Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahojky všichni,

chtěla bych vás upozornit, že překladatelkou této kapitoly je Nelie. Domluvily jsem se, že od této kapitoly si to rozdělíme-ona si vezme liché kapitoly a já sudé. Snad nám to takhle půjde rychleji, protože tahle povídka má 68 kapitol.....Limit je 10. Hezké čtení.

Sirina

***

Oba upíjeli svoji čokoládu a jedli svůj kousek koláče v tichosti, dobře si uvědomovali, že je může Snape odposlouchávat. Harry stále nedokázal dostat Cedrikova slova z hlavy.
Snape dal Harryho jméno do Poháru… Harry měl občas dojem, že ho Snape nenávidí dost na to, aby udělal něco tak záludného.  Taky si ale myslel, že by mu Brumbál nikdy neublížil.
Harry měl pocit, že čím je starší, tím se věci víc zamotávají a nebyl si jistý, jestli je připraven vyrůst, pokud bude vše kolem něj podivnější a podivnější.
Zbytek jejich rande nebyl o nic růžovější, spíše černo černé. Černé, jako muž oděn ve stejné barvě, který je pronásledoval, ať šli kamkoliv. Když šli do Zonkova obchodu, když navštívili papírnictví, aby si pořídili nové brky na psaní, a dokonce i když šli do Medového ráje, kde Cedrik koupil balíček Ledových myší a podělil se o ně s Harrym. Nakonec se rozhodli vrátit do hradu s pocitem, že jejich schůzka byla až nespravedlivě a nedobrovolně zkrácena. Se Snapeam tak blízko u těla se nedokázali uvolnit a užívat si jeden druhého.
Snape je do hradu nesledoval, v Prasinkách bylo stále mnoho studentů, kteří se rozhodli ještě zůstat, a on je musel hlídat, dokud se všichni nerozhodnou odejít. Harry měl pocit, že může zase dýchat. Už žádný slídící Snape.

„Harry?“ Cedrik se zastavil těsně před bránou do hradu. Filch stál opodál brebtající nad zablácenými botami příchozích, ale Harry ho ignoroval, měl oči jen pro Cedrika. Tváře mu hořely i přes podzimní mrazík a cítil, jak znovu rudne.


„Ano?“ zeptal se Harry téměř bez dechu. Ještě nechtěl, aby jejich rande skončilo. Stále zbývalo dost času do večeře a Harry se nechtěl vracet do prázdné Nebelvírské místnosti.


„Chtěl by sis se mnou zahrát šachy, nebo jinou hru?“ vyhrkl Cedrik ve spěchu, jak byl nervózní.

„Um,“ řekl Harry. Cedrikův pokoj? Místo, kde by mohli být sami. Kde je možní i postel. Cedrikova postel. Kde spí. Kde… „Oh, dobře,“ odpověděl Harry doufaje, že Cedrik neslyší jeho bušící srdce. Ruce se mu potily a ještě než Cedrika následoval do Mrzimorských komnat, utřel si je do kalhot.

Cedrik měl vlastní pokoj jen pár kroků od ložnic ostatních sedmáků.  Stejně jako všechny Bradavické postele, i tady mělo každé lůžko nebesa se závěsy. Na rozdíl od rudých Nebelvírských z sametu, Cedrikova byla zahalena do jemné tkaniny toho nejsvětlejšího odstínu žluté.
Pod oknem měla stůl, se všemi potřebami, a židli. Harry v mysli viděl, jak tu Cedrik sedí a dělá domácí úkoly. Jak se dívá skrz okno na Bradavické pozemky a v zamyšlení nad svou prací okusuje konec brku.
Cedrik se posadil na postel, zatímco Harry usedl k stolu tváří k Cedrikovi. Nikde neviděl šachovnici ani jinou stolní hru. Možná ji má někde ve skříni nebo ve stole.
Harry ztěžka polkl a složil si ruce do dlaní. Nešlo mu do hlavy, proč si Cedrik sedl zrovna na postel. Naznačuje tím… očekává snad, že se dnes něco stane? Harry si nebyl jistý, jestli sám chce, ne zrovna teď.
„Harry, pravý důvod proč jsem tě sem pozval nebyly šachy,“ promluvil konečně Cedrik.
„Oh.“
„Chtěl jsem najít místo, kde bychom mohli mít soukromí, bez toho, aby nás někdo poslouchal. Klidně si můžeme zahrát šachy, jestli chceš.  Jen jsem si myslel, že by bylo hezké být chvíli spolu, jen my dva.“

„Dobře,“ řekl Harry.

„Mám tě opravdu rád Harry,“ řekl Cedrik. „Proč si nesedneš vedle mě? Bude lehčí si povídat, pokud bude u mě.“
Harry měl pocit, že nemůže dýchat. Skoro stejně zle, jako když měl Brumbálovy ruce kolem hrdla. Opravdu si chtěl Cedrik jenom povídat? Nebo to byla jen záminka dostat Harryho k sobě a moct něco udělat? Políbit ho? Dotknout se ho? Harry si nebyl jistý, co vlastně chce. Nikdo ho nikdy předtím nepolíbil a jediný dotek, který si pamatoval, byl plný bolesti. Opravdu si nebyl jist tím, že snese, aby se ho někdo dotýkal, ale polibek by možná zvládl.
Harry se zadíval na Cedrikovi rty, plné a měkké, bylo by hezké je políbit. Harrymu zrudly tváře, ale i přes rašící pot si přisedl k Cedrikovi, jen pár centimetrů od něj. Cedrik tuhle vzdálenost respektoval a to Harryho uklidnilo.
„Tak Harry, co kdybys mi řekl něco o svém dětství? Chci o tobě vědět všechno.“
Harry strnul, jakoby se všechen vzduch z jeho plící vypařil. Zíral na Cedrika, ale neviděl jeho, viděl tvář svých poručníků. Jeho dětství. Co chtěl Cedrik vědět? O jeho přístěnku?
Cedrik si uvědomil, že řekl něco špatně.

 „Oh Harry, promiň. Nechtěl jsem tě nějak rozesmutnit nebo ti něco připomenout. Tvoji poručníci, udělali ti něco?“
Harry byl překvapený, že je schopný odpovědi. „Nenávidí mě, Cedriku. Nenáviděli mě, protože jsem kouzelník, a to i v době kdy jsem o tom ještě nevěděl. Věděl jsem o jejich nenávisti, nadávali mi do spratků a lhářů, protože se kolem mě děli věci, které jsem neuměl vysvětlit.“ Na chvíli se odmlčel a zadíval se na Cedrika, který ho pozorně poslouchal. Zatím nic neříkal. „Opravdu chceš tohle poslouchat Cedriku? Není to nic hezkého.“
„Jen pokud o tom chceš mluvit, Harry.“
„Mám strach,“ zašeptal Harry a snažil se potlačit slzy.
„Z čeho?“
„Že mě přestaneš mít rád, až ti vše povím. Že mě budeš taky nenávidět.“
„Harry, to bych nedokázal. Přísahám ti.“ Cedrik se nijak nepokoušel o dotek, ale Harry se přistil, že sám touží po jeho silných pažích, aby ho objali. Jako tu noc, co ho trápili noční můry.
„Cedriku, může… můžeš mě prosím obejmout?“ požádal ho Harry s očima zalitými slzami.
„Samozřejmě, že můžu,“ usmál se na něj a obtočil kolem něj svoje paže. Harry si položil hlavu na jeho rameno a začal mu vyprávět jeho příběh o těch věcech, co mu kdy Dursleyovi provedli. Pomohlo mu, že se nemusel dívat Cedrikovi do očí, takhle to bylo jednodušší. Nevěděl, jestli by dokázal aspoň polovinu toho, kdyby čelil Cedrikovu pohledu. Opravdu to myslel vážně? Že by ho nikdy nedokázal nenávidět kvůli tomu, co prožil u Dursleyových?
Harry se nezastavil, dokud mu nevypověděl hlas. Od prvního momentu, kdy pocítil cílu Vernonova pásku na svém těle, tehdy mu byly čtyři roky. Pak přestal pásek stačit a strýc začal používat svoje ruce a cokoliv, co měl poblíž. Ovšem občas to tak nebylo. Občas ho kopal, kam se mu jen líbilo.
Vše, co on udělal, zatímco Dudley nehnul prstem. O všech těch dárcích, které Dudley obdržel k narozeninám a na Vánoce. Harry trávil tyhle čas zavřený v přístěnku. Jak neměl dovoleno používat koupelnu, umývat se směl jen vzadu na zahradě hadicí. Nesměl mluvit se sousedy, jinak by ho čekal trest.
„Oh můj bože, Harry… oni tě drželi v přístěnku pod schody?“ řekl Cedrik, zatímco hladil jeho záda. „Co je to za lidi?“
„Když jsem se po prvním roce vrátil z Bradavic, dostal jsem Dudleyho druhou ložnici, ale bylo to horší než přístěnek. Mnohem horší, Cedriku.“ Harry se začal třást, jak se vzpomínky dostávaly na povrch.
„Harry, co se stalo?“
„Pouštěli mě ven jen jednou denně, abych mohl do koupelny. Někdy to ale nestačilo. Já-já jsem měl nehodu. Nemohl jsem to vydržet, Cedriku. Tolik jsem se styděl, bylo jsem odporný a… vím, že mě budeš nenávidět, vím, že budeš.“
„Ss, Harry. Nejsi odporný, nebyla to tvoje chyba, nemohl jsi do koupelny. Zamkli tě, Harry, co jiného jsi mohl dělat? Ss, je to v pořádku, všechno je v pořádku. Není to tvoje chyba. Bili tě pro nic za nic. Jsou to jen patetické napodobeniny lidské existence! To proto ses tenkrát tolik vylekal, když jsem se chtěl podívat na tvoje modřiny? Myslel sis, že ti chci ublížit?“ Cedrik Harryho objal pevněji.
Harry zavrtěl hlavou. „Ne, proto ne. Snažil jsem se skrýt jizvy po tom, co mi udělali, jsem ošklivý. Nechtěl jsem, aby je někdo viděl. Normálně na ně použiju kouzlo, pokud se musím svléknout nebo sprchovat v blízkosti někoho jiného, ale tehdy jsem ho neměl.“
Cedrik jemně přinutil, aby se mu Harry podíval do tváře. „Harry, ty nejsi ošklivý. A nikdy nebudeš. Jsem moc rád, že jsi mi tohle řekl, muselo to pro tebe být těžké. Můžeš kdykoliv přijít a popovídat si o tom se mnou, kdykoliv, ano? Harry… oni… dotýkali se tě někdy? Obtěžovali tě?“
„Ne, nikdy by to neudělali. Bylo to jen fyzické mučení.“
„Jen?“ vykřikl Cedrik. „Je toho více než dost, Harry. Nezkoušel jsi někdy proti tomu něco udělat?“
„Minulý rok jsem se pokusil utéct,“ přiznal Harry. „Po tom incidentu s tetičkou Marge. Měl jsem takový vztek, Vernon mě večer před tím zbil, aby si byl jistý mým nejlepším chováním během její návštěvy, ale ona se pořád navážela do mých rodičů. Že můj otec byl nula a alkoholik. Petunie jí řekla, že můj otec byl nezaměstnaný, že vůbec nepracoval.“
„Oh, Harry, nebyl nezaměstnaný. Ty to nevíš? Tvůj otec pracoval v Oddělení Záhada na ministerstvu. To proto Ty-víš-kdo šel prvně za ním. Bylo tam něco, co chtěl.“
„Co? Nikdo mi o tomhle neřekl, možná jsem se měl zeptat. Jak tohle všechno víš?“
„Můj otec schovává každý výtisk novin od doby, co odešel ze školy. Učil jsem se číst na starých novinách. Některé ti mohu dát, ty které jsou o tvých rodičích, chceš?“
„To bys udělal, Cedriku? To by bylo skvělé. Ty… opravdu ke mně teď necítíš nenávist?“
„Harry, ne! Samozřejmě, že ne! Nenávidím ty lidi, co ti to udělali, ale tebe nikdy. Řekl jsi už někdy někomu všechny tyhle věci? Možná kdybys se někomu svěřil, nemusel by ses tam vracet.“
„Komu bych to měl říct?“ zeptal se Harry. „Brumbál mi neuvěří, ne po tom, co si myslí, že jsem hodil svoje jméno do poháru. Viděl jsi, jak se tu noc zlobil.“
„Hmm. Normálně zůstáváš na Vánoce v Bradavicích, že Harry?“
„Ano.“
„Stejně tak já, jedny prázdniny pro nás. Musím se nejdřív zeptat rodičů, ale co bys řekl na to, že letošní letní prázdniny strávíš s námi? Nemůžu tu jen tak stát a nechat tě vrátit se mezi ty lidi.“
„Moc rád, Cedriku, ale Brumbál to nedovolí. Jednou mě takhle pozvali Weasleovi a on mi to zakázal, nevím v čem je tohle jiné, aby to povolil. Hlavně po tom loňském útěku, přinutí mě se tam vrátit. Nemůžu to nikomu říct, Cedriku. Nemůžu.“
„Oh. Zkusit se zeptat ale můžeme, ne?“
„Ano, to můžeme,“ řekl Harry. Nemohl uvěřit, jak bral Cedrik celou věc s klidem. Myslel si, že mu neuvěří, nazve ho lhářem a pošle zpět k Dursleyovým. Cedrik mu věřil a byl odhodlaný mu pomoct. Harry se rozbrečel a odešel do koupelny.
Po tom, co se Harry uklidnil, přišli na řadu kouzelnické šachy. Cedrik ho třikrát porazil. Během hry bylo slyšet, jak se studenti z Mrzimoru vrací zpět na kolej.
„Asi bych se měl vrátit,“ řekl Harry, ačkoliv se mu rozhodně od Cedrikovy společnosti utíkat nechtělo. Pořád byl trochu roztřesený z přiznání, nikdy by si nemyslel, že by to dokázal někomu říct. Ale Cedrik nebyl někdo. Věřil mu.
Cedrik doprovodil Harryho ke dveřím ložnice, ale na chvíli ho ještě zastavil.
„Harry, možná že tohle nebude znít vhodně, po tom co jsi mi řekl, ale kdybys nic nenamítal, chtěl bych tě políbit?“ Harry zpanikařil. „Jen pusa, Harry. Nic víc, slibuji.“
„Chceš mě políbit?“ Cedrik chce být stále víc než jen jeho kamarád? I po tom, co se od Harryho dozvěděl?
„Harry, hrozně rád bych tě políbil, ale jen pokud svolíš. Nechci tě tlačit do něčeho, co sám nechceš.“
Harry se lehce usmál. „Ano, Cedriku. Budu rád.“
Cedrik byl mnohem vyšší, Harry si musel stoupnout na špičky, aby ho Cedrik mohl políbit.
Nejdřív cítil Harry jen lehký dotek rtů na svých. Cedrik si nebyl jistý, jak bude Harry reagovat. Harry neměl vůbec ponětí, co má dělat. Rty měl zavřené a otevřené měl jen jedno oko, které sledovalo Cedrika, který se malinko ušklíbl.
„Harry, bylo by mnohem lepší, kdybys trochu otevřel ústa.“
„Oh!“ Vůbec netušil, že by měl něco takového udělat. Kývl a zavřel oči, když uviděl, jak se k němu znova sklání.
Tohle bylo mnohem lepší. Vnímal každý pohyb Cedrikových rtů, snažil se ho napodobit. Harry neměl potuchy, jak dlouho už se tak líbali. Jeho ruce objaly Cedrika kolem krku, podobně jako on Harryho kolem pasu. Cedrik líbal úžasně.
„Wow,“ řekl Harry, když se od sebe odtáhli.
„Wow,“ řekl Cedrik. „Byl to tvůj první polibek, Harry?“
„Ano, bylo to v pořádku?“
„Ne, Harry, bylo to úžasné,“ řekl Cedrik. Chvíli na to se znovu skláněl k jeho rtům a Harry zažil svůj druhý polibek.

01.10.10 16:27
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one