Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahoj,
Děkuji za komentáře bacil, Ella, keishatko, Nade, aMaja, abigail.Snape, ala, Abigail, Saskya, Lucka, grid. A pro ně je tu další kapitola
k Všechno není ztraceno. Vím, že jsou tam občas trochu nesrovnalosti, ale já jen překládám.
Adelaine
***

Část 57

Křik pro teď ustal; Harry ležel zkroucený na posteli na pokrývkách, třásl se a kňučel. Nebyla to ani celá hodina, než začal nabývat plné síly, spíše čtyřicet minut po tom, co se milovali, ale alespoň se stihli vykoupat a Severus zabalil Harryho do jemného sametového hábitu, jako jsou ty, které nosil po shromáždění Smrtijedů. Jeho nervová zakončení budou tak citlivá, jako kdyby byl pod kletbou Cruciatus a Severus mu chtěl tu dobu ulehčit, co nejvíce to půjde.

Severus umístil na noční stolek na Harryho straně postele nádobu s vlažnou vodou a omýval mu čelo. Harry celý hořel, ale Severus věděl, že svému manželovi nemůže podat žádný lektvar ani ulehčit toto nepohodlí použitím kouzla pro jistotu, aby to nezasáhlo to Harryho přijetí síly. Severus to nechtěl žádným způsobem ohrozit, ale bylo tak těžké sledovat Harry v bolestech a nebýt schopen s tím nic udělat.

Zatímco Severus otíral hadříkem Harrymu kůži, kňučení pomalu vymizelo a on si uvědomil, že Harry usnul. Alespoň to pro něj bude trochu úleva; Severus odložil hadřík stranou, lehl si do klubíčka za Harryho a objal mladíka kolem pasu. Zdálo se, že Harrymu je lépe, pokud se ho Severus dotýká, když bolest začíná a Severus byl připraven vyzkoušet cokoliv, co pomůže jeho manželi toto překonat.

Harry ve spánku vykřikl, prohnul své tělo v zádech a téměř hlavou udeřil Severuse do nosu, ale ten uhnul obličejem, jakmile se ozval křik. Lucerny na zdech se probudily k životu a vzplály světlem, pak potemněly. Sklo se rozbilo, a jako kapky deště se střepy snášely na podlahu. Harryho magie kolísala. U divoké magie se to často stává během této fáze, jak si tělo zvyká mít toliko síly. Harry stále spal, ale ve snech neustále křičel.

Severus si přál, aby mohl udělat něco více než jen ho houpat a šeptat mu, doufaje, že mu to s bolestí pomůže. Další hodinu a půl Harry spal, jeho dech se zklidnil, řev znovu ustal. Tělo v jeho náručí se zachvělo a Severus věděl, že se Harry probouzí.

„Harry? Chceš něco k jídlu?“ křeče přicházely minimálně čtyři hodiny a Harry od časného rána nejedl nic více než ovoce. Harry se otočil a zavrtěl hlavou; byl bledý a vypadal nemocně.

„Jen nějakou vodu, prosím,“ zasípal. „Mám žízeň.“

Žádný div, jeho hrdlo muselo bolet z toho všeho křiku. „Dobře, Harry. Hned se vrátím,“ řekl Severus, zatímco slézal z postele. Byl rád, že trval na tom, aby v apartmánu měl vlastní kuchyň, většina komnat pro zaměstnance neměly kuchyně a museli tedy chodit do školní nebo zavolat domácího skřítka pro cokoliv, co požadovali. Severus si neuměl představit, že by neustále po celý den do svého bytu volal skřítka, zatímco Harry Potter ležel spící a řval! Pravděpodobně by ho ani neposlali do Azkabanu; spíše by ho rovnou zlynčovali a nezatěžovali by se kladením otázek.

Severus otočil kohoutkem u okna v kuchyni; sklepení bylo samozřejmě pod zemí, ale hned když se Harry přistěhoval, vyčaroval několik oken, chtěl, aby Harry mohl vidět ven, kdykoliv bude chtít. Příliš dobře si vzpomínal na čas, kdy byl Harry zamčený v přístěnku. Severus se rozhodl, že Harry už nikdy takhle znovu trpět nebude.

Okno v kuchyni bylo začarováno, aby směřovalo na famfrpálové hříště, ale byl víkend, kdy studenti mohli navštívit Prasinky, takže očividně žádný student nebyl na stadionu. Viděl Rolandu Hoochovou, jak krouží okolo hřiště a honí se za imaginární Zlatonkou. Ta žena by mohla hrát profesionálně; Severus se často divil, proč se lidé stávali učiteli, když mohli dělat cokoliv jiného. Nikdy to nebyla jeho vysněná kariéra, nad kterou uvažoval, dokud mu ji Brumbál nenabídl jako útočiště.

Džbán mu přetekl, zatímco přemýšlel; zavřel kohoutek a pak spravil rozbitou sklenici a obě nádoby donesl do ložnice. Harry teď seděl, opřený o polštáře, ale tvář měl stále skoro bílou. Severusovo srdce sebou trhlo, když to viděl. Tohle udělal; tohle způsobil Harrymu. Potřásal hlavou, zatímco pokládal na noční stolek džbán. Párkrát se zhluboka nadechl, pak nalil vodu do sklenice a podal ji Harrymu.

Harry ji vypil na dvě velká polknutí a natáhl ji pro další vodu. Severus mu vyhověl, tentokráte si z ní Harry jen usrknul.

„Cítíš se lépe?“ zeptal se Severus, odstranil pár zpocených pramínků z Harryho čela. Jeho manžel měl stále horečku a Severus si přál, aby mohl udělat něco víc.

„Trochu,“ řekl Harry. „Všechno mě bolí.“

„Vím, Harry. Brzy to skončí, pak ti můžem dát nějaký lektvar proti bolesti.“

„Jak budeme vědět, že to skončilo? Že to nezačne znovu?“

„Když je tvé magické jádro naplněné, tvoje aura se kolem tebe rozzáří. Barva jádra každého člověka je jiná, ale uvidíme záři, až tvé tělo přijme všechnu magii, kterou může.“

Harry se podíval dolů, jako kdyby čekal, že tam uvidí své tělo zářit, pak si ale povzdechl zklamáním.

„Ještě chvíli to potrvá. Před jak dlouho to začalo?“

Severus se podíval na přesýpací hodiny na prádelníku. „Pět a půl hodiny.“

Sklenička náhle vypadla z Harryho ruky; oči se mu přetočily v sloup a celé tělo mu ztuhlo; prohnuté na posteli. Pusa se mu otevírala a zavírala v bezhlesném křiku, zatímco se Severus vydrápal na postel, aby ho držel a zabránil mu zranit sám sebe, když ho zachvátily křeče. Severus si klekl obkročmo na něj, přišpendlil mu ruce nad hlavou, aby si Harry přestal nehty škrábat kůži; Harry už měl z dřívějška dlouhý šrám na bradě, to když Severus nebyl dostatečně rychlý, aby ho zastavil.

Severus se upřeně díval na Harryho a měl radost, když uviděl čistě zlatou záři tetelící se kolem celého Harryho těla; tohle zatím byla nejkratší křeč a Harry se brzy díval na Severuse jasně zelenýma očima. Severus si téměř myslel, že vidí také náznak zlata v Harryho zornicích.

„Už to skončilo, Harry. Je konec. Získal jsi svoji plnou sílu. Jak to cítíš?“ Severus se zděsil, když ucítil záblesk žárlivosti, která vzplála v jeho hrudi. On nikdy neprošel přechodovým rituálem, což byla touha každého kouzelníka – Lucius Malfoy mu tu šanci nikdy nedal – a odvrátil se, slezl z Harryho, nebyl schopný se na něj dívat déle. Severus se posadil na kraj postele, zády k Harrymu.

***

„Severusi?“ zeptal se Harry, byla mu náhle zima, když ho Severus opustil. Vzpomínal si na těch pár posledních hodin, zmatená mlha bolesti a pohodlí; Severus ho houpal; otíral mu tvář a kůži hadrem; dokonce mu zpíval ukolébavky a teď, když je konec, se od něj Severus odvrátil. „Co se stalo, Severusi?“

„Nic,“ řekl Severus, přehraboval se v zásuvce skřínky pro hůlku. Přivolal si lahvičku bolest zabíjejícího lektvaru a nabídl ji Harrymu, ať ji vypije. Harry poslechl, ale stále se cítil divně. Myslel si, že milování by je údajně mělo přiblížit více k sobě, a ne, aby Severus byl natolik pichlavý, že se stěží na Harryho podíval.

„Severusi – udělal jsem něco špatně?“ nakonec se zeptal Harry a zavzpomínal. Bylo to jeho poprvé, takže se počítalo s tím, že udělá pár chyb, ne? Možná to pro Severuse nebylo tak dobré, jak si Harry myslel, že bylo?

„Ne, Harry. Ty jsi nic špatně neudělal,“ řekl Severus, ale stále se na Harryho nepodíval.

Náhle v Harryho hlavě explodovala bolest, cítil, jako kdyby se měl roztrhnout napůl. Když ustala, zbyl mu pocit vyděšeného chlapce, brečícího a naříkajícího v Poppyině náručí, zatímco muž z ministerstva mu neustále dokola pokládal otázky. Byla to vzpomínka, uvědomil si Harry, ale ne jeho. Jedna ze Severusových. Nebylo to jako vidět ji v myslánce, kde by byl Harry pouze vnějším pozorovatelem. V této byl Severusem, cítil tu bolest, to ponížení, když se ho ten muž vyptával na ty hrozné otázky. Severus se skoro složil, téměř jim dal to, co chtěli. Jméno – jméno útočníka. Ale pak uviděl Luciuse Malfoye skrývajícího se ve dveřích na ošetřovnu a blonďatý hoch si přejel rukou po hrdle v nezaměnitelné hrozbě. Severus zarytě mlčel a nepromluvil už ani slovo.

Když vzpomínka opadla, Harry se upřeně zadíval na svého manžela. Severus vypadal ve stejném šoku, jako byl Harry. „Byl – byl jsem tebou, řekl třesoucí se Severus. „Byl jsi ve svém přístěnku, zamčený ve tmě, když Vernon přišel se svým páskem.“

„A já byl tebou,“ přikývl Harry. „Potom – potom, co ti to Lucius Malfoy udělal. Je mi to líto, Severusi. Neměl ti to dělat. Nikdo by si tím neměl projít.“ Harry se cítil hrozně v Severusově kůži, ale nic, co mohl říct, by to nezlepšilo. Harry si uvědomil, že tohle bylo to, co štvalo Severuse. Harryho poprvé bylo aktem lásky, ne násilí, a navzdory bolesti a horečce získal svou plnou moc. Na rozdíl od toho Severus byl znásilněný Luciusem Malfoyem a nikdy tímto neprošel; pravděpodobně se kolem toho cítil dost divně.

„Chceš si o tom promluvit?“ zeptal se Harry něžně, vzpomínaje na to, jak tu Severus pro něj vždycky byl s připraveným uchem a ramenem, na kterém se mohl vyplakat.

Severus se postavil. „Nechci tě zatěžovat touhle špínou,“ řekl zlostně.

„Severusi, miluji tě. Chci ti pomoci, nezatěžuje mě to,“ odpověděl Harry.

„Co když se o tom nechci bavit?“

„Potom nemusíš. Nebudu tě nutit mluvit o něčem, o čem mluvit nechceš.“

Severus se posadil a uchopil Harryho ruce ve svých. „Harry – víš, co se někdy děje na smrtijedských setkáních, když jsem zavolán? Neviděls to někdy, díky své jizvě?“

Harry přikývl. „To je v pořádku, Severusi. Vím, co tě nutí dělat.

Severus zbledl. „Takže ty – ty jsi viděl mé ponížení z jejich rukou? Mě, nahého na rukou a kolenou, zatímco si užívají potěšení? Jak potom dokážeš snést můj dotyk?“ Severus se pokusil odtáhnout své ruce, ale Harry se jeho držení nevzdal.

„Vzpomínáš si, jak nešťastný jsem byl kvůli tomu, co se stalo mé matce?“ zeptal se jemně Harry. Severus přikývl. „Cedric mi řekl, že to, co jsem s ním měl, je něco jiného. To samé máme já a ty Severusi. To, co máme společně, je o lásce. Je to jiné. S nimi, s Malfoyem a Voldemortem to není o lásce, je to o moci nad tebou; nemá to nic společného s tím, co se děje mezi námi.“

„Jsem děvka, Harry,“ řekl Severus. „Nechávám je to dělat, abychom získali nějaké informace.“

„A v tom se mýlíš, Severusi. Nenecháváš je. Berou si to, co chtějí. Vzpomeň si, viděl jsem je. Miluji tě, Severusi, a myslím si, že jsi ten nejstatečnější muž, kterého jsem kdy potkal.“

„Ty si myslíš, že jsem statečný?“ Severus zněl překvapeně.

„Myslím. Slibuji, Severusi. Zabiju je pro tebe. Oba dva.“

18.04.12 23:34
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one