Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahoj,
přidávám novou kapitolu k Všechno není ztraceno. Tímto ji věnuji jako poděkování všem, co minule komentovali. Děkuji. Přeji příjemnou zábavu.
Adelaine

***

Speciální varování, v této části se objeví něco velmi nechutného.

Část 51

Harry teď konečně usnul; Severus na něj použil prodloužené spánkové kouzlo, takže se nemohl jen tak vzbudit. Tvář měl stále pokrytou slzami; Severus se sehnul a prstem stíral vlhkou stopu po manželových lících, než odešel do koupelny.

Severus chtěl něco roztřískat; něco rozbít; ale všechny toaletní potřeby byly v plastikových láhvích – šampón, hydratační krém, kondicionér. Ruce ho svědily touhou ztrestat někoho za to, co se stalo Harrymu. Udeřil pěstí do zrcadla v koupelně; střepy se zabodly do jeho ruky, z některých ran vytryskla krev, ale on ta bodnutí sotva cítil.

Ti bastardi! Ti zkurvení bastardi!

Všechno vyšlo najevo mezi Harryho vzlyky a škytáním, všechno, co mu udělali a proč má Harry vlastně takové potíže s jídlem. Jako první to udělal Vernon; ale poté, co Dudley viděl svého otce, taky to chtěl vyzkoušet a dokonce získal své přátele, aby se k němu přidali. Harry řekl, že to zapomněl až donedávna a Severus věděl, že je to pravděpodobně všechno pravda. Chlapcova mysl se po něčem takovém pravděpodobně vypnula.

To málo jídla, co Harrymu dávali, to znečistili. Vernon, Dudley, ta banda kluků znečistili Harryho jídlo; potřísnili ho jejich spermatem a močí a pak donutili Harryho to sníst, zatímco ho pevně drželi a on znovu a znovu zvracel na sebe a na podlahu. Pak ho donutili jazykem očistit podlahu, a když neposlechl, vysloužil si šrámy od strýcova pásku a chlapeckých hůlek ze Smeltings.

Merline, není divu, že Harry má potíže s jídlem, s jedením čehokoliv. Severus zíral na své zkrvavené ruce a přál si, aby tu byla Poppy. Cítil se tak zasraně bezmocně; nic, co řekne nebo udělá, nepomůže Harrymu. Pokud Harryho nedokáže přimět jíst, věděl, že Poppy nebude mít jinou možnost, než ho doporučit ke svatému Mungovi, do uzavřeného oddělení, kde Harryho násilím nakrmí a bude mít terapie, ať chce nebo nechce. Severus si nemyslel, že by Harry byl schopný tohle přežít.

Severus musel něco udělat – ale co? Harry nemůže takhle pokračovat; oba to věděli, ale jak přimět Harryho jíst, aby poznal, že jídlo už není jeho nepřítel? Jak ho přimět k uvědomění, že je dobré jíst, že je to především radost?

Smeltings – tohle slovo se mu objevilo v hlavě; Harry zmiňoval něco o Smeltings. Škola Dudleyho Dursleye, škola, kterou stále navštěvují nějací z Harryho mučitelů- Dursleyovi mohou být mrtví, ale Dudleyho banda chodí po světě bez trestu za to, co Harrymu udělali.

Ne na dlouho.

Severus zakouzlil hojící kouzlo na svou ruku a mávnutím hůlky spravil zrcadlo. Přešel zpátky do ložnice a zkontroloval Harryho, zakouzlil na něj jedno ze skenovacích kouzel, které ho naučila Poppy. Harry byl v hlubokém spánku a ještě pár dalších hodin se nevzbudí, spousta času pro Severuse, aby udělal to, co musí. Nemohl je nechat jít potom, co udělali Harrymu. Ani omylem.

Kolem Harryho a postele zakouzlil ochranné kouzlo, pak přešel do koupelny a zabalil se do pláště.

Severus zavřel oči, představil si sám sebe zpátky v Londýně a o chvíli později přistál s třesknutím uprostřed zalidněné Oxfordské ulice, obklopen vánočními nákupčími. Někteří se mu obloukem vyhýbali, jako kdyby věděli, že do něj nemají vrážet; ne, pokud vědí, co je pro ně dobré. Severus šel do nejbližšího stánku turistických informací a zajímal se, kde by mohl najít Smeltingskou školu; věděl, že je v Londýně, ale to bylo vše.

Muž za stolem mu ukázal cestu a dal mu adresu; o pár chvil později se Severus přikrčil v uličce mezi obchodním oddělením a kinem a přemístil se na pozemky Smeltingské akademie pro mladé gentlemany. Budova zářila světly; měl štěstí, školu ještě nerozpustili na Vánoční prázdniny.

Odfrkl si nad pozlaceným nápisem. Gentlemany? Piers Polkiss a jeho kumpáni byli všechno, jen ne gentlemani.

Severus trpělivě čekal, dokud zvonek neoznámil poslední hodinu dne. Pokud byli studenti stejní jako v Bradavicích, tak dříve či později některý z chlapců vyjde ven. Jeho trpělivost byla odměněna; o chvíli později tam stál Polkiss se svou bandou kumpánů, drželi mladšího chlapce, zatímco ho mlátili do břicha. Jeden z učitelů na ně koukal, ale nijak do toho nezasáhl. Zimní večer a Severusův vlastní plášť ho dobře skryly, ale potřeboval si být jistý.

Severus na sebe zakouzlil kouzlo Není-mě-vidět a přiblížil se ke skupině chlapců, kteří mlátili mladšího studenta.  Zakouzlil ochranou bublinu kolem toho žáka na zemi, než vrhl kouzlo, kvůli němuž sem doopravdy přišel.

„Iucunditas abnego!“ zasyčel Severus a vložil do toho celou sílu své nenávisti. Zaklínadlo nebylo nepromíjitelnou, dokonce nebylo považováno ani za temné, neboť trvalo jen měsíc nebo podobně. Ale měsíc budou strašně trpět! Severus se zadostiučiněním sledoval, jak Polkiss a jeho kumpáni upadli na zem, drželi se za rozkrok a sténali. Kouzlo způsobovalo touhu po sexuální rozkoši, ale bez schopnosti najít úlevu; dokonce ani vlastní rukou nebo rukou někoho jiného.

Doufal, že si budou třít své penisy do rozedření, jak se budou zoufale snažit dostat to, co potřebují, ale neuspějí, alespoň několik týdnů. Stále pro ně neviditelný, Severus plivl na každého ze svíjejících se hochů, zatímco se jejich oběť postavila a divila se, odkud ty plivance přilétají.

Chlapec se zakřenil na své dřívější mučitele; zdálo se, že mu to připadalo jako dobrý nápad a také si vyprázdnil svůj krk a na každého na oplátku plivl, úškrn mu nezmizel z tváře.

Severus se otočil a odešel; a se stěží slyšitelným prásknutím se přemístil zpátky do hotelu v Las Vegas.

***

Když se vrátil, Harry stále tvrdě spal, tak se Severus chopil příležitosti a prohlédl si nabídku pokojové služby. Jeho žaludek kručel, když si pročítal všechny ty nabízené pokrmy a uvědomil si, že přes obavy o Harryho, ani nesnídal, ani neobědval.

Zvedl telefon a objednal si výběr sendvičů a polévku, doufal, že lehké jídlo bude stačit, aby svedlo Harryho, až se probudí. O patnáct minut později se ozvalo klepání na dveře a Harry vyskočil téměř do stoje na posteli, oči rozšířené strachem a dezorientací.

„To je v pořádku, Harry. To je jen pokojová služba,“ řekl Severus, přešel ke dveřím a otevřel je. Venku stál číšník a držel úchyt malého vozíku s tácy překrytými stříbrnými kopulemi. Severus se postavil stranou, aby muž s vozíkem mohl vjet dovnitř. Dal mu spropitné a vyprovodil ho ke dveřím, přemýšlel, jak se Harry teď cítí.

Když se Severus otočil, Harry zíral na vozík naložený jídlem a tvrdě se podíval na Severuse, jako kdyby ho zradil.

„Jak ode mne můžeš očekávat, že to sním, potom, co jsem ti právě řekl?“ zeptal se Harry křaplavým hlasem.

„Je to jen lehké jídlo, sendviče a polévka,“ oznámil Severus, zvedl jeden z poklopů a odhalil dvě misky polévky, jednu kuřecí, jednu rajčatovou. Byly zde dva měkké rohlíky a také malý plastikový kelímek másla. Severus se posadil na postel vedle Harryho; Harry se natáhl pro své brýle na noční stolek, ale když si je nasadil, odvrátil se od Severuse.

Severus něžně, avšak pevně mu otočil hlavu. „Podívej se na mě, Harry. Já vím, jak je to pro tebe těžké, ale jestli nebudeš jíst, víš, co se stane, že?“

Harry přikývl. „Zavřou mě a násilím mě budou krmit. Nemůžu to udělat, Severusi! Prostě nemůžu! Je to tolik podobné jako – jako - “

„Vím, Harry a věř mi, také nechci, aby se to stalo. Ale jestli nezačneš pořádně jíst, nebudeme mít na výběr. Mluv se mnou, Harry. Řekni mi, jaké jídlo máš rád, musíš mít nějaké oblíbené. Každý má oblíbené jídlo.“

„Já ne,“ zakroutil Harry tvrdohlavě hlavou.

„Dobrá tedy, a co třeba jídlo, které ti připomíná něco dobrého? Šťastnou vzpomínku?“

Harry zavřel oči, zatímco to vypadalo, že si prochází své vzpomínky a nějakou takovou hledá. Po dlouhé době se zelené oči třepotavě otevřely a trochu se usmál. „Čokoládový dort. To Cedric objednal na naše první rande.“

Severus se trochu obával, že tato vzpomínka byla na Cedrika – že by to mohlo Harryho ještě více rozrušit – ale ne, vypadalo to, že se usmívá. Další hovor s pokojovou službou jim opatřil dva kousky čokoládového dortu na obrovském talíři s horou čerstvé smetany uprostřed.

Severus podal Harrymu jednu z dezertních vidliček, sám si vzal druhou. Všiml si, že se Harry zcela vyhnul smetaně, ale snědl skoro celý kousek dortu. Oba dva seděli na posteli v tureckém sedu, zatímco jedli dezert. Harryho rty a koutek úst byly umazané od čokolády, a pokud by se Harry cítil o něco lépe, Severus by podlehl touze slíznout ji svým jazykem.

„Takhle je to lepší,“ poznamenal Harry, povzdechl si a natáhl se do polštářů.

„Co je lepší? Jedení čokoládového dortu?“

„Ne, jedení s tebou. Sami, aniž by na mě kdokoliv zíral. Celou dobu cítím na sobě jejich pohledy.“

Severus si myslel, že Harry je v tomto trochu paranoidní, ale věděl, že pro Harryho strach to všechno bylo skutečné a tak nechtěl zlehčovat Harryho pocity. Pokud stolování v jejich pokoji je pro Harryho lepší, tak to rád bude dělat každé jejich jídlo.

„Můžeme si znovu objednat u pokojové služby,“ řekl Severus. „A myslím si, že si možná, až pojedeme do Grand Canyonu, můžeme udělat piknik? Vybrat si věci, které máme rádi?“

„Myslel jsem si, že nepojedeme. Ne teď.“

„Ty už nechceš jet, Harry?“

„Chci,“ odpověděl Harry jemně. „Ale – ale myslel jsem, že nepůjdeme. Že to bude trest za to, že nejím pořádně.“

Dobrotivý Merline, co si Harry myslel, že je za muže?

„Harry, nikdy tě nepotrestám za něco takového – nikdy. Máš problém; ovlivňuje to nás oba, zvláště pokud spolu budeme mít dítě. Ale vyřešíme to, Harry. Společně. Vím, že některé dny nebudeš chtít jíst nebo budeš chtít zvracet, ale to není něco, za co bys potřeboval být potrestaný. Myslíš si, že doktor potrestá někoho, kdo si zlomí ruku nebo nohu?“

„Ne,“ podotkl Harry. „Ale to nebyla jejich vina.“

„A ty si myslíš, že tohle je tvoje vina, Harry?“

Harry přikývl a Severus si ho přitáhl do náručí; tak si na to zvykl, na objímání Harryho, na touhu objímat Harryho, na touhu dát mu všechnu útěchu, kterou Harry nikdy po čas svého dospívání nedostal.

„Já – chci být normální, Severusi. Chci, aby mi bylo lépe, chci. Vážně chci. Jen je to občas tak těžké.“

„Vím, Harry. Já vím. Ale dostaneme se z toho a pak nakopneš Voldemorta do prdele tak silně, že nejspíš skončí až na měsíci!“

Harry na něj nevěřícně zíral. „Ty jsi mu řekl Voldemort.“

„Ano, řekl, že?“

Harryho páteř se narovnala a podíval se Severusovi zhluboka do očí.

„Už nikomu dalšímu neublíží, o to se postarám.“

Když spatřil rozhodný záblesk v Harryho očích, ani na okamžik o tom nezapochyboval.



A/N: Iucunditas - rozkoš, kouzlo.
abnego - odepření.


27.02.12 21:33
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one