Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3001 | 5%)
Could You Love Me? (3167 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3017 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2989 | 5%)
Odezvy (2934 | 4%)
Revenge (2921 | 4%)
Tajemství odhaleno (2983 | 5%)
To Love a Malfoy (2982 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2965 | 5%)
Vánoční dárek (2934 | 4%)
Vánoční zprávy (2919 | 4%)
Ahojky,

tak tady máte ode mě další kapitolku k povídce To love a Malfoy. Doufám, že se vám bude líbit :-)

JInak vidíte, jak vám ty komentáře k včerejší povídce hezky šly? To je musíme z vás vždycky páčit? člověka to totiž vždycky zamrzí, když je pod takovým kousek práce jen pár komentářů......tak doufám, že se to trochu zlepší :-)

Přeji hezké čtení :-)

Sirina.

***

10. kapitola

Harry tam stál a zíral na Luciuse Malfoye jako ryba na suchu.

„Děkuji vám.“ nakonec zašeptal Harry.

Když si uvědomil, jak blízko byl tomu, že mohl ztratit své nenarozené dítě, začal se Harry silně třást. Cítil, jak se mu hrnou slzy do očí, proto sklonil hlavu, aby to před Luciusem skryl. Jedna z jeho rukou se mimoděk dotýkala jeho břicha a pohodlně na něm spočinula. Nevšiml si Luciuse, který se na něj divně koukal.

„To hloupé strašidlo.“ prohlásil Lucius. „Mohl jste se vážně zranit. Budu si muset o tom promluvit se Severusem a zkontrolovat, že udělá něco, aby se tohle znova neopakovalo.“

Harry se ohlédl a odpověděl: „Prostě mě jen chytil nepřipraveného… Už se to znovu nestane… Měl jsem to vědět a mít se před ním na pozoru… Myslím, že jsem byl pryč příliš dlouho a Protiva si nebyl vědom, že jsem se do Bradavic vrátil jako profesor. Ale na druhou stranu jsou jeho šaškoviny nebezpečnější a studenti by se mohli vážně zranit… Ano, Severus by se s ním měl nějak vypořádat a také varovat studenty, stejně jako další profesory, aby si na jeho kousky dávali pozor.“

Když tam oba už jen tak stáli a neřekli ani slovo, rozhodl se Harry, že je čas dát se na útěk.

„Ještě jednou vám děkuji, že jste mě zachránil, mohl to být velmi vážný pád, pane Malfoyi.“ řekl Harry. (téměř dodal ´Jsem vaším dlužníkem. ´ale rychle si to rozmyslel.) „Už jdu pozdě, měl jsem být dole na obědě. Jsem si jistý, že Severus a Neville se už strachují, jestli se mi něco nestalo.“

 „Půjdu s vámi, pane Pottere… Severus mě požádal, abych tu po zbytek dne zůstal, a tak se připojím i na dnešní oběd.“odpověděl Lucius.

Vedl Harryho po schodech dolů do Velké síně. Když se blížili ke dveřím do jídelny, mohli slyšet hlasité rozhovory ostatních profesorů a cinkání nádobí. Vešli do místnosti, oba došli k dlouhému stolu pro personál a připojili se k ostatním, kteří již seděli. Harry viděl Nevilla, který na něj volal a ukazoval na místo vedle něj.

„Harry, rád bych ti představil Johnathana Chamberse, Bradavického profesora lektvarů.“

„Harry Potter, těší mě, Jonathane.“ řekl Harry a potřásl si s ním rukou.

„Těší mě, Harry. Hodně jsem o tobě od Nevilla slyšel. Velice dobře o tobě mluví.“ odpověděl Jonathan, držíc Harryho ruku déle, než bylo nutné.

Jonathan Chambers byl velmi dobře vypadající třicetiletý muž. Měl hnědé oči a byl vysoký přinejmenším 6,2stop, byl svalnatý a měl široká ramena. Měl dlouhé hnědé vlasy, které byly úhledně sepnuté do ohonu.

Harry byl hladový a jídlo do sebe přímo kopal. Potom snědl svůj oblíbený zákusek a vylíčil Nevillovi příhodu s Protivou. Zatímco spolu mluvili, celou dobu na sobě Harry cítil Jonathanův pohled. Bylo to přinejmenším poněkud zneklidňující a Harry měl chuť ho proklít, za to že je tak nezdvořilý. Vzhledem k tomu, že byl Harry chlapec, který přežil, byl zvyklí na zírání a šeptání, ale to vypadalo úplně jinak. Chambers byl kolega a vzhledem k tomu, že on byl chlapec, který přežil, byl Harry zvyklí, že se na něj lidé dívají a šeptají, ale tohle vypadalo jinak.  Chambers by se jako jeho kolega a profesor měl chovat lépe a ne tu na něj tak nepokrytě zírat.

 Jonathan Chambers seděl ve své židli a bedlivě jako jestřáb sledoval Harryho, který živě debatoval s Nevillem Longbottomem. Jon četl noviny a viděl fotky Harryho, ale určitě ty články byly zkreslené. Těšil se na osobní setkání s mladým hrdinou a rozhodně nebyl zklamaný.

Jonathan byl velice bohatý muž, který vždy dostal, co chtěl a nikdo se mu nikdo neodvážil postavit do cesty. Pokud ano, tak ten chudák pak nějak tajemně zmizel. Jon věděl ještě před tím, než přijal místo profesora lektvarů, že bude Harry Potter jeho. Ach ano, můj mladý Harry, budeš můj, pomyslel si, není o tom pochyb. Ano, budeš můj, tak či tak, budu vlastnit tvoje tělo i tvoji duši.

Mezitím, Lucius seděl na svém místě vedle Severuse se znuděným výrazem v jeho aristokratské tváři. Jak dusil za rukou zívání, jeho oči putovaly kolem stolu, až padly na usmívajícího se Harryho. Vzpomněl si na své malé dobrodružství na schodišti, a vzpomněl si na Harryho, jak se dotýkal žaludku. Něco divného se děje s panem Potterem a já chci zjistit co to je.

Lucius si všiml nového profesora lektvarů, který seděl vedle Harryho. Co je to za člověka, pomyslel si, muž vlastně vrhal milostné pohledy na Pottera. Hmm, to je velice zajímavá situace. Zdá se, že budu muset dávat pozor na nového profesora a zjistit co dělá. Ano, určitě má něco za lubem a já přijdu na to, co.

Když byl stůl vymetený, postavil se Severus, aby si získal pozornost svých kolegů.

 Hlasitě řekl: „Prosím, můžete mi všichni věnovat pozornost. Jak všichni jistě víte, zítra bude začínat nový školní rok a mezi námi je nový profesor, kterého bychom měli uvítat. Většina z vás ho již zná, ale pro ty kdo ne, tak vám s potěšením představuji našeho nového profesora obrany proti černé magii, Harryho Jamese Pottera.“

Nastal bouřlivý potlesk, Harry zčervenal, rychle vstal a trochu se uklonil. Pak si znova sedl do své židle. Neville poklepal Harryho na rameno a všichni se na něj usmívali.

Uběhla další hodina. Harry už byl unavený a jediné co chtěl, bylo se vrátit do svého pokoje. Právě se chtěl omluvit, když Severus vstal a všem popřál hezký den, pak odešel s Luciusem. Vidění toho jako příležitost k odchodu, se Harry postavil a řekl Nevillovi, že je unavený a do večera bude ve svém pokoji.

„Myslím, že vynechám večeři. Uvidíme se u snídaně.“ řekl Nevillovi.

„V pořádku, Harry, přeji dobrou noc a pokus se si odpočinout, vypadáš, že to potřebuješ. Uvidíme se ráno. Jsem opravdu rád, že ses vrátil do Bradavic.“ odpověděl Neville.

Harry se usmál na svého přítele a rozloučil se s Jonathanem. Opustil aulu a zamířil do svého pokoje. Jak šel dolů chodbou, co vede do jeho místností, byl zastaven hlasem, který na něj volal, aby počkal.

„Harry, počkej, rád bych s tebou na chvíli mluvil.“ volal Jonathan Chambers a popoběhl, aby se k němu připojil.

Harry zastavil a počkal, než ho Jonathan dohnal, pak se ho zeptal: „Ano, s čím i můžu pomoct, Jonathane?“

„Jen mě zajímalo, jestli by ses ke mně rád nepřipojil v mých pokojích v pátek na skleničku. Víš, abych oslavil svůj první týden ve funkci profesora a taky, abychom se mohli lépe poznat.“ odpověděl s úsměvem Jon.

„To je od tebe moc hezké, Jone, ale mám už jiné plány. Lituji, ale ne. Děkuji za nabídku.“ lhal Harry.

„Dobře, možná to tedy můžeme nechat na jindy.“ naléhal Jon.

„Já si opravdu nemyslím, že je to teď dobrý nápad.“ oponoval mu Harry.

„Proč?“ dožadoval se Jon blokující svým větším tělem Harrymu cestu. „Nezdám se ti atraktivní? Nemá velký Harry Potter čas stýkat se s nízko postavenou šlechtou?“

Harry už byl naštvaný. Kdo si ten chlap myslí, že je, když s ním takhle mluví?

„Hele, řekl jsem ti, že je mi to líto, ale mám v pátek jiné plány, tak bych ocenil, kdybys mi šel z cesty, abych mohl jít do svého pokoje.“ žádal Harry.

Harry si nevšiml, že se Jonovi podařilo ho zatlačit mimo hlavní chodbu k výklenku. Když mu konečně došlo, kde je, bylo už příliš pozdě. Harry se pokoušel protlačit zpět k východu, ale byl přinucen se vrátit ke zdi.

„Co to děláš? Jdi mi z cesty.“ vykřikl naštvaný Harry.

„To si nemyslím. Nepůjdeš nikam, dokud nebudeš souhlasit s mými podmínkami.“ odpověděl mistr lektvarů.

Harry se snažil dosáhnout pro svou hůlku, ale zjistil, že se mu zasekla v zadní kapse u kalhot a nemohl ji vytáhnout. Začal bojovat a zkoušel většího muže udeřit do tváře, ale byl rychle zastaven.

„Nech mě jít… okamžitě mě pusť.“ žádal Harry a snažil se mu vymanit.

Jonathan se naklonil a přitiskl své tělo na Harryho. Držel Harryho zápěstí v jedné z jeho velkých rukou nad jeho hlavou.

„Nechám tě jít, ale pouze v případě, že mi dovolíš, abych tě před tím mohl políbit.“ řekl Jon Harrymu.

Harry odvrátil tvář, aby zabránil muži v jeho úmyslu. Právě, když už se zdálo, že Jonathanovi splní jeho přání a políbí Harryho, zaburácel za nimi něčí hlas.

 „CO SE TO TU SAKRA DĚJE?“ podrážděně zavrčel Lucius Malfoy.

29.11.11 15:57
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one