Slash má svou krásu, ale ne každý ji vidí...

Kterou povídku máte nejradši?

Ars amatoria (3002 | 5%)
Could You Love Me? (3169 | 5%)
Dark gifts (3132 | 5%)
Duet (2978 | 5%)
Komplikace Blackových (3018 | 5%)
Lektvarová pomoc (2953 | 4%)
My bad daddy (2990 | 5%)
Odezvy (2935 | 4%)
Revenge (2922 | 4%)
Tajemství odhaleno (2984 | 5%)
To Love a Malfoy (2983 | 5%)
Turnaj (2983 | 5%)
Valentýn (2966 | 5%)
Vánoční dárek (2936 | 4%)
Vánoční zprávy (2920 | 4%)
Ahoj,

tak další kapitola k To love a Malfoy. Tímto ji věnuji všem komentujícím, neboť jen kvůli nim je tu tak brzo. Přeji Hezké počtení.

Limit je 11!

Adelaine

***

Kapitola 15

 

Doupě

„Jen si to představ, Harry, ještě tři měsíce a budeš táta. Oh, nemůžu se dočkat, to je tak vzrušující,“ vykřikovala vzrušeně Hermiona, která seděla mezi Ronem a Harrym na kuchyňském stole.

 

Harry je už požádal, jestli půjdou jeho dětem za kmotry a oni nadšeně souhlasili. Přijel do Doupěte za svými přáteli na večeři a říct jim o svém setkání se Severusem.

 

„Opravdu se těším na zkušenost, jaké je to učit místo toho být studentem. Je to opravdu pravá výzva a jednou se to může ukázat jako velmi zajímavé pro mě. Už jsem si prošla všechny knihy a tvoje učební plány, takže mám vše sbaleno a nemusíš se o nic obávat,“ řekla Harrymu.

 

 „Věřím ti, Hermiono, ty jsi zrozena pro to být profesorem, nedělej si s tím starosti,“ souhlasil Harry a usmál se na ni.

 

„Harry, kamaráde, jak přijal Snape novinu, že jsi v tom?“

 

„Ronalde, to je ředitel Snape pro tebe,“ varovala Hermiona svého přítele.

 

„Vlastně jsem byl překvapený, že to vzal tak dobře a navíc měl tolik pochopení pro celou situaci. Souhlasil a podpořil mě v tom, abych to držel v tajnosti před Luciusem,“ řekl Harry a nervózně si okusoval spodní ret. „Moc tomu nerozumím, ale věřte mi, že jsem rád.“

 

„Páni, Harry, co když se Srabus rozhodne to říct Malfoyovi, co potom?“ zeptal se Ron. „AU! HERMIONO, TO BOLÍ.“

 

„Ředitel Snape neporuší slib, co dal Harrymu,“ oznámila pevně oběma Hermiona.

 

„Jo, jasně, to fakt doufám, že máš pravdu Miono, protože jestli na to Malfoy přijde, nebude moc šťastný kouzelník,“ odvětil Ron a třel si svou bolavou hlavu.

 

Tři kamarádi se na sebe podívali a začali se smát. Po tom všem, čím si společně prošli, tohle bude hračka. Když si zůstanou věrní, dokážou překonat vše, co jim osud nachystá.

Harry zůstal celý večer v Doupěti a pak nastal čas, aby se vrátil zpět do Bradavic. Na rozloučenou každému slíbil, že jim dá vědět, kdyby cokoliv potřeboval.

***************************************************************************


Po návratu do Bradavic později ten večer, Harry šel cestou vedoucí k jeho pokojům, když narazil na osobu, které se chtěl za každou cenu vyhnout. Nebyli spolu sami od toho incidentu v chodbě, kdy ho Harry porazil na zem. Harry udělal vše proto, aby se mu vyhnul, přestože to bylo těžké, když Lucius byl ve Školní radě a Harry profesor.

„Ale, ale, ale, pan Potter, vznešená schůzka s vámi tady, také venku v tak pozdní hodinu? Jsem překvapen, že vás nevidím běžet za něčím důležitým a srážet nějakého nicnetušícího nevinného kolemjdoucího,“ líně a mimořádně zlomyslně protáhl Lucius Malfoy.   

Lucius měl mizernou náladu. Celý týden se účastnil na ministerstvu zasedání správní rady a byl unavený ze všeho toho papírování. Lucius chtěl na někom vyventilovat svou frustraci a Potter se mu jen náhodou objevil v cestě. Oh, jaká perfektní příležitost, pomyslel si Lucius.

„Podívejte, lorde Malfoyi, opravdu právě teď nemám náladu se s vámi hádat. Jestli dovolíte, rád bych pokračoval na své cestě do mých pokojů, abych se mohl pořádně vyspat,“ odsekl unaveně a poněkud mrzutě Harry a snažil se protáhnout kolem většího kouzelníka blokujícího mu cestu.

Harry ucítil ruku, která ho chytla a natlačila ho zády proti zdi. Lucius se sklonil k němu, jízlivě se na něj usmál a ledově hrozivým hlasem pravil: „Oh, ne, to si nemyslím, pane Pottere. Pokud mě paměť neklame, máme spolu na vyřízení nějaké nedokončené záležitosti."


Harry začal bojovat, ale Lucius byl příliš silný. Zjistil, že je rychle tažen za ruku chodbou dolů do Luciusových komnat. Když došli k jeho pokojům, Lucius strčil Harryho dovnitř, pak ho následoval a zabouchl dveře.

Harry se otočil a čelil blonďatému kouzelníkovi s tasenou hůlkou a zuřivým výrazem na tváři. „Jak se opovažujete! Kdo si myslíte, že jste? Uhněte mi z cesty, Malfoyi, než vás prokleju do zapomnění,“ sliboval rozzuřený Nebelvír.


Harry byl neskutečně unavený, hladový a bolely ho nohy a všechno, co chtěl, bylo dostat se do svých pokojů, najíst se a jít do postele.

„SEDNĚTE SI,“ přikázal Lucius tónem nepřipouštějícím žádné námitky.

Harry tam jen stál, tiše zuřil s hůlkou stále namířenou přímo na Luciuse. „NE,“ zazněla odpověď.

 

Lucius vzkřikl: „EXPELLIARMUS,“ a Harryho hůlka mu vylétla z ruky přímo do rukou staršího kouzelníka.

„Teď si sedněte, Pottere,“ varoval Lucius. „Nebudu se znovu opakovat.“

Po rozhodnutí, že snad je to dobrý nápad si sednout, si Harry vybral poněkud větší a pohodlně vyhlížející křeslo poblíž ohniště. Ujistil se, že jeho hábit ho zakrývá, stočil své nohy pod sebe a posadil se, zatímco očima nasupeně probodával Luciuse.

 

„Co chcete? Rád bych měl tuto debatu rychle za sebou, abych se mohl vrátit do svých pokojů a do postele,“ zavrčel Harry.

Lucius přešel blíž, aby se postavil přímo před Harryho, podíval se na něj dolů a pravil: „Mám na vás pár otázek, které mi zodpovíte. A neopustíte tento pokoj dřív, než budu spokojený s tím, že jste mi je všechny zodpověděl popravdě.“


„Fajn, ptejte se, ať už můžu jít,“ odvětil sarkasticky Harry. „Ale nejdřív bych se rád něčeho najedl.“

Lucius zavolal domácího skřítka a Harry požádal o extra porci jahodovo-banánového poháru s čokoládovou polevou. Při pozorování chlapce, jak jí tento strašně vypadající nepořádek, mu došlo, že něco není v pořádku. Jakmile Harry dojedl, chtěl burákové máslo a okurkový sendvič s velkou sklenicí dýňového džusu.

 

Je mi špatně jen z dívání se na to, pomyslel si znechuceně Lucius, když sledoval, jak Harry zhltal ten bordel, jakoby se toho nemohl nabažit. Matně mi to připomíná, jak Cissy jedla zvláštní pochoutky, když čekala Draca. Ne! Náhle ho osvítilo poznání. To nemůže být pravda, ne? Měl jsem určité podezření, ale to je nemožné. Ne, není, ty idiote. Kouzelník může otěhotnět, mocný může. Víš, že je to pravda. Najednou vstal, přešel ke svému stolu, otevřel šuplík a popadl tu rozbitou lahev. Vytáhl ji ven a pozorně si ji prohlédl, než ho udeřilo poznání. Co jsem to, ve jménu Merlina, udělal? zeptal se sám sebe.

„Nu, já čekám,“ dožadoval se Harry, který dojedl svou půlnoční svačinku.

Lucius oněměl ohromením a nenapadlo ho co říct. Harry dál seděl v křesle, díval se na něj, smaragdové planoucí oči upřené do šedých. Dobře, takhle se jistě nikam nedostaneme, pomyslel si. Zvedl se z křesla, přiblížil, tedy spíš dokolébal se k náhle tichému Malfoyovi a postavil se přímo před něj.

Podíval se nahoru a zeptal se: „Co je to, co chceš vědět?“

 

„Jsi těhotný se mnou?“ zeptal se Lucius zmateného Harryho.

Aniž by Lucius postřehl, co dělá, Harry si potichu přivolal hůlku z kapsy Malfoyova hábitu. S pohledem upřeným do očí, Harry zašeptal tak tiše, že se Lucius musel sklonit, aby slyšel odpověď.

„Ano… Obliviate.“

 

Luciusovy oči se zavřely a Harry vztáhl své ruce a přitáhl si Luciusovu hlavu tak, že se jejich rty setkaly v hlubokém vášnivém polibku. Po ukončení polibku, Harry dovedl zmateného Luciuse k pohovce a zatlačil ho na ni mluvě mu do ucha: „Je mi líto, lásko, ale ty se nikdy nedovíš pravdu.“

Poté co se Harry ujistil, že Lucius se nevzbudí před ránem, vstal, sklidil důkazy a odešel z pokoje se slzami v očích.

 

21.01.12 02:04
Sirina
V nebi je sice pěkné podnebí, ale v pekle lepší společnost. Proto slashi a jiným zvrhlostem zdar!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one