Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahoj,
tak přidávám novou kapitolu k Všechno není ztraceno. Děkuji vám za komentáře, jen tak dál :D.
Adelaine
***

Část 60

Když se později v noci vrátil, Harry na něj čekal. Severus si přál, aby to nedělal, přál si, aby Harry nebyl znovu svědkem jeho ponížení. Harry na něj čekal vzhůru, když spatřil, co se děje na smrtijedském setkání přes jeho spojení s Voldemortem.

„Měl bys být v posteli, Harry. Dítě…“ Severus si povzdechl. „Vy oba potřebujete odpočinek.“

„Nemohl jsem spát, Severusi. Ne potom – ne potom -“

„Ne,“ řekl Severus. „Nechci o tom mluvit, Harry. Prosím, ne dnes v noci.“ Severusovy nervy byly stále velmi citlivé, poté co protrpěl tolik Cruciatů a to ani nemluvě o tom, co mu pak udělal Malfoy. „Viděl jsi celé setkání, Harry? Víš o tom, že po mně chce, abych mu tě přivedl?“

„Vím,“ řekl Harry pochmurným hlasem. „Za necelý týden. Co když nejsem připraven mu čelit? Co když to nebude fungovat? Bojím se, Severusi.“

„Vím, Harry,“ Severus si poklekl a umístil své ruce na Harryho kolena. Harry položil své vlastní na Severusovy a Severus nemohl zastavit ucuknutí, přestože věděl, že ten dotyk je jeho manžela, mladého muže, kterého miloval více než cokoliv na světě.

„Omlouvám se,“ řekl Harry a odtáhl své ruce.

„Ne, Harry. Prosím, dotýkej se mě dál. Byl to jen reflex, to je všechno. Vím, že bys mě takhle nezranil, nikdy. Pomáhá to, když se mě dotýkáš – pomáhá to rozptýlit vzpomínky.“

Harryho ruce se vrátily a zmáčkly ty Severusovy.

„Potřebujeme probrat náš plán, Harry.“

„Později, Severusi. Právě teď potřebuješ koupel a dostat do sebe nějaké lektvary. Můžeme to probrat později.“

„Ne koupel, Harry,“ řekl Severus, znovu se zvedl. Byla mu zima, teď když se ho Harry už nedotýkal. „Já -“ ale stěží mohl svému manželovi říct, jak moc je tam vzadu zraněný. Tak zraněný, že ve skutečnosti uvažuje nad tím, že ležet ve vaně jednoduše nesnese. „Ačkoliv se osprchuju.“ Mohl to Harry cítit? Tu hanbu? Tu zkaženost? Byl stále pokryt pachem Luciuse Malfoye, přestože se už vysprchoval v domě Raddlea?

„Nechal jsem ti oblečení a lektvary v koupelně,“ řekl Harry, postavil se a něžně mu zmáčkl paži. Oči jeho manžela se leskly jako drahokamy v umírající záři uhlíků z ohniště a Severus se do nich musel dívat; musel si připomínat, že je doma s Harrym. Ne tam s nimi. „Je tu ještě něco, co pro tebe můžu udělat?“ zeptal se Harry jemně, kousaje si spodní ret, jako kdyby měl obavu, že položil blbou otázkou.

Severus si živě vzpomínal na den, kdy Harry získával svou sílu, kolik bolesti Harry zažil a jak on si přál, aby mohl udělat něco víc, jak mu to ulehčit. Měl Harry ten samý pocit, vždycky když byl zavolán? Tak bezmocný, neschopný pomoci? Nebyl to dobrý pocit a, i když si myslel, že Harry nemůže udělat nic víc, aby mu to ulehčil, Severus chtěl, aby si myslel, že dělá. Harry potřeboval být potřebný. „Potom, co se vysprchuji, by heřmánkový čaj byl dobrý,“ řekl Severus a byl obdarován jedním z Harryho zřídkavých úsměvů.

„Připravím ho, zatímco se budeš sprchovat,“ slíbil Harry a odešel do kuchyně.

***

Harry čekal v obývacím pokoji; konvička čaje byla pod ohřívacím kouzlem a Severus zatím nevyšel ze sprchy. Už to byla skoro hodina, ale Harry ho nevyrušoval. Věděl, jak moc tohle Severus potřeboval, zvláště po dnešním setkání. Severus se musel pořádně vydrhnout, aby ze sebe dostal vzpomínku na počínání Malfoye. Harry byl opět udivený, jak ten muž je statečný, znovu a znovu se vracet do Voldemortova vnitřního kruhu, s vědomím, co tam na něj může čekat.

Šálky se otřásly na svých podšálcích, jak v Harrym vzplál vztek. Lucius Malfoy nezůstane nepotrestán za to, co udělal Severusovi, když byl Severus dítě a za to, co mu stále ještě dělá. Chtěl Malfoyovi zlomit krk jako větvičku; tlačit na něj, dokud každá kost v těle toho muže nebude zlomená; propíchnout mu plíce; vytrhnout mu z hrudníku stále ještě bijící srdce; useknout mu penis a udusit ho jím. To všechno, zatímco bude naživu a ucítí každou vteřinu bolesti, každou vteřinu teroru, zatímco by věděl, že by ho nečekala žádná útěcha a že by zemřel rukou chlapce tak mladého, jako je jeho syn. Možná stejně tak mladého, ale Harry věděl, že daleko mocnějšího.

Než Cedric byl zabit před jeho očima; než jeho láska byla od něj odtržena, předtím si Harry nikdy o sobě nepomyslel, že je schopen vraždy. Nedokázal si představit, že v něm dřímá schopnost vzít někomu život. Ale bylo to v něm, oh ano. Nikdo neublíží lidem, které miluje. Nikdo.

Když Severus nakonec vyšel z koupelny, měl na sobě jeden z těch jemnějších sametových hábitů a jeho kůže byla vydrhnutá do růžova. Ve skutečnosti to vypadalo poněkud bolestivě, ale Harry na to však neupozorňoval. Nemluvili mnoho o tom, co se děje Severusovi během setkání a slovo znásilnění bylo jen zřídka kdy použito. Přesto znalost toho tu byla, vznášela se mezi nimi, a Harry se divil, jak Severus může tak dobře zvládat sex. Možná proto, protože on byl vždy nahoře, když byli spolu a to mu nepřipomínalo to, co mu Lucius Malfoy a Voldemort dělali.

Severus zakouzlil na lucerny kolem pokoje rozjasňující kouzlo; Harry si myslel, že pochopil. Jeho manžel se pokusil zahnat stíny. „Držel jsem tu konvičku teplou,“ řekl Harry a nalil šálek bylinkového čaje pro Severuse a pak nalil i jeden pro sebe. Severus se trochu napil a položil hrníček zpátky na tác.

„Harry, potřebujeme probrat pár věcí, než budeš čelit Voldemortovi. Musíš vědět, co očekávat.“

Harry přikývl a usrknul si čaje. Věděl, že dnes v noci se ani jeden z nich nedostane do postele brzy.

***

„Jsi si jistá, že ty dveře jsou zabezpečeny, Hermiono?“ zeptal se Harry o pár dní později. Byl pátek, den předtím, než oficiálně začínaly Velikonoční prázdniny, ale většina hodin už skončila a on, Ron a Hermiona byli v chlapeckých ložnicích v Nebelvírské věži. Netěšil se na konverzaci, která bude následovat s jeho dvěma nejlepšími kamarády, ale Severus souhlasil, že to musí být provedeno. Nechtěli to říct řediteli, Harry tomu muži nikdy zcela nevěřil od chvíle, kdy mu došlo, že ředitel věděl, že ho příbuzní zneužívají, ale odmítl s tím cokoliv udělat. A potom chtěl Harrymu vymazat paměť – ne, ani jeden z nich neměl pocit, že tomu muži můžou nadále důvěřovat.

„Samozřejmě, že jsou zabezpečené, Harry! Vždyť víš, jak mi jdou tato kouzla!“

Harry přikývl. Samozřejmě, že věděl, ale potřeboval se ujistit. „Je to Voldemort,“ řekl Harry a Ron při zaslechnutí toho jména zbledl. „Chce po Snapeovi, aby mě mu zítra přivedl.“

„Cože? To jen tak? Nemysli na to, že půjdeš!“ protestovala Hermiona.

„Samozřejmě, že půjdu! Celý můj život směřoval k tomuhle, a pokud mu mě Snape nepřivede, zabije ho.“

„Radši jeho, než tebe, kamaráde,“ potvrdil Ron.

„Rone! Jak můžeš říct takovouhle strašnou věc!“ Hermiona ho udeřila do paže.

„Au! Vždyť je to pravda! Radši budu, když umře on, než Harry!“

„Takže ty si nemyslíš, že to zvládnu, teda? Nemyslíš si, že ho můžu porazit?“

Ronovo mlčení byla odpověď, kterou potřeboval.

„Podívej, Rone, také jsem vystrašený. Ale pravda je, že mě Snape celý minulý rok trénoval, jsem připravený se mu postavit nejvíc, co kdy budu. Tohle není jako – tohle není jako s Cedrikem,“ řekl Harry jemně, v hrdle měl škrábavý pocit, když si vzpomněl na toho chlapce, který odmítl opustit Harryho, dokonce aby se sám zachránil. „Voldemort neví, že já vím, že mě chce. Myslí si, že budu překvapený, ale bude to on, kdo bude překvapený.“ Harryho ruce se sevřely v pěst. „Ale dokonce se vším tím tréninkem a tou věštbou, se věci stále mohou pokazit a já - “

„Kruci! Harry! Čekáš od nás, že tu jen budeme stát a necháme tě utéct a nechat se zabít?“

„To přesně od vás dvou potřebuji, abyste udělali, Rone. Tohle je můj boj, vždycky jste to věděli. Věc se má tak, že pokud se něco zkazí, chci od vás, abyste šli za profesorkou McGonagallovou. Pokud se Snape nevrátí do zítřejšího večera, řekněte to profesorce McGonagallové. Prosím. Může svolat Řád, aby ho zachránili.“

„Když se něco pokazí? Tím myslíš, když tě Voldemort, kurva, zabije!“ vyštěkl Ron. Harry věděl, že kamarádův vztek je způsob, jak zakrýt strach o Harryho a nemohl mu za to nadávat, ne když Ronův strach byl i v popředí Harryho mysli. Co když ten trénink nebude stačit? Co když jeho plná síla se nemůže rovnat Voldemortově?

„Oh, Harry!“ vzlykala Hermiona a objala ho. „To je důvod, proč jsi byl – proč jsi byl nemocný?“ hodila tichým pohledem Ronovým směrem. „To bylo všechno jen obavou z Ty-Víš-Koho a já jsem tě obviňovala! Oh, Bože, Harry! Omlouvám se! Omlouvám se!“

Harry ji poklepal po zádech a dovedl ji k Ronově posteli, zůstal stát, zatímco se Hermiona posadila. „Ne, Hermiono, měla jsi pravdu. Mám potíže s jídlem, ale Poppy a Se – Snape mi s tím pomáhají. I když to nemá co dělat s Voldemortem, tak prosím, nechci o tom mluvit.“

„Oh, to je prostě skvělé!“ zabručel Ron. „Harry o tom nechce mluvit, tak nebudeme! A co my ostatní, no? Co když my chceme vědět, proč náš nejlepší kamarád je rozhodnutý spáchat sebevraždu? Ať už rukou Voldemorta nebo vlastní!“

„Rone, do prdele, drž hubu!“ vykřikl Harry, překvapený silou vlastního hlasu. „Co, do háje, můžeš vědět o tom, jaké to je mít sebevražedné sklony? Ty se svým dokonalým životem, se svou dokonalou rodinou! Nikdo z vás nemá ani ponětí, čím jsem si prošel, nikdo! Tak tam nestůj a řekni mi, co bych měl a neměl dělat, abych zatočil jednou a provždy s tím zasraným bastardem!“

„Ne, nemáme ani tušení, protože ty nám to zasraně neříkáš!“ prohlásil Ron, jeho tvář se zbarvila do téměř alarmujícího odstínu červené. „Ty se před námi poslední dobou uzavíráš, radši mluvíš se Snapem než s námi!“

„Ano!“ odsekl Harry nazpátek. „Radši s ním. Protože mě poslouchá a neodsuzuje mě!“

„Přestaňte! Oba dva!“ vtrhla do toho Hermiona, znovu vzlykala, ale chlapci už byli natolik ponoření do hádky, že ji neposlouchali.

„Kdy jsem tě odsoudil? Kdy?“ dožadoval se Ron s rukama v bok.

„Myslel sis, že jsem dal své jméno do Ohnivého Poháru! Myslíš si, že jsem rozmazlený a bohatý a pokud bych nebyl v Nebelvíru, pravděpodobně bys mě nesnášel stejně, jako jsi nesnášel Malfoye!“

„Jsi bohatý!“ protestoval Ron. „Ale nikdy jsem o tobě neřekl, že jsi rozmazlený, nikdy! Tvoji rodiče ti odkázali všechno; Potterovi byli stejně bohatí jako Malfoyovi, Harry. Všichni to vědí! A neublížilo by ti, kdyby ses o to trochu podělil, ne?“

„Rone!“ zaburácela Hermiona.

„Accio účtenky!“ zvolal Harry, aniž by použil hůlku. Balík pergamenů mu přiletěl do rukou a on to hodil na Rona. „Dobře si to prohlédni, Rone, a pak mi řekni, že bych se o to měl trochu podělit! Co bys chtěl? Více slavnostních hábitů? Potřebují Fred s Georgem větší prostory? Potřebuje tvůj otec více lékařské péče? Potřebuje Charlie větší ohradu pro dračí rezervaci?“

Ron zbledl, jak se probíral důkazy před ním. „Ty – to jsi všechno udělal ty? Ty jsi pomohl Fredovi a Georgeovi, aby mohli rozjet jejich poštovní obchod? A taťkovy lékařské účtenky? Dary pro dračí rezervaci? Věno pro Ginny, to všechno pro nás. Ty jsi dával peníze všude kolem nás a Hermiony,“ řekl Ron, podal Hermioně pergamen. Ron se zamračil. „Co si myslíš, že jsme? Nějaká charita nebo co?“

„Ne, Rone, myslel jsem si, že jsme přátelé a že jsi přijal moji pomoc.“

„Nechci ani svrček z tvých mizerných peněz!“ řekl Ron. „Můžeš si je nechat! Běž a postav se Voldemortovi, ať zabije všechny, na kterých nám záleží!“

Ron otočil svou tvář, ale předtím Harry spatřil třpytit se slzy v kamarádových očích. Nechtěl znovu nikomu ublížit, ale nevěděl, co by měl říct, aby to zlepšil. Harry musel čelit Voldemortovi, to věděl, ale také věděl, jak strašně špatně se věci zítra mohou zvrtnout a tak nemohl čestně slíbit svým přátelům, že bude v pořádku.

„Rone, nemůžu ti slíbit, že se zítra vrátím, protože to nevím. Co ti ale mohu slíbit, je, že udělám vše, co bude v mých silách.“

To bylo vše, co mohl udělat a vše, co mohl nabídnout. Ron ho vtáhl do objetí a vzlykal na jeho rameni. „Omlouvám se, Harry! Je mi to líto! Nechtěl jsem o tobě říct všechny ty ošklivé věci.“

„Já vím, Rone. Já vím.“

23.04.12 16:37
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one