jednou jsem neměl noční můru ani vizi.“

„To je dobře,“ souhlasil Severus. Posadil se a opřel se o čelo postele. „Tak, Harry, co chceš dneska dělat? Vzhledem k tomu, že jsi příliš mladý na hazard a pití a mnoho dalších věcí, pro které je toto město oblíbené.“

Harry se znovu usmál. „Takže to znamená výlet do striptýzového klubu je mimo?“

„Cože?“ prskal Severus. „Ty chceš jít na striptýz?“

„Ne,“ odpověděl Harry. „Jen tě škádlím.“ S tímto vstal z postele, natáhl se pro hůl a šel do koupelny.

Severus civěl za jeho vzdalujícími se zády. Pokud Harry s ním mohl vtipkovat o sexu, bylo to dobrou předzvěstí pro fyzickou intimitu, že? Ačkoliv musel přiznat, že byl poněkud překvapený, že Harry minulou noc zamířil do koupelny, aby masturboval sám, když by pro Severuse nebylo žádným utrpením, kdyby ho vyhonil, ale možná si Harry myslel, že přijetí nějaké jiné intimity než líbání, by znamenalo přijetí něčeho víc. Severus by netlačil, ne dokud si nebude jistý, že je Harry připravený. Konec konců to musí někdy udělat a ředitelova slova mu ozvěnou zněla v hlavě. Harry musel otěhotnět do roka, ale Albus neinformoval Severuse, proč tam byl časový limit.

O pár minut později se Harry vrátil a vylezl zpátky do postele, přivinul se Severusovu k boku.

„Tohle se mi líbí,“ řekl Harry, když k němu vzhlédl těma velkýma zelenýma očima. „Hodíme se k sobě, že jo?“

„Zníš překvapeně, Harry.“

„Jsem, trochu. Myslel jsem, že… že po Cedrikovi nikdy nebudu chtít být znovu někomu takhle blízko. Bojím se, že pokud budu, stane se něco strašlivého, jako s Cedrikem.“

„Harry, nic se mi nestane. Sli—“

„Ne!“ naléhavě ho přerušil Harry. „Neslibuj, prosím.“

„Dobře, Harry. Stále jsi mi neřekl, co bys dneska rád dělal.“

„Je to hloupé,“ zamumlal Harry.

„Co to je?“

„No, vždycky jsem chtěl jet do Grand Canyonu. Mohli bychom tam jet? Prosím?“

„To zní skvěle,“ souhlasil Severus. Léta už docela hodně cestoval, ale nikdy předtím nebyl v Americe. „Přemístíme se tam po snídani.“

***

Jako většina hotelů v Las Vegas, měl Bellagio pár restaurací a jedna z nich měla na snídani švédské stoly, takže si Severus myslel, že to pro Harryho bude dobrý nápad. Harry by si mohl vybrat a vzít si, co má rád a sníst tak málo nebo tak hodně, jak chce. Cena byla rozumná, Severus to zaplatil a vrátil se do místnosti a za ním přišel číšník a naservíroval jim to na prázdný stůl. O pár chvil později se vrátil s konvicí kafe, položil ji tak silně, až trocha tmavé tekutiny vylétla z nádoby a potřísnila stůl. Číšník už pospíchal za někým jiným, takže to byl Severus, kdo utřel kávu ubrouskem.

Stůl byl přeplněný nádobami s jídlem, stovkami horkých a studených pokrmů – některé z těch položek by Severus ani za tisíc let nepovažoval za jídlo ke snídani. Smažené kuře? Humr? Jablečný koláč?

Svoji chybu si uvědomil, když uviděl Harryho obličej, chlapec byl tak bledý, že mohl soupeřit s mramorovým stolem v nedostatku barvy.

„Harry?“

„Prosím, Severusi. Všechno tohle jídlo. Je toho moc. Nemůžu… nemůžu.“ Harry téměř plakal, když trhal ubrousek na kousky, jako kdyby potřeboval rukama cokoliv dělat. „Omlouvám se.“

„Tiše, Harry. To je v pořádku.“ Severus se natáhl přes stůl a zmáčkl Harryho ruce ve svých. Neměl být tak hloupý. Vzít Harryho do restaurace s bufetovým výběrem bylo jako přivést alkoholika do baru a očekávat, že celou noc bude popíjet pouze nealkoholické nápoje. Problém byl, že na rozdíl od alkoholika, Harry potřeboval jídlo k přežití a nemohl se mu vyhýbat. Nikdy. Jídlo bylo přítomno neustále a Harry mu den po dni bude muset čelit.

Severus pomohl Harrymu vstát ze židle a dovedl ho k jedné z hotelových kaváren. Nechtěl ho odvést bez toho, aby něco snědl, ale neměl ani ponětí, jak si s tím poradí. Byla to Poppy, kdo obvykle nesl hlavní nápor a Severus si přál, aby tady teď byla a tedy mohla Harrymu poskytnout tolik potřebnou morální podporu; Severus si nebyl jistý, zda on bude stačit.

Harry se podíval dolů na menu. „Nemají krupici,“ řekl, opět zněl, jako že se mu blíží další pláč. Severus věděl, že to Harry jedl na snídani posledních pár týdnů a uvědomil si, že si chlapec zvykl na určitá jídla, což bylo téměř uklidňující.

„Co palačinku místo toho?“ zeptal se Severus, musel nechat Harryho něco sníst.

„Dobrá, ale jen poloviční porci,“ souhlasil Harry. Severus přikývl; víc ani nečekal. Objednal pro Harryho palačinky; pro sebe vajíčka se slaninou a posadil se na židli. Harry zíral na podlahu, jako kdyby se styděl pod Severusovým upřeným pohledem.

„Harry, co se děje?“ zeptal se jemně.

„Omlouvám se. Že jsi zaplatil za celou tu snídani a pak jsem nedokázal nic z toho sníst. Bylo to takové plýtvání.“ Harry si propletl ruce na stole.

„Harry, to je v pořádku. Neměl jsem tě brát do bufetu – to znamenalo očekávat příliš mnoho příliš brzy. Nemáš se za co omlouvat, je to moje chyba.“ Harry byl potichu. „Harry?“

Harry propukl v slzy a utekl od stolu, belhal se s holí a zapomněl na pohledy od ostatních strávníků.

Severus rychle podepsal účtenku, kterou mu podala servírka, jak se snažil co nejrychleji odejít z restaurace, potřeboval dostihnout Harryho. Hotel byl ohromný, bylo by velmi lehké pro někoho, kdo nechce být nalezen, aby se ztratil.

***

Harry netušil, kam jde, když utekl z restaurace, jen věděl, že nemůže sedět tam, kde všichni jedí, pach jídla mu zvedal žaludek, ještě než cokoliv snědl. Nemohl to udělat, žaludek se mu bouřil a on potřeboval najít koupelnu dřív, než skončí tak, že jim udělá nepořádek na lesklé mramorové podlaze. Zákazníci mu uhýbali z cesty, když uklouzl na podlaze a rozplácl se tam, uletěla mu hůl a zastavila se o zeď. Harry se zlomil v pase, dávil suché zvratky. Všechno co z něj vyšlo, byly jen kyselé sliny, ale stejně nedokázal zastavit žaludeční sliznici, která se mu snažila vylézt nahoru krkem.

Někdo se mu pokusil pomoci vstát, nějaký cizinec. „Nedotýkejte se mě! Nedotýkejte se mě!“ řval Harry skrze křeče.

„Harry!“ to byl Severusův hlas, blízko něho, až Harry prostě zavřel oči a přál si, aby mohl zmizet. Všichni na něj zírali, věděl, že koukají a chtěl, aby prostě všechno skončilo. Severus ho zdvihl do náruče, Harry otevřel oči právě včas, aby viděl, jak nějaký starší gentleman podával Severusovi Harryho hůl.

„Tady máte, pane. Doufám, že se váš syn brzy bude cítit lépe.“ Harry obtočil své ruce kolem Severusova krku a přitiskl se k němu, nikdy ho nechtěl nechat jít.

Severus tomu muži poděkoval, pak zamířil do jednoho z prázdných výtahů. Zavřel dveře a oba je přemístil do jejich pokoje. Položil Harryho na postel a donesl mu sklenici studené vody. „Tady, Harry. Vypij to; to ti pomůže cítit se lépe.“

Harry usrkl ze sklenice, zatímco ho Severus něžně podpíral za zátylek. Oči měl zaplavené vlhkostí, takže všechno v pokoji bylo rozmazané; Severusova tvář se zaostřovala a rozostřovala.

„Harry, mluv se mnou. Prosím,“ řekl Severus, zatímco hladil Harryho po zádech a krku.

„Prosím,“ pravil Harry. „Nemohu. Nenuť mě jíst! Nesnáším to, nesnáším!“ Harry teď vzlykal, cítil se tak strašně, myslel si, že se lepší, ale nelepšil, ne doopravdy. Stále nenáviděl jídlo, způsob, jak se v něm usadilo jako olovo. Nenáviděl to, jak se díky němu cítil, tak nafouklý a plný. Tlustý. Tlustý. Cítil se po něm tak tlustý, tak ošklivý, kdykoliv musel jíst. Nechtěl skončit jako Vernon nebo Dudley. Nechtěl.

Vize jeho bratrance a strýce a jejich nadutých tváří ho v mysli pronásledovaly, jak před ním jedí; jak se mu vysmívají jídlem, kdykoliv předpokládali, že má hlad. Dudley a jeho banda Harryho drželi, zatímco do něj cpali sladké, koláče, čokoládu a bublinkové nápoje, pak se hlasitě smáli, když to všechno vyzvracel.

Podívejte se na tu tlustou zrůdu!

Vypasený čuník Potter!

Hej, paní učitelko. Potter rozsedl moji židli, protože je tak tlustý!

Nezáleželo na tom, že někde v hloubi duše Harry věděl, že není tlustý, že Dudleyho pojmenovávání byl jen další způsob, jak ho ponížit. Slova se vpila do kostí, do duše, a on je prostě odtamtud nemohl vypudit. Bylo to překvapující, že Dudley se Harrymu vysmíval, že je tlustý, když to byl on, Dudley, kdo měl rozměry mláděte kosatky. Harry se vrhl do Severusova náručí, když si vzpomínal na věci, které zapomněl před dlouhou dobou.

„Oh, Harry,“ řekl Severus, když obtočil své ruce kolem Harryho a držel ho. Harry vřískal po dobu, která se zdála jako hodiny a nechtěl, aby ho Severus pustil, nikdy. Severus ho jen dál držel, dokud se Harry trochu neutišil.

„Omlouvám se! Omlouvám se!“ popotahoval Harry a dále si opíral hlavu o Severusovu hruď.

Severus by ho kolébal trochu déle, ale Harry věděl, že muž bude chtít si promluvit brzy a Harry si nebyl jistý, že to zvládne. Jak to má Severusovi říct? Jak by to mohl říct komukoliv, co mu dělali? Zapomněl, doopravdy zapomněl, ale teď se mu vzpomínky vydrápaly do popředí jeho mysli a nezáleželo na tom, jak moc se snažil, nedokázal, aby zmizely, přestože si to přál. Můžete sám na sebe použít Obliviate? Nebo to musí udělat někdo jiný?

Harry cítil pár zbloudilých slz, tekoucí z pod jeho brýlí, které se vsakovaly do Severusovy košile, ale muž ho neobviňoval za zničení šatů, jen chytil Harryho pevněji a houpal jím, říkal „Bude to v pořádku,“ stále dokola dokud se slova neusadila.

Dursleyovi byli mrtví. Už znovu nemohli Harryho zranit, jejich hrozby už byly bezvýznamné.

Harry vzhlédl do ustrašených a ustaraných očí svého manžela a cítil, jak jeho srdce poskočilo až do krku, na chvíli si pomyslel, že bude znovu zvracet, ale dokázal spolknout svoji úzkost.

„Harry? Co se děje?“

„Já… já musím ti říct, co mi dělali.“


21.02.12 00:00
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one