Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahoj,
nová kapitola k Všechno není ztraceno je na světě! Jinak je to moje malé výročí, aneb 50. kapitola, co jsem přeložila (jen tak pro zajímavost). Děkuji Jituí, keishatko, bacil, Ella, aMaja, Lucka, grid, Nade, anneanne, EnniAn.
Adelaine
***

Část 59

„Harry! Neberu ne jako odpověď!“ vyštěkla Hermiona, jak vedla Harryho za paži dolů z hlediště u famfrpálu, zatímco za nimi hra na stadionu pokračovala. „Skoro jsi omdlel!“

„To nic není, Hermiono. Jen jsem dostal závrať z výšky, to je vše,“ protestoval.

„Odkdy máš závratě z výšek, Harry? Byl jsi chytač! S tebou je něco špatně, musíš jít za madam Pomfreyovou právě teď!“

Harry zápasil, aby slezl schody, hůl klepala po dřevě, jak mu Hermiona pomáhala dolů. Nemohl jít dneska za Poppy. Harry cítil, že ona nějak zjistí, že poslední týden pořádně nejedl, že bude schopná z něj vytáhnout, že po jídlech opět zvracel. Prostě nebyl schopný v sobě cokoliv udržet a věděl, že pravděpodobně nedostatek jídla způsobil to, že se cítil na omdlení.

Jakmile se dostali na začátek hlediště, Harry vztekle vytrhl paži z Hermionina sevření.

„Je mi dobře, Hermiono! Nepotřebuji jít za madam Pomfreyovou!“ trval na svém. K jeho překvapení, Hermiona propukla v pláč.

„Přestaň s tím, Harry! Přestaň s tím! Přestaň mi lhát! Myslíš si, že jsem hloupá?“ zeptala se.

„Ne, samozřejmě, že si nemyslím, že jsi hloupá, Hermiono. Nikdy jsem si to nemyslel.“

„Vím, v pořádku?“ brečela. „Vím, co ti je, Harry! Myslíš si, že jsem si nevšimla, jak málo jíš nebo jak často chodíš do umývárny hned po jídle? Myslíš si, že jen nečinně budu stát opodál a sledovat, jak jeden z mých nejlepších přátel se vyhladoví k smrti?“

Harry cítil, jak se pod ním podlomila noha a svět kolem něj zbělal. „Harry!“ slyšel Hermionin křik předtím než ho pohltila černota.

***

Harry věděl, že je na ošetřovně dříve, než otevřel oči; rozeznal to podle pachu dezinfekčních lektvarů a navoskované podlahy, která překrývala vůni nemocí. Zvedl se mu žaludek a on se stěží stihl přetočit přes okraj postele, než naprázdno dávil. Nejedl pevnou stravu už celé dny, takže jediné, co z něj vyšlo, byla kyselá šťáva a žluč. Říhání mu vůbec neulevilo z toho hrozného pocitu v jeho vnitřnostech a on se třesoucí položil na postel, pak uslyšel klapat po podlaze Poppyiny kroky.

Podržela mísu před Harryho pusou a třela mu záda, zatímco čekala, až se Harrymu udělá lépe.

Hermiona nebyla nikde na dohled, Harryho zajímalo, jestli sestra vyhnala jeho přítelkyni ven. Nepamatoval si, jak se dostal na ošetřovnu. Poslední, na co si vzpomínal, byl jeho rozhovor s Hermionou. Ona to věděla, oh Bože… ona to věděla. Harry se znovu naklonil nad mísu, měl pocit, jako kdyby se celé jeho tělo snažilo dostat z vnitřku ven. Nesnášel, když mu bylo špatně, nesnášel, když zvracel, byl to tak hrozný pocit a teď navíc nutil sám sebe to dělat. Něco bylo s ním velmi v nepořádku, to Harry věděl, a přál si, aby bylo kouzlo, které by ho náhle vyléčilo.

„Omlouvám se! Omlouvám se!“ vzlykal. Chtěl Severuse; potřeboval, aby tu byl Severus. „Chci Severuse!“ popotahoval hlasitěji a sevřel Poppyinu paži tak pevně, až mísa spadla s třesknutím na podlahu.

„Pšt, Harry. Je to v pořádku. Severus tu bude brzy, je na schůzi s ředitelem, jinak by tu byl okamžitě. Lehni si, miláčku, kvůli mně, to je ono.“

„Ne,“ zasyčel Harry, jak ji poslechl. „Neříkej mi tak. Cedric mi tak říkal.“ Slzy se mu znovu vyhrnuly z očí a Harry nevěděl, pro koho pláče více, zda volá Severusovo jméno nebo Cedrikovo. Jen věděl, že potřebuje široký, mužský hrudník, ke kterému by se mohl přitulit a potřebuje cítit silné paže, jak ho objímají. Cítil se tak slabý; celé jeho tělo se třáslo a bolelo. Harry věděl, že začíná být hysterický, vzlykal a křičel, zatímco se Poppy snažila ze všech sil, aby ho uklidnila, ale nepomáhalo to. Nedokázal přestat.

„Severusi! Díky bohu!“ vzdychla Poppy a skoro okamžitě, jakmile ta žena opustila stranu jeho postele, Harry tam spatřil Severuse. Vyšplhal na postel a uchopil Harryho do objetí; houpal ho a líbal jeho vlasy, zatímco Harry vzlykal a vzlykal, dravý proud se vyplavoval z jeho očí a máčel hábit jeho manžela. Harry jen mlhavě zaslechl Poppy, jak odchází zavřít dveře na ošetřovnu a uslyšel, kterak zakouzlila zamykací a ztišující kouzlo na celé nemocniční křídlo. Oh ne! Je na něj tak naštvaná, že na něj bude řvát a nechce, aby to nikdo jiný slyšel. Harry začal zrychleně dýchat a byl si jistý, že znovu omdlí.

„Harry, Harry,“ konejšil ho Severus. „Je to v pořádku, jsem tady, Harry. Proč jsi tak nešťastný? Co se stalo?“

Ale Harrymu nezbýval žádný dech, aby mluvil; potřásl hlavou a zabořil obličej do Severusova hábitu, brýle se mu zaryly do kůže, slzy nepřestávaly padat v nepřetržitých proudech. Bolelo ho hrdlo, nudle se mu řinula z nosu a zpátky do krku, dech měl přerývavý, ale Harry stále nedokázal přestat plakat.

„Nic špatného se nestalo, Severusi. Hormony prostě na některé lidi takto působí, zvláště během prvních měsíců.“ Harry cítil, jak se Severusovy paže kolem něj pevněji sevřely a Harry vzhlédl na Poppy, která se na oba něžně usmívala. „Gratuluji, vám oběma. Budete mít dítě.“

K jeho cti, Harry neomdlel, ale ucítil podivně zběsilý pocit ve své hlavě i ve svém břiše. Harry se podíval dolů na svůj stále plochý pupík a stěží tomu mohl uvěřit. „Tím chceš říct, že mám dítě tady?“ zeptal se s úžasem.

„Vskutku máš, Harry. To je pravděpodobně důvod, proč ses cítil nemocný a proč jsi omdlel. Ranní nevolnost.“

„Ale je odpoledne!“

„Termín ranní nevolnost je běžně užíván pro nevolnost a zvracení, které doprovází těhotenství, ale ve skutečnosti, Harry, stává se to kdykoliv. Obávám se, že ti nemohu dát žádný lektvar proti nevolnosti, aby to nemělo vliv na tvé dítě, ale pravidelná jídla by ti měla pomoci a možná bys také mohl schroupat pár sušenek bez náplně mezi jídly.“

Dítě. Dítě. Harry tomu stěží mohl uvěřit. On a Severus budou mít dítě; věštba podle všeho byla pravdivá. Harry ucítil, jak se přes něj převalila vlna viny z toho, co dělal. Co když vynechávání jídel a zvracení nějakým způsobem ublížilo dítěti? „Je mi to líto,“ zašeptal do Severusova ramena, jak znovu sklonil hlavu. Nedokázal si představit, že by se dokázal kouknout na Poppy a říct jim, jak strašně se choval.

„Harry?“ zeptal se Severus, v hlase zvědavost. Harry věděl, že Severus si nemyslí, že by se omlouval za dítě, ne vzhledem k tomu, jak často o tom mluvili a jak moc se na to Harry těšil.

„Já – já jsem pořádně nejedl, ne tak, jak předpokládáte,“ přiznal nakonec Harry. „Znovu jsem zvracel. Schválně,“ dodal, když viděl, že Poppy se mu chystá vysvětlit, že to vše je ranní nevolnost. „Nevěděl jsem, že jsem těhotný, přísahám. Nechci udělat nic, co ublíží dítěti.“

„Ale co tobě, Harry?“ zeptal se jemně Severus. „A co ublížení sobě?“

„Já – já nejsem tak důležitý pro tu věštbu jako to dítě,“ řekl Harry. „Nechci to žádným způsobem ohrozit, vím, že musím skoncovat s Voldemortem.“

„Harry! Samozřejmě, že jsi důležitý!“ protestoval Severus, chytil Harryho v náručí ještě pevněji. „Miluji tě, tvoji přátelé tě milují. Proč si myslíš, že jsem se s tebou oženil, Harry.“

„Kvůli té věštbě,“ odvětil Harry.

Severus vypadal šokovaně. „Tomu doopravdy věříš, to snad ne? Harry, stejně bych se s tebou oženil, s věštbou či bez. Miluji tě a chci strávit zbytek svého života s tebou a našimi dětmi. Jak můžeš říct, že jsi nedůležitý? Oh, Harry,“ povzdech si Severus a sklonil se, aby ho políbil a dal do toho jednoduchého doteku rtů všechnu lásku, všechnu vášeň, všechnu starost, kterou k Harrymu cítil.

„Harry, drahoušku,“ začala znovu Poppy, když ho Severus přestal líbat. „Co tě přimělo znovu začít zvracet? Myslela jsem si, že už jsi z toho venku. Tvoje váha nesmí moc klesnout.“

„To, co se stalo s Pansy Parkinsonovou,“ řekl Harry. „Minulý týden, poté, co mě zasáhla tou kletbou…“ dál Harry nechtěl pokračovat. Nechtěl, aby si Severus myslel, že to je jeho vina, když Harry věděl, že to tak není. Byla to jen Harryho vina, jenom jeho.

„Pokračuj, Harry,“ naléhal Severus.

„Řekl jsi… řekl jsi, že jsi to mohl očekávat, že jsem atraktivní mladý muž. Nechtěl jsem, aby se to stalo znovu. Nechtěl – nechtěl jsem být atraktivní pro nikoho jiného, chtěl jsem se učinit tak malým, jak to je jen možné, chtěl jsem zmizet.“

„Měl sis o tom s námi promluvit, Harry,“ řekla Poppy. „Dávej nám vědět, jak se cítíš. Proč máš tu potřebu utajovat takovéto věci před námi? Není to pro tebe zdravé, Harry. Určitě víš, že můžeš přijít za mnou nebo za Severusem si promluvit o čemkoliv?“

Harry vzhlédl ke svým opatrovníkům. „Vím to tady,“ řekl a ukázal si na hlavu. „Ale ne tady,“ umístil svoji ruku na hrudník. Dursleyovi nikdy nebyli z těch, kteří nosí emoce na dlani, viděli jako známku slabosti přiznat dokonce i to, že mají pocity. Harry se naučil skrývat, jak se cítí, před každým a věděl, že je to zvyk, který potřebuje zlomit.

„Dobrá, Harry,“ řekla Poppy. „Musím ti říct, že vynechávání jídla a zvracení po něm tobě ani tvému dítěti rozhodně nedělá dobře. Napíšu ti na papír dietu, vytvořenou pro tebe, ale do té doby se snaž a jez zdravá vyvážená jídla, ne moc tuku, soli ani cukru. A mléko, pij hodně mléka.“

Harry přikývl, věděl, že by udělal cokoliv, aby svému dítěti dal ten nejlepší možný základ, zvláště když mu teď nezáměrně ublížil, protože si neuvědomil, že je těhotný. Položil si ruku na břicho a skoro si dokázal představit, že cítí malé chvění, přestože bylo nejspíše příliš brzy, aby tam něco cítil.

„Jak dlouho?“ zeptal se Harry, byl zvědavý, kdy mohli dítě počít.

„Jsi přibližně v pátém týdnu těhotenství,“ usmála se Poppy. Harry si se Severusem vyměnili překvapený pohled. Před pěti týdny se teprve poprvé milovali.

***

Alespoň dnes večer na tomto setkání Severus nebyl nahý, i když to bylo vše, co si mohl přičíst k dobru. Crucio začalo téměř okamžitě, jakmile přišel a poklonil se Temnému Pánovi. Kreatura byla neklidná a neklid z Voldemorta dělal osobu, která se nezajímala o nic jiného, kromě mučení svých služebníků.

„Už mám dost tvých výmluv, Severusi!“ zasyčel. „Jsi v Bradavicích, abys mi sloužil, ne snad?“

„Ano, můj pane, samozřejmě, ale -“

„Crucio! Žádné další výmluvy!“ znovu zahřměl. „Přivedeš mi toho chlapce do konce týdne nebo tě vykuchám a nakrmím tebou Nagini, řekl jsem to jasně? Víš, že planě nevyhrožuji, Severusi.“

„Ano, můj – můj pane. Sta – sta – stane se, jak si přejete,“ překotně promluvil přes krev stékající mu z pusy. Viděl své dva zuby na dřevěné podlaze Radlleho statku. Možná kdyby tu ležel dostatečně dlouho, Voldemort by byl natolik laskavý a uzdravil ho. Dal Červíčkovi stříbrnou ruku; mohl by nahradit Severusovy vyražené zuby zlatými?

„Hnusíš se mi!“ zavrčel Voldemort, nohou v botě zatlačil na Severusovy záda. Zatlačil dolů, silně, a Severus si byl jistý, že jedno jeho žebro prasklo. Stěží dokázal nabrat tolik vzduchu, aby mohl křičet. „Vypadni! Vypadni ode mě a nechoď mi na oči, dokud neuděláš to, o co tě žádám!“

Tlak se z jeho zad zvedl a Voldemort odsvištěl v šustění šarlatového roucha, a všichni ostatní Smrtijedi ho následovali. Jeden zůstal; Severus nechtěl vědět, kdo to je. Zavřel oči a myslel na Harryho. Myslel na Harryho a na jejich dítě, a jak velmi brzy budou Voldemort a Lucius Malfoy navždy zničeni.

Myslel na Harryho úsměv, zatímco se jeho kalhoty svezly ke kotníkům. Myslel na Harryho jasně zelené oči, zatímco se k nim připojilo i spodní prádlo, a myslel na Harryho ve svém náručí, zatímco ho penis Luciuse Malfoye znovu a znovu šukal.

Severus už nedokázal křičet. Některé věci jsou prostě tak strašné, že ani křik nepomůže.

21.04.12 17:49
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one